Trpasličí pevnosti a území
Východně od Říše se zvedají prastaré, sněhem pokryté vrcholky Hor konce světa. Jejich hřeben označuje konec civilizovaného světa. Zaniklé i stále doutnající sopky označují velké pukliny hluboko pod zemským povrchem. Trpaslíci tam pátrají po bohatých žilách minerálů vyskytujících se v této oblasti. Když před mnoha tisíci lety velký led ustoupil ze světa a rozemlel a roztříštil skály do zkroucených vrcholů a hlubokých propastí, trpasličí zlatokopové vedli své lidi na sever v hledání bohatství. Objevili bohatství hor, vytesali své doly do skály a založili své pevnosti mezi nejvyššími vrcholky a v nejnepřístupnějších údolích.
Trpaslíci nebyli jediní, kdo se usadil v horách. Jak jejich osady rostly, setkávali se s prastarými rasami jako orky, gobliny, obry, trolly a draky. Na povrchu mezi vrcholky a údolími i dole v temnotě pod světem trpaslíci válčili za své domovy a bohatství. A tak začal stálý boj o přežití, který trpaslíci bojují dodnes. Tak byla ukuta trpasličí rasa: odhodlaná, vzdorná, smělá a udatná.
Rozbor pevnosti
Trpaslíci a povrch
Ač trpaslíci žijí většinu svého života v podzemí a větší část jejich říše je pod skalami, nevyhýbají se zcela povrchu. Ve skutečnosti je zhruba jedna třetina královského panství nad zemí.
Takové povrchové stavby nezahrnují jen brány do pevnosti, ale také síť budov, které mohou být s pevností spojeny jen povrchovými cestami. To zahrnuje všechny druhy dolů, strážních věží, salaší, obchodních stanovišť, pivovarů, farm, přistávacích ploch hydrokoptér a základen lovců.
Toto vše je považováno za část pevnosti a pokud je to možné, je udržováno pravidelné spojení. Avšak některé z těchto odlehlých částí mohou být odříznuty válkou, počasím nebo jinými okolnostmi na desetiletí, ne-li staletí. V těchto dobách jsou posílány výpravy na obnovení komunikace, často o několik generacích později. Některé z těchto osamocených osad mohly být vyhlazeny, jiné vzrostly a usilují o formální nezávislost na pevnosti, samosebou za přiměřený poplatek vládnoucímu králi.
Nejzjevnějšími vnějšími známkami trpasličí državy jsou bašty a mosty. Zdi a strážní věže vybíhají ze zasněžených skal hlídány kažou denní i noční hodinu a majáky připravenými k rozsvícení. Často jsou spojeny skrytými cestami zpevněnými příkopy a silnicemi se zábradlím, takže vojska se bezpečně dostanou z jednoho místa na jiné. Některé jsou spojeny chodbami nevedoucími do pevnosti, což umožňuje válečníkům přemístit se tajně z jedné věže do druhé bez rizika bezpečnosti pevnosti, pokud by byli přemoženi.
Mosty se velmi liší. Některé jsou úzké bez zábradlí, stěží dost široké pro jednoho poutníka. Jiné jsou dost široké pro tři vozy vedle sebe s velkými věžemi po celé délce. Žádný most nebyl vybudován více než čtyři tisíce let, neboť byly postaveny, když byla trpasličí moc na vrcholu, před dobou běd. Mnohé byly zničeny sopečnými výbuchy a zemětřesením, jiné byly opuštěny a zhroutily se. Ty, které přežily, jsou skutečně působivé, vznášejí se z vrcholu na vrchol nad horami překlenujíce údolí mnoho mil široká, některé až v samotných mracích.
Pod zemí
Pod povrchem je trpasličí pevnost rozdělena do řad sestupujících úrovní nazývaných ‘hlouby’. Tyto hlouby jsou obvykle spojeny dlouhými schodišti, podzemními chodbami a zdvižemi, které jsou nevyhnutelně osvětlovány koši na oheň, dokonale vyrobenými a zdobenými trpasličími mozaikami a runovými znaky.
Není nedůležité, že místnosti, chrámy a tak dále, a rovněž spojovacích chodeb a průchodů, jsou často obrovské a ohromující, navzdory malosti obyvatel.
Horní hlouby
Tato úroveň se nachází hned za velkou branou do pevnosti a je používána pro pojmutí vojáků hostujících trpasličích pánů a jiných návštěvníků.
1. Vstupní síň, kasárna, přijímací komnata a strážnice.Dolní hlouby
2. Kupecké síně, klanové síně, kasárna ( zde jsou uchovávány klanové korouhve ), zbrojnice, králův dvůr, poradní komnaty, trůní síň, galerie.
3. Velká síň, cechovní síně ( kovářská, kamenická a zednická, tesařská, provaznická, svíčařská a hornická ), pivovary, prodejny piva, kuchyně, spíše, nálevny a hodovní síně.
4. Královské komnaty, síň královského klanu, síně ctěných cechů ( runotepců, klenotníků, zlatníků, sládků, inženýrů ), komnaty pánů tradic, knihovna, písárny, zbrojnice, kasárna kladivářů, místnost trofejí, účtárna, služebnické prostory, strážnice.
5. Zbrojnice, slévárny, kovárny a dílny.
6. Svatyně a chrámy, síň vzpomínek a síň činů.Sklepení
7. Královská poklanice, královské sejfy, síně předků.
8. Hrobky, pohřební komnaty, přípravní místnosti.
9. Doly, kasárna, klanové síně, jídelny ( menší nálevny a hodovní síně ).Podhlouby
10. Nejnižší úrovně pevnosti, někdy zcela opuštěné, trpaslíci sem obvykle nechodí.
Trpasličí pevnosti mají mnoho bran. Takzvaná ‘velká brána’, největší u danné pevnosti otevírající se do světa nahoře, je nejdůležitější. Viděl jsem velkou bránu Karak Nornu a zdála se mi jako kolosální kus skály, ač zdobená. Objevil jsem několik zpráv od některých kupců, jimž byl povolen vstup do jistých pevností, že existují rituály, pomocí kterých může být otevřen mnohem menší vstup v jedné z velkých bran, což umožňuje malým skupinkám návštěvníků vstoupit do pevnosti bez potřeby zcela otevřít velkou bránu a nechat ji zranitelnou. Mé bádání odhalilo další vstupy do pevnosti, obvykle zkrze podzemní cesty nebo občas na opačné straně vrcholu, a tyto brány, podobně jako velká brána, jsou dobře chráněné a neustále bráněné.
Jiné, menší ( říkám ‘menší’, ale po pravdě jsou vnitřní brány, které jsem viděl, stále obří a vzbuzující respekt ), ale stále dobře opevněné a těžce bráněné vnitřní brány do pevosti se nacházejí mezi hloubami a některé brání přístupu do důležitých místností a oblastí jako jsou královské komnaty, velká síň, cechovní síně a některé obzvláště významné klanové síně. Samosebou, trpaslíci také vztyčují ochrané zábrany na ochranu svých pokladnic a hrobek předků, z nichž mnohé jsou skryté magickými runami a vychytralými geologickými triky.
Rada starších
Každá država má radu starších. Jsou to nejmoudřejší a nejctihodnější trpaslíci vybraní z mnoha klanů a hlavní rádci krále. Královna, pokud král nějakou má, má v radě křeslo. Její role je spíše čestná, než by měla slovo v důležitých věcech jako je jmenování a školení dědice trůnu nebo válečné záležitosti, ale věří se, že trpaslíci mají menší sklon hádat se, když je přítomna žena. Pokud není přítomna královna, tento úkol připadne matriarše državy, nejstarší trpaslici.
Ostatní trpaslíci, kteří mohou získat křeslo v radě starších, jsou dlouhovousové klanu, ale jen nejstarší a nejbohatší, společně s žijícími předky, velekněžkou Valayi, veleknězem Grungniho, mistrem inženýrem državy, pánem run, hlavním skladníkem potravin a královským pokladníkem, mezi jinými.
Ač to neplatí pro všechny državy, když se diskutuje o záležitostech velké důležitosti, rada je sestavena takto: král sedí na svém trůně ve středu, zatímco rada je seřazena kolem něj níže v půlkruhu, jak vyhovuje trpasličí tradici. Ač je král pevnosti pánem všech věcí, je velmi vzácné, aby šel proti vůli celé rady, ale je stejně pravdivé, že rada starších zřídka zpochybní výnos svého krále.
V obzvláště sporných záležitostech je rozhodnutí obvykle konáno demokraticky a váha hlasu je přímo úměrná bohatství. Jsou zprávy, že v některých případech byla použita váha, aby rozhodla obzvláště závažné diskuse, kde každý člen rady donese své bohatství a strana, která převáží, určí směr dalších činů ( je obvyklé, že královo bohatství převáží celou radu dohromady ).
Karaz-a-Karak ( Věčný vrchol )
Barvy pevnosti: modrá + žlutá.
Trpasličí jazyk je složitý a nemůže být doslova přeložen do jazyka lidí. Karaz-a-Karak znamená něco ve stylu ‘Vrcholek hor’. Trpaličí slovo pro horu také znamená ‘věc, která přetrvává’, takže je možné jej přeložit jako ‘nejtrvalejší’. Lidé nazývají toto město Věčným vrcholem, což je dobrý kompromis významů. Tato mocná a zalidněná pevnost byla prastarou metropolí staré trpasličí říše a její páni jsou velekráli všech trpaslíků. Vznešené klany Karaz-a-Karaku mohou najít přímou linii do dávné minulosti k samotným trpasličím bohům. Jsou zde chrámy uctívaných bohů předků Grungniho, Grimnira a Valayi. Zde je uložena Velká kniha nenávisti a Kniha vzpomínek, což jsou předměty úcty a bázně.
Karaz-a-Karak nikdy nepadl do rukou vetřelců. Je to největší, nejstarší a nejlépe opevněná trpasličí pevnost. Zde jsou udržovány tradice staré trpasličí říše v nejčistější podobě. Je to město rituálů, chrámů, soch vytesaných z kamene a hrobek v hlubokých síních pod městem. Velekrál má dvůr v obrovské síni dost velké, aby pohltila malé lidské město. Les sloupů tvoří míle dlouhou chrámovou loď opravdu kolosálních rozměrů. Celá rozlehlost je osvětlena paprsky světla, zářícími kameny a velkými koši na oheň, takže lesk zlata, třpyt bronzu a teplá záře kamene je všudypřítomná. Hluk velkého davu shromážděného před trůnem při shromáždění či hodování zní sály. Karaz-a-Karak přetrval věky a přetrvá navždy.
Karaz-a-Karak přeloženo do lidského jazyky znamená zhruba ‘Vrcholek hor’. Je to největší z trpasličích pevností a je to jedno z nejnádhernějších architektonických děl v celém světě. Skryta před zraky větrnou soutěskou, která protíná Hory konce světa, když obejdete další skálu na vaší dlouhé cestě strmou, zrádnou soutěskou, náhle se před vámi objeví v plném lesku nádherná brána Karaz-a-Karaku.
Prostá velikost brány vám vyrazí dech, je více než čtyři stovky stop vysoká a zdá se, že je vyřezaná z úbočí. Pevné ploché bašty z kamene čnějí do obětí mraků, a když obrátíte svůj zrak k obloze, můžete rozpoznat lesk spousty ozbrojených postav strážící na hořejší zdi. Do brány je vyryt znak Valayi, trpasličí bohyně pramatky. Její obraz na bráně prý chrání město od poškození zlou magií.
Žádný návštěvník nikdy nevstoupil do Karaz-a-Karaku neohlášen. Míle předtím, než byť i osamělý poutník dosáhne brány, je jeho pohyb sledován z mnoha skrytých pozorovatelen, z nichž je výhled na Průsmyk věčného vrcholu. Samotný trpaslík v kompletních klanových znacích bude očekávat váš příchod. Nosí titul Strážce brány a to jemu a jedině jemu musíte sdělit svou záležitost.
Dnešních dnů je málu povolen přístup do velkého trpasličího města. Kdysi byla brána otevřena všem návštěvníkům a trpasličí rasa byla laskavější k cizincům ve své zemi. Léta války a ničení to navždy změnily a nyní nepodporují kontakty s ostatními rasami. Návštěvníci musí mít dobrý důvod, opravdu dobrý, aby vstoupili do království Karaz-a-Karaku, pak Strážce brány rytmicky pětkrát zaklepe svým runovým kladivem, které nese znaky tajných run, na plochý povrch. Náhle se objeví stříbrná obroba, která předtím nebyla vidět i při nejbližším zkoumání. Zdánlivě odnikud se dveře otevřou ne více než na čtyři stopy do výše a tři stopy šíře.
Bylo to před mnoha staletími, kdy dal velekrál pokyn Strážci brány, aby otevřel hlavní bránu. V roce po hrozném zemětřesení, které do základů zničilo mnoho trpasličích říší nařídil Morgrim Železovous, velekrál těch dob, zavřít bránu. Tato urputná doba trpasličí historie je známa jako Doba strastí. Mnoho trpasličích pevností bylo napadeno hordami zelenokožců a skavenů, kteří se vyrojili z jeskyní, aby získali převahu po devastaci, kterou trpaslíkům přineslo zemětřesení. Ve své moudrosti král uzavřel přístup do velkého města. Když to udělal, zakázal také trpaslíkům spojení s okolním světem a tak to vesměs zůstalo do dnešních dnů. Brána se otevírá jen, aby umožnila armádě velekrále pochodovat do války. To je vzácná událost, a když se tak stane, brána se bez obřadů rychle a tiše otevře. Trpaslíci neoslavují válku a trpasličí armáda na pochodu z Karaz-a-Karaku je vážná.
Brány města byly obleženy jen dvakrát ve své dlouhé historii a v obou případech byl útočník donucen opustit od svých záměrů. Ani největší z válečných strojů orčího bojpána Ugroka Vousopaliče stěží způsobila odštěpky silného kamene. Samotný orčí pán pochopil marnost pokusů zbořit bránu obrovským beranidlem, které nechal postavit, a trpaslíci se vydali za ním a zničili jeho hordu, když zanechal obléhání. Říká se, že mezi útočníky může být lita horká láva tlamou kameného draka, který sedí na vrcholu brány. Také se říká, že kopce kolem příchodu k bráně jsou naplněny mocnými parními stroji, které mohou způsobit laviny a sesuvy kamenů a dokonce rozdělit cestu trhlinami a roklemi.
Všichni trpaslíci mají v srdci naději, že jednoho dne se obří brána velké pevnosti znovu otevře a se skvělým trpasličím umem bude zas možno obchodovat ve světě. Do toho dne trpaslíci zůstávají bezpečně chráněni od venkovního světa za kamennou pevností, která chrání jejich město.
Ze všech velkých sálů trpasličích království nic nepředčí velikost, velkolepost a čistou eleganci sálů velekrálů v Karaz-a-Karaku. Jen málo cizinců bylo kdy vpuštěno na audienci dovnitř. Ti, kteří měli to štěstí, vyprávěli příběhy o velké klenbě tak obrovské, že by se do ní naskládalo malé lidské město. Vysoký strop klenby je držen lesem sloupů. Přesně jeden tisíc těchto sloupů se táhne ke stropu. Každý sloup byl ozdobně vytesán jedním trpasličím klanem. Jsou tam vyryty znaky a historie klanu. Mnoho sloupů je řezbami pokryto jen z poloviny, to jsou ty, jejichž klany byly zcela zničeny. Jiné jsou téměř celé popsané od spodu až po vršek. Každé desetiletí člen klanu putuje do velkého sálu a stráví měsíce zapisováním historie do kamene.
Strop sálu je pokryt safíry a diamanty. Jsou přesně umístěny, aby zobrazovaly konstelaci hvězd. Věří se, že toto planetárium je dílem vznešených elfů v dávných dobách, kdy byly tyto dva národy spojenci, ale o tom žádný trpaslík nikdy nemluví. Tyto kameny se lesknou, když odrážejí světlo vrhané na ně mnoha bronzovými koši na oheň, které jsou umístěny v malých rozestupech po celé délce síně. Tyto koše jsou krásně odlité a v každém je zasazen rubín. Každý z těchto rubínů je stejné velikosti a každý má stejně stran. Kdyby mohl klenotník prozkoumat tyto kameny, byl by užasl nad jejich bezchybnou kvalitou. Záře plamenů osvětluje složitě tvarované stěny. Zdobení znázorňuje historii trpasličí rasy začínající legendami o předchůdcích bohů a vypráví o každé důležité události i o několika méně známých, které tvarovaly historii trpaslíků.
Když je korunován nový král, musí být schopen přednést tuto historii slovo od slova, než zaujme své místo. Tento obřad může trvat dny a u krále se předpokládá, že zná každé jméno a detail každé události. Narozdíl od krátké paměti lidí, trpaslíci jsou schopni vzpomenout si přesně i na bezvýznamné chvíle jejich dlouhého života. Rudé runy se táhnou míle dlouhým sálem dodaleka až k poslednímu schodu z černého mramoru, které dosahuje na stupínek. Na stupínku je trůn velekrále. Trůn moci je používán velekrály přes čtyři tisíce let. Čtyři osobní strážci skládají přísahu cti, aby se stali nosiči trůnu. Tato čest je prokazována jen nejsilnějším trpaslíkům, kteří dokáží svou věrnost a odvahu v mnoha bitvách. Říká se, že Trůn moci byl vyroben samotným Grungnim. Vyryl do něj Azamarovu runu, známou jako Runa věčnosti, a její moc je taková, že žádný runotepec ji nikdy nebyl schopen napodobit. Trpasličí legendy předpovídají, že pokud runa selže při ochraně trůnu, trpasličí rasa je ztracena.
Sál je chytře naplánován, takže když má král slyšení, může šeptat a i trpaslík v nejvzdálenější části sálu ho jasně slyší, jako by stál před ním. Dvakrát každé století trpasličí představitelé cestují do sálu na den Zášti. Tento den se představitelé střídají a přednášejí, jaké křivdy byly napraveny, a pak které zatím přibyly do jejich vlastních Knih nenávisti. Samotný velekrál je vyškrtá ze své vlastní Velké knihy nenávisti či tam přidá nové. Jelikož je to magická kniha, jen sám velekrál ví, zda se dlouhý seznam zvětšuje či zmenšuje, ale podle zarputilého chování velekrále to vypadá, že trpaslíci budou nosit svou nenávist ještě mnoho dalších staletí.
V Karaz-a-Karaku je mnoho síní z nichž většina je neobývaná a už do nich mnoho staletí nikdo nevstoupil. Trpaslíci jsou usídleni v západních sálech starého města, ale stále vysílají armády vyčistit síně pokud zaslechnou, že se tam objevili goblini či skaveni. Když vyčistí sály, stráví mnoho let jejich obnovou do dřívější slávy. Jednou se trpasličí národ znovu stane dost silným, aby hory dobyl zpět.
Zhufbar
Barvy pevnosti: tmavě modrá + bílá.
Zhufbar stojí v hluboké roklině na úbočí pod Černou vodou den cesty od Karak Varnu. Vysoko nad městem jsou obří vodopády z jezera tekoucí divoce dolů roklí. Zde trpaslíci vybudovali tisíce kol na pohánění jejich kladiv, drtičů rudy a čistících van. Rokle zní zvukem důlních operací, skřípěním kol a zurčením vody. Město obsahuje Hlavní chrám trpasličího inženýrského cechu a je středem kovodělců a všeho druhu průmyslu. V noci rokle září tisíci ohni z pecí. Meteorický kov gromril těžený v Karak Varnu se tu taví.
Zhufbar je obklopen nepřátelskými kmeny orků a goblinů a pod zemí v chodbách skaveni pronikají do trpasličích dolů. Zhufbar byl mnohokrát napaden, ale vždy se udržel. Nejhlubší patra jsou nebezpečná místa, kde trpaslíci a skaveni soupeří o jejich ovládnutí.
Karak Kadrin ( Država zabíječů )
Karak Kadrin znamená něci jako ‘Pevnost v průsmyku’ v trpasličím jazyce. Stojí jižně od velkého Vrcholného průsmyku, který ve starých dobách umožňoval trpaslíkům putovat mezi západní a východní částí hor. Důležitá cesta upadla, když trpaslíci opustili východní svahy Hor konce světa. Dnes musí být průsmyk pečlivě střežen, neboť je jednou z hlavních cest, kterou se pronikající orkové a goblini dostávají na západ z jejich doupat na východě. Trpaslíci z Karak Kadrinu stráží Vrcholný průsmyk proti vetřelcům.
Karak Kadrin je domovem divokých trpasličích klanů, které se pověřily úkolem udržet průsmyk otevřený a nikdy nepadl, navzdory mnoha obležením. Karak Kadrin zůstává bohatým střediskem obchodu s okolním světem a tyčí se nad východní částí Říše a Kisleva.
V minulých dobách král Karaz-a-Karaku, pyšný jedinec jménem Baragor, utrpěl tak hrozné ztráty, že se stal zabíječem, jedním z kultu zneuctěných trpaslíků, kteří hledají smrt v boji s velkou a mocnou obludou. Nicméně, jako král nemohl odložit zodpovědnost za svůj rod, a tak zůstal jako pán Karak Kadrinu a neodešel do divočiny hledat smrt. Stal se prvním králem zabíječů a jelikož nemohl osobně hledat smrt, vyzval ostatní zabíječe, aby přišli do Karak Kadrinu. Vybudoval chrám zabíječů a sbíral příběhy o slavných zabíječích, platil nejtalentovanější bardy, aby složili epické písně na oslavu jejich skutků. Od té doby jsou jeho potomci známí jako králové zabíječů a všichni nesou břímně nenaplněné přísahy provedené jejich předkem. Současný král zabíječů této tvrdé a trvalé pevnosti je král Ungrim Železopěst.
Karak osmi vrcholů
Barvy pevnosti: černá + červená.
Při svém rozkvětu bylo město Karak osmi vrcholů nejdůležitější ze všech jižních pevností. Jeho nesčetné sály a síně, doly a chodby, chrámy a svatyně se v nádheře téměř rovnaly těm v Karaz-a-Karaku. Původní trpasličí jméno bylo Vala-Azrilungol, což znamenalo ‘Královna stříbrných hlubin’. Město bylo vystavěno ve velkém přírodním amfiteátru obklopeném osmi vrcholky: Karag Zilfinem, Karag Yarem, Karag Mhonarem, Karagrilem, Karag Lhunem, Karag Rhynem, Karag Narem a Kvinn-Wyrem ( což znamená Bílá paní ). Nejen, že do města bylo těžké vstoupit, jelikož bylo obklopeno osmi vznešenými, sněhem pokrytými horami, ale opevnění bylo úžasné. Zdi zahrnovaly obrovskou oblast, ale ještě více toho bylo pod povrchem, než nahoře: obrovské klenuté nádvoří a náměstí, hluboké doly a hrobky králů.
Karak osmi vrcholů padl již před dvěma a půl tisíci lety, když hordy orků a goblinů zaútočily zvrchu a skaveni vpadli do chodeb dole. Ztráta této prastaré a mocné državy byla pro trpaslíky hrozná katastrofa a znamenala konec jižních pevností s vyjímkou Karak Azulu. Po zapečetění posvátných chrámů svých předků a pokladů, které nemohly být zachráněny, trpaslíci nakonec opustili město. Jeskyně byly ponechány odporným tvorům, kteří se hemžili a množili v hlubinách a hory byly přenechány goblinům.
Ve staletích následujících po pádu Karaku osmi vrcholů trpaslíci vyslali mnoho výprav v pokusech o znovudobytí pevnosti. Některé jen nalezly relikvie, ale všechny snily o návratu do domova svých předků. Taková byla sláva Karaku osmi vrcholů a jeho pokladu, že ne všichni z těchto dobrodruhů byli trpaslíci. Někteří byli lidé ze západních říší přicházející hledat slávu a bohatství v ruinách trpasličí říše.
V nedávné době trpasličí pán Belegar, přímý potomek Lunna, posledního krále Karaku osmi vrcholů, vedl částečně úspěšnou výpravu zpět do města. Znovuobsadil citadelu nad zemí a opevnil a posílil její obranu. Z této základny trpaslíci sestupují do některých ze starých dolů a přinášejí zpět poklady minulosti. Nicméně, trpaslíci ovládají jen mizivou část tohoto velkého města a jsou obklopeni nepřáteli. Trpaslíci žijí ve stavu nepřetržitého obležení a není jisté, zda přežijí. Možná jednoho dne trpaslíci opravdu dobudou prastaré město svých předků, ale zatím jsou šťastní, že udrží křehké místo mezi ruinami.
Karak Azul ( Železný vrchol )
Barvy pevnosti: zelená.
Jméno této známé pevnosti znamená v jazyce trpaslíků ‘Železný vrchol’. Kolem Karak Azulu leží nejbohatší naleziště železa v celých Horách konce světa. Jiné kovy jsou zde také, stejně jako drahokamy ve velkém množství. Pevnost se stala střediskem kovodělnictví, kde někteří z nejzručnějších trpasličích zbrojířů provádějí své umění. Několik starých klanů v pevnosti se prohlašuje za přímé potomky samotného Grungniho, velkého boha předka.
Karak Azul je poslední z kdysi velkých jižních držav, které zůstávají pod vládou trpaslíků. Během staletí ostatní državy padly do rukou goblinům či byly obsazeny skaveny, ale Karak Azul přetrval díky nemalé dávce odhodlání a umění jeho zbrojařů. Dnes Karak Azul dodává výzbroj do všech trpasličích držav a je jen málo zbraní, které se mohou rovnat kvalitou místním řemeslníkům. Mnoho runových zbraní je kováno zde, kde se udržuje tajné umění run. Zbraně jsou odnášeny skrz skryté horské cesty a po podzemní cestě na podporu obléhaných pevností v Horách konce světa.
Barak Varr ( Mořská brána )
Barvy pevnosti: světle modrá + bílá.
Barak Varr znamená v Khazalidu, trpasličím jazyce, ‘Mořská brána’. Barak Varr je jedinečný v tom, že je to jediná trpasličí pevnost na pobřeží, její chodby a jeskyně jsou vyhloubeny v tyčícím se mořském útesu na severu Černého zálivu. Jeskyně vyhlodaly do skály vody Černého zálivu. Zde, v obrovských zatopených jeskyních, kotví trpasličí flotila. Trpaslíci nemají moře a vodu příliš rádi a jejich lodě odrážejí jejich neklid. Na rozdíl od ladných lodí ostatních ras jsou jejich plavidla vyrobena z kovu a jsou konstruována v podstatě jako pevnosti. S malou trpělivostí pro vrtochy větru či proudu trpaslíci pohánějí své lodě lopatkami roztáčenými parními kotli.
Barak Varr je nejkosmopolitnější z trpasličích měst. Obchodníci ze všech říší se mísí v jeho přístavu a přivážejí zboží z daleké Arábie a Kitaje. Zboží je vozeno po Řece lebky trpasličími loděmi, a pak skrz starou trpasličí stezku do Karaz-a-Karaku a dále. Hraniční knížectví mají značný prospěch z trpasličího ovládání Údolí krvavé řeky, které by jinak bylo frontovou liníí proti náporu orků.
Barak Varr neboli ‘Brána k moři’ je specifická mezi trpasličími pevnostmi. Příchozí ze země nevidí žádné známky rušného přístavu před sebou. Vlastně by si stojící na útesu myslel, že se lodi o útes roztříští. Mocný příliv Černého zálivu vyhloubil v bílých útesech hluboké jeskyně. Zde v obrovských mořských jeskyních mají trpaslíci svou obchodní flotilu. Pevnost Barak Varr je malá v porovnání s ostatními pevnostmi, které vedou hluboko pod Hory konce světa, ale trpaslíci této državy mají rádi poměrně kosmopolitní život a nejsou tak zarputilí a introvertní jako ostatní trpaslíci. Nejen, že to je jedna z mála pevností, která zůstala otevřená obchodníkům ostatních národů, ale trpaslíci z Barak Varru jsou známí svou pohostinností. Říká se, že trpasličí snídaně je hostina dost velká, aby naplnila břicho i nejtlustějšího hobita. Trpaslíci mají dávný odpor k vodě a trpaslíci z Barak Varru jsou v tom neobvyklí, neboť z některých se stávají námořníci. Přesto neradi stoupají na křehké dřevěné lodě, které se snadno rozpadnou v silné vichřici. Jejich důvěru mají obrovské železné konstrukce poháněné parními kotli, které jsou uloženy hluboko v opevněném trupu těchto lodí, jejichž činost je tajemstvím trpasličích inženýrů.
Obchodníci ze všech krajů, od Arábie po Lustrii, se setkávají v Barak Varru a vědí, že mohou očekávat věhlasnou pohostinnost trpaslíků na osvěžení po příjezdu. Mezi nejvyhlášenější místa v Barak Varru patří hostinec U bílého poníka, kde se čepuje mnoho druhů piva a kořalky ze všech koutů známého světa a cestující zde může strávit dny, aniž by ochutnal totéž pití dvakrát. V přístavních obchodech může návštěvník koupit vše, od skvělého arabského hedvábí po exotické lustrijské sochy, od hobitího koření po talismany plodnosti z Jižních zemí.
Jelikož je vyhloubena v útesu, pevnost je téměř nedobytná při útoku ze země. Více než jeden národ se pokoušel napadnout v minulosti Barak Varr z moře, ale nezměrná střelecká síla trpasličí flotily vždy odrazila nepřátelské armády. Ve spojení s mnoha děly, jimiž se ježí hráz a útes, by musel být nepřítel velmi odvážný, aby se k pevnosti přiblížil. Jen blázen by bojoval o přístav.
Ač je její poloha v zemích Hraniřních knížectví, je diplomaticky ignorována rozdělenými vévody a barony, jelikož je pevnost chrání před invazí. Velkoryse také zajišťují trpaslíkům volný průchod po mnoha obchodních stezkách, které vedou Hraničními knížectvími. Ve skutečnosti trpaslíci obývali Hraniční knížectví dávno před jakoukoli jinou rasou a nejspíš sami vybudovali silnice. Byli to právě trpaslíci, kdo poskytl lidem svou dávnou zemi prostě proto, že tam bylo příliš málo minerálů, které by se dalo vytěžit.
Současný král Barak Varru je Byrrnoth Grundadrakk. Je znám pro udržování tradičních trpasličích hodnot tváří v tvář stále se měnícímu světu a během své vlády dělá co může pro udržení silných vazeb s pevnostmi v Horách konce světa.
Ztracená říše trpaslíků
Je mnoho kdysi trpasličích základen všude v Horách konce světa včetně dolů, tvrzí a malých pevností. Mnoho z nich bylo zničeno během pádu trpasličí říše. Trosky trpasličích osad jsou rozesety po horách a mnoho bylo obsazeno a částečně obnoveno orky, gobliny, skaveny či lidskými bandity. Nejdůležitější z těchto trpasličích ruin jsou padlé pevnosti sepsané níže. Kdysi byly tyto velké pevnosti středisky rozsáhlé říše se základnami, doly a tvrzemi kolem.
Karak Drazh ( Černá skála )
Barvy pevnosti: žlutá + červená.
V dávných dobách byl Karak Drazh jednou z největších trpasličích pevností. Byl vystavěn u vstupu do Průsmyku smrti a jeho doly se táhly daleko pod průsmyk a okolní hory. Jeho lid byl velmi bohatý díky hojným žilám kovu a drahokamů, které ležely pod pevností. Karak Drazh přežil úvodní pozdvižení, které rozdělilo trpasličí říši, a zůstal druhou nejmocnější pevností jižně od Průsmyku vzteklého psa po Karaku osmi vrcholů.
Spolu s Karakem osmi vrcholů, Karak Azulem a Karak Azgalem tvořil Karak Drazh skupinu pevností známou jako jižní državy. Trpaslíci těchto pevností na sebe pohlíželi jako na rozdílné od svých severních sousedů, jejich državy byly starší ( a tím pádem lepší ) a jejich klany měly některé slavné předky. Karak Drazh nakonec padl do rukou orčího bojpána Dorka, který ho obsadil a změnil na nejmocnější orčí pevnost v Horách konce světa. Dnes je známá jako Černá skála a její ztráta je zapsána jako jedno z největších bezpráví ve Velké knize nenávisti.
Karak Varn ( Pouhá skála )
Barvy pevnosti: modrá + červená.
Karak Varn byl vytesán v útesu přehlížejícím Černou vodu. Hory okolo pevnosti jsou naplněné vrstvou jedinečných a nesmírně kvalitních minerálů včetně velmi ceněného meteorického železa, které trpaslíci nazývají gromril. Tento výjmečně tvrdý kov je kován na nejlepší meče, sekery a brnění. Po staletí Karak Varn prosperoval a trpaslíci proudili do jeho síní. Doly pod pevností byla stále hlubší a rozsáhlejší, dokud nebyly útesy shlížející na jezero provrtány pod úroveň hladiny. Během hrozného pozdvižení, které ukončilo velké dny trpasličí říše byl Karak Varn zasažen ničivým zemětřesením. Vody jezera proudily do nižších dolů skrz pukliny ve skále. Tisíce trpaslíků zahynulo a velké množství pokladů bylo spláchnuto.
Mezi ruinami a destrukcí zaútočili zespodu skaveni a z povrchu orkové. Chyceni mezi dva nesmiřitelné nepřátele neměli trpaslíci z Karak Varnu šanci. Někteří prchli, ale většina zemřela při obraně pevnosti před nevyhnutelnou zkázou. Město bylo opuštěno a zbytky zůstaly neobývané dodnes nikým s vyjímkou trollů a jiných oblud. Je nyní známo jako Pouhá skála, nebezpečná ruina chodeb a spadlých sálů, v nichž leží poklady trpaslíků netknuté od temných dní zkázy. Dobrodruzi někdy pronikají do jeho hlubin a někteří se vracejí, aby vyprávěli příběhy o hrůze a bohatství, ale většinu už nikdo nikdy neviděl ani o nich neslyšel. Trpasličí zlatokopové jsou přitahováni zpět ke zničené pevnosti příslibem gromrilu. Výpravy se často staví hrůze temnoty a pronikají do nejhlubších chodeb při hledání prvotřídního kovu. Trpaslíci vynalezli důmyslné ponorné stroje k prohledání nejhlubších a nejbohatších dolů, které jsou zaplaveny. Je třeba říci, že tak činí za krutého odporu skavenů a dalších bídných tvorů, kteří nyní dlí v hlubinách Pouhé skály.
Karak Ungor ( Hora rudého oka )
Barvy pevnosti: černá + červená.
Karak Ungor byl první z velkých trpasličích pevností, která padla do rukou orků. Bylo to téměř před čtyřmi tisíci lety a od těch dob tu bydlí noční goblini z kmene Rudého oka. Mezi lidmi je prastará pevnost známá jako Hora rudého oka.
Karak Ungor znamená v Khazalidu ‘Vytesaná država’ a je tak nazýván pro obrovskou síť hlubokých jeskyní pod horami. Doly zde jsou nejhlubší v celé trpasličí říši. Trpaslíci kopali velmi hluboko, aby nalezli bohaté žíly vzácných a cenných kovů ve velkých zlomech pod Horami konce světa. Někdo tvrdí, že trpaslíci kopali tak hluboko a vytvořili tolik jeskyní, že nakonec zapomněli, kam všechny jejich chodby vedou. Nakonec noční goblini nalezli cestu skrz nestrážené a opuštěné doly. Časem si to trpaslíci uvědomili, ale bylo příliš pozdě. Jedna po druhé chodby padly a byly opuštěny. Nakonec noční goblini zaplavili samotnou pevnost a donutili poslední zbývající trpaslíky opustit město.
Karak Azgal ( Dračí skála ) dříve Karak Izril ( Město klenotů )
Barvy pevnosti: zelená + bílá.
Během svého rozkvětu byla tato pevnost známá jako Karak Izril, Město klenotů, ale dnes mluví trpaslíci o opuštěných ruinách jako o Karak Azgalu, což znamená ‘Hora zásob’, zatímco lidé je znají jako Dračí skálu. Pevnost se udržela mnoho staletí spolu s Karakem osmi vrcholů, Karak Drazhem a Karakem Azul, odolala těžkým gobliním vpádům a stálému tlaku skavenů z hlubin. Když padl Karak osmi vrcholů, všechny jižní pevnosti se ukázaly zranitelné.
Skaveni proudili skrz chodby pod Karakem Azgal, zatímco orkové plundrovali a ničili horní patra. Zoufale přečísleni trpaslíci nakonec museli boj vzdát. Orkové řádili ve městě, plenili a ničili, ale nenalezli mnohé z městských pokladů, které trpaslíci pečlivě uschovali. Orkové opustili pevnost s odporem a vydali se zničit Karak Drazh.
Krátce po zničení Karak Azgalu se v ruinách objevil drak Graug Hrozný a nějak vycítil zkrytý poklad. Je dobře známo, že draci si zdobí svá hnízda ve skalách zářícími věcmi na přilákání partnerů. Tento drak seděl na prastaré hromadě mnoho let, vyhnal ostatní obludy a zahubil všechny pokusy o znovuobsazení pevnosti. Jak drak rostl a stárnul, hromada pokladů rostla též artefakty, které sesbíral ze sežehlých trosek. Zvěsti o obrovské velikosti dračí hromady začaly přitahovat dobrodruhy z Říše a Bretonnie, kteří chtěli zabít draka a získat poklad.
Trpasličí zlatnický cech si nárokoval staré poklady a vyslal mnoho výprav na jejich ochranu. Nakonec mladý trpaslík jménem Skalf, později znám jako Drakobijec, pronikl do dračího sídla a objevil velkou hromadu zlata hojně roztroušeného mezi matným brněním a práchnivějícími kostmi bretoňských rytířů. Drak spal a probudil se až ve chvíli, kdy Skalfova gromrilová runová čepel prosekla rohovitou kůži na krku. Runy zaplály v dračí krvi a zlato létalo po temné místnosti, jak sebou obluda mrskala ve smrtelné křeči.
Od těch dní se pevnost stala hlavním cílem lovců pokladů. Chodby jsou plné goblinů, skavenů a jiných, nebezpečnějších oblud, ale drak je nyní pryč a je možné znovu hledat zlato v ruinách. Potomci Skalfa Drakobijce se usídlili v malé tvrzi vedle hlavního vstupu do pevnosti. Kargun Skalfson vyhlásil nadvládu nad celou državou, ale nikdy neuspěl v ovládnutí samotných ruin. Místo toho ponouká dobrodruhy k příchodu a prohledávání ruin a vyžaduje poplatek z pokladů, které objeví.
Za rozkvětu Města klenotů, Karaku Izril v trpasličím jazyce, vznikla možná nejvýstřednější država, která kdy byla postavena. Patřila mezi největší trpasličí sídla a její bohatství převyšovalo dokonce i Karaz-a-Karak, ale toto štěstí vedlo nakonec k jejímu pádu. Byla vybudována v horách, kde se nalézalo množství nejrozličnějších drahokamů a říká se, že bohatství města bylo takové, že každý trpaslík ve městě vlastnil drahý kámen velký jako pěst. S pádem Karaku osmi vrcholů bylo mnoho cest do ostatních trpasličích pevností otevřeno orkům, Orkové toho plně využili a povzbuzeni vítězstvím, pronikli průsmyky a napadli okolní državy.
I orkové slyšeli o bohatství Karak Izrilu a sešli se, aby prošli pevnými branami. Útok pevnost překvapil a byl veden divokou zuřivostí poháněnou touhou po trpasličích drahokamech. Zelenokožci se nahromadili u severní zdi. Tato část pevnosti měla zvlášť slabou obranu, neboť trpaslíci si ve své pýše mysleli, že Karak osmi vrcholů, který stál v tu stranu, nikdy nepadne. Po zničení Karaku osmi vrcholů začali skaveni proudit do jižních hor. Skaveni dlouho hloubili tunely do nejhlubších trpasličích dolů na drahokamy a jejich vůdci se rozhodli využít orčí útok ve svůj prospěch. Trpaslíci Karak Izrilu zjistili, že napadeni ze své slabé severní strany a z dolů dole. Čelíce dvěma armádám mnohem většího počtu, trpaslíci věděli, že nemají šanci zachránit město, ale trpaslíci radeji zemřou, než by vydali své poklady.
Trpasličí obránci se shromáždili v hluboké kryptě a zde se postavili hromadnému útoku skavenů a orků prahnoucích po trpasličí krvi. Když padl poslední trpaslík, velitel orků pochopil, že trpasličí obrana v kryptě byla důmyslná lest. Ve chvíli, kdy orkové prolomili zeď a vřítili se do města, malá jednotka inženýrů vedena pánem run Bouřovousem přenesla poklady do jiné krypty mimo hlavní město a uzavřela hordu v jeskyni. Zatímco trpaslíci odsouzení k záhubě draze prodali životy, aby získali čas, Bouřovous vytesal zvláštní Runu skrýše, takže jen on znal přesnou polohu dveří k pokladu. Trpaslíci přísahali, že se vrátí a jaký lepší důvod by mohli mít, než obrovské hromady vzácných drahokamů. Když opouštěli ztracené město, pán run přejmenoval kdysi hrdou pevnost na Karak Azgal či „Vrch zásob“.
Po zničení Karak Azgalu si drak Graug Hrozný postavil hnízdo v troskách. Draci mají zvláštní schopnost vycítit zlato a drahokamy a tak drak brzo objevil kryptu. Tyto obrovské obludy přitahují partnery velikostí svého pokladu, a Graug v následujících staletích ještě zvětšil obrovskou hromadu.
Kde leží poklady a draci, tam se také objevují dobrodruzi a hledači pokladů. Mnoho výprav bylo vysláno trpasličím zlatnickým cechem, ale byl to mladý ochmířenec jménem Skalf, který konečně objevil ztracenou kobku a zabil draka. Jeho potomci použili poklad k vybudování malé pevnosti v troskách města. Malá pevnost se stala útočištěm dobrodruhů, kteří prohledávají gobliny zamořené ruiny. Od té doby, co byl znovudobyt Karak osmi vrcholů, trpaslíci vydrželi proti útokům na toto vzdálené stanoviště v naději, že jednoho dne budou jižní državy znovu vzkvétat.
Když byl svět mladý, trpasličí državy se táhly podél Hor konce světa od Karak Vlagu na dalekém severu blízko Kislevu po legendární Karak Zorn na dalekém jihu. Trpaslíci se zanořili hluboko do hor vytvářejíce pevnosti v kameni a odkrývajíce bohatství drahokamů a rud, zejména nejvzácnějšího kovu ze všech: gromrilu. Orkové, goblini a jiní vetřelci byli rychle vyhnáni a v trpasličích královstvích vzkvétal obchod.
Během této doby byla Dračí skála známá jako Karak Izril, Město klenotů. Žíly nalezené v dolech byly tak hojné, že bohatství prý soupeřilo se samotným velkým trpasličím městem Karaz-a-Karakem. To byly dny trpasličí hrdosti, ale brzo nastal jejich konec.
Pád Karaku Osmi vrcholů na severu do rukou orků a goblinů byl jen začátkem. Použivši trpasličí silnice a obchodní cesty vpadla zelená horda s velkou zuřivostí na jižní državy. Příběhy o bohatství Karak Izrilu byly známé v celém Starém světě a i zelenokožci věděli, že velké poklady jsou tu pro sebrání. Ve své namyšlenosti bránili trpaslíci jen slabě průsmyky na severu domnívajíce se, že Karak Osmi vrcholů nikdy nepadne. Orkové využili výhody a vpadli do pevnosti.
Trpaslíci se stáhli do hlubin a udatně bránili svůj domov. Mrtvoly orků, goblinů a skavenů se vysoko vršily u nohou trpaslíků odsouzených k záhubě, když bojovali do hořkého konce. Když byl zabit poslední trpaslík, vetřelci hledali trpasličí poklady, ale žádné nenašli. Válečníci dali své životy na ochranu pokladů. Zatímco bojovali a umírali, pán run Bouřovous a jeho inženýři vzali poklady a skryli je v tajné kryptě hluboko v hoře. Použiv runu skrýše schoval dveře do krypty, takže jen trpaslík byl schopen je najít. Přísahaje návrat vedl pán run zbytek trpaslíků z Karak Izrilu. Připravuje zápis do knihy nenávisti přejmenoval pevnost na Karak Azgal či Hora zásob.
Trpaslíci se nevrátili pro své poklady pohřběné runotepcem dost rychle. Válka s orky a gobliny vyčerpala jejich zdroje a sláva trpsaličích království byla u konce. Brzo po pádu Karaku Azgal si z pevnosti udělal domov drak Graug Hrozný. Využiv schopnost své rasy vycítit zlato Graug rychle, nalezl skrytou kryptu a udělal si z ní hnízdo, aby přilákal partnera. Tehdy se Karak Azgal stal znám jako Dračí skála.
Po mnoho let přicházeli do skály hledači pokladů a dobrodruzi vyzvat draka a vyloupit trosky. Trpaslíci vyslali nespočet výprav financovaných zlatnickým cechem k získání drahokamů nahromaděných Graugem. Všechny selhaly, dokud do trosek nevstoupil trpasličí hrdina Skalf. Nalezl skrytou kryptu a utkal se s Graugem. Po epické bitvě Skalf zabil draka useknutím jeho hlavy a prohlásil poklady Karak Azgalu za své.
Skalf Drakobijec použil bohatství nalezené v dračí sluji k vybudování města na troskách starého. Ač daleko od nádhery Karak Izrilu, nový Karak Azgal je silně a dobře vystavěn. Stále ovládáno Skalfovými potomky se město stalo útočištěm dobrodruhů hledajících cestu do hlubin k hledání pokladů. Trpaslíci se pokoušejí udržet pevnou vládu na tím co je vyneseno z trosek, zavalili neoprávněné vstupní body, vymáhají clo od kohokoliv, kdo do trosek vstupuje a vybírají daň z toho, co je vyneseno.
Příval přistěhovalců se brzo stal příliš velkým, než kolik mohla trpasličí država uživit. Mimo brány města vyrostla chudinská čtvrť naplněná hrdlořezy a dobrodruhy hledajícími své štěstí v Dračí skále. Během doby trpaslíci povzbudili rozvoj tohoto města ve snaze udržet lůzu Starého světa mimo Skalfovu pevnost. Výsledkem bylo vytvoření Mrtvé brány, hrubého a upadlého místa na úpatí kopce vedoucího k pevnosti. Skládající se z dřevěných budov, vesměs špatně stavěných a rychle postavených je to první zastávka pro mířící do Karak Azgalu.
Dnes se trpaslíci stále nevrátili do svých slavních dní. Chrabré sliby návratu do velikosti minulosti zůstaly nenaplněny. Je jich málo a i úspěšné državy jako Karak Azgal nemají sílu vyčistit orky a skaveny. Jako slepice na vejcích sedí trpaslíci na dolech Dračí skály spokojeni s tím, že jiní lezou do hlubin a přinášejí poklady a jiné artefakty, vše samosebou za peníze.
Divoké hory
Trpasličí pevnosti jsou enklávami mezi pustou divočinou hor. Je stále mnoho trpasličích osad ležících mimo hlavní pevnosti, ale to jsou malá stanoviště a tvrze, která jsou naprosto bezvýznamná v porovnání s místy jako je Karaz-a-Karak. Některé z nejdůležitějších hor je zmíněno níže.
Varn Drazh ( Černá voda )
V trpasličím jazyce je toto rozlehlé jezero známo jako Varn Drazh, což znamená Černá voda a pod tímto názvem je také známo lidem.
V dávných dobách dlouho před nejstaršími trpasličími záznamy dopadl na svět obrovský meteorit. Vyhloubil veliký kráter a rozpadl se na tisíce kousků cené meteotické rudy. Během následujících staletí voda z okolních hor postupně naplnila kráter. Když trpasličí průzkumná výprava objevila jezero, pojmenovala jej Varn Durak, což znamená Jezere tvrdého kamene. Trpaslíci objevili, že meteorický kov má dobré vlastnosti a lze z něj ukovat nejpevnější zbraně a brnění. Během následujících let vyrostla v okolí malá osada, která prosperovala dokud jednoho dne kutání v dolech vybudovaných trpaslíky nevyrušilo hroznou obludu. Obluda rozuřená probuzením ze staletí dlouhé dřímoty se vydala na průzkum. Je zaznamenáno, že stovky trpaslíků byly odvlečeny do jezera při boji s chapadelnatou obludou. Trpaslíci byli rozhodnuti zůstat i přes objevení takové obludy za svým prahem. Rychle vystavěli pevnost, jejíž zdi čelily jezeru. Jezero bylo po těchto tragických událostech přejmenováno na Varn Drazh či Černou vodu.
Během let trpaslíci zajistili dobré využití proudů tekoucích z hor. Vyrobyli velká vodní kola a používali je k pohánění kladiv ve svých kovárnách. Síť chodeb protkala horu a mnoho klanů nalezlo velké zásoby zvláštních kovů hluboko pod samotným jezerem. Horníci kopali hlouběji a hlouběji pod vodami jezera, aniž by věděli, že zpečeťují svůj osud.
Když zemětřesení, které zničilo většinu trpasličí říše, zasáhlo Karak Varn, silné otřesy otevřely velkou trhlinu. Vody jezera se vylily a zaplavily doly. Nespočet trpaslíků zahynulo ve vodě a mnoho klanů bylo zcela zničeno i se svým bohatstvím.
Brzo po té se odporní skaveni chopili příležitosti a napadli zničené doly a síně z dola. Hordy orků, jejichž jeskyní systém byl rovněž zničen, napadlo pevnost zhora. O podivné chapadelnaté obludě nikdo nevěděl, zda přežila zemětřesení. Obluda se již nikdy nevynořila, ač někdo prohlašuje, že dosud žije. Mnozí prý pozorovali vynořující se chapadla, která chytají nic netušící kolemjdoucí, a stále rozsévají strach mezi těmi, kdo se vydají na nebezpečnou cestu kolem jezera.
Haz-Drazh-Kadrin ( Průsmyk Černožár )
Tento průsmyk je trpaslíky nazýván Haz-Drazh-Kadrin, ale je široce znám jako Průsmyk Černožár. Má podobu hluboké rokle skrz Černé hory vytvořenou, když vulkanické erupce v dávné minulosti rozervaly hory. Nyní je rokle tajemnou trhlinou pokrytou vyvrhlou lávou a vysokých útesů vyleštěného sopečného skla. Podivný černý dým proudí z otvorů u úpatí útesů. Průsmyk je oblíbenou cestou skrz hory pro útočící orčí hordy a je také hlavní spojnicí mezi Říší a řídce osídlenými kraji Hraničních knížectví. Prastará trpasličí stezka vede skrz průsmyk na své cestě do Karaz-a-Karaku.
Varag Kadrin ( Průsmyk vzteklého psa )
Trpaslíci nazývají tento průsmyk skrz Hory konce světa Varag Kadrin. Je to obvyklá cesta přes hory pro kmeny orků a goblinů z východní strany Hor konce světa a Temných zemí za nimi. Ve dnech největší trpasličí moci to byla hlavní dobravní tepna skrz na východní stranu hor a k odloučených dolů v Temných zemích. Dnes trpaslíci využívají průsmyk jen příležitostně, neboť je plný pevností nočních goblinů a jeho prudké svahy jsou proděravěné jejich chodbami.
Sopky
Během pádu trpasličí říše byly Hory konce světa zasaženy zemětřeseními a výbuchy sopek. Otevřely se obrovské trhliny a celé osady byly pohlceny do nitra země. Vřící pára a roztavená skála proudily skrz nižší patra mnoha trpasličích pevností, pobily mnohé a uzavřely navždy celé oblasti. Od těch dob byly hory klidné, ale je stále několik sopek, které občas vybuchnou a způsobí zmatek v okolních krajích.
Jižní část Hor konce světa je mnohem nespolehlivější než severní. Jsou tam tři velké sopky, ač je tam také mnoho malých. Celá oblast je místem menších zemských otřesů a trpaslíci často zjistí, že výsledkem bylo poškození či zasypání jejich dolů. Tři velké sopky se nazývají Karag Haraz, Karag Dron a Karag Orrud. Mezi lidmi jsou známé jako Ohnivá hora, Bouřlivá hora a Hora rudého mračna.
Sopečná aktivita v této oblasti neustále chrlí nové bohatství z hlubin země. Podnikaví trpasličí zlatokopové a horníci sem přicházejí hledat a těžit poklady země, ale doly a důlní osady jsou často zničeny sopečnými výbuchy či pohřbeny pod prachem nebo lávou. Přes toto nebezpečí lákadlo bohatství přitahuje stálý proud mladých trpaslíků z dalekých pevností severu.
Ungdrin ( Podzemní cesta )
Ve velkých dnech trpasličí říše byly všechny velké pevnosti spojeny podzemními silnicemi vytesanými v pevné skále. Tento složitý systém chodeb je nazýván Podzemní cesta či Ungdrin. Od hlavní chodby vedou další menší chodby do jednotlivých dolů, tvrzí, strážních věží a odlehlých pevností. Nyní je systém v troskách. Částečně byl zničen mohutnými výbuchy, které srazily trpasličí říši na kolena. Do chodeb vpadli skaveni a goblini a mnoho přidružených větví bylo ztraceno. Během let se některé části chodeb zřítily nebo se staly nebezpečnými.
Dnes je Ungdrin nebezpečný. Nejen, že je náchylný k závalům, ale jeho délka je často proklána roklinami a jámami, které se nenadále otevírají. Obludy všeho druhu číhají i v nejširších a nejlepších částech a v chodbách žije mnoho nočních goblinů.
V nedávných dobách byly cesty ke stále obývaným pevnostem a tvrzím vyčišteny a částečně opraveny. Ač jsou stále nebezpečné, trpaslíci jsou schopni po nich znovu putovat, ač tak činí jen ve velkém počtu a plně vyzbrojeni. Trpasličí výpravy jsou často vysílány k prohledání a vyčištění dalších částí tohoto starého systému. Je to soustavná bitva a stále čelí překážkám a porážkám. Nicméně, trpaslíci otevírají další a další ze svých starých dolů a znovu objevují ztracené poklady svých předků.
Mimo Hory konce světa
Trpaslíci vždy osidlovali jiné hory a nejen tak vysoké a bohaté jako Hory konce světa. Staré doly v Erkundu v Horách dračího hřbetu se kdysi měřily s velkými pevnostmi a trpaslíci z dračího hřbetu byli bohatí a mocní. Dnes je jen málo zlatokopů, kteří putují do této oblasti, ale staré doly jsou obsazeny orky a trpasličí klany z dračího hřbetu jsou roztroušeny. Jsou i další země, kde trpaslíci sídlili, včetně Černých hor, Šedých hor, Klenby a Norsky. Mnoho trpaslíků žije v lidských zemích a do jisté míry převzalo způsoby lidí.
Černé hory
Vysoko nad světem v Černých horách mohou být nalezeny trpasličí doly a obchodní stanoviště, malé tvrze a osady v údolích. Oblast byla obsazovaná pomalu a v důležitosti vzrostla až po pádu staré trpasličí říše. Není spojena Podzemní cestou, ale zrádnými horskými průsmyky a stezkami nad útesy. Nalézají se zde bohatá naleziště kvalitního kovu a železa, ale je tu méně žil vzácných kovů a drahokamů. Žádná z těchto osad se nestala dost bohatá a mocná, aby se mohla rovnat velkým pevnostem v Horách konce světa. Nicméně, jsou blíže a dostupnější k obchodům Říše a Tilei a slouží jako obchodní střediska trpasličí práce přivážené z východu.
Hlavní z těchto držav je Karak Hirn či Pevnost rohu, nazývaná tak proto, že vítr proudící velmi velkou jeskyní funguje jako mocný válečný roh a hrozivě zní po horách. Trpaslíci využívají tohoto zvláštního jevu při výrobě dalších zvukových komnat a mohutných dveří, které mohou otevírat a zavírat ke změně tónu a délce zvuku. Ohně v hlubinách mohou hnát vzduch skrz systém, aby vytvořili zvuk, kdy si zamanou. Horský roh je využíván jako signál ke vzdáleným osadám, svolává válečníky a straší prosté tvory jako trolly.
Šedé hory
Ač je mnoho rozdělených komunit trpaslíků žijících pod Šedými horami, nikdy nebyli příliš početní či bohatí. Šedé hory nejsou požehnány množstvím ložisek minerálů, které zvláště přitahují trpaslíky, a to málo kovu je těžké vytěžit. Výsledkem je, že šedí trpaslíci, jak se nazývají obyvatelé této oblasti, mají sklon k chudobě a jsou prostší ve svém vkusu. Mladí šedí trpaslíci rádi opouštějí svůj kraj a putují na východ hledat bohatství a z mnohých se stanou divocí zlatokopové a dobrodruzi. Největší pevnost je Karak Norn, která leží v horách nad lesem Loren.
Klenba
Tyto hluboké ledem vyryté údolí a tyčící se výšiny tvoří křižovatku mezi Černými horami a Šedými horami. Jsou tam bohatá ložiska železa, mědi, cínu a dalších kovů a následně jedny z největších a nejhlubších dolů mimo Hory konce světa. Mnoho klanů sem přišlo po pádu svých pevností na východě včetně mnoha trpaslíků z dračího hřbetu. Údolí nabízejí ústraní od okolního světa, kde mohou pracovat, vzpomínat na minulost a plánovat svůj konečný návrat. Údolí a rokle jsou tak těžké k dosažení, že zlí tvorové málo obtěžují trpaslíky v těchto vyskohorských oblastech. Nejdůležitější pevností je Karak Izor, která je lidem známá jako Měděná hora.
Norští trpaslíci
Trpaslíci přišli do hor Norsky tak dávno, že vyvinuli kulturu a jazyk o něco jiný než trpaslíci žijící na jihu. V mnoha ohledech se podobali lidským obyvatelům Norsky v projevu, umění a temperamentu. A nebo to jsou možná Norové, kdo se rozvinul pod vlivem trpaslíků.
Je několik velkých a silných norských trpasličích pevností v horách Norky včetně Kraka Drak, známé Državě draka. Zde trpaslíci těží železo a vzádné kovy a hledají na pobřeží jantar.
Trpasličí vyhnanci
Trpasličí kováři a obchodníci založili vlastní čtvrti ve městech Říše, Bretonnie, Kisleva a všude ve Starém světě. K usazení v cizích zemích vedli trpaslíky tři věci. Jednou je touha po zlatě, která přitáhla trpasličí řemeslníky do lidských zemí, kde měla jejich práce velkou hodnotu. Další je trpasličí smysl pro čest, který zahnal do vyhnanství trpaslíky, kteří se pohádali se svými druhy, svým pánem nebo kteří nesli nějakou dávnou zášť. Takoví vyhnanci se usazovali daleko v cizích zemích a pokud byl jejich čin nenapravitelný, stali se odpadlíky. A konečně tu bylo mnoho uprchlíků z padlých a ztracených pevností a tvrzí v horách. Takoví trpaslíci se setkávali ve Starém světě a tíha minulosti na ně stále těžce doléhá.
Moc trpasličí říše tkví ve skalnatých vrcholcích Hor konce světa, kde podle jejich legend předchůdci bohů vykopali první pevnost. Přesto ve zlatém věku trpasličí říše putovali daleko široko, hledali naleziště rud a drahokamů a obchodovali s ostatními rasami. V této době bylo založeno množství držav ve všech částech Starého světa.
Na trpaslíky odjinud než z Hor konce světa je pohlíženo s trochou nedůvěry trpaslíky ze starých držav – mají méně úcty ke starším a k tradicím a rádi se paktují s jinými rasami. Jistě, cizince je těžko rozeznat, ačkoliv trpaslíci z Šedých hor, Černých hor a dál, mají trochu dobrodružnějšího ducha. Zastánci nejtvrdší linie mezi trpaslíky z Hor konce světa mají různé výrazy pro tyto cizince, jako wanaz ( špatného vousu ), zaki ( šílený poutník ), skrati ( ubohý zlatokop ) a garazdrak ( což lze zhruba přeložit jako vzdálený povstalec ). Proto mají trpaslíci mimo prastaré državy sklon nazývat své vzdálené příbuzné grumbaki, což znamená bručouni či naříkavci. Přes tuto drobnou nechuť by trpaslík vždy pomohl jinému trpaslíkovi než osobě jiné rasy – trpasličí solidarita je neutuchající a pro ostatní svět není velký rozdíl mezi trpaslíkem z Karak-Hirnu a trpaslíkem z Karak-Kadrinu.
Jsou také trpaslíci, jejichž předkové putovali ještě dále a usadili se ve vzdálených a podivných zemích. Daleko na sever leží Kraka Drak, domov norských trpaslíků. Tak dávno jejich předkové vstoupili do norských hor, že tito trpaslíci mají jiný jazyk a zvyky, něco, co spojuje všechny ostatní državy. V mnoha ohledech sdílí znaky a tradice s muži Norsky, v odívání, víře a chování. Ovšem jestli je to tím, že se stali podobní norům nebo se stali norové podobní trpaslíkům, o tom se lze pouze domnívat a spekulovat. Norští trpaslíci jsou mnohými považováni za ještě bláznivější než ostatní trpasličí vystěhovalci, a většinou to má důvod v poloze jejich držav blízko Pustin chaosu a uctívačů chaosu na chladném a pustém severu. Norští trpaslíci jsou vyhlášeni i mezi ostatními državami svým uměním pití, vítězí v každoročních soutěžích o největší pivní chřtán. Také prý mají zvláštní obměnu zabíječů nazývanou lidmi berserkři – žalem zdrcení a potupení tak, že si oholí všechny vlasy a s pěnou u pusy vyrazí do boje rozhodnuti dostát slavné smrti nepřátelskými zbraněmi.
Během let se mnoho trpaslíků také usadilo v městech Říše a Bretonnie a dokonce až v Tilei. Zde nebudují pevnosti, ale místo toho opevněný cechovní domy obklopené trpasličí čtvrtí, kde všichni trpaslíci žijí. Často mají tyto domy obrovské sklepy a katakomby, takže malá budova nad zemí může být domovem velkého klanu pod povrchem. I mezi takto vzdálenými trpaslíky staré zvyky odumírají těžce.
Služby těchto trpaslíků jsou velmi ceněny jako inženýrů, kameníků a dozorců v dolech. Byli to trpaslíci, kdo první donesl střelný prach do Říše a pomohl se založením Nulnské puškařské školy a říšské inženýrské fakulty. Mnoho z těchto trpaslíků je trpasličím inženýrským cechem považováno za odpadlíky, kteří byli vyhozeni v mladém věku za výstřední experimenty či za hlasité názory na věci, do nichž jim nic nebylo. Ostatní byli potomci uprchlíků z dobytých držav přilákaných do lidských zemí vidinou zlata, či neschopných postavit se hanbě žádosti jiné državy o azyl. Tito trpaslíci jsou ještě více zahořklí, než jejich příbuzní v horách, a touží po šanci získat zpět zem svých předků.
Karak Vlag
Ač nejsevernější z hlavních trpasličích držav je Karak Kadrin, jsou i další pevnosti položené jižně od Vrcholného průsmyku na hranicích hor mezi Kislevem a Kislevskými údolími. Karak Vlag je známý pro mnohé věci, ale nejvíce pro obrovské množství železné rudy, která leží pod žulovými vrcholky. Kováři z Karak Vlagu byli nejlepší v celé trpasličí říši. Železné brány pevnosti byli divem na pohled s vyrytými draky protkanými bitevními scénami zobrazujícími staré dny, kdy trpaslíci vyhnali draky z hor.
Pevnost prý byla nejsilněji opevněna v Horách konce světa. Příchod k ní byl chráněn strážními věžemi vybudovanými na skalnatých vrcholcích a spojených skrytými schodišti skrz skálu. Dokonce uvnitř pevnosti byly hlavní chodby pokryty obrovskými železnými padacími mřížemi, které mohli trpaslíci zvednout či spustit k ochraně různých částí pevnosti.
Králové Karak Vlagu potřebovali jejich ochranu, neboť žili v nejdivočejší, nejnebezepečnější části Hor konce světa plné tlup chaosu a obrovských oblud. Během velké války proti chaosu se pokřivující vliv chaosu šířil na jih a obklopil Karak Vlag, čímž odřízl državu od zbytku světa. Když se trpaslíci vrátili po ústupu chaosu, nenalezli po Karak Vlagu ani stopu. Celá pevnost zmizela jakoby nikdy neexistovala.
Skutečný osud Karak Vlagu nebude asi nikdy objasněn. Možná byl vcucnut do Říše choasu a jeho obyvatelé jsou navěky nuceni trpět pozornosti démonů. Možná byl přemístěn na nějaké vzdálené místo či do jiného času, možná do samotného světa démonů. Pravděpodobně nikdo nikdy nezjistí pravdu. Když se rozhovor stočí k osudu Karak Vlagu, trpaslíci podivně ztichnout obtíženi každý vlastními nejhoršími obavami.
Karak Zorn
Podle trpasličích legend ležela dávno ztracená pevnost Karak Zorn daleko na jihu Hor konce světa, hluboko v srdci Jižních zemí. Zda pevnost existovala, nebo zda snad ještě existuje, není jisté, ale podrobnosti o jejích obrovských pokladech a nepředstavitelném bohatství jejích králů jsou častým tématem po několika pintách trpasličího piva. Pokud by jim bylo lze věřit, Karak Zorn byl vyryt do hory zlata. Jeho mohutné brány ze slonoviny jsou spojeny rudou mědí. Rubíny a diamanty jsou tak běžné, že jsou používány jako menší platidla místo malých mincí. Pevnost byla pravděpodobně obklopena horkou džunglí plnou nebezpečných tvorů a nepřátelských orků.
Mapy se snaží zaznamenat místo Karak Zornu, ale většinou jsou velmi odlišné a vypadají zjevně založené na dohadech. Důvěřiví dobrodruzi někdy platí slušné peníze za takové mapy, vesměs ku posměchu ostřílených dobrodruhů, kteří vědí své. Výpravy nikdy neuspěly v nalezení ztracené pevnosti, ale přetrvávají báje o badatelích, kteří náhodou nalezli to mésto, ale nedokázali se vrátit zpět, popsat svou cestu či podat přesvědčivý důkaz svých divokých příběhů. Karak Zorn dosud zůstává mýtem, ale možná jednoho dne ztrhaný trpasličí badatel zjistí, co zůstalo z nejzmatenějšího tajemství v celé trpasličí říši.
Kazad Grund ( Pevnost kladiva )
Více než tisíc let před založením Říše v severních oblastech Hor konce světa trpasličí pevnost Kazad Grund prosperovala pod vládou velkého trpasličího krále Wulframa Strohého. Od velké zrady byly klany Kazad Grundu strážci prastarého kladiva Gorlniru. Tato mocná zbraň kdysi patřila jednomu z proslulých božských předků a nesla vekou magickou moc spoutanou ve svých složitých runách, kterými byla zdobena. Pokud bylo mocné kladivo trpaslíkem v boji vrženo, zbraň vždy jistě nalezla svůj cíl a vrátila se do ruky nositele.
Bylo to během divokých dob známých budoucím generacím jako trollí války, kdy nastala zkáza Kazad Grundu. Výbuch Bouřné hory hnal děti Morka a Gorka na sever. Orčí bojpán Gruk Prasokel sebral svůj kmen a ve spojení s nočními gobliny Černého měsíce táhl na osamělou trpasličí pevnost. Kazad Grund byl zastižen neočekávaně, ale naštěstí ne zcela nepřipraven, jelikož jeho prozíravý vládce nařídil, aby strážci kladiva byli vždy připraveni chránit svůj svatý poklad.
Opevnění na severním vstupu do průsmyku, který vedl do Kazad Grundu, se ukázala nedostatečné proti moci Grukovi zelené hordy. Plná síla waaagh vrazila do pevnosti jako úder kladiva od samotných bohů. Král Wulfram byl mezi trpasličím vojskem čelícím hemžící se zelené vlně. Trpasličí inženýři vyvezli šípomety a plamenná děla, aby se postavily hrozbě představované orčím hrubým strojům. Bitva se rozšířila i na oblohu nad horami, kde Grukův šaman Zjizvokost, jel na své věrné wyverně a útočil na pevnost. Dračí letka inženýra Nordoka Craggenssona okamžitě vylétla do vzduchu na svých hydrokoptérách, aby se šamanovi postavila.
Když začali odporní zelenokožci zaplavovat trpasličí armádu, král Wulfram nařídil svým jednotkám stáhnout se do hor. Bezpečně uvnitř se trpaslíci rychle co nejlépe zabarikádovali v pevnosti. Avšak pod pod údery nespočtu katapultů umístěných za orčím předvojem a útokem obra Dunobřicha začaly velké brány Kazad Grundu povolovat. Tak se stalo, že na konci druhého dne útoku horské brány padly.
Velká tlupa trollobijců vyrazila ze zničené hlavní brány v zoufalém protiútoku, snažíce se zastavit orky a gobliny proudící do hory. Při pohledu na hromadu trpasličích mrtvol byli naplněni šílenou zuřivostí a okamžitě se vrhli na nepřátale, čistíce krvavou cestu skrz linie nočních goblinů a vyzývajíce rozzuřeného Dunobřicha. Když byli pobiti, obrova hlava zdobila to, co zbylo z překladu nad velkým mostem vedoucím do prastaré pevnosti.
Nyní však armáda Gruka Prasokela vpadávala do pevnosti. Věkovitý drakobijce Sven Zježený osamoceně držel Sekerový most klenoucí se nad roklí známou jako Karakarův žal, do níž poslal několik nešťastných skalních trollů. Boj se rozhořel v každém sále, chodbě a schodišti. Mnoho trpaslíků udělalo své poslední útočiště z obří hodovní síně, která zněla rachotem bitvy místo hlasů klanů Kazad Grundu pozvednutých v písni. Jiní se dusili dýmem a kouřem proudícím z prostorných kováren, kde vypukl požár. Několik těžce tlačných oddílů kladivářů bylo odříznuto plameny a bojovali do posledního dechu s gobliny, kteří byli odříznuti s nimi.
Král Wulfram zamířil do chrámu předků chránit kladivo Gorlnir. On a co zbylo z jeho osobní družiny dosáhli nejvyšší komnaty pevnosti těsně předtím, než bojpán a jeho elitní vazouni vpadli do trpasličího chrámu. Rozzuřen ze znesvěcení nejsvětějšího místa přítomností krutých zelenokožců král Wulfram zvedl prastaré kladivo z velkého oltáře a připravil své vojáky na poslední bitvu za Kazad Grund.
Jeden po druhém padali trpaslíci, dokud jen Wulfram Strohý nezůstal stojící na hromadě kouřících zelených mrtvol. Konečně čelil samotnému Grukovi Prasokelovi. Když Wulfram máchl svým kladivem, stejně učinil i bojpán svou hrubou sekerou. Gorlnir zasáhl orka s hlasitým prasknutím ze strany do hlavy a jeden z jeho obrovských tesáků se ulomil, jak se bojpán potácel dozadu. Ale Wulframův čas nadešel. Šamanem prokletá sekera prosekla jeho gromrilové brnění a břicho. Drže si zející ránu trpasličí král Kazad Grundu padl na kolena umíraje. Bitva o pevnost kladiva byla ztracena.
Od toho dne dodnes je pád pevnosti kladiva, uloupení Gorlniru a krutá smrt krále Wulframa Strohého a všech jeho lidí zapsána ve Velké knize nenávisti v Karaz-a-Karaku jako Zkáza Karaz Grundu.
Text z Anglického originálu Games Workshopu přeložil Horned Rat´s. Doupravil Dupi.