Dwarfs.CZ

Obecně o trpaslících

Trpaslíci jsou jednou z nejstarších ras na světě. Od počátku věků byly jejich domovem Hory konce světa, rozlehlý a ponurý horský hřeben tvořící východní hranici Starého světa. Zde, mezi vysokými štíty a bezednými propastmi, si v minulých dobách trpaslíci vybudovali své mohutné podzemní pevnosti. V dobách rozkvětu sahala jejich říše od chladného severu po vzdálený jih a jejich štoly si razily cestu hluboko do nitra země. Tyto dny slávy jsou však již dávno pryč, mnoho pevností je v troskách, mnoho jich obývají zlé stvůry. Velké činy minulosti nejsou dnes ničím víc než vzpomínkami, dávnými ságami zpívanými v síních několika zbylých trpasličích pevností.

Trpaslíci jsou nejlepšími horníky a raziči štol na celém světě. Kopou hluboko pod svými domovskými horami a těží skryté kovy, drahokamy a jiné nerostné bohatství tam ukryté. Z těchto surovin pak vyrábějí skvostné předměty všeho druhu jako zbraně, zbroje, nádherné číše a šperky zhotovené s neuvřitelnou zručností. Pod každou trpasličí pevností se rozkládá labyrint jeskyní a chodeb vytvořených a rozšiřovaných během staletí neustálého hledání nových nalezišť.

Trpaslíci jsou neobyčejně zručnými řemeslníky a jsou velmi pyšní na vše, co vytvoří. Pro trpaslíka je takřka nepředstavitelné, aby odbyl svoji práci a žádný se nesníží k tomu, aby vytvořil cokoli nekvalitního nebo laciného. Ať jde o výrobu zbraní a zbrojí, konstrukci opevnění či mechanické vynálezy proslulého inženýrského cechu, důmyslnost a technické schopnosti trpaslíků jsou nepřekonané kdekoli na světě. Příslušníci žádné jiné rasy, dokonce ani velcí umělci vznešených elfů, nemohou soupeřit s pečlivostí a zručností trpaslíků.

Vše, co potřebují trpaslíci k životu, získávají od okolních národů prodejem surovin a výrobků. Za zdmi trpasličích pevností roste jen pár základních plodin a na vysoko položených pastvinách se pase otužilý horský skot. V horách je úrodná půda vzácná a trpaslíci nejsou dobrými farmáři, ačkoli jsou vášnivými lovci schopnými nalézt maso a kožešiny i na nejvyšších horských vrcholcích. Obilí a ovoce přivážejí do hor kupci a směňují je v pevnostech za výrobky z kovů a zlato. Stane-li se, že je obchodní cesta přerušena kvůli válce a pevnost obležena, houževnatí trpaslíci si utáhnou opasky a přežívají na trpaslickém chlebu pečeném ze směsi planných semen a rozemleté skály. Takový chléb je téměř chutný, když se spláchne pořádným douškem dobrého trpasličího piva. Vskutku, trpasličí truňk je tak výživný, že trpaslíci přežijí i dlouhé týdny pouze jeho pitím. Každá pevnost má velkou zásobu sudů a je velice pyšná na výjmečnou chuť svého piva.

Stáří, bohatství a zručnost

Trpaslíci jsou přísný a neobyčejně pyšný národ. S chválou šetří a často zlehčují úspěchy ostatních ras. Tří věcí si cení nade všechny ostatní, stáří, bohatství a zručnosti. Pochopitelně, že každý trpaslík dokáže bezpečně doložit, proč je jeho rasa nejstarobylejší ze všech, jak právě jeho předkové získali nepředstavitelné bohatství a proč jsou trpaslíci nejzručnějšími kováři a stavitelé na světě. To není chvástání, pouze objasnění záznamů.

Nejsou-li zabiti v boji nebo je nestihne jiná nehoda, dožívají se trpaslíci velice dlouhého věku. Délka a bohatost trpasličího plnovousu jsou měřítkem trpasličí stáří a moudrosti, jelikož trpaslíci jsou na své vousy nesmírně pyšní a nikdy si je neholí ani nezkracují. Pokud jsou v jekékoli záležitosti na pochybách jak postupovat dál, vždy se obrátí pro radu na trpaslíka s nejdelším vousem. Jeho řešení je vždy považováno za nejmoudřejší.

Trpaslíci mají velkou slabost pro staré věci, které si cení pro vzpomínky na události, jež se k nim váží. Když zemře zručný trpasličí kovář, plody jeho práce tu po něm zůstávají a vytvářejí konkrétní spojení s minulostí. Shromažďování starobylých výtvorů a jejich trvalé užívání jsou projevem úcty k jejich tvůrci. Všichni trpasličí umělečtí mistři jsou zběhlí v překovávání starých zbraní a vkládání starobylých relikvií do svých výtvorů.

Hromadění bohatství je velkou vášní všech trpaslíků. Jsou pracovitou rasou a tvrdě pracují na rozšiřování svého majetku a bohatství. Když trpaslík zemře, jeho majetek je rozdělem mezi členy jeho rodiny, a tak se předává z generace na generaci. Rodinný poklad je bedlivě střežen, neboť je jak zdrojem bohatství, tak poutem mezi živými a mrtvými. Žádný trpaslík nedojde klidu, dokud hromada jeho majetku nedosáhne takové výšky, že se na ni může posadit.

Poklady dávných trpasličích vládců dosahovaly legendárních rozměrů. Dokonce i dnes je bohatství zbývajících trpasličích pevností velkým lákadlem pro orky, gobliny a ostatní dobyvatele, nicméne trpaslíci jsou velice odolní protivníci a jejich pevnosti většinou odolávají zubu času. Nicméně, během tisíciletí několik mocných a pyšných sídel padlo do rukou orků a dalších nájezdníků. Jejich obyvatelé byli rozprášeni a pobiti a jejich zásoby zlata a vzácných předmětů byly rozkradeny a roztroušeny po světě.

Všichni trpaslíci mají neochvějný smysl pro čest, který je soustředěn kolem pout a slibů. Pokud trpaslík uzavře dohodu, pamatuje si ji a dodržuje ji, i když je to pro něj nákladné či obtížné. Trpaslík bude ctít slovo předka, i pokud bylo dáno před staletími. Na druhou stranu trpaslíci očekávají od ostatních, že dodrží slovo a opovrhují křivopřísežníky.

Nejhorší možnou urážkou je zradit důvěru trpaslíka, to je také velkou chybou. Porušené slovo nebude nikdy zapomenuto a bude nevyhnutelně pomstěno. Velké zrady důvěry trpaslíků jsou zapsány v masivním svazku známém jako Velká kniha nenávisti, která je uchovávána v Karaz-a-Karaku. Není uzavřena žádná dohoda, aniž by byla konzultována s knihou, která představuje téměř kroniku trpasličí historie. Je to část trpasličí tradice a mnoho trpaslíků zná v srdci velké křivdy způsobené jejich předkům.

Trpaslíci mají malé znalosti magie, kterou provozují elfové a lidé a nemají čaroděje v pravém slova smyslu. Magická tradice trpaslíků je úzce svázána s jejich zručností ve výrobě zbraní, zbrojí a ostatních artefaktů. Trpasličí runotepci tvoří mnoho magických předmětů včetně skvělých zbraní a brnění. Runotepci jsou mistry runové tradice, umění využívat run k polapení magie a naplnění artefaktů tajemnou silou. Jejich vědomosti se přenášejí slovy od dní prapředků. Vědomosti o nejmocnějších runách jsou mocným tajemstvím známým jen málu z nejzkušenějších runotepců.

Trpasličí klany

Trpaslíci mají velmi dobrou paměť pokud jde o pokrevní svazky a rodinné závazky berou nesmírně vážně. Ublížení trpaslíkovi se rovná ublížení celé jeho rodině, je to urážka nejen živých, ale také předků a ještě nenarozených potomků. Trpaslíci jsou také velmi lakomí. Trpasličí země je rozdělena do mnoha klanových teritorií, domovině trpasličích klanů. Klan je rozšířená rodina, skupina trpaslíků, která dokáže vysledovat svůj původ k předkovi, jenž původně osídlil jisté údolí, vystavěl konkrétní pevnost či vyhloubil určitý důl.

Mnoho rodin trpaslíků, které zahrnují klan, má společný domov, ale mohou žít jinde. Vlastně může být jejich domov dlouho zničen, ale klan stále přetrvává ve smyslu pro identitu a snech o návratu a obnovení prastarého domova. Část povinností každého trpaslíka je ctít klanové předky. Mezi ostatními věcmi to vyžaduje obnovování a opravování prastarých hrobek a pění dlouhých ság vzpomínek.

Některé klany provádějí unikátní řemesla, která důkladně střeží před okolním světem i před ostatními klany. V podstatě mnoho řemeslnických cechů, které učí tajemství trpasličích řemesel, jsou také klany, které znají své předky až k prastarému řemeslníkovi. Tento přirozený sklon uchovávat zručnost v rodině znamená, že povolání je dědičné a mladí trpaslíci získávají zkušenosti a postavení svých otců. Trpaslíci náležící k řemeslným cechům mají klanovou domovinu jako ostatní trpaslíci, ale jelikož jsou jejich služby velmi žádané, jsou roztroušeni po celé trpasličí říši a v zemích lidí, kde se usídlili trpaslíci. Jen zřídka řemeslné cechy oslavují úspěchy svých předků v písních a připíjejí na schopnosti živých pěnícím mokem.

Složitá síť pout, která vznikla mezi klany, cechy a pevnostmi během tisíciletí, znamená, že trpaslíci vždy ukazují velkou solidaritu proti cizincům a nepřátelům. Výsledkem těchto tradic je, že trpasličí říše minulosti stále přetrvává v duších, když ne ve fyzické realitě.

Společenské hodnoty

Trpaslíci jsou velmi hrdým lidem vážícím si věku, bohatství, schopností a pověsti nadevše ostatní. Ti, kdož mají všechny čtyři věci se těší největší vážnosti. Úcta k tradicím je rovněž důležitá, ale je posuzována odlišně od ostatních, její nedostatek je viděn jako chyba a nikoliv její přítomnost jako klad.

Věk

Věk je nejsnadněji vidětelnou trpasličí ctností. Hlavním ukazatelem moudrosti je délka trpaslíkova vousu (nebo vlasů v případě trpaslic). Menší váha je kladena na prošedivělost trpasličího vousu, zejména proto, že traslíci šedivějí rozdílně.

Hrdost, s níž trpaslíci pečují o svůj vous, je legendární. Nikdy si jej nestříhají, dokonce ani nezastřihávají. Při zvláštních příležitostech si trpaslíci změť vousů pročešou či dokonce spletou do copu. Jen největší tíseň donutí trpaslíka poškodit svůj vous. Žvýkání svého vousu je známka nejhlubšího žalu a trpaslík, který se oholí, je považován za zcela bezectného. I mezi trolbijci je oholení velmi vzácné.

Násilné oholení trpasličího vousu je nejtěžší a neodpustitelná urážka. Ponížení trpasličího vyslance na dvoře Fénického krále Ulthuanu bylo poslední jiskrou, která zapálila 500 let trvající válku mezi elfy a trpaslíky, která je některými trpaslíky stále nazývána Válka vousu.

Částečně proto, že trpasličí ženy jsou jinými rasami viděny zřídka, se říká, že mají také vousy. Tyto klepy jsou zlomyslné a nepodložené a pro většinu trpaslíků velmi urážlivé. Jelikož trpaslice nemají vousy, jsou hrdé na své vlasy. Nikdy je nestříhají a složitě je splétají ve stylech tradičních pro každý klan.

Bohatství

Mezi pomlouvači mají trpaslíci pověst lakomců a hrabivost. Ve skutečnosti trpaslická kultura hodnotí shodně blahobyt a úspěch. Trpaslíci pohlížejí na bohatství jako na účel světící prostředky, tím účelem je pohodlný život a úcta druhů. Je pravda, že typický trpaslík je bohatší než jeho protějšky u jiných ras. I bohatství nejbohatšího muže Starého světa bohatství je ničím v porovnáí i s menšími trpaslickými králi. Ač velmi lakomí, jsou trpaslíci velkorysí, když mají dát cenné dary váženým členům klanu. Také prokazují velkou šlechetnost při placení dluhů a odměňování přátelství. Když zemřou, jsou obvykle trpaslíci pohřbíváni s několika cennými předměty. Většina jejich bohatství je rozdělena mezi rodinu a přechází z jedné generace na druhou.

Schopnosti

Žádná jiná rasa se nemůže rovnat trpaslíkům v paměti. Učí se pozorováním práce svých mistrů, posloucháním tradic a používáním svých schopností. Mistrovství v nějakém řemesle přináší dotyčnému velkou vážnost a největší trpasličí řemeslníci mají úroveň schopností, které jsou téměř nadpřirozené. Horlivě sloužíce svému umění trpaslíci prokazují vážnost nejen mistrům, ale také jejich klanu, předkům a samotnému řemeslu. Jelikož většina řemesel pochází od samotných božských předků, dosažení mistrovství v nějakém řemesle je náboženská povinnost stejně jako zdroj hrdosti a vážnosti.

Pověst

Pro trpaslíka je pověst vším. Bohatství může přijít a odejít, ale pověst je jedinou konstantou ve stále se měnícím světě. Středem trpasličího chápání poctivosti je cena slova. Slovo trpaslíka jednou danné je neporušitelné, požadovat přísahu je urážkou, a když trpaslík nabízí přísahat, je to obvykle jízlivá narážka, protože cítí, že jeho čest byla znevážena.

Proto jsou trpaslíci velmi neochotní dávat své slovo komukoliv a velmi pečlivě vybírají slova, když činí jakékoliv závazky. ‘Udělám jak žádáš, pokud mi v tom něco nezabrání’, je typická věta. To vedlo k získání nezasloužené pověsti vyhýbavosti. Ve skutečnosti trpasličí smysl pro čest nařizuje, že jakýkoliv závazek musí být do písmene naplněn, a pokud by trpaslík zemřel s nenaplněným slibem, odpovědnost přechází na potomky. To není něco, co by se mělo činit snadno. V extrémních případech neschopnost splnit slib donutila trpaslíka opustit klan a stát se trolbijcem.

Tradice

Obecně jsou trpaslíci tradicionalisté, odhodlaní pragmatici, kteří vidí svět ve velmi strohých termínech. Jako takoví mají málo pověr. Z těch mála se jedna nejběžnější točí kolem dodržování tradic a obřadů. Jsou tu vyzkoušené a a osvědčené metody, které se za tisíciletí ukázaly vhodné. Proto se věří, že jakékoliv selhání v zachování předepsaných způsobů může vést k neštěstí. Nezáleží na tom, zda jsou dotyčné operace obřadní prosby, vytváření předmětu nebo recitace tradičních trpasličích příběhů.

Klan a rodina

Život trpaslíka se točí kolem klanu a rodiny. Členové klanu jsou vázáni jeden k druhému krví a společnými předky. Rodiny v klanu obvykle sdílí společnou otčinu datující se do trpasličích osad v Horách konce světa Dračím hřbetu. Mnoho z těchto otčin padlo během gobliních válek, ale klany Klenby, Černých a Šedých hor přísahaly znovudobýt zemi svých předků a pomstít je. Jejich současná otčina je považována za dočasné místo vyhnanství.

Trpaslíci mohou vystopovat své předky přes tisíciletí a v genealogii překonávají i hobity. Učení se legend o svých předcích je považováno za základ vzdělání stejně jako zvládnutí klanového řemesla. Ač jsou trpaslíci velmi hrdí na činy předků, legendy jsou vždy psané a recitované v přímém, věcném stylu beze stopy chvástavosti. Několik lidských učencům si myslí, že zdrženlivý styl trpasličích ság je úmyslný pro zdůraznění klanové cti, považováním nejhrdinštějších činů za nijak pozoruhodné autoři jemně naznačují, že takové činy se očekávají od členů klanu. Většina trpaslíků však zastává názor, že činy jejich předků jsou slavné samy o sobě a nepotřebují vylepšovat krásnými slovíčky.

Klanová paměť sahá hluboko a rodinné závazky jsou brány vážně, i ty, které jsou generace staré. Dluhy předků spadají na potomky a zůstávají, dokud nejsou zcela splaceny, a někdy i déle. Pokračování trpasličí podpory Sigmarovy Říše je příkladem nejčastěji uváděným lidskými učenci na ukázku tohoto principu nastalém, když Sigmar zachránil trpasličího velekrále z rukou hordy zelenokožců. Na druhou stranu, veškerá křivda na trpaslíku je považována za křivdu na celém klanu. Proto ji jakýkoliv trpaslík může vzít za svou a pomstít se, a tím navrátit klanu čest.

Smrt a pohřeb

Podle prastaré tradice dale země zrození trpasličí rase. Ve smrti jsou jejich těla vrácena do jejího obětí, zatímco trpasličí duch putuje do světa jeho předků. Kněží dělají zvláštní obřady, než poslední cesta započne.

Trpaslík, který zemře ve vysokém věku, cítí svou výdrž a sílu slábnout a ví, že jeho čas přichází. Je zavolán kněz a umírající trpaslík mu předá věci, které ho budou doprovázet do hrobky. Pak se shromáždí dědicové, aby byli svědky odkazu umírajícího, podobně jako čtení poslední vůle u lidí, jen se to odehrává ještě zaživa. Jakmile je to hotovo, trpaslík tráví zbytek života s přáteli a rodinou.

Když nastane smrt, kněz se vrátí a odnese tělo do chrámu, kde leží vystaveno čtyři dny. Tam kněz vyvolá ochranu božských předků nad tělem pro bezpečný přechod ducha do říše předků. Ochrana také chrání tělo před zneužitím pro nekromantské cíle. Po čtyřech dnech je otevřena klanová hrobka a tělo je pohřbeno. Když je to uděláno, kněží obnoví pečetní runu na hrobce, aby zabránili znesvěcení před dalším pohřbem.

Ne všichni umírají tak snadno. Mnozí trpaslíci zemřou na bojišti. Kněží doprovázejí armády, takže mohou poskytnout obřady padlým. Zabití trpaslíci jsou obvykle pohřbeni na místě, jelikož jejich odnesení do pevnosti je velmi nepraktické. Jen těla králů, runotepců a klanových starších jsou vráceny k pohřbení.

Trpaslice

Ač mnoho trpaslíků nese jméno svého otce jako příjmení, trpasličí klany jsou matrilineární a trpaslíci přísluší ke stejnému klanu, jako jejich matka. Navíc k velké úctě mají trpaslice značnou moc. Jelikož mají sklon žít déle než jejich mužské protějšky, je větší počet žen v radě starších než v trpasličí společnosti jako celku. Matriarcha, nejstarší žena klanu, předsedá radě starších. Obvykle jedná jako prostředník a nezaujímá významná místa v radě. Podle tradice toto rozdělení připomíná roli, kterou hrála Valaya po skonu Grungniho, avšak někteří historikové označují jako důvod této praxe je fakt, že trpaslíci jsou neochotní hádat se před ženou a přítomnost matriarchy v radě zajišťuje udržení prchlivosti v patřičných mezích.

Královské klany jsou vyjímkou z tohoto uspořádání, neboť král má nejvyšší moc a jako takový předsedá klanové radě. Je však považováno za přirozené, že královna slouží svému manželovi jako hlavní rádce.

Trpasličí ženy mají v rukou osud trpasličí rasy. Jsou hlavními učitelkami mladých a vládci domácností. Avšak jsou podřízeny přesně danným pravidlům. Málo z nich kdy opustilo ochranné zdi své pevnosti. Všechny trpaslice jsou cvičeny v boji dle svých mužů pro případ, že by pevnost byla napadena, ale nejsou vystavovány nebezpečím v předních liniích obrany. Pokud jsou ženy na bojišti, trpasličí muži budou bojovat s neústupnou houževnatostí, neboť zabitá nebo chycená trpaslice znamená nepředstavitelnou hanbu, což by žádný trpaslík jaktěživ nepřipustil.

Trpaslíci jsou v zásadě patriarchální rasou. Je to z nemalé části skutečností, že v každé generaci trpaslíků jsou jen malou částí ženy, poměr je jedna až dvě dívky z každých deseti dětí. Trpaslice žijí déle než muži, v průměru o padesát let. Jsou dokonce záznamy o žijících ženských předcích známých jako Valayiny dcery. Většina každodenní práce a řemesla je prováděna muži, zatímco trpaslice se starají o výchovu dětí a vedení domácnosti, vesměs jako v naší vlastní společnosti. Je také možné, aby byla trpasličí pevnost vedena královnou, ač velkou váhu má její rada starších a je na to pohlíženo jako na nouzové řešení, dokud se nenajde vhodný manžel.

Trpaslice mají silnou vůli jako jejich manželé a nepochybně jsou ve vnitřních věcech silou, s níž je třeba počítat. Některé trpaslice mohou zasedat v královské radě starších, ale to je vždy raritou. Obecně je postavení trpaslic založeno na postavení jejich manžela nebo dřívějšího manžela v případě vdov. Je tedy touhou každého hrdého otce, aby se jeho dcera provdala nad jeho postavení a tedy zvýšila bohatství klanu, doslova i metaforicky. To znamená, že dcera je viděna jako požehnání Valayi.

Trpasličí manželské obřady patří mezi nejdůkladněji střežená tajemství celé jejich kultury, ale já sesbíral několik útržků informací z knihy nenávisti v mém vlastnictví. Otec ženicha platí věno klanu nevěsty, jelikož ženy jsou vzácné, a tak jsou vyhledávány zamilovanými a ctižádostivými trpaslíky. Toto věno je tradičně zpočítáno způsobem, jehož jméno lze zhruba přeložit jako ’svatební váha’. Věno se odvozuje od váhy budoucí nevěsty za použití dávného vzorce založeného na bohatství klanu, z něhož je, a klanu, do něhož se provdá. Logika zde je, že kyprá a zdravá nevěsta je hodna více než hubená a podvyživená. Z toho důvody jsou trpasličí ženy považovány za atraktivní, pokud mají kulaté boky, široký pas a mohutná ňadra. Některé trpasličí nevěsty jsou vykrmovány každý den po měsíc i více před oficiálním vážením, aby zvýšily věno, které za ně bude zaplaceno.

Další důvod takového chování je ‘ovázání pasu’. Tento obřad je používán nejstaršími klanu k odhadu vhodnosti rádobynápadníka k přiženění se do klanu. Aby mohl žádat trpaslici o ruku, musí být nápadník schopen obmotat svůj vous alespoň jednou kolem jejího pasu, a tak dokázat jistý stupeň úctyhodnosti, moudrosti a dobrých způsobů.

Zákon

Tradice zákona v trpasličí společnosti je velmi silná a dávná. Podle tradic zůstal zákon nezměněn od doby božských předků. Prostý a přímý trpasličí zákon velmi ostře kontrastuje se zápisy kodifikovaných, a často protichůdných, zákonů lidí. Porušení trpasličího zákona přináší rychlý a jistý trest bez odvolání.

Vzhledem ke svým klanovým způsobům jsou hlavní tresty ( vražda bez důvodu, znásilnění a velezrada ) mezi trpaslíky velmi vzácné. Jakýkoliv trpaslík obviněný z takového zločinu musí předstoupit před tribunál soudců vybraných králem ( nebo starším trpasličí osady ). Pod přísahou ke Grungnimu a Valaye musí obžalovaný přednést svou věc. Svědkové pro a proti včetně obětí poskytnou další výpovědi. Rokování mezi soudci je obvykle rychlé. Před vyslovením rozsudku dají soudci obžalovanému poslední příležitost k vyjádření. Ti, kdož se přiznají ke spáchání zločinu, mohou očekávat od soudců jistou malou míru shovívavosti. Kdokoliv shledán vinným je popraven.

Pokud je zajištěna shovívavost, je odsouzený trpaslík vyhnán a právně neexistuje, nemá žádná práva ani se netěší ochraně zákona, jeho slovo je bezcenné a je vyloučen z cechu. Vyhnaní trpaslíci se stávají zabíječi, ale málokteří přežijí pomstu druhů své oběti dost dlouho, aby svůj zločin odčinili.

Tribunál klanových starších soudí menší zločiny jako krádež a křivopřísežnictví. Proces výpovědí je podobný. Tresty se různí podle závažnosti zločinu. Pohybují se v rozmezí od vyhnání ( v nejextrémnějších případech ) po odškodnění ( nejběžnější trest ). V některých případech je však trest uložen soudem daleko menší, než si na sebe uvalí zahanbení trpaslící. Zneuctění vyplývající z jejich zločinů způsobuje, že se mnozí vzdají vlastnictví a opustí svůj klan, aby se stali zabíječi.

Zločiny proti vlastnictví jsou souzeny klanovým starším ( nebo staršími, pokud to zahrnuje více klanů ). Viní jsou pokutováni nebo povinováni provést službu pokání či obojí. Časem může být složité tyto situace vyřešit a mohou vypuknout spory. Většinu sporů vyřeší další jednání a několik sudů piva, ale tu a tam dochází ke krveprolití. Tyto krvavé spory mohou být velmi ničivé a často vyžadují zásah králů nebo jiných podobně mocných postav jako jsou vojevůdci a cechovní mistři, aby je ukončili. Vinné strany musí zaplatit odškodnění jakékoliv poškozené straně či dědicům.

Wutroth

V posledních staletích trpaslíci vyrábějí většinu svého zboží a zbraní zcela z oceli, mosazi a zlata. Ale v minulých věcích vytvářeli předměty ze dřeva jako lidé a elfové, a ač pečlivě lakované a ošetřované, nejstarší trpasličí dědictví stále mají dřevěné části. Většina dřeva získaného z nadzemního území držav se používá na dřevěné uhlí pro ohně, ale je jeden strom, kterého si trpaslíci cení stejně jako kovu. To je wutroth známý různě jako železná kůra, kamenný kmen či horský dub.

Wutroth není nejvyšší ze stromů, ale jeho kmen je výjimečně široký. Roste neuvěřitelně pomalu a jen v nejvyšších výškách. Aby se chránil proti větru a chladu, má velmi silnou kůru, která je vyhlazena neustálými horskými vichry. Jeho listy jsou malé a ořechy tvoří husté chumly, které trpasličí předkové používali jako náboje pro lovecké praky. S každým prošlým rokem přibývají vrstvy nového dřeva, které je pak velmi husté a pevné. Ale přes všechnu svou sílu si toto dřevo dlouho udržuje vlhkost, a tak může být tvarováno jako vrba nebo jasan na luky, štíty, klenbu a další zkroucené tvary. Největší wutrothové lesy byly zničeny s většinou trpasličí říše během věku běd a trpasličí lovci neustále hledají osamělé háje a malé lesíky s tímto stromem.

Trpasličí zábavy

Ač obvykle zdrženliví a samotářští mezi jinými rasami, dokonce naprosto nedůvěřiví v případě elfů, jsou důkazy naznačující, že trpaslíci jsou velmi společenští lidé, když jsou sami.

Hodování

Trpasličí zábavy jsou různé, ale obvykle se točí kolem hodování a pití ( v khazalidu je hrubý překlad ‘trogg’ a ‘gororg’ ) nebo jimi vrcholí. Hodovní síně jsou například vytvářeny pro tento případ. Trpasličí stravovací návyky se liší, ale jejich základními jídly jsou červené maso, dušené a kamenný chléb, žilovitý pokrm, který jen trpaslík dokáže rozžvýkat, nemluvě o polknutí. ( Jednou jsem okusil kus a bylo to jako zhltnout kámen. )

Hodování je možnost pro klany pevnosti shromáždit se, jíst, pít a radovat se, vyprávět si příběhy a písně o velkých činech. Proto jsou hodovní síně často obrovské umožňující několika stovkám trpaslíků sedět společně v jednu chvíli. Zasedací pořádek je přísný a blízkost královského stolu je známkou postavení. Během těchto příležitostí je král navštíven svým vrchním zásobovačem, který je kuchařem, sládkem a vrchním ochutnavačem a zajišťuje, aby královské tabuli během hostiny nic nechybělo.

Pití

Pití je přirozeným doprovodem hodování a trpaslíci z něj mají ještě větší potěšení než ze samotné hostiny. Takové picí flámy či ‘gorogy’ dávají vzniknout všem druhům sporů a zkoušek trpasličí výdrže a alkoholické odolnosti. Po dlouhých hodinách nalévání piva na sklonku dne se vypočítávají prastaré činy a zášti, padne chmurná nálada a oplzlá a bezstarostná atmosféra je nahrazena zarputilým naříkáním.

Zpěv a vyprávění

Zpěv a vyprávění velkých vzletných ság je velkou částí trpasličí společenské kultury. Jsou oblíbené picí hymny a to natolik, že není neobvyklé, aby cech sládků měl vlastní sbor. ‘Čtyři a dvacet sudů’ je jeden ze zaznamenaných hymnů, ač se ještě musím pokusit jej zazpívat, stejně jako ‘Sládkův pas’ a ‘Korbel beze dna’. Hornický cech také udržuje velkou tradici zpěvu a jsou zprávy o rivalitě mezi nimi a sládky v tomto oboru. Nejznámější z těchto institucí je Sbor Zhufbarských horníků blízký harmonii vedený Borinem Býkořvounem. Bylo to během jejich nechvalně proslulého ‘Turné Reiklandem’, kdy zasypali obyvatelstvo popěvky jako ‘Byla to jen hobitova dcera’ a ‘Pět stovek mil od Zhyfbaru’ a vyvolali tím proslulé altdorfské splašení, nehodu, po níž byl Borin uvězněn, což bylo řádně zapsáno v Zhufbarské knize nenávisti. Zápisy však ukazují, že velekrál Thorgrim Záštinoš intervenoval za Býkořvouna a dokázal vyškrtnout zášť ziskem 1000 zlatých od starosty Altdorfu jako odškodnění za škodu na Býkořvounově pověsti. Nikdy jsem nebyl nakloněn zmíněnému úředníkovi, jehož ohavná daň z pergamenu stála tohoto ubohého učence tolik.

Lov goblinů a jiné hry

Když nehodují či nepijí, nemají trpaslíci nic raději než lov goblinů, které pokládají za něco jako škodnou. Pro krále je běžné oddávat se takové zábavě, často s malou skupinou válečníků a lovců, všemi vyzbrojenými kušemi. Uši, zuby a jiné trofeje se sbírají jako důkaz lovcova součtu a sází se, kdo nahromadí nejvíc.

Stejně jako lovu goblinů se trpaslíci oddávají mnoha jiným hrám. Kromě soutěžím v pití je to zdvíhání vola, honění koz, táhnutí kamenů, tkaní vousů, řvaní, vrhání sekerou, házení kladivem a zdvihání kovadliny patří k obzvláště oblíbeným.

Počítání zlata

Trpaslík, obzvláště král, nemá nic raději než počítání velkého množství zlata ve své pokladnici ( znám poskytovatele peněz a zastavárníky s podobnou zálibou ). Proces může trvat několik hodin, dokonce dní, ale je prováděn s horlivou přsností a rozvažováním, aby z činnosti plynulo co největší potěšení.

Trpaslíci mají obzvláštní slabost pro zlato, která je téměř chorobná. Četl jsem o záchvatu známém jako ‘touha po zlatě’ nebo ‘zlatá horečka’, který je nejčastější mezi trpasličími horníky, kteří vysekávají bohaté žíly lesklého kovu ze samotné země. Příznaky se liší, otupělost, prahnutí, touha po fyzické blízkosti zlata a dokonce násilí jsou zdokumentovány hornickým cechem.

V dávných dobách, ještě než se narodil pán Sigmar a naše Říše byla ukuta z divokých kmenů, to byla država Karak Varn, která byla nejúspěšnější v zásobách zlata. Výnosné žíly minerálu se táhly daleko a hluboko do hory a dlouho plnily pokladnice velekrále a zajišťovaly významné místo Karak Varnu. Država byla později zničena zemětřeseními, které poškodily trpasličí říši, a mnoho z jejích dolů bylo zaplaveno. Roztroušené zprávy naznačují, že bylo učiněno několik pokusů o znovuosídlení državy, ale všechny nakonec selhaly a dodnes Karak Varn zůstává rozvalinami obydlenými orky, gobliny a odpornějšími tvory.

Trpaslíci mají ve svém jazyce mnoho slov pro zlato odrážející hodnotu, váhu, lesk, barvu a dokonce historii zlata. Není možné zaznamenat všechny, ale sestavil jsem několik nejběžnějších a jejich význam: bryn – obzvláště zářivé a lesklé; galaz – ozdobné a okrasné ceny; gorl – měkké a žluté barvy; gorlm – staré zlato předávané mnoha generacemi a zanechávané nerušeně ve strážené pokladnici; konk – načervenalé barvy; ril – zlatá runa či nové zlato, nedávno vykopané; frorl – šťastné zlato známé přinášením bohatství a prosperity; kurz – nešťastné zlato, které bylo použito při nehodách nebo jehož příjemce upadl do neštěstí, takové zlato je používáno k platbě za podřadné zboží.

Když se trpaslíci shromáždí k večernímu pití, což je většinu večerů, oblíbenou zábavou je Zlatá píseň. Během Zlaté písně trpaslíci zpívají o zlatě a každý pijan zpívá po řadě sloku. Každý trpaslík musí použít jiné slovo pro zlato, když zpívá svou sloku, a jakýkoliv trpaslík, který zopakuje slovo již zpívané nebo kdo není schopen vymyslet další slovo pro zlato platí pokutu. Pokutou je nevyhnutelně koupení další rundy pití a trpaslíci často vymýšlejí nová slova pro zlato, než by přiznali porážku. Pokud toto nové slovo není zpochybněno, pak se vyhnou pokutě a vznikne nové slovo pro zlato.

Úschova zlata

Každá trpasličí rodina má vlastní lid, vlastní poklady a vlastní dědictví, které představuje její zásoby a bohatství. Trpaslíci nenechávají cennosti v bankách. Nápad dát své zlato někomu jiném k opatrování by udělala trpaslíka slabého a na kolenou. Trpaslíci mají rádi své poklady po ruce, aby věděli, kde je, ale vhodně skryté před okolním světem. Trpaslíci proto mají mnoho užitečných run. Také jsou mimořádně dobří výrobci skrytých dveří, tajných chodeb a nenalezitelných zásuvek a přihrádek. Oblíbená večerní zábava trpaslíků je počítání rodinných peněz u ohně. Po strávení několika šťastných hodin mazlením se se svým bohatstvím trpasličí rodina odchází do postele uspokojena s vědomím, že může pokojně spát s pokladem bezpečně skrytým.

Cechy

Trpasličí společnost je založena na ceších. Z početných trpasličích klanů, které obývají pevnost, jsou mnohé skvělými řemeslníky na jistém poli, a tak patří k cechům spojených se jejich dannou profesí. Ze všech cechů jsou řemeslnické cechy nejuznávanější a těší se vysokému postavení v trpasličí hierarchii. Zlatníci, sládci, zbrojíři, runotepci, klenotníci, kameníci, horníci a inženýři ( jeden z nejmocnějších a nejuznávanějších řemeslnických cechů, jehož hlavní svatyně je ve Zhufbaru ) patří k nejváženějším, jen členové královského klanu jsou řazeni výše. Každý cech je založen na standardech a zvycích, které nováček v cechu dodržuje. Učni jsou bráni různě često podle řemesla, učni runotepců jsou mnohem vzácnější než zbrojířů, například. Skrze tovaryše a nakonec k mistrovi se trpaslík naučí stát se odborníkem ve svém odvětví. Vyloučení z jakéhokoliv cechu je velmi vážná záležitost a každý cech má jiný způsob trestání těch, kteří nedodržují požadované standardy nebo nezachovávají tradice.

Při vyloučení z inženýrského je trpaslík podroben jednomu z obřadních vyloučení prováděných cechem, z nichž předkládám následující příklad: kalhotový obřad, zastaralý zvyk, o němž je známo málo, krom jména; čep, při němž je trestaný svlečen a musí nosit řetěz těžkých čepů po dílnách državy; černovous, při němž musí potrestaný použít svůj vous k očištění olejem nebo sazemi zašpiněný stroj, což vede k velmi neupravenému vousu a velkému ponížení; vypití, při němž musí trestaný polknout několik věder oleje, což je zjevně možné jen nejstatnějšími trpaslíky, jelikož vás nebo mě neby to zabilo, a to způsobí trpaslíkovi dlouhé a bolestivé bolení břicha a neschopnost užít si piva nebo jídla.

Pivo a sládkové

Trpaslíci přikládají velkou důležitost pivu a vaření piva, mnohem více než naše rodná říše. Je to základ jejich kultury považovaný více za umění než pouze za kvašení zrna k výrobě alkoholu. Sládkové jsou hlavními představiteli tohoto řemesla a jejich cech patří mezi nejvýznamější cechy v trpasličí společnosti. Sládkové jsou velmi uznávaní a jsou na stejném místě jako klenotníci, kovotepci a kameníci, což je rozdíl proti říšské společnosti.

Sládkové mají statnou a objemnou postavu, jsou podsadití a neustále mají červenou tvář a mají mimořádnou výdrž, jen blázen by vyzval sládka na soutěž v pití. Možná nejslavnější sládek všech dob je Josef Bugman. Jeho odkaz se táhne zpět k trpaslíkům z hor Dračího hřbetu. Mé bádání odhalilo, že kdysi sídlil v Říši a měl skrytý pivovar blízko úpatí Šedých hor, a v té době se lid Říše těšil nejlepšímu pivu, jaké kdy ochutnal: ‘Trollí pivo’, ‘Bugmanovo XXXXXX’ a ‘Bugmanovo speciální pivo’ jsou tři nejznámější. Tento mír a prosperita však nevydržely. Po té, co byl pivovar přepaden gobliny a zničen Bugman přijal osamělý život a nikdy již nebyl v Říši spatřen.

Trpasličí pivo je mnohem silnější než to vařené v naší krásné Říši, neboť trpasličí stavba těla je mnohem mohutnější. Je tak silné, že některá trpasličí piva prý mohou živit trpaslíka po dlouhý čas, aniž by potřeboval vodu či jídlo. Tak silný lektvar by nepochybně oslepil či zabil vás nebo mě. Také jsem objevil, že některá piva mohou být používány na pohánění velkých strojů trpaslíků, pokud lze zprávám o strojích na bázi spalování alkoholu z inženýrského cechu ze Zhufbaru věřit.

Proces vaření zabírá mnoho let a důkazy mi naznačují, že každý sládek má své vlastní tajné recepty a odlišné pohledy na takové věci jako čas kvašení a přísady. Důležitost přikládaná sládkovskému umění je taková, že trpaslíci pro ní mají mnoho slov jako ‘grizdal’ a ‘hazkal’. Je skutečně mnoho slavných druhů piva jako ‘Thengelovo zlaté zavařené’, ‘Durgrundův pekelný oheň’, ‘Stará statečnost’ a ‘Kapka dehtu’. Většina sládkovské práce je vykonávána v samotném pivovaru. Ten je dobře střežen, stejně jako sklad piva, kde je ovoce jeho práce uloženo k dozrání, nejen před nepřáteli, ale také před sládkovými druhy. Četl jsem zprávy o některých trpaslících, kteří měli obzvláštní slabost k pivu, až trpěli ‘pivní horečkou’, záchvatem, který trpaslíka učiní lhostejného a zcela zaměřeného na hledání piva.

Jakmile je pivo připraveno, často je naraženo o Brodagu, výroční pivní slavnosti Grungniho, kterou jsem žel ještě nenavštívil.

Trpaslíci mají pořekadlo: „Pokud přestaneme počítat, kolik různých druhů piv děláme, nikdy je nedokážeme vypít“. Pouhá rozmanitost trpasličích piv je ohromující. Zatímco většina lidí má sklon myslet na Bugmanovo XXXXXX, když je zmíněno trpasličí pivo, ve skutečnosti skoro každá trpasličí država vyrábí pro sebe neobvyklé pivo ( částečně proto, že se bojí o tajné recepty, ale hlavně proto, že průměrné trpasličí pivo dokáže omráčit člověka na deset kroků ).

Takovým silným pivem je Enlafova zvláštní zásoba – pivo, které se vaří spolu s mozkem zabitých trollů a které ( navzdory odpornému zápachu ) má zvláštní schopnost samo se regenerovat, takže je velmi těžké vypít ho do poslední kapky. Pak je tu samozřejmě klasický Zharrgot ( ohnivý pochod ), které má obzvláště příjemnou ostrou příchuť, ale také vyvolává větry, což trpaslíkům brání pohodlně se posadit. Trpasličí vůdci často používají Zharrgot, když chtějí popohnat své vojáky při cestování na velké vzdálenosti.

A nakonec, kdo by zapomněl na Goddiho starý originál? Údajně obsahuje trochu krve z pravých vlkodlaků a vaří se ve světle úplňku. Toto pivo je tak silné, že vám vyraší chlupy na prsou. Není překvapením, že toto pivo se dobře prodává v Říši, kde není v prodeji jen v hostincích, ale také u apatykářů, kde slouží jako přípravek pro vzrůst vlasů. Goddi Goddissonovy plakáty visí všude kolem Zhufbaru a lákají lovce vlkodlaků sloganem: ‘Je mi jedno, kde ho najdete, jen mi ho přiveďte – živého či mrtvého’.

Někdy se odhaduje, že různé povahy vznešených elfů a trpaslíků mohou být vysledovány k jejich nejoblíbenějším nápojům vínu a pivu. Kde elfové vychutnávají dobré víno opatrně usrkávajíce z drobných křišťálových sklenic, trpaslíci hlučně chlastají galony pěnícího piva a přestávají jen, když si chtějí říhnout či zařvat o další.

Tento protiklad nemohl být zřetelnější než během první návštěvy Fénického krále Bel-Shanaara v Karaz-a-Karaku, když podle místní Knihy cti elfí král daroval trpasličímu králi Snorrimu Bělovousovi jeden soudek ellyrionského vína ročníku tak bohatého a skvělého, že jedna sklenice by zruinovala průměrného elfího pána. Trpasličí král dychtivý ukázat své uznání odsekl zátku sudu svou sekerou a nalil do sebe celý obsah na jeden zátah a hlasitého jásotu ostatních trpaslíků. Co činili elfí dvořané po tomto výkonu není zapsáno. Lze si jen představit, co si elfí král pomyslel o tuctu sudů Strašného trpasličího škrtiče střev a dvou galonů trpasličích upomínkových korbelů, které dostal na oplátku.

Králové a bohatství

V trpasličí državě je území, mimo jiné činitele, často úměrné postavení, a jelikož je to jeho panství, je to král, který má nejvíc. Klanové síně, kovárny a dokonce doly jsou účinně pronajímány králem, a tak se vytváří příjem královského klanu. Navíc k pronajímání půdy, král državy také zadává odvody všem řemeslnickým cechům, žádost o část zlata a vzácných minerálů vykutaných v dolech k poskytnutí královským pokladnicím stejně jako plat za krumpáče, helmy a dokonce lucerny. Věno je také předmětem královského poplatku a královo požehnání jakémukoliv spojení je často odměněno přiměřenou sumou ( né nepodobné uspořádání na dvoře v Altdorfu ).

V krátkosti, pán jakékoliv pevnosti má z práva tradice vybírat daně z jakéhokoliv obchodu, použití půdy a dolování vzácných kovů. Žádný trpaslík není osvobozen od těchto poplatků a je dokonce zdanění vousů ( mé bádání mi řeklo, že je úměrné délce, ale v tomto případě, čím delší vous, tím nižší daň, někteří obzvláště ctihodní dlouhovousové od této daně zcela osvobozeni ).

Trpasličí králové vybírají všechny daně s velkým zápalem, ale v jedné zprávě přeložené z knihy nenávisti Karak Nornu v Šedých horách jsem četl o obzvláště chtivém pánu, králi Thagarovi Zlatohrabivci a zavedení ‘daně z piva’. Pro tohoto učence to vypadá jako odvážný tah, ale nevyhnutelně s krátkým životem. Po ohlášení daně byla vyhlášena průmyslová stávka se silnou podporou cechu pivovarníků. Generální stávka byla nebývalá ( nenašel jsem žáný záznam o nějaké v jakékoliv jiné trpasličí historii, kterou jsem studoval ), jelikož horníci, sládci, kameníci, kováři, inženýři, skladníci, zbrojíři, řemeslníci, písaři a dokonce pastevci odložili své nástroje a shromáždili se ve velké síni. Tam stáli tiše, nehybně a samotná pevnost se stala přízračná, jakoby se přes noc vyprázdnila. Ani kladivo na kovadlině, ani krumpáč na skále nebyly slyšet. Ač tvrdohlaví, po dni byl král Thagar dohnán k zuřivosti naprostým klidem a konečně ustoupil, odvolal daň z piva a prosil své druhy, aby se znovu chopili nástrojů.

Trůn moci

Velekrál trpaslíků je strážcem trůnu moci. Jeho současným držitelem je Thorgrim Záštinoš z Karaz-a-Karaku, ač v době Války odplaty to byl Gotrek Hvězdodrtič, kdo se těšil titulu velekrále a byl nošen na tomto mocném trůnu do mnoha bitev, které se udály během války. Spolu s Dammaz Kron je tento uctívaný artefakt symbolem postavení velekrále, více než jakákoliv koruna, vhodné brnění či zbraň, kterou mohl zdědit po předcích.

Trůn moci byl vytvořen před více než čtyřmi tisíci lety, prastarý div řemesla a runové magie. Obvykle spočívá na velkém stupni v audienční síni velekrále, dosažitelný jen po řadě strmých schodů, po nichž musí návštěvníci vyšplhat, zatímco na ně velekrál shlíží. Může být ze síně odnesen a je používán na nošení velekrále za jeho povinnostmi včetně války. Nosiči trůnu jsou vybírání z nejsilnějších dlouhovousů a kladivářů a je pro ně velkou ctí nést váhu svého pána, stejně jako on nese váhu celé trpasličí říše. Nosiči jsou spoutáni přísahou věrnosti a odvahy a dali slib, že nikdy neopustí svou povinnost. Je jen jeden zaznamenaný případ, že nosič nesplnil povinnost. Forkhelm Stříbrovous opustil velekrále v bitvě a již nikdy nebyl spatřen. Jeho rodina byla tak zahanbena touto událostí, že opustila Karaz-a-Karak a putovala na východ do Temných zemí v dobrovolném vyhnanství.

Žádná zbraň smrtelníků nemůže trůnu ublížit, neboť je popsán Azamarem, runou věčnosti. Tato runa se jinde nenachází, neboť je tak mocná, že nemohou najednou existovat dvě.

Z trůnu moci velekrál diktuje svou politiku radě starších a dohlíží na svůj zástup v bitvě. Má zde pult, na který pokládá Dammaz kron ( Velkou knihu nenávisti ), takže může číst z jejích stránek a stále nést svou runovou sekeru. V dobách míru musí nosiči stále doprovázt velekrále, neboť tradice velí, že pokud si král přeje posadit se, musí to být na trůn moci. Věří se, že obyčejná židle nemůže unést váženost velekrále trpaslíků.

Tradice nařizuje, že kdykoliv se král posadí, musí tak učinit na trůnu moci. Proto je trůn neustále nesen za ním, když vykonává denní záležitosti. To může být velmi nepraktické, ale trpaslíci jsou velcí tradicionalisté a velkerálové musí dodržovat staré způsoby. Trůn je nesen na ramenou čtyř statných trpaslíků nazývaných trůnonoši, neboť jsou také velekrálovými osobními strážci. Následují ho celý den a stojí bo jeho boku kamkoliv jde. Když je připraven posadit se, přinesou mu trůn. Když již nechce jít, nesou ho na samotném trůně. Jen nejzpůsobilejší a nejsilnější trpaslíci dokáží plnit tento náročný úkol a trůnonoši každý den pečlivě cvičí. Většina jejich cvičení zahrnuje pití obrovského množství výživného trpasličího piva na zvýšení jejich síly.

Říká se, že trůn moci byl vyroben samotným Grungnim, a že dokud přetrvá, trpasličí rasa přetrvá též, ale pokud by měl být zničen, pak je trpasličí rasa ztracena.

Prastaré obchodní cesty trpaslíků

Některé z těchto cest jsou trpaslíky vybudované silnice, které přežily do dnešních dní a jsou používány karavanami křižujícími naši říši. Další sledují řeky, jako to činí obchodníci dnes, neboť zejména elfové byli velmi zběhlí ve výrobě plavidel, zatímco trpaslíci stavěli vlastní obchodní lodě, jak ukáži později. Jeden může okamžitě vidět, že tyto cesty byly skutečně rozsáhlé, neboť to byla doba expanze a rozkvětu obou ras. Trpaslíci a elfové obchodovali velmi rovnoměrně. Elfové si velmi cenili trpasličí zboží, zejména pro jeho funkčnost, přestože vzhled nebyl nutně dle jejich obliby. V některých záznamech se říká, že trpaslíci občas dokonce vytvářeli předměty podle vkusu elfů, aby získali lepší cenu, ač taková věc je v dnešních dnech nemyslitelná.

Elfové přinášeli zboží, které si trpaslíci sami nemohli opatřit, jako koření z východu, dokonale tkané hedvábí, slonovinu z Jižních zemí používanou trpaslíky na ozdoby, stejně jako značné množství zlata a drahokamů ze vzdálených zemí. Volný obchod mezi lidmi dvou ras vzkvétal stovky let a bylo v zájmu obou udržovat tyto obchodní cesty otevřeny a bez lupičů. Jak lze vidět, nejranější lidské osady se také soustředí na ta místa, kde byl obchod největší, kde byli lidé nejbezpečnější, a několik z našich měst a těch jiných národů je vystavěno na doslovných i obrazných základech položených elfy a trpaslíky.

Trpasličí loďstvo

Stejně jako pro Říši dne, velké řeky Starého světa poskytovaly trpaslíkům hlavní prostředky pro plavbu z jejich držav v horách k elfím koloniím mezi lesy západu. Nejranější trpasličí lodě byly prostého tvaru s vesly na každé straně ovládanými každé jedním trpaslíkem. Jak kontakty mezi trpaslíky a elfy rostly, trpaslíci se naučili více o výrobě lodí a plavbě a přijali svůj vlastní jedinečný způsob. Po většinu z nejranějšího období obchodování byly používány ‘grubarky’. Toto plavidlo používalo důmyslný, ale prostý převodový systém umožňující hrstce trpaslíků ovládat celou stranu vesel. V této době se na řekách začaly objevovat pádlovací lodě, pravé předchůdkyně trpasličích plavidel dnešních dní. To byly ‘ghazan-harbarks’.

Trpaslíci neobchodovali jen na řekách. V severních Zlých zemích država Barak Varr vzrostla do síly. Vestavěn do útesu shlížejícím na moře měl Barak Varr obrovskou jeskyni fungující jako přirozený přístav, a právě sem přicházelo mnoho elfích lodí z dalekého západu i vzdáleného orientu se svým zbožím. Povzbuzen tímto obchodním bohatstvím Barak Varr rychle rostl a mnoho trpaslíků zde, možná otevřenější a kosmopolitnější povahy než tomu bylo u mnohých jejich druhu, začali dělat pokusy s vlastními mořskými plavidly. Trpaslíci neměli nikdy příliš rádi plachty, ač některé lodě používaly k pohonu rotory podobné větrným mlýnům nalézajícím se v Pustinách a jinde v naší Říši.

Příchod parního pohonu byl pro trpaslíky revolucí ve stavění lodí. To vedlo k vytvoření plavidel těžších než voda jako jsou parní lodi a bitevní lodi, které se dají občas zahlédnout v Marienburgu a někdy i v Reiku až po Altdorf. Poháněny uhlím a koksem tyto zázraky strojírenství drží přísně střežené tajemství, o němž jsem si jist, že by ho inženýrská fakulta ráda prozkoumala a napodobila. Většina je založena na vývoji z otočného kola viděného u ghazan-harbarků, ač několik podnikavých duší se pokoušelo použít sílu vesel v podobě původních grubarků. Jsou dokonce zvěsti o některých trpasličích plavidlech schopných se na krátkou dobu zcela ponořit, podobně jako velryby z Moře spárů.

Těžce se dřít s lopatou v temnotě, přikládat do kotle a koupat se v horku. Život na palubě parní lodě, eh? Je to jako být doma. – Jednooký Morgim, mořský inženýr na palubě Grimnirovy legendy

Barak Varr je domovem části inženýrského cechu známé jako mořští inženýři. Organizace se specializuje na budování velkých železných lodí, díky nimž je Barak Varr známý. Na těchto obrovských strojích je něco, co fascinuje megalomanštější inženýry a nikde jinde v trpasličí říši nejsou takové inženýrské činy možné či požadované.

Trpaslíci obecně nemají rádi moře, přece jen je to zcela jiné prostředí než jejich horské državy. Mnoho je považuje za doménu elfů a jako takové není místem pro řádného, správně smýšlejícího trpaslíka. Nejsou žádné záznamy o trpaslíčích plavících se na moře v plavidlech poháněných vesly a plachtami, jelikož neměli přirozený talent jako mořeplavci.

Vytvoření parních strojů dost velkých, aby poháněly železné lodě, všechno změnilo. Vyrobením železného plavidla nezávislého na proudu či větru trpaslíci cítili, že dobyli moře a ukázali nadvládu země nad vodou. Krom toho k vlastnímu uspokojení zjistili, že cokoliv dokáží vytvořit elfové, oni dokáží lépe.

Existuje relativně málo parních lodí a ty mohou být rozděleny do širokého spektra. Typická parní loď je ekvivalentem galér jiných ras a lodí podoné velikosti. To je však široké hodnocení a každá loď je jiná dle vůle inženýra, který ji postavil. Monitory jsou menší než parní lodě a jsou dobře schopny hlídkovat v řekách a vnitrozemských jezerech stejně jako v oceánech. Nesou méně paliva než parní lodě, takže nemohou plout tak daleko bez jeho doplnění. Monitory jsou zřídka viděny mimo Černý záliv a Tileánské moře, zatímco parní lodě mohou dosáhnout Lustrie, pokud mají plné zásoby. Bitevní lodě jsou ještě větší než parní lodě a každá je opravdovou plovoucí pevností s mnoha mohutnými děly, mnohem většími než jsou k vidění na pevnině.

Je velmi málo inženýřů schopných dost na to, aby postavili bitevní loď, a pouhá cena znemožňuje budování ve velkém počtu. Největší králové Barak Varru zvýraznili svou vládu postavením bitevní lodě a každá z nich je mechanický zázrak nesrovnatelný v celém světě. První bitevní loď je připisována legendárnímu inženýru Hengistu Skálovi a každá od té doby postavená vděčí za něco jeho rozhledu. Stejně vzácné jsou nautily. To je loď schopná plout pod vodou. První nautilus byl postaven Skálovým učněm Mungrunem Ocelotloukem. Ocelotlouk byl rozhodnut získat si jméno a neschopen rovnat se velikostí výtvoru svého mistra, vytvořil místo toho něco zcela jiného. Od té doby byly postaveny i jiné nautily, ale v mnoha ohledech to byl vynález předběhnuvší svou dobu a ostatně stále je.

Parou poháněná plavidla otevřela trpasličímu obchodu světové oceány a zaručila, že kamkoliv půjdete ve Starém světě a jinde, je dobrá šance, že najdete trpaslíka zvědavého slyšet novinky z Hor konce světa a dychtivého znovu okusit silné trpasličí pivo.

Ironicky trpaslíci za schopnost překročit oceány hodně vděčí elfům. Žádný trpaslík by to nepřipustil, ale bez přesných map by nezáleželo na tom, jak silná je která loď. V Barak Varru uchovávají trpaslíci Knihu map. Zatímco původně to byl jediný svazek, nyní je to spíše knihovna. Mnoho map bylo koupeno od tileánských obchodníků, ale dřívější mapy, které umožnily námořnictví, byly ukradeny elfům během Války odplaty. Tyto mapy ušetřily trpaslíkům obtížný úkol objevování, místo toho hned věděli, kam plují.

Jako příklad lze uvést již zmíněného Mungruna Ocelotlouka. Jeho poslední nešťastná cesta byla podniknuta ve schodě s estaliánskými bukanýry. Mungrun doprovázel jejich expedici do Lustrie na svém nautilu. Společně doufali objevit a vyloupit proslulé ponořené město Chupayotl. Estaliánci bez úspěchu po generace hledali město, ale s Mungrunovou pomocí jej našli. Mungrun měl zjevně přístup k mapám, které ukazovaly polohu města. Tragédie Ocelotloukovy poslední cesty je v tom, že jen jeden člen jeho posádky se vrátil do Barak Varru.

Třicet let po výpravě byl trpaslík s rozumem dlouho ztraceným osvobozen od vesla na arabské galéře. Byl poznán svými druhy jako jeden z Mungrunových námořníků. Dokázal mluvit jen o velkých, černých očích a drápech s plovacími blánami. Trpaslíci však velmi touží po zlatě a navzdory jeho užitečnému příběhu je jen otázkou času, kdy další velký trpasličí námořník poputuje v Ocelotloukových stopách.

Věrnokameny

Trpasličí legenda prohlašuje, že to bylo během Bitvy v Bryndalském údolí, kdy král Železoručson z Karak Varnu vytvořil první věrnokámen. Když se vracel do své pevnosti po neúspěšném šestém obléhání Tor Alessi, byl zástup Karak Varnu přepaden na silnici skrz Bryndalské údolí. Jak se trpaslíci pokoušeli ustoupit na sever ke své pevnosti, elfí útok sílil a ohrožoval prolomit jejich zadní voj. Ústup se hrozil změnit v porážku, během níž by elfové jistě zabili nebo zajali velkou část zástupu. Aby předešel této zkáze, král Železoručson vedl svou osobní stráž do nejtěžšího boje na kameny pokrytém hřebeni blízko vstupu do údolí. Král si vybral nejvyšší balvan, který našel, a vylezl na něj. V dohledu všech trpaslíků a elfů vzal svou runovou sekeru a vyryl svou osobní runu do žulového bloku. Jeho hlas byl řevem nad hřmotem boje, vyslouvil svou nesmrtelnou přísahu:

‘Bojujte, udatní Grimnirovi synové. Zde jsem zřídil své postavení já, hrdý král Karak Varnu, syn Thorgila Železoruče, vnuk Hraddiho Železoruče. S předky jako svými svědky přísahám, že neudělám ani krok zpět z tohoto kamene. Jako útesy Barak Varru budu zdí proti elfímu přílivu. Pokud padnu, pamatujte si má slova a činy a pohřběte mě pod tímto pevným kamenem, neboť se nemohu vrátit ke svému krbu, pokud by má čest selhala. Bojujte se mnou, Grungniho válečníci, dokud na nás nepřijde osud’.

Tímto udatným činem vzdoru král sjednotil své váhající válečníky a trpaslíci se postavili proti elfům s obnovenou silou. Král byl věrný svému slibu a přestože byl obklíčen a těžce zraněn, bojoval každou uncí své síly. Král nakonec padl a trpaslíci byli poraženi, ale velká část zástupu dokázala uniknout nyní znaveným pronásledovatelům. Elfové byli tak zaujati královým jednáním, že ve vzácném činu velkodušnosti umožnili zajatcům naplnit přísahu svého krále a pohřbít ho pod tím kamenem. Bryndalské údolí naplnil hustý les, ale stále občas trpasličí skupina vykoná obtížnou pouť vzdát poctu na místo prvního věrnokamene.

Příběh o přísaze a oběti krále Železoručsona se rychle rozšířil trpasličí říší a znovu rozdmýchal jejich touhu po boji. Velekrál pověřil runotepce, aby vytvořili kámen, na němž by také on mohl stát, a popsali ho stříbrnými runami pevnosti a odvahy, takže by jeho srdce nezakolísalo, a runami ochrany, aby dohlížely na jeho hrob, pokud by padl. Od té doby jsou věrnokameny používány trpasličími pány a králi jako znamení jejich úmyslu zemřít v boji a dají se najít jako ponuré připomínky bitev vybojovaných kdysi dávno po celém širém Starém světě. Kdekoliv poutník narazí na runami popsaný kámen, tam leží pozůstatky velkého trpasličího pána chráněny navěčnost magií věrnokamene. Někteří prohlašují, že téměř pětset věrnokamenů zdobí svahy průsmyku Černožár z doby, kdy král Kurgan a Sigmar bojovali s orčími hordami, příhodný a výmluvný památník na pány trpaslíků, kteří odpověděli na královo volání toho krvavého dne před mnoha staletími.

Bitevní trofeje

Trpaslíci dávají přednost klidné, těžké práci před hřmotem bitvy a proléváním krve. Avšak jakmile je jejich hněv probuzen, pak jsou obávanými nepřáteli. Ale když je po bitvě, válka je vyhrána, nejsou trpaslíci vychloubační a neslaví svá vítězství jako někteří lidé. Trpaslíci však rádi vzpomínají a připomínají na oběti, které vykonali, a význačné činy svých předků. Proto si trpaslíci berou trofeje svých poražených nepřátel.

Trpaslíci nejsou zaujati výzbrojí a zbožím ostatních ras, ať už kvůli vzhledu nebo spolehlivosti, a proto nejsou tyto ceny udržovány v jejich původní podobě. Místo toho jsou použity vhodné materiály k vytvoření nových úžasných předmětů trpasličího stylu. Někteří to mohou považovat za prostou loupež, ale jsou vedeny přesné záznamy o místě a době, kdy byly tyto trofeje záskány, a o účelu, k němuž byly použity. Ochmířenci se učí o původu všech těchto trofejních předmětů patřících klanu známých jako ‘drengorlaz’. Z toho důvodu trpaslíci mohou kráčet chodbami a síněmi svého domova a měli by míst na mysli, že nedělají jen procházku, ale také historickou lekci klanu.

Jedinou trofejí, kterou trpaslíci vzali a nepředělali, je Fénická koruna elfů. Trpaslíci prohlašují, že je to stejně trpasličí ruční práce, a navíc je naděje, že by mohla být vrácena elfům, když by za Válku odplaty přišlo jiné odškodnění a omluva. Ač to vypadá velmi nepravděpodobně a tisíce let se to nestalo, trpaslíci jsou rasou velmi trpělivou.

Fénická koruna není uchovávána na jednom místě, ale je přenášena mezi klany, které hrály roli v poslední bitvě a viděly její získání. Každé desetiletí či podobně je pod silnou stráží vezena z jedné pevnosti do jiné, takže trpaslíci mohou vitět tuto cennou výhru. Je nošena na oslavách vzpomínek, kde trpaslíci proklínají elfy a velebí trpasličí válečníky dávné minulosti před Fénickou korunou Ulthuanu.

Zásobování zástupu

Když král zavolá do války, vloží povinnosti na množství klanů. Může to být jediný klan nebo všechny klany državy, nebo jakékoli množství mezi tím, v závislosti na velikosti závazku. Každý klan je zodpovědný za shromáždění a zásobování vlastních válečníků. Všichni trpaslíci se od ranného věku učí se sekerou a svoje bojové umění pravidelně cvičí proti goblinům a jiným vetřelcům. Proto je velká část klanu tvořena schopnými válečníky a z nich je příslušné množství povoláno do zástupu bojovat za zemany a krále. Cechy jsou také povolány k poskytnutí materiálů a zásob od děl po pivo a vozy. V zoufalých dobách, kdy je celá pevnost ve válce, může král otevřít svou pokladnici, aby poskytl zlato klanům majícím potíže dodat nutné zboží na mnohem nižší úrok, než je obvyklé. Samosebou, král je také hlavou klanu, a tak toto uspořádání není tak jednostranné, jak by se mohlo zdát, neboť musí ozbrojit své vlastní válečníky, kladiváře a často dlouhovousy pevnosti na své osobní útraty.

Trpasličí armáda může na tažení shánět potravu, pokud je to nutné, ale k působení na plný výkon je každý zástup doprovázen zásobovací karavanou chráněnou válečníky klanu. Taková zavazadla jsou mnohem menší než ta v říšských armádách, neboť každý válečník v zástupu dokáže unést těžší náklad a stále pochodovat ve srovnání s vojáky kurfiřtů. Jako příklad jsem přidal seznam zásob inženýrského cechu pro dělostřelectvo operující v Sylvánii během Válek upířích hrabat. Ty jsou dostatčné pro nějakých pět stovek válečníků a členů cechu na tažení na nejméně šest měsíců, navíc k osobním věcem.

Trollové

Jako odporní, zabednění tvorové, trollové vždy byli trnem v patě trpaslíků. Ač jsou tupí, přepadají malé tlupy poutníků, na něž narazí, nebo nešťastné dobrodruhy, ale pokud se shromáždí ve velkém počtu, mohou představovat velmi vážnou hrozbu pro jakéhokoliv krále nebo pána. Záznamy z knihy nenávisti Karaz-a-Karaku popisují případ během období Gobliních válek, kdy řádící tlupa trollů a ogrů napadla Věčný vrchol. Osady Valhornu a Budrikhornu jižně od Karaz-a-Karaku byly zničeny o několik let předtím řádícími trolly. Nakonec Logazor Jasnoseč zničil hordu a trolové byli spáleni, než mohli způsobit vážnější škodu, úsilí o zadržení a zahnání těchto oblud bývá označováno jako Trollí války.

Více než jakákoliv jiná rasa trpaslíci nalezli způsoby, jak využít maso, kosti a vnitřnosti trollů. Boty z trollí kůže a hrubé trollí pláště a kabáty nazývané v khazalidu ‘ragarin’ jsou běžné. Tuková kyselina uchovávaná v gromrilových lahvičkách se používá k leptání zbraní a desek. Trollí pivo, které prý má regenerační účinky, je oblíbené mezi mnoha klany a pije se z ‘nogarungu’ neboli korbele z trollí lebky. Kuri vytvářené z trollích vnitřností je hlavní stravou mnoha trpaslíků a umění jeho vaření se nazývá ‘kulgur’ ( ač si stěží umím představit, jak takové maso chutná ).

Trpaslíci a hudba

Ostatní rasy nepovažují trpaslíky za muzikální lid. Trpaslíci na druhé straně vědí, co se jim líbí. Mají rádi chraptivý zpěv. Mají rádi tleskání rukou a bouchání pěstí rytmicky do stolu. Většina z nich má ráda hlasitou hudbu.

Ve skutečnosti je těžké zastavit zpívajícího trpaslíka, pokud má v sobě několik pint piva. Když se sejde skupina trpaslíků v hostinci, pak vždy dojde k nevyhnutelnému. Je vypito velké množství piva a trpaslíci zpívají dlouho do noci. Jak večer ubíhá, jejich písně se stávají hlasitějsí a značně oplzlejší, neboť trpaslíci mají zemitý smysl pro humor a nejsou přílič citliví k pocitům jemnějších lidí. Jejich hluboké, chraplavé a řvoucí hlasy nejsou obvykle příjemné vkusu lidí. Elfové obvykle smrtelně zblednou a žalostně se chvějí, pokud jsou nuceni poslouchat trpaslíky.

Během své nechvalně známé a nyní moudře zapomenuté výpravy do Reiklandu Zhufbarský harmonický soubor horníků vypil celé město Grunburg do sucha a vyvolal nepokoje ve Wissenburgu, Kemperbadu a Ubersreiku. Jejich vůdce, velký a obzvláště tlustý Borin Býkořvoun, byl uvězněn v Altdorfu, když jeho přítomnost vyplašila procházející koně, což vedlo k Velkému altdorfskému splašení. Napětí bylo již dost velké díky opileckému věhlasu trpaslíků, ale nesmírné škodě v císařském okně v Sigmarově chrámu během Borinova památného provedení ‘Byla to jen hobitova dcera’.

Jak Borin poukázal, byla stěží jeho chyba, že odbytá lidská práce nevydržela jeho odvážný zpěv… a to samé se týkalo slabých základů chrámu.

Inženýrský cech

Přestože trpasličí inženýrský cech nastavil omezení pokroku, která někteří shledali rozčilujcími, trpaslíci jsou přesto technologicky nejvyspělejší rasou ve známém světě. Jejich zbraně a brnění jsou nejlepší kvality. Jejich zvládnutí zbraní na třelný prach je bez konkurence. Jen lidé v Říši mají tak velké využití palných zbraní a většina jejich znalostí pochází od trpaslíků. Navíc inženýrský cech vyrobil množství jedinečných válečných strojů, které nemají sobě rovna nikde.

Ač kovovýroba a strojnictví bylo vždy součástí trpasličí tradice, mnoho historiků si všimlo, že rychlost pokroku značně vzrostla během Gobliních válek. Trpaslíci byli velmi přečísleni a spoléhali na zvýšenou složitost svých zbraní a obrany, která by jim poskytla výhodu proti početným, ale primitivním zelenokožcům.

Neustálé útoky orčích a gobliních hord si vybraly na trpaslících velkou daň, ztráty z padlých pevností a osad byly nenahraditelné. Trpaslíci čelili vyhlídce vyhlazení, pokud by nebyli schopni najít něco na vyvážení početní převahy zelenokožců.

Brzo po pádu Karaku Drazh trpasličí inženýři vyvinuli střelný prach. Objev byl spojen s mohutným výbuchem v cechovní síni, ale jeho účinnost jako zbraně byla nadevší pochybnost. Zprvu byl střelný prach užíván ke spouštění lavin a závalů, ať na zavalení důležitých průsmyků nebo zavalení orčích a gobliních vojsk ve strmém terénu. Tyto útoky byly účinější díky panice, kterou vyvylaly u zbabělejších ze zelenokožců.

Trpaslíci přesto stále potřebovali mechanismus, který by obrátil ničivou sílu střelného prachu proti řadám jejich nepřátel v otevřené bitvě. Vynález děla trval několik desetiletí, zatímco puška byla mnohem pozdější. Tyto trpasličí vynálezy patří k nejničivějším nemagickým zbraním vůbec.

Druhým klíčovým vynálezem v historii trpasličí technologie byl parní stroj. Jak se jejich počet snižoval, potřebovali trpaslíci vyvinout stroje, které by zvětšily jejich schopnost zavrtat se hluboko pod zem při hledání rudy a jiného nerostného bohatství, a vrátit se s tímto bohatstvím na povrch. Parní stroj se ukázal jako všestraný zdroj pohybové síly a stal se používán v mnoha různých variantách. S těmito dvěma velkými vynálezy pod svou mocí se stal inženýrský cech nejmocnějším a nejuznávanějším z cechů a od té doby pracoval pomalu a systematicky na vylepšení svého technologického umění a výrobě nových mechanických zařízení.

Trpasličí vládci

Každá hlavní pevnost má vlastního krále. Titul krále je ve vládnoucím klanu dedičný. Titul přechází z krále po smrti na nejstaršího syna. Někdy, pokud král nemá dědice nebo je jeho dědic k vládnutí nevhodný, musí být vybrán jiný dědic. V takovém případě je jednou z králových povinností vybrat a dohlížet na vychování následníka z jeho klanu. Přirozeně je většina takových důležitých rozhodnutí činěna ve shodě s radou starších. Rada je tvořena nejstaršími a nejmoudřejšími trpaslíky v pevnosti a má tedy úctu. Král zřídka jedná proti přímému doporučení rady, ač stejně tak rada zřídka zpochybňuje moudrost krále, který prokázal svou vhodnost. To tvoří velmi stabilní vládu.

V každé době je jeden velekrál. Od doby Gotreka Hvězdodrtiče je to obvykle král Karaz-a-Karaku. To odráží jeho postavení nejmocnější pevnosti, zejména od pádu Karaku Osmi vrcholů. Velekrál formálně velí ostatním králům, ale v praxi je to obvykle záležitostí spolupráce než příkazů, jelikož trpaslíci, a zejména trpasličí králové, jsou pyšní jedinci nezvyklí slepé poslušnosti.

Byly i případy trpasličích královen. Ty byly v minulosti omezeny na malé pevnosti. V mnoha případech nebyla královna dlouhodobou vládkyní, ale jen krátkodobou loutkou, dokud se pro ní nenašel vhodný manžel. Přirozeně je dost královen pro správného trpaslíka lákavým úlovkem, proto je jejich nezávislá vláda většinou velkmi krátká.

Text z Anglického originálu Games Workshopu přeložil Horned Rat´s. Doupravil Dupi.