Boj o korunu
Koruna odplaty byla objevena a téměř okamžitě ztracena. Nejprve trpasličí horník a po té noční goblin si korunu přivlastnili, než zmizela, a pozabíjeli své společníky. Nikdo neví, kdo ji má nyní, ani jaké hrůzné síly působí na jejího vlastníka.
Armády říše jsou shromažďovány, zatímco zkušení lesníci z Talabeclandu procházejí lesem při hledání goblina, který s korunou utekl. Císař samotný je utábořen poblíž a vede denní výpady proti nepřátelům vpadajícím do jeho země. Karl Franz skrývá touhu vrátit se do Altdorfu s korunou, uložit ji v Sigmarově chrámu jako artefakt ctěný stejně jako Runomeče.
Trpaslíci jsou utábořeni podél Staré trpasličí cesty a vztyčili mocná opevnění okolo svého tábora. Thorgrim samotný vede lov na korunu, a tak je vytvářeno napětí mezi trpaslíky a lidmi. Uvidí se, zda se staří spojenci začnou rvát či ne, ačkoli nikdo nepochybuje, že se čas velkého sváru rychle blíží, a tito nejstarší ze spojenců budou zkoušeni jako nikdy předtím.
Grimgor vede svou ohromnou hordu zelenokožců z jejích doupat ve Středních horách. Celé kmeny lesních goblinů prolézají temnými lesy pod Grimgorovým vedením, hledajíce korunu. Síť běžců přináší novinky z honu Grimgorovi, avšak je jen málo dobrovolníků pro tento úkol, protože nositelé špatných zpráv jen zřídka přežijí Grimgorovu zlobu.
Toto jsou frakce v nejvyšších počtech činné v lese a s největší šancí na získání koruny. Nicméně i jiní se shromáždili k boji, ať už rozhodnuti pomoci spojencům, mařit úsilí rivalů nebo dokonce i získat korunu pro sebe.
Bestiáci vyhnaní konfliktem ze svých pradávných doupat v nejhlubších lesích se nyní shromažďují u padlého tvora známého jako Morghur. Lesní elfové odpověděli na vstup ostatních ras na nejhlubší mýtiny Velkého lesa vysláním skupin, které mají vyhnat jakéholi vetřelce. Vznešení elfové propůjčili svou pomoc silám světla, zatímco jejich temní příbuzní rozsévají strach a zmatek ve jménu Čarodějného krále. Síly nemrtvých jsou také mimo domovinu – upír Rahtep vede aristokracii noci, využívá výhod krveprolití ke zvětšení svých belhajících se legií. Odporné příběhy o kostmi krytých khemrijských lodích posouvajích se za svitu měsíce po Reiku byly zavrženy jako hysterická zvěst.
Nehledě na své plány, každá rasa na světě má svou roli v událostech rozvíjejících se ve Velkém lese. Ať už se pokouší použít korunu ke svým vlastním účelům nebo ji schovat, aby ostatní nemohli, pomoci spojencům nebo mít jednoduše výtěžek z nepokojů a krveprolití – temná zem Velkého lesa bude brzy nasycena krví těch, kteří pro sebe chtějí získat Korunu odplaty.
Jak přichází do Velkého lesa úsvit, bledý sluneční svit stěží proráží kouř a prach bitvy. Po celé oblasti se srážejí mocné armády a les hoří, takže se vody Talabecu barví doruda.
Císař shromáždil mocnou armádu. Po vyhnání hanebných bestiáků, kteří napadali jeho válečnou radu, z lesů vedl Karl Franz množství výprav do nejtemnějších hlubin lesa. Říká se, že císař je posedlý příšerným rozhodnutím najít Korunu odplaty, protože v ní vidí artefakt z dob Sigmarových, jenž může očistit zem od temnoty, která ji zaplavuje. Císařovi v jeho úkolu pomáhá mnoho hrdinů Říše, přinejmenším muži 4. Helstromského, kteří prokázali výbornou službu dle příkazů svého pána, stejně jako proslulí Orli z Polsku.
Ale i jiné hlasy nabízejí císaři radu – varovné hlasy. Někteří z nejstarších představených Sigmarovy církve zpochybňují moudrost zisku Koruny odplaty, obávají se, že její síla můžu působit spíše špatně než dobře. Zatím jim císař a jeho rádci trpělivě naslouchají, ovšem považují je za jednu z mnoha možností.
Na východě Thorgrimovy zástupy vybojovaly mnoho krvavých bitev. Thorgrim nařídil samotnému Josefu Bugmanovi, aby strážil cesty do Velkého lesa proti zelenokožcům, kteří by se mohli pokusit vyjít ze svých temných horských doupat. V tomto byli trpaslíci výjimečně úspěšní, nicméně informace o úkrytu Koruny jim stále unikají.
Grimgora první dny války dovádí k zuřivosti. Jeho pokusy koordinovat akce početných bojpánů byly zmařeny soustředěnými útoky trpaslíků a ostatních na ně. Ale Grimgor sestavil plán tak mazaný, že sám Mork bude žárlit. Pokud, uvažuje Grimgor, budou lidé a zakrslíci chtít přepadadat jeho armádu pod klenbou temného lesa, jednoduše celý les spálí. Grimgor chce korunu, nemylte se, ale ví, že pokud způsobí tak moc smrti a ničení, jak bude moci, povede to jeho nepřátele k ukvapeným činům. Proto Grimgorovi běžci roznášejí nové rozkazy – lupte a palte, pleňte a vražděte. Donutí slabošské lidi a trpaslíky a kohokoliv jiného přijít a bojovat s jeho armádami. A poté, co je porazí v bitvě, bude mít všechen čas na světě k nalezení koruny.
Ale válka nepřinesla konflikt jen mezi lidi, trpaslíky a zelenokožce. Mnozí ostatní byli vrženi do rozvíjejících se událostí, jak přímo, tak nepřímo.
S Morghurovými armádami pokoušejícími se vyhnat lidi ze svých domovských doupat mnoho bestiáckých pánů povstalo, aby splnilo jeho příkazy, jejich vůdce začal být znám jako Moroblud, kteréhož totemem a společníkem je černá vrána, jejíž pohled přináší smrt. Říše a ostatní byli poměrně úspěšní v potlačování jejich nájezdů, ovšem nyní s tolika zelenokožci v lese mohou armády Říše zjistit, že jsou nuceny čelit oběma hrozbám najednou.
Na jihu, za horami do Bretonnie, vyhlásil mocný pán jménem sir Beoveld volání do zbraně proti silám nemrtvých shromažďujícím se ve Zlých zemích, a jeho úvodní výpady přišly králům hrobek draho. Ovšem stále přetrvávají příběhy o strašidelných plavidlech plujících za měsíčního svitu po Reiku a přiživují tak dohady o tom, že králové hrobek zamýšlejí zahájit útok hluboko uvnitř Říše. Mnozí to vidí jako nepravděpodobné, ovšem zvěsti se dále šíří…
Na západě se zdá, že temní elfové prorazili skrz blokádu vybudovanou proti nim vznešenými elfy, přemohli flotily lorda Giladise z Lothernu a vylodili se ve velkých počtech v odlehlých oblastech. Doposud se zdá, že temní elfové jsou soustředění, věrni své povaze, na získání výhody z krveprolití a chaosu, aby získali svůj podíl na ničení války.
Z východu přichází zvuk, kteří mnozí považují za vzdálené hřmění mezi vrcholky Hor konce světa. Nicméně se mílí, protože zvuk dělají ogří kmeny, které sestupují na Holé kopce ve víru krve a drancování. Ačkoliv jsou ogří kmeny v ostatních oblastech přečísleny a ničeny menšími armádami, ogří migrace mířící vede do Velkého lesa z východu se zdá být schopnou srazit všechny do prachu.
Hluboko v lese shledávají lesní elfové, že jejich nekonečná bitva s bestiáky se stává bojem o veškeré zbytky lesa. Věštkyně Naith vyslala zprávu příbuzným mimo Velký les o tom, že se Morghurův vliv může zvětšovat, a po té jeho zlý dotyk může začít měnit les samotný, přetvářet stromy v temné pokroucené věci. A pokud se tato nákaza rozšíří na jih, může ohrozit samotnou domovinu asrai. Naith radí svému rodu, aby se dále nezaplétal do pletek ostatních ras, ale stál proti hrůzným dětem starého uspořádání.
Na severu bylo viděno mnoho válečných tlup chaosu. Některé tlupy cestují lodí, zahajujíce nájezdy za pochodu. Tyto útoky se doposud ukazovaly jako neúčinné, nicméně jména mnoha hrůzných a mocných náčelníků se šíří obyvatelstvem: Arkhan Skold, Khargrin Kladivo pustošení, Lepros Nositel nákazy a záhadný Kletebpán.
Síly skavení podzemní říše se, zdá se, shromažďují, ačkoli ne ve velkém počtu a za jakým větším důvodem nikdo nemůže říct. To, že se skaveni vyhýbají konfliktům s armádami Říše, se zdá být pravdivým a způsobuje tak vážné znepokojení určitých frakcí císařovy rady.
Upíří hrabata také zahájila sérii úspěšných útoků, každý cílený na jednu z mnoha hrobek, hřbitovů nebo pradávných bojišť Velkého lesa. Mnozí šeptají o tom, že Rahtep zamýšlí vytvořit takovou armádu nemrtvých, která ještě nikdy nekráčela po Starém světě, a již se také nese hnusný zápach nafouklých těl pronikajících na vzduch pod klenbou temného lesa.
Ještě dále mimo dějiště se tajemní ještěři shromažďují proti silám zla, napadají je ze svých tajných pevností v Jižních zemích a zastavují plány králů hrobek i jiných. Ačkoli nikdo ve Velkém lese neví o obětích konaných na jihu, cíle sil světla postupují s každým útokem, který ještěři zahájí.
Tyto a mnohé další bitvy byly vybojovány v úvodních dnech hledání Koruny odplaty. Jaké hrdinské skutky a podlé zločiny budou vykonány, než bude koruna získána, nikdo neví. Postačí říct, že válka nabírá na intenzitě a více a více armád bojuje, aby ovlivnilo její výsledek, takže v lese se bude ozývat hřmot bitvy a křik umírajících.
Válka o Korunu odplaty se vystupňovala do plnohodnotné bitvy o ovládnutí Velkého lesa s myriádami zahořklých nepřátel bojujících s každým pod temnou klenbou. Kde předtím malé skupinky prozkoumávaly lesy se nyní soustředí větší síly, jejich cílem je vypudit všechny ostatní, takže oni, jedině oni, mohou získat Korunu odplaty.
Boje byly největší na východě, v Talabecském pohraničí a Holých kopcích vypukla válka, když se kmeny zelenokožců přesouvaly na západ při pokusu splnit Grimgorovy rozkazy. Mnohé z těchto kmenů byly zastaveny neochvějnými trpaslíky, kteří stráží Starou trpasličí cestu, ale mnohé obešly Thorgrimova opevnění a nyní se hrnou k Železokožcovu praporu.
V Dračí pahorkatině vybudovali trpaslíci ještě více opevnění, o které se láme příliv bestiáků z temných lesů. Stoičtí válečníci se udrželi proti všem útokům a vybrali si hrozivou cenu na bestiácích.
V Drakwaldském lese jsou události mnohem složitější k pochopení, jelikož z této oblasti přicházejí všemožné ponuré a scestné příběhy. Některé mluví o skaveních bandách vylézajících zpoza hranic stromů, aby pozabíjely celé kolony vojáků, jiné vyprávějí o strašidelných, z kostí tvořených plavidlech pohybujících se po řece Delb za noci. Všichni, kteří se pokusili to osvětlit, zmizeli v temnotě.
Reikská marka je ovládána lesními elfy z Athel Lorenu, kteří nyní považují hluboké lesy za vlastní. Jen málokdo se teď odvažuje cestovat pod něčím jiným než čistou oblohou, ze strachu ze strážců lesních elfů skákajících z větví zprohýbaných strojů, aby zabili kohokoli, kdo se jim postaví.
Ve Vyjících výšinách bylo získáno mnoho vítězství díky rytířům Bretonnie, kteří, ve spolupráci se skupinami vznešených elfů, zachránili armády Říše v regionu od jisté porážky z rukou kolébajících se hord upířích hrabat.
V Räuberthalu příbuzenstvo lesních elfů přicházející z Reikské marky upevnilo svou dominanci v lese této oblasti, zahájilo pomstychtivé útoky proti bestiákům číhajícím v temnotě a dokonce je i vyhnalo do kopců, kde byly děti Morghura pobity zářícími armádami jízd vznešených elfů a Bretonnie.
Na jihu, na Velkém soutoku, dominují trpaslíci, ačkoli ještě musejí vystavět mocná opevnění, která už mají jinde. Trpaslíci již také vybojovali několik řádných bitev proti bestiákům, ale ještě musí svou přítomnost v lese řádně zajistit.
V Talabecském pohraničí lesní elfové zjistili, že na ně útočí malé potulující se bandy jejich temných příbuzných, druchii. Zdá se, že se sem tyto skupinu dostaly za nocí temnými lesy a neustále probíhaly série bitev mezi stíny a strážci cest, stará hořkost a nenávist byla znovu roznícena.
V Holých kopcích mnoho družin bretoňských rytířů propůjčilo svou pomoc silám světla a bylo štěstí, že tak udělali, jelikož jinak by si toulající se tlupy nájezdníků chaosu vybraly krvavou daň na těžce utlačovaných milicích Říše.
Ti nájezdníci, kteří mířili na jih, se v minulých dnech v Taalbrodských nížinách setkali s úspěchem, s řadou masakrů způsobených skupinám vznešených elfů vyslaných na posílení regionu. Dokonce i když elfové Ulthuanu vyšlou více jednotek, z nížin se bude ozývat rouhačské oslavování vítězných služebníků chaosu.
Ve vesnicích Velkého lesa je mnoho nářku. Zatímco různé frakce hledají Korunu odplaty, druchii udeřili. Prorazili blokádu svých zrádných bratří, která obklopovala pobřeží, a pohli se hluboko do srdce Říše. Přicházejíce za noci si nájezdy temných elfů vybraly velké ztráty na těch, kteří zůstali bránit své domovy.
Hrůza z druchii ve Velkém lese je větší než z nespočtu předchozích nájezdů, neboť temní elfové útočí společně. Přesně sladěné útoky zanechávají obléhané obránce bez vodítek, kde přijde příští úder. S tak málo přeživšími těchto útoků zvěsti o pachatelích těchto útoků jmenují kohokoliv od nenáviděných elfů z Ulthuanu po agenty samotné Říše. Neposlušnost a povstání mezi občany Říše jsou největším uspokojením Čarodějného krále a jeho plán narušit nároky zainteresovaných stran začíná nabírat obrysy.
Ve vesnici Egondorf v Holých kopcích zmizela generace během jediné noci. Městská domobrana hlídající městečko ležela za úsvitu ve svých postelích nebo stála na svých stanovištích. Otrávené nože zabodnuté v jejich tělech z nich vytvořily množství groteskních soch k hrůze těch, kteří je přišli obvinit z neschopnosti.
Ve stejné době na druhé straně lesa pomazaný Kaleth vedl své stoupence v odvážném útoku proti opevněnému městu Albrechtsdorf. Městská brána byla zamčena na závoru, hlídky poslány hlídat na okraje lesa, pochodně ve městech planuly do noci, aby zahnaly stíny. Přesto za úsvitu nalezly rodiny a přátelé své milované zmizelé beze stopy zápasu. Jediným důkazem nějaké události byly útlé elfí čepele zabodnuté v městské bráně.
S tímto druhem naplánovaných úderů na ty, kdož hledají Korunu odplaty, je třeba skutečně silnou a bystrou mysl, která by udržela své stoupence tváří v tvář takové zlovolné lstivosti.
Když ve Velkém lese vypukla válka, Morghur rozběhl svůj plán na získání lesa pro svou rasu a způsobil v Říši takové násilí, až se zdálo, že by mohl uspět. Ale lidé z 4. Helstromského a mnoha dalších oddílů císařské armády se ukázali ochotní a schopni obětovat vše při obraně své země.
Zatímco se Morghurovo zlo šířilo, spolu s ním postupovala rakovina zamořující samotný les. Kamkoliv jeho stáda šlápla, tam se zem změnila v bláto a samotné stromy začaly chřadnout a umírat. S varováním od Naith Věštkyně lesní elfové porazili mnoho stád a zkaženost alespoň v některých oblastech začala ustupovat. S muži Říše a rody lesních elfů usilujícími o stejný cíl budou padlí obyvatelé temných lesů jistě poraženi.
I s Morghurem drženým v mezích však bestiáci šíří smrt a zoufalství v celé oblasti. Pomezí Talabecu vidělo vzestup nového vůdce, ženské obludy jménem Erkia, jejíž Slaangoři prý jezdí na hřmících vozech, jimž se nic nedokáže postavit. I kdyby Morghur padl a byl poreažen, vojevůdci jako Erkia mohou být stále zhoubou mnoha obránců Říše.
Po té, co sir Beoveld vyvolal mohutné tažení proti nemrtvým pánům jihu, získala Bretonnie slávu za slávou na bojištích Starého světa i jinde. Ti důstojní rytíři vedoucí své armády proti králům hrobek Khemri poslali zprávy o svých skvělých vítězstvích. Jasně barevné šiky rytířů se hnaly přes Zlé země dále zachytivše armády nemrtvých a rozsekavše je jako kosa podtíná obilí.
A severně od Šedých hor bretoňské písně zní široko daleko uctívajíce dávný slib pomoci svým severním bratřim v době nebezpečí. Rytíři Bretonnie vedou své armády do Velkého lesa a nabízejí svá kopí proti silám temnoty, kdekoliv je naleznou.
Historie Bretonnie může zapsat mnoho činů vykonaných ve jménu cti během Války o Korunu odplaty. Mezi těmi ctěnými by mělo být jméno Marcela Zbrklého, jehož odvážné útoky v Reikské marce se již staly předmětem legend.
Bretoňská vítězství jim nezajistila jen čest, ale také nekonečnou vděčnost obyvatelstva. V nejjižnějších městečkách a vískách Velkého lesa jsou ti, kteří šeptají, že hrdí muži zpoza hor mohou být laskavějšími a čestnějšími pány než starostové a drobní úředníci, kteří nedělají nic víc než vybírají daně.
Velký les zní vzrušeným zvukem trpasličích válečníků pějících jejich urputné válečné písně, když sekají maso zelenokožců. Thorgrim Záštinoš vedl své válečníky proti komukoliv a všem, kdož mu brání v jeho misi získat Korunu odplaty, a ač samotná koruna nebyla ještě nalezena, Thorgrimovy armády nyní ovládají obrovskou část území.
Hlavním mezi Thorgrimovými šampiony je slavný Josef Bugman, který bojoval dny bez odpočinku v ponurých, větrem ošlehaných vrších kolem Obří rány. Říká se, že neustálé dodávky Josefava nejlepšího piva udržují jeho válečníky bojující tam, kde by nižší smrtelníci padli z nedostatku spánku. Lze jen doufat, že trpasličí zásobovací vozy zůstanou nepoškozené.
Vítězství Josefa Bugmana u Obří rány byly částečně možné díky úsilí Borika Skálokladiva, jehož hrdinská obrana Hostince u Trpkého měsíce zadržela nepřátelské posily mířící čelit mistru sládkovi. Když byl po bitvě veleben, Borik prohlásil, že nebojoval za Bugmana, ale nemohl prostě vidět ztracené pivo, dokonce ani slabé lidské.
S trpasličím ovládnutím východní oblasti Velkého lesa Thorgrim nařídil vybudovat další opevnění podél Staré trpasličí cesty. Říšští strážci cest museli přijmout nutnost založení takových postů, ale varovali Thorgrima, aby se příliš nezabydloval.
Armády císaře Karla Franze neodpočívaly ve své snaze vyhnat hodry zelenokožců zaplavující oblast a získat Korunu odplaty. Císař je stále více znechucený a rozmrzelý z nedostatku zpráv o artefaktu, tak velmi touží získat relikvii ze Sigmarovy doby.
Ale jeho generálové stále dostávají rozkazy pro další bitvy. Nejvyšší prioritou je zcela ovládnout silnice a cesty křižující oblast. Tento cíl armády Říše z větší části dosáhly, krom těch částí Staré trpasličí cesty obsazené trpaslíky. Generálové zatím nechávají Thorgrimovi ovládat východ, neboť nezdolní trpaslíci se ukázali téměř neproniknutelný nárazník, kterým proniknou jen nejodhodlanější nepřátelé.
Se silnicemi ovládanými Říší a stráženými dnem i nocí rytířskými řády jen ti nepřátelé, kteří dokáží pronikat hlubokými hvozdy mají šanci manévrovat. V mnoha oblastech byl les na obou stranách cesty vykácen, aby lépe tlačil nepřátele Říše do nejtemnějších hvozdů.
Navzdory úspěchům jsou generálové nuceni hlásit císaři některé zlé zprávy. Množství podřízených značně přehánělo své úspěchy na bojištích. Mnoho takových vůdců bylo připraveno o dříve získané pocty včetně jednoho, který byl osobně poctěn císařem jen den předtím.
Je skutečnou ironií, že mezi největší vítězství ve jménu císaře patří jedno nezískané jeho věrným služebníkem, ale žoldákem. Jméno Wolfgang Griess, jehož tlupa hrdlořezů a prodejných mečů byla v nedávných dnech zvláště poctěna.
Přítomnost elfů z Ulthuanu byla pocítěna těmi, kdož hledají Korunu odplaty a moc, kterou může poskytnout. Propůjčují svou moc těm, kdož se jim zdají hodní, a maří plány těch, kdož se snaží přinést temnotu a rozklad.
Korhil a Bílí lvi přinesli hrůzu silám zla. Jejich znalost zálesáctví z nich učinila skvělé válečníky ve Velkém lese a taktická nadřazenost rasy vznešených elfů způsobila, že se jim nikdo nemůže postavit. Caradryan také veld nespočet výpadů proti hrůzám v oblasti drtě orky, nemrtvé či bestiáky stejnou zručností a nebojácností.
Odvážným pohybem asur byla dohoda s trpaslíky Thorgrima Záštinoše. Navzdory letem nepřátelství mězi těmito dvěma rasami po Válce vousu pochopení vznešených elfů umožnilo rozhodnout, že pracovat s trapslíky v tomto tažení bude moudřejší, než aby Koruna odplaty padla do rukou kohokoliv z padlých tvorů, kteří ji hledají. Na Beligoském kopci dostalo přečíslené trpasličí vojsko pomoc od v mitrilu oděných elfů, kteří prorazili křídlo útočníků a získali den pro armády světla.
Na oplátku trpaslíci slíbili splatit svůj dluh pomoci při obraně trosek Tor Thany, která se mnohokrát ocitla v obležení.
Jediné selhání asur na této výpravě bylo v jejich úsilí zabránit druchii proniknout do oblasti. Blokáda Finubarovy flotily nebyla schopna zabránit černým archám temných elfů přistát na pobřeží Starého světa. Nyní mají elfové Ulthuanu nový úkol vyhledat tábory svých zrádných příbuzných a vyhnat je zpět do jejich chladné země.
Hledání táborů temných elfů již začalo. Kníže Azharan úspěšně nalezl a porazil tlupu temných blízko Mattengradu a věci půjdou špatně pro druchii, kteří terorizují Starý svět, pokud ostatní vůdci vznešených elfů dokáží následovat jeho příkladu.
Tlupy severu vedly mnoho útoků na Velký les rozhodnuté proniknout hluboko do Říše a šířit smrt a zkázu kdelikov mohou. Ale nebyla to velká horda, která vpadla do zemí lidí, ale velké množství malých, jednotlivých tlup, každá vedená bojovníkem rozhodnutým získat přízeň svého temného pána.
A tato přízeň nepřichází. Různí vojevůdci útočí bez zjevné logiky zaměření na chytání zajatců k obětování při odporných obřadech. Dosud slintající postavy belhající se kolem Schwarzlachské věže trpěly těmito útoky nejvíce a v ostatních oblastech domobrana dokázala tlupy odrazit.
I s většinou nájezdníků chaosu poražených jedna tlupa uspěla v šíření hrůzy v Reikské marce. Takzvaný Baltar Zhoubce získal přízeň bohů chaosu a věčnou závist svých druhů.
Když Velký les vypukl v krveprolití, zdálo se, že se nevyzpytatelné mysli kněžských mágů Jižních zemí pohnuly, aby věnovaly malé množství pozornosti záležitostem smrtelníků. Ještěři vytáhli z jihu a vedli řadu zničujících útoků proti vzdáleným vojskům množství ras. Ač to málokdo vidí, každý z těchto nájezdů má účinek na bojiště Velkého lesa skrz řadu příčin a účinků tak složitých, že je jen mysl kněžských mágů dokáže obsáhnout.
Hlavním cílem ještěrů jsou ty rasy dlející přímo na sever od jejich zemí. Králové hrobek byli cíleni opakovaně a sotva odolávají útokům ještěrů a bretoňců. Tak mohou bretoňci poslat více svých sil dále na sever, což ústí v jejich slavná vítězství, přestože o tom sami nevědí. Ale kněžští mágové nemají oblíbence a bojují pro své vlastní nepochopitelné cíle, ne pro výhodu jakékoliv ras.
Nejúspěšnější ve svých misích je ještěří vojevůdce známý jako Selso, který vedl své svaté vojsko Tepoka na sever proti nespočtu nepřátel. Příchod Selsa byl předpovězen na množství svatých plaket, z nichž mnohé mluví o ještě větších činech, které vykoná ve službě Prastarým.
Ogři východu pokračují ve svém tažení na západ, ač se jako vždy mnoho kmenů ve svých záměrech oddělilo. Velká většina tyranů se zdá spokojena poskytovat služby jako žoldnéři dychtiví jít do války hledat kořist a plenění, které je právem bitvy jejich.
Jiné kmeny se zdá hrají roli v daleko větší migraci a pokračují v tažení přes Holé kopce a dosáhly Velkého soutoku. Tyto kmeny se zdá nesledují žádný konkrétní plán, ale svůj vrozený pud hledat boj a plenění ve jménu Velkého chřtánu. Velká část Holých kopců byla změněna v pošlapanou pustinu přechodem takového množství ogrů a mnoho armád bylo změněno na kaši pod jejich nohama. S ogry nyní postupujícími na západ podél Talabecu mají ti generálové v cestě možnost stát a bojovat nebo se přemístit, aby nebyli chyceni pod vlnou.
Jinde ve Velkém lese se ogři setkali s menším úspěchem a mnoho tyranů se obrátilo proti svým zaměstnavatelům. Mnoho armád nyní přemýšlí dvakrát, než zaměstná ogří kmen, neboť pokud se bitva vyvíjí špatně nebo je plenění vzácné, ogři si vybijí znechucení na komkoliv menším, než jsou oni sami.
Jméno jednoho tyrana je slyšet přes Pomezí Talabecu a dále. Tyran nazývající se Polotitán je skutečně obáván, a ač vede jen malou tlupu, jeho vítězství mu již získala povšimnutí Velkého chřtánu.
Grimgor Železokožec není ork známý svou trpělivostí a pochopením. V nedávných dnech mohutný válečník vstoupil do nových výšin vzteku, za tak neschopné považuje své podřízené. Říká se, že Střední hory zněly ozvěnou Grimgorova vzteklého řevu a jen málo poslů se odvážilo vstoupit do jeho tábora s něčím jiným než zprávami o vítězství.
Takové zprávy jsou však vzácné. Grimgorův plán zatáhnout nepřátele do boje zapálením velkých částí Velkého lesa se ukázal neúspěšný, jelikož se ve všech případech nebesa otevřela a země byla zmáčena takovou záplavou, jakou nikdo nepamatoval. Grimgorovi kapitáni se vynořili z lesa zčernalí od sazí a promočeni na kost, zcela zoufalí z vědomí, že musí hlásit selhání svému pánu.
Ale zdá se, že část v Grimgorově táboře vytvořila plán, jak vyrušit svého rozzlobeného vojevůdce od selhání při hledání Korunyu odplaty. Možná v úsilí utišit ho Grimgorovi šamani nahromadili magické cetky před jeho doupě. Ale to jen posloužilo k většímu rozzlobení Grimgora, neboť on se nestaral o tak bezvýznamné tretky, věděl, že jen Koruna odplaty přitáhne největší nepřátele bojovat s ním. Nyní Grimgor soptí, že se mu jeho nepřátelé jen smějí, což ho dohání k ještě větší zuřivosti.
Mezi špatnými zprávami se však objeví záblesk naděje. Do Velkého lesa přišlo velmi mnoho kmenů, velké stěhování obešlo trpasličí opevnění podél Staré trpasličí cesty. Největším bosem mezi těmito tlupami se ukázal Turb Potrhlé oko, gobliní vůdce, který se zdá být požehnán Gorkem, jak se těší ohromujícím množstvím vítězství. Mnoho goblinů v Gromgorových kmenech nyní hledí na Potrhlé oko jako na vůdce, který by je oprostil ne od nepřátel, ale od hněvu jejich pána, protože každý ví, že to jsou skrčci, kteří nesou hlavní tíhu neúspěchu zelenokožců.
Grimgorův hněv může však být brzo utišen, jak zástup temných trpaslíků dorazil do jeho tábora naložen mnoha druhy tajemných strojů. Jde zvěst, že tito temní vyslanci hledají spojenectví zelenokožců, ač jaká je jejich cena nikdo neví.
Skaveni jakoby byli všude ve Velkém lese, ale nikde ve stejné době, neboť jsou tak nezachytitelní jako odporní. Jednotlivé síly zaútočily bez zjevného vzoru čí důvodu, ale ze všech armád bojujících v lese se zdá, že málo skavenů útočí na Říši. Je to jakoby se skaveni báli mužů Karla Franze, říkají někteří, nebo možná je tu nějaká hlubší, temnější věrolomnost, šeptají jiní, kterou zatím nikdo nemůže pochopit.
Zatímco armády Říše mohou být skaveny neobtěžovány, jiné rasy nedopadly tak dobře. Příběhy o masakru vojska bretoňských rytířů zní až daleko v jejich domovině. Rytíři prý zkoumali zvěsti o zlu v Mattengardu a projížděli opuštěnými a zničenými ulicemi, když stíny kolem začaly vřít kradmým pohybem. Vše, co mohli rytíři dělat, bylo hnát se k hlavní části své armády a vytvořit uspěchanou linii, než se na ně přihnala horda skavenů. Ale ať se toho dne udály činy hrdinství a cti, zůstanou navždy zapomenuty, neboť rytíři byli zmasakrováni do posledního a jejich vnitřnosti byly zavlečeny pod temnou zem, aby byly zhltnuty odpornými krysáky. Jen jméno skaveního vojevůdce zodpovědného zamasakr je známé – Char’xit Zatracený.
Ale co může být dlouhodobým cílem skavenů nemůže nidko hádat. Mnoho z císařových rádců radilo svému pánu, že skaveni se mohou snažit získat Korunu odplaty podlostí a zradou, ale nezdá se, že by tomu tak dosud bylo. Ale přesto bylo množství těchto rádců nalezeno mrtvých ve svých stanech v předvečer bitvy s podřezanými hrdly od vrahů, kteří byli dost šikovní, aby pronikli do tábora nepřátel.
Agenti pána Khemri, Settry Nehynoucího, vedli útoky na ty, kteří ukradli cennosti z jeho země. Armády králů hrobek jsou zdatné a smrtící, zaměřené na svůj cíl a zcela pod nelítostnou kontrolou jejich vůdců. Neprchnou před jakýmkoliv nepřítelem a není úkol, který by vzdaly, dokud není vykonán. Největší z těchto armád je ta krále hrobek známého jako Zářící slunce pouště, a ta odolala všem útokům, které proti ní vedli bretoňci.
Tažení proti Settrovi vyhlášené bretoňci se prosekalo jeho armádami. Ale Settra se stále blíží ke svému cíli. Avšak ti, kdož padnou pod zářícími kopími udatných vévodů Bretonnie vyvolávají malý zájem v králech Khemri, neboť by mělo malý význam, pokud by se vrátil byť jediný, za předpokladu, že splnil svůj úkol.
Ač počet legií nemrtvých byl velmi snížen útoky rytířů, byl nalezen nečekaný dar. Umrlý kněz v službě Settry objevil ve Starém světě mnoho mohyl roztroušených v zemích Říše. Tito dlouho mrtví králové mohli být oživeni magií kněží a přísahali sloužit Settrovi na výměnu za poslední šanci na slávu.
Hluboko ve svém vlhkém doupěti ve Vyjících kopcích Waldakir Rahtep komplotuje a intrikuje, jak to dokáže jen staletí starý upír. Jeho nemrtvé hordy táhnou proti živým odhodlané rozšířit svůj počet o nedávno zemřelé. Upíří hrabata zaměřila svou pozornost na množství dávných hřbitovů, bojišť a menhirů, neboť tam vane vítr smrti nejsilněji.
Temní páni Sylvánie se ukázali strašlivými protivníky na bojištích Velkého lesa. Mnoho říšských zástupů táhnoucích pod větvemi bylo svědky ztemnění oblohy hejny netopýrů a slyšelo z lesů vytí strašlivých vlků. Málo obětí útoků upířích hrabat přežilo, aby o tom vyprávěli, a mnozí nyní táhnout s těmi, kteří je zabili. Hlavní mezi těmi věrnými Rahtepovi je upír Corvallus, jeho belhavá armáda se rozrostla desetinásobně díky jeho vítězstvím.
Waldakir je sice úspěšný ve svém plánu ovládnout pohřebiště Velkého lesa, ale jeho mysl byla vyrušena šeptáním o zradě, slyšitelným jen na samém okraji jeho smyslů. Neboť Waldakir naverboval či donutil mnohé svého druhu připojit se k jeho boji, a nyní proti němu intrikují.
Uvelebený na svém zaprášeném trůně se Waldakir pochichtává zkušeností věků, neboť již ve svém nepřirozeně dlouhém životě porazil mnoho takových intrik. Že se mladší upíři vždy považují za schopné přechytračit takové jako on je pro něj zdrojem velkého pobavení. Ale když Rahtepův temný smích utichne, pak by se měli pleticháři chvět, neboť hněv upíra je mocný jako on a jeho nepřátelé budou obráceni v prach jeho pouhým pohledem.
Asrai povstali jako jeden bránit Velký les proti temnotě hrozící zaplavit jej ze všech stran. Rody Athel Lorenu táhly na sever vyhnat kohokoli, kdo by kazil les, jako se kdysi Morghur pokusil učinit s jejich vlastním lesním domovem. Byla to Naith Věštkyně, která poprvé viděla ruku Morghura, kterého lesní elfové nazývají Kazič, pracovat na severu, a která vyzvala svůj lid zaměřit úsilí na poražení této odporné obludy.
A je dobře, že tak učinila, neboť rody narazily na místa pošlapaná Morghurovými stády a plakaly, když zřely odpornou nákazu zamořující kdysi krásné mýtiny. Naith vyslala posla k císaři, aby na něj zapůsobil a donutil ho nebojovat proti jejímu lidu. Ač posel hlásil, že Karl Franz vypadal sevřen svou touhou nést Korunu odplaty, císařova vojska budou sledovat stejný cíl jako lesní elfové. Brzo znělo lesem hrozivé bečení bestiáků trápených armádami lidí a magií lesních elfů. Zkaženost hrozící pohltit les a možná rozšířit se až jižně k Athel Lorenu byla zadržena, alespoň protentokrát.
S bestiáky zadrženými magií Naith lesní elfové obrátili svou pozornost k zelenokožcům. Říše držela cesty, což znamenalo, že mnoho tlup orků a goblinů bylo nuceno putovat ještě hlouběji do lesů, aby pronikly krajem. Zde byli zelenokožci napadeni a zmasakrováni pomstychtivými asrai. I když se orkové pokusili vykonat Grimgorovy příkazy zapálit les, Naith a kouzeltkalci povolali velký liják, který uhasil ohně a zničil jejich zlé plány.
Lesní elfové však neomezili svou pozornost na bestiáky a zelenokožce. Kdokoliv, kdo ublíží lesu, je lovná zvěř. Již se vyprávějí varovené příběhy o Selenistre Sarathai a Houfu podzimního soumraku, v nichž ogří kmen pobil celé stádo jelenů, jen aby byl přepaden uprostřed hostiny Sarathaiinými druhy. Málo bylo přeživších této bitvy, ač dost, aby rozšířili zvěst daleko široko.
Válka o Korunu odplaty nyní zaplavila celou oblast. Zářící armády a zkažené hordy se sbíhají do Velkého lesa, každá usiluje o nic menšího, než zničení svých nepřátel a získání koruny pro sebe.
Nejnádhernější ze všech armád jsou síly vyslané z Bretonnie, aby vyhnaly ze zemí Říše nestvůrné tvory ji zaplavující. Bretoňci bojují na dvou frontách, také se přidávají ke zničující výpravě proti králům hrobek na jihu, kde ti stále ještě řádí. Nejstarší z rytířů nyní letí na sever na svých okřídlených zvířatech a následují zvěsti, že agenti Settry mohou být za hranicemi na severu Šedých hor.
Síly Říše jsou nuceny držet na uzdě velké množství protivníků vnikajících do jejich zemí. Rytířským řádům se podařilo ustavit převahu na cestách a nyní hlídkují, odstraňují les u cesty a budují opevnění na klíčových bodech. Nicméně rytíři jsou špatně uzpůsobení k obraně četných malých sídel rozptýlených po Velkém lese, jak se ukázalo, když nájezdníci temných elfů unesli celou populaci města Eggonsdorf, zatímco domobrana spala a rytíři hlídali cestu.
Ze Středních hor je slyšet hrozivý řev. Hluk, říká se, pochází od Grimgora Železokožce, který nadává na krutý osud, který ho odsoudil k zesměšnění jeho nepřáteli. Nikdo nečelí Železokožcovi – ne ze strachu z něho, ale protože je pomíjen jako poslední z tak mnoha hrůzných hrozeb. Pro Grimgora není větší urážky než být ignorován protivníkem. Ke generálům mnoha jiných armád se doneslo, že Grimgor sestoupil ze svého doupěte v horách a nyní pochoduje v čele mocného zástupu. Říká se, že Grimgor vydal rozkazy všem zelenokožcům, aby mu vyčistili cestu. Zvědům ostatních ras dávají jeho příkazy jen malý smysl, spalte všechno, křičí na jednoho posla, budujte idoly Morka, řve na jiného. Ať už jsou Grimgorovy plány jakékoli, zřejmě se snaží, aby jej už nikdo nemohl déle ignorovat a nejlepší cestou, jak to zajistit, je samozřejmě získat Korunu odplaty.
Válka se rozšířila z těch oblastí, které jí byly původně zaplaveny, a nyní každá část Velkého lesa vidí plné běsnění srážejících se hord.
V Dračí pahorkatině armády upířích hrabat smetly vše před sebou a vytvořily obrovskou hordu kostěných válečníků nalezených pohřbených v pradávných mohylách nízkých vlnících se kopců. Na jaký hrůzný úkol vyšle Waldakir tuto armádu ještě zbývá odhalit a pouze malá jednotka vznešených elfů stojí před ním v obraně této oblasti. Pomocník mezi Waldakirovými kapitány je upířími hrabaty jednoduše nazýván „Ničitel“, jedinec, jehož si Waldakir váží stejně jako mu nedůvěřuje.
Drakwaldské hlubiny jsou v tomto okamžiku bráněny proti silám temnoty spojenými silami světla. Trpaslíci stojí po boku se vznešenými elfy a brání oblast, zatímco lesní elfové zahajují ničivé přepady na ty, kteří se příliš přiblíží hranici lesa.
V Reikské marce také dominují trpaslíci, zde se ukazuje vedení zemana Kovočela Kamenobrady účinným proti hrůzným nemrtvým hordám nově povstávajícím ze smrdutých močálů. Vznešení elfové utrpěli řadu tvrdých porážek ve svých snahách zadržet mokrá, belhající se těla, což vedlo některé generály k otázce, zda si takové prohry mohou dovolit tam a kde jsou lidé Říše, když jsou jejich města pod neustálým útokem. Největší bitvou v oblasti byla ta, když se mnoho stovek čarodějů shromáždilo k bitvě u Albrechtovy věže, přitahováni kvílícími proudy magie shromažďujícími se okolo vrcholku věže. Celý den kouzelníci tuctu ras sráželi jeden druhého, zatímco se normální člověk mohl jen krčit. Na konci dne leželi nespočetní uživatelé magického umění mrtvi nebo roztrháni na kousky. Věž byla vypleněna podlými zelenokožci a její magické vybavení odneseno, aby mohlo v budoucnu posloužit proti silám světla.
Přes ostré větry Vyjících výšin je slyšet hrdý válečný řev rytířů Bretonnie vedených sirem Gildesem z Bastonne s pomocí okázalého Adriana de Faycelle. Po porážce svých nepřátel na jihu se teď vydává hledat široko daleko agenty Settry. Rytíři následují příběhy o hrůzných tvorech z hrobů kráčejících krajem a přislíbili, že je budou pronásledovat, kamkoli půjdou.
Na jih od Vyjících výšen je Räuberthal také držen proti silám zla díky snahám bretoňců pod vedením hrdého sira Phidiase de Carcassonne. Právě zde byly rozptýlené bandy chaosu nesmiřitelně pobity hrdými syny Bretonnie s pomocí postříbřených zástupů jízdy vznešených elfů. Kam nemohla jízda Bretonnie vjet, vyšli bojovat trpaslíci a převzali obranu města Trenkenkragg v boji proti zlu.
Na Velkém soutoku Drelbu a Talabecu vystavěli trpaslíci ještě více opevnění s využitím vítězství předchozích dnů k upevnění svých pozic. Vznešení elfové v tom pomáhali spojeným silám Magnuse Bronzovouse, lorda Josepha Grozbouila a pána run Hromopěsti, a způsobili svým nepřátelům řadu tvrdých porážek, nejvíce pak zelenokožcům.
Talabecské pohraničí je také drženo díky snahám trpaslíků, kde se Gunther Kamenočel zapsal do análů své pevnosti. Vypráví se mnoho příběhů o bitvách vybojovaných proti netvorům z mohyl povolávaných za svitu měsíce k boji prastarými knězi zavinutými v úzkých pergamenech. Zde jsou muži Říše nejvíce tisknuti, protože je tu jen málo cest, podél kterých mohou rytířské řády hlídkovat a obrovské části lesa jsou téměř neproniknutelné pro všechny krom těch nejlehčích armád.
Holé kopce jsou svědky stále větších krveprolití a strastí, jak se hledání Koruny odplaty rozjíždí. Ruiny elfského města Tor Thana viděli nejkrutější boj, nečekaně mezi částmi vznešených a temných elfů. Nezasvěcencům se zdá, že Giladis, velitel vznešených elfů, hraje vysoce nebezpečnou politickou hru při pokusu vytvořit základnu v srdci Říše, když se o vznešených elfech v oblasti prohlašuje, že pomáhají svým starým spojencům v Říši.
Velitelé temných elfů útočících na Tor Thana nedávno dostali varování dodané jim jediným vrahem, který se náhle zjevil ve středu jejich poradního shromáždění. Tito velitelé, tvrdil posel, stojí před obviněním z arogance, z pokládání svých vlastních tužeb nad cíle jejich pána, Malekitha. Jestliže budou znovu ignorovat příkazy Čarodějného krále, šeptal vrah, mohou zjistit, že se stanou otroky jako obyvatelstvo Eggonsdorfu, jehož životy jsou nabídnuty Khainovi pro slávu Naggarothu, ve shodě s příkazy zadanými, když první flotily temných elfů vyrazily do Starého světa.
Největšími z obránců Holých kopců jsou Barren Rivendare, který získal mnoho vítězství spolu se svými vazaly Artiriem a Hugem z Lyonesse.
Trpaslíci jsou zde také ve vysokých počtech a Thorgrim přikázal, aby byla opevnění podél Staré trpasličí cesty ještě rozšířena. Zdá se, že práce začaly v okolí Obrova kopce, ale nejsou žádné informace o tom, co se zde má stavět.
Nehledě na námahu jinde, byly armády Říše mnohem úspěšnějšími na východě než kdekoli jinde na svém panství. Mnoho říšských armád vstoupilo do Holých kopců a Taalbrodských nížin, následovaly tak příklad 4. Helstromského a mnohých dalších, při statečné snaze zastavit příval nájezdníků. Císař zuří na nepřátele a je viděn, jak vede malé expedice svých nejbližších bojovníků při hledání Koruny odplaty. Jeho rádci se o něj obávají, věří, že císař je pohlcen svou touhou po koruně a frakce, která by raději viděla korunu zničenou, nyní získává na dvoře převahu. Přesto bylo několik z této frakce, každý vysoce postavený důstojník Sigmarovy církve, v noci zavražděno, což způsobilo podezření a nedůvěru, které zachvátila všechny vrstvy císařových armád.
Válka se šíří i daleko na jihu od Velkého lesa, jak se králové hrobek pokoušejí prorazit skrz síly Bretonnie. Po celou dobu také ještěři posílali své útoky proti ostatním rasám a hýbali s vlákny osudu, takže plány Prastarých mohou pokračovat. Tyto plány, jak kněžští mágové vědí, se nezmiňují o Koruně odplaty. Ještěři pokračují ve využívání svého neviděného vlivu na válku zuřící ve Velkém lese, účasti zcela neviděné pro ty, kteří usilují o moc Koruny odplaty.
Ačkoli válka nabírá na intenzitě, je pozornost mnoha velitelů zaměřena ne na strategii a taktiku, ale na hledání koruny samotné. Zatímco se srážejí obrovské armády, menší skupiny elitních válečníků prozkoumávají Velký les.
Jak válka o Korunu odplaty vstupuje do nové fáze, trpaslíci Thorgrima Záštinoše jsou na vzestupu, získávají mnoho velkých vítězství a možná už se blíží k úkrytu koruny samotné. Ale i jiní získávají na cti, jmenovitě bretoňci a lesní elfové, jejichž vlastní cíle postupují s každou bitvou, kterou vyhrají.
Ostatní armády zjišťují, že budou čelit porážce, pokud neznásobí své úsilí nebo nevytvoří nové aliance. Lidé Říše zjišťují, že jsou zavázáni bretoňcům, bez jejichž pomoci by mnoho oblastí padlo do rukou sil temnoty, které by zde pak mohly mít volné ruce k prozkoumávání lesů po ztracené koruně.
Nicméně jiní stále balancují na okraji katastrofy. Bestiáci chaosu i orci a goblini utrpěli mnoho těžkých porážek. Dokonce i když jsou zraňováni, zlé mysli vytváří hrůzné plány na krveprolití a dobývání, a tak lesy znovu hoří a řeky se barví doruda krví těch, kteří chtěli vlastnit Korunu odplaty.
Rody Asrai pokračují ve své převaze v hlubinách lesa a ukázali se být tak úspěšní, že zaútočili ven z lesa na otevřené území Dračí pahorkatiny a Rauberthalu. Lesní elfové se stali mistry zničujících bleskových úderů v pahorcích a údolích, útočí bez varování, než znovu zmizí do bezpečí svých lesů.
Naith nařídila svým rodným vést útoky proti těm, kteří by vstoupili do lesů a poskvrnili je. Strážci cest vedli smrtící útoky na zvyšující se počty zelenokožců procházející jejich územím, zatímco kouzelpěvci pokračovali v pletení magické obrany samotného lesa proti zkaženosti Morghurově. Dosud lesní elfové zvítězili ve všech bitvách bojovaných v hlubinách lesa. Avšak nebyli nuceni čelit rytířům Bretonnie nebo Thorgrimovým trpaslíků, jelikož tato vojska se moudře drží stranou lesů. Na ty, kteří proniknou do stinné říše, čeká jen smrt.
Skarloc varoval rody před stále se zvyšujícím počtem zelenokožců hrnoucích se do oblasti, neboť se obává masakru, který by mohl nastat, pokud by Grimgorova horda napadla lesní elfy silou. I nyní Skarlocova skupina za pomoci Almonda Ohňosrdce pročesává les v hledání způsobu, jak zpomalit postup hordy zelenokožců.
Morghurův vzestup se rozpadl na cáry a jeho zkaženost lesa byla obrácena tajemným uměním kouzlatkalců lesních elfů. Stáda byla neustále sužována asrai, říšskými rytíři nebo trpaslíky. Zdá se, že Morghurova moc slábne a jeho vzestup stáda draze zaplatí.
Ale děti chaosu si vybraly velké ztráty na nenáviděných lidech Říše, nemálo z nich strašlivý pán bestií Goreghannath, jehož mečení je slyšet v Holých kopcích. Vesnice byly změněny na zčernalé trosky a bylo dodáno mnoho obětí ke kameništím. Ač mnoho bestiáků padlo z rukou lesních elfů a jiných, každý asrai zabitý bestigorem je téměř nenahraditelní, zatímco bestiáci znovu povstanou z hlubin lesů.
Morghur nyní volá své děti pod svou vůli, povstat znovu v jednom posledním pokusu získat své panství od lidí a elfů. Pokropí každé kameniště ve velkém lese krví svých nepřítel a přinese konečnou zkaženost celé oblasti. I nyní je slyšet mečení stád lesem, jak odpovídají na jeho volání.
Vznešení synové Bretonnie vedou vyčerpávající válku proti vpádu nemrtvých z jihu. Vojska Settry velmi utrpěla od ostrých špiček kopí těchto udatných rytířů a mnoho udatných rytířů si vybojovalo čest a slávu.
Říše lidí má mnoho co děkovat těmto udatným spojencům za jejich hledání Velkého pokladu a rytíři Bretonnie to dobře vědí. Avšak lidé Velkého lesa začali mumlat a žehrat nad tolika cizinci, kteří si myslí, že tu vládnou, a král Leoncoeur nařídil svým stoupencům přestat hledat zemi, ale bojovat na tomto tažení jen o čest a slávu.
V hlubokých mýtinách Velkého lesa sir Henri z Parravonu, udatný rytíř, který vybojoval mnoho bitev proti tvorům zamořujícím les, byl vybrán obdržet zprávu od samotné kouzelnice. Její nádherná postava se zjevila šlechetnému válečníku a řekla mu, že všichni muži Bretonnie by se měli vrhnout na tažení za vyčištěním tohoto lesa od zla a všechna lačnost by měla být odložena. Sir Henri spěchal do králova tábora a od toho dne byl prohlášen grálovým rytířem. Armády Bretonnie se nyní snaží vyhnat všechno zlo z Velého lesa a nikdo by jim neměl stát v cestě.
Malekithova zuřivost byla cítit celým Naggarothem, jak ze Starého světa přicházela hlášení o selhání a neschopnosti. Jeho armády byly rozprášeny a jeho agenti pochytáni. Nejhorší bylo, že se jeho generálové obrátili proti sobě. Bylo hlášeno, jak válečníci druchii bojovali proti sobě nebo sledovali vlastní cíle, a Malekith se rozhodl jednat. Poslal Stínobřita, svého nejvěrnějšího vraha, aby získal hlavu jednoho z nejmocnějších šlechticů v poli. Hrůza z pokusu předpovědět, který šlechtic další pocítí Stínobřitův nůž na svém hrdle je postaví zpět do latě.
Temné oči Malekitha se snaží předpovědět pohyby asur skrze lesy v srdci Říše, neboť jen narušení jejich ubohých plánů mu může přinést nějaké uspokojení z tohoto tažení. Ale i zde byly záměry Čarodějného krále zmařeny, jelikož místo pletení se do plánů jeho zrádných příbuzných se zdá, že každý pohyb jeho důstojníků je rychle překažen elfy z Ulthuanu.
Ve skutečnosti jen země kolem Kohldorfu viděly nějaký skutečný úspěch druchii. Vesnice této oblasti nezapomenou na tažení za Korunou odplaty při truchlení nad ztrátou tolika svých lidí odvlečených na černé archy z Naggarothu.
Zástupy Thorgrim Záštinoše vybojovaly řadu slavných bitev v celé oblasti Velkého lesa a ovládli Drakwaldské hlubiny a Reikskou marku. Thorgrimovy síly není dokončily stavbu řady opevnění podél Staré trpasličí cesty a jinde. Tyto pevné palisády se ukázaly nedobytné pro síly temnoty, které dnem i nocí pokračují v útocích proti železem pobitým kůlům.
S dokončeným opevněním Thorgrim vyslal množství lovců sledovat pohyb Grimgora Železokožce a jeho obrovské hordy. Takový úkol je plný nebezpečí a lovci a kmeny lesních goblinů vybojovali množství bitev. Ale Thorgrim ví, že ze všech temných a pokřivených duší v lese to jsou zelenokožci, kteří jsou nejvíce přitahováni zlem Koruny odplaty, a odporní lesní a noční goblini by se jí nejraději zmocnili. A tak lovci sledují každý Grimgorův pohyb připraveni udeřit ve chvíli, kdy by se zdálo, že zelenokožci nalezli korunu.
V ostatních oblastech trpaslíci pokračují ve vedení války proti svým nepřátelům a dokonce poskytli důležitou pomoc vznešeným elfům u trosek Tor Thany a u Krvavého kamene. Samotný Josef Bugman se však zřekl velkého množství trpasličích vůdců obviňuje je z toho, že přehánějí své úspěchy. Těm, kteří ve válce spolehlivě vytrvali, slíbil Josef bečku svého nejsilnějšího piva. Pro ty, kteří pokračují ve vyprávění pohádek, je však jen sud oranžové barvy a zabíječská přísaha.
Finubarův dvůr je plný příběhů o vítězstvích ve Starém světě. Elfové Ulthuanu pomáhají trpaslíkům v jejich úsilí najít Korunu odplaty odrážením těch, kteří by soutěžili s jejich spojenci.
Navíc bylo mnoho tlup nenáviděných druchii vyhnáno z Velkého lesa a tisíce otroků bylo osvobozeno ze strašlivých arch, které je vezly do chladných zemí Naggarothu. Naděje asur stoupají, jak dosahují svých cílů.
Největší činy této doby vytvářejí legendy pro všechny budoucí generace. Jeden z těchto příběhů popisuje vojsko mocných trpaslíků pronásledující orčí tlupu mířící k Angeličině věži. Trpaslíci hnali orky dnem i nocí téměř týden a začínali být unavení. Tehdy byla odhalena pravá mazanost zelenokožců. Trpasličí válečníci byli vedeni do důmyslné pasti. Avšak jak se statní válečníci připravovali prodat své životy tak draho, jak jen to bylo možné, ozvalo se strašlivé ječení ze stromů po obou stranách cesty. Z temnoty mezi stromy se vynořili bíle odění Korhilovi elfové. Sekery těchto asur prorazily týl přepadové armády a obrátily jí na útěk. Spojené síly elfů a trpaslíků pak sevřely hlavní orčí armádu a zcela ji zničily.
Další slavná sága je ta o elfím knížeti Astalarielovi. Objeviv vesnici za vesnicí trpící nájezdy temných elfů sledoval jejich krvavé stopy a rozdrtil kruté druchii blízko Mattengradu. Jejich krvelační příbuzní nebyli soupeřem pro léta cvičení asur a otroci z mnoha měst na Talabecu uniklo strašlivému konci díky udatným elfím zachráncům.
Ač krvelačné tlupy nájezdníků chaosu pokračují v zamořování říčních cest oblasti, jen v Taalbrodských nížinách služebníci ničivých sil způsobili nějaké vážnější porážky svých nepřátel. V mnoha jiných oblastech, zejména v Dračí pahorkatině, byly tlupy zcela poraženy, často nuceny ustoupit do svých nájezdnických lodí či prchnout z lesa.
Vůdci těchto tlup od začátku války prováděli plány rady věštců a čarodějů, kteří je vyslali na cestu do Velkého lesa. Nyní jsou ti samí vůdci unaveni tak pochybnou moudrostí a množství z nich se obrátilo se proti svým rádcům provádějíce nejvyšší rouhačství připravení o život někoho požehnaného v očích bohů chaosu.
Někteří vůdci se nyní obávají pohnutek těch, jejichž rady poslouchali. Nyní se šamani krčí pod zraky svých vůdců, aby jim další porážka nepřinesla trest a odplatu.
Ale navzdory porážkám vůdci poskytli mnoho duší svým odporným bohům, Legie zapomnění a Vrakk Temnoděl ze Služebníků plamene vypálili Nadjagard ve jménu tajemného Proklatce. Teprve se uvidí, zda ojedinělá vátězství mohou být obrácena k většímu úspěchu a zda ho vůdci dosáhnout přes, nebo pro, rady svých věštců.
Slanní kněžští mágové se pohli a poznali, že Koruna odplaty je artefakt takové moci, až by mohl možná narušit plány Prastarých. Navzdory tomu, že boje trvají již týdny, trvá kněžským mágům obzvláště dlouho pohnout se. Ještěři vedli řadu útoků proti odlehlým zájmům mnoha ras, zejména ve Zlých zemích a podél Černého zálivu, nutíce přesun jednotek vázaných ve Velkém lese. Mocní Allsar a Tepuax z Tlaxtlanu se oba ukázali schopnými generály výjimečné moudrosti a zuřivosti a zasloužili si povšimnutí, jakkoli krátké, slanních kněžských mágů.
Zatímco slanní kněžští mágové slíbili pokračovat v posílání ještěřích armád na sever, také začali protistrategii, pokud by došlo k nejhoršímu a koruna padla do rukou nějaké z mladších ras. Pokud by včas probudili dost svých starých slanních bratří, pak by byli schopni zkrotit magické větry a ovlivnit všechny uživatele magie ve Velkém lese, a potom svést větry takovým způsobem, že by poslaly Korunu odplaty do nejhlubšího, nejtemnějšího prázdna, kde by nikdy znovu nemohla být použita ani démonem, ani smrtelníkem. Slannové již způsobili strašné noční můry vůdcům mnoha armád bojujících ve Velkém lese v naději, že zasadí sémě pochybností hluboko v jejich duších a povedou je tak zpět k plánům Prastarých.
Mnoho kmenů z ogřích království přišedších do Starého světa v hledání plenění se ocitlo tvrdě tísněno, zejména v Drakwaldské pahorkatině a Velkém soutoku. Přestože je tu spousta bojů, je tu málo plenění, neboť se orčím tyranům zdá, že každý zakrslík ve Velkém lese se zabývá vznešeným uměním loupení a plenění.
Sešla se velká rada tyranů otevřená hostinou chudou díky nedostatku mamutů a jeskyních zvířat v oblasti. Skrze soutěž v říhání znějící slyšitelně přes Rauberthal a dále bylo rozhodnuto, že právo první promluvit má Trogore Smrťolump z kmene Krvoplavců. Tyrani diskutovali hlasitě a dlouho a rozhodli se spojit pod vůdcovstvím Greasa Zlatozuba a nepronajímat své služby nehodným slabochům ostatních armád.
Pokud Greasus dokáže dodat kmenům kořist a plen, pak se ogři mohou skutečně stát silou, s níž je třeba počítat, možná dokonce natolik, že odepřou korunu těm, kteří ji hledají, a nechají si ji jako kořist spolu s ostatním lupem. Pokud však ogři budou nadále nalézat chudé pícování a budou poráženi zakrslíky, pak mnozí prostě odejdou hledat jiné války a jiné hostiny.
Grimgor Železokožec nyní vede hledání Koruny odplaty osobně, veda obří hordu ženoucí se oblastí. Grimgor je sám nezastavitelnou silou, řve na své podřízené rozkazy a na své nepřátele výzvy dnem i nocí.
Ač neustále poráženi v bojích, dokázali zelenokožci dosáhnout ve svém hledání nějaký úspěch. Kolují zvěsti o nočním goblinu, který ’smrdět zcela špatný, jako skutečná bos, přestože být jen skrček’. Grimgor nařídil všem lesním kmenům sledovat stopu a objevit tohoto nočního goblina, který, jak Grimgor věří, musí jistě nést Koruna něco.
Zatím se ostatní zelenokožci dále od Grimgorova pohledu zabývají vlastním programem, bezpečni při vědomí, že alespoň prozatím je Železokožec příliš zaujat, než aby si jich všiml. Bojpán Gromzarg si udělal jméno v Reikské marce a někteří členové jeho kmene ho již, třebaže unáhleně, nazvali ‘nová Grimgor’. Někteří vedli tažení proti mnohým sigmaritským svatyním v oblasti majíce rouhačské potěšení nahromadit u dveří velké hromady trusu. Další kemny pokračovaly ve své misi prostě vypálit les, možná nevědomé si, že to Grimgro již před týdny zrušil. Alchymistická paliva poskytnutá temnými trpaslíky činí tyto ohně neuhasitelné, a tak vinné skupiny doufají, že Grimgor nalezne korunu dříve, než si uvědomí, že neposlechly jeho příkazů.
Od chvíle, kdy zvěsti o vrásnivcové helmě vyrobené opovrhovanými trpaslíky dosáhly uší Shromáždění třinácti, jsou skaveni rozhodnuti najít Korunu odplaty. Zprvu byly rozkazy Shromáždění prostě najít ji, aby ji v pravý čas mohli ukrást a donésti ji zpět do Skavenmoru. Přeci jen, vrásnivec, z nějž byla koruna vyrobena, byl ukraden pomateným runotepcem Alaricem, nebo to alespoň Shromáždění prohlašuje. Avšak, jak hlásilo mnoho skaveních špehů, armády Starého světa i odjinud zápasí a bojují ve Velkém lese, pročež zlovolná inteligence skaveního vedení rozhodla změnit taktiku. Skavení agenti viděli touhu Karla Franze získat Korunu odplaty. Shromáždění ví, že pokud by císař nosil korunu, pak by na jeho země padla pohroma a skavení podzemní říše by povstala.
Nakonec všechny skavení armády ve Velkém lese bojovaly, aby Koruna odplaty padla do rukou Karla Franze. Vrazi klanu Ešin již umlčeli dva císařovy rádce, kteří si přáli odradit císaře od získání zatracené helmy, a množství sigmaritských armád bylo v jejich rukou poraženo. A i nyní skavení sily bojují hluboko v Holých kopcích, jelikož šedí věštci předvídali, že vítězství v této oblasti podpoří jejich odporné cíle.
Ze všech frakcí bojující o Korunu odplaty se skaveni nejvíce obávají trpaslíků, neboť vědí, že pokud by tito dávní nepřátelé získali korunu, byla by skryta a nebyla by nikdy znovu použita. Aby tomu zabránily, klany Ešin a Moulder poslaly značné síly proti trpaslíkům v naději zastavit vousáče od proniknutí hlouběji do lesa.
Settrovi agenti měli tento týden napilno. Přízračné lodě byly znovu viděny plavící se po říšských řekách. Několik odlehlých věží a pevností bylo napadeno strašlivými válečníky oděnými v zlatém a tyrkysovém brnění. Kostliví nepřátelé nenechali v těchto napadených základnách nikoho naživu, a ač hodnota sebraných předmětů je pro generály Říše tajemství, cíl nemrtvých válečníků je všem zjevný.
Pro Settru mají tyto předměty velkou hodnotu. Byly získány Přívěšek zářivého oka a zahnutá Šapešova dýka. Ale k odporu velkého krále byli jeho agenti vesměs neúspěšní v získání těch předmětů, pro něž je poslal. Bretoňské tažení proti jeho vojskům na jihu ho donutilo věnovat většinu pozornosti od cílů své přítomnosti v těchto zemích. Umrlí kněží jsou nuceni soustředit se na zachování armád oživených a nemohou se věnovat hledání umístění zbývajících pokladů.
Blízko ztraceného dolu Karazi Drudd čelil Settra největší překážce. Osamělý čaroděj, který strážil množství kuriozit ve své věži, některé cenné a jiné nikoli, stále před davem nemrtvých válečníků. Navzdory Settrově vůli, která poslala mnoho důstojníků proti tomuto prastarému mágovi, se tento ve své pevnosti udržel. Kostliví válečníci vybuchovali v plameny, jak magické ohně létaly z věže a zahalovaly armádu obléhatelů. Když se slunce vynořilo za obzorem a oznámilo svítání, čaroděj stál sám na své věži a hleděl na zničenou armádu, která před ním odtáhla. Důstojníky zodpovědné za toto selhání již nikdo nikdy neviděl.
Waldakirovy plány postupují rychle s nemrtvými hordami rozšiřujícími se a jeho osobní mocí stále rostoucí. Upíři jsou tvorové prvotních instinktů a každý si je vědom svého místa v rasové hierarchii. Waldakir je v současnosti v této hierarchii nejvýše a jeho sokové mlčí.
Upíří hrabata bojující pod Waldakirovou vlajkou drží většinu Vyjících výšin, ostrý vítr nese strašlivé vytí vlků mnoho mil Velkým lesem. Armády se rozrostly o mohutné hordy zombií z oživených zbytků nepřátelských vojáků. Na Velkém soutoku armáda tajemné královny Charlotte zvítězila v mnoho bitvách a donutila nepřátele bát se temnoty a toho, co v ní může číhat.
Ale prastarý Waldakir neodpočívá na vavřínech. Ví, že i když jeho armády drtí nepřátele, tak také jeho sokové komplotují a plánují za jeho zády. Waldakir zajistil, že jen jeho nejvěrnější ( nebo příliš hloupí, aby se starali ) služebníci znají místo jeho doupěte pod Vyjícími výšinami. Ví také, že pokud by ukázal jakoukoli známku slabosti, jiný upír udeří. Tak provádí své vlastní komploty a plány a jeho prastará a neproniknutelná mysl soudí jakýkoli možný výsledek války a snaží se získat výhodu bez ohledu na výsledek.
Velkým lesem duní zvuk pochodu trpaslíků do války. Válka se ozývá z kopců a údery seker sekajících zelenokožců z nejhlubších mýtin. Král Thorgrim Záštinoš přikázal všem oddílům své armády, aby vyvinuly konečné úsilí k nalezení Koruny odplaty, protože na sobě cítí zraky mnoha generací předchůdců. Opevnění vztyčená kolem Staré trpasličí cesty a Obřího kopce byla téměř zbavena obránců, jelikož každý z trpaslíků, který může, prozkoumává les.
V čele hledání jsou průzkumníci vedení Josefem Bugmanem. Řeky Velkého lesa jsou zakaleny krví zelenokožců, jelikož Bugmanovi zvědi informují, že zloděj nočních goblinů je na svobodě, a myslí si o něm, že má korunu, a tak nemilosrdně pobíjejí všechny takové tvory, které naleznou. Bugman si myslí, že to byla pravděpodobně celá řada zelenokožců, kteří si kradli korunu, každý z nich padl pod vliv koruny, než povraždil své druhy a zmizel v lesích. Bugmanovi zvědi našli v lese mnoho těl goblinů, z nichž mnozí se zdáli být povražděni v bratrovražedné a šílené krvežíznivosti.
Thorgrimovy rozkazy Bugmanovi a jeho podřízeným jsou jednoduché. Nalezněte a zabijte každého zlého goblina v lese. Najděte každé ze zbývajících těl. Přineste korunu.
Válečníci Říše zjišťují, že jsou v posledních dnech těžce tlačeni, ačkoli se šíří nové zvěsti, že je císař opět s nimi. Vzdáliv se z lesních hlubin, aby s Luthorem Hussem uvažoval o lovu na Korunu odplaty, Karl Franz se vrátil, jistý v tom, že koruna je artefaktem zla a musí být za jakoukoli cenu zničena. V rychlém spěchu byl deseti tisícům loajálních vojáků doručen císařův popis, jak jeho mysl procitla v hluboké motlitbě vedle Hussa. Vyrušen z jejich meditací císař vzhlédl, aby uviděl žhnoucí oči zla shlížející na něj z listoví, obklopujícím mýtinu, na níž oba muži klečeli. Vida v tom útok císař povstal, a než mohl připravený vrah reagovat, srazil zlou bytost Ghal Marazem. Vrahovo tělo dopadlo na zem a on zjistil, že to byl skaven. V ruce té nestvůry byla hrůzně zářící zbraň kacířské výroby. S pohledem do bledého svitu se Karlu Franzovi dostalo odhalení, jakoby od Sigmara samotného, že Koruna odplaty je vyrobena ze stejného materiálu a nesmí být nošena, jinak by padlo na Říši neštěstí. Nyní císař znovu osobně vede své armády, jeho válečníci jsou rozohněni jeho rozhodnutím nejen najít Korunu odplaty, ale zničit ji a kohokoliv, kdo by se pokusil použít jejich sil ke škodě Říši.
Hordy zelenokožců Grimgora Železokožce se nyní hemží na každém palci Velkého lesa, ačkoli platí hroznou cenu krví, když vstoupí do oblastí ovládaných lesními elfy a ostatními. Grimgorovy ambice jsou i nadále mařeny, ačkoli jeho vojevůdci v posledních dnech informují o tom, že noční goblin, o kterém se myslí, že má ve vlastnictví korunu, byl nalezen. Nebo spíše, zbytky z něj byli nalezeny, rozházené po mýtině postříkané krví množství zelenokožců. Koruna zřejmě dovedla zelenokožce k šílenství a nikdo nyní nemůže říct, kdo ji má. Grimgor vyslal své nejrychlejší pavoučí jezdce, aby pronásledovali toho nebo to, co nyní má korunu, a on sám je následuje, dokonce i když se blíží síly trpaslíků.
Po celém Velkém lese se srážejí armády v tom, v co mnozí věří jako v poslední bitvu války o Korunu odplaty. Hluboko ve svém srdci každý z válečníků cítí zlo koruny a je rozhodnut ji buď najít nebo zničit. Okamžik, kdy vše bude rozhodnuto, se blíží, pod temnými větvemi Velkého lesa nebo na větrných kopcích, které se nad nimi tyčí.
V Dračí pahorkatině se ogří kmeny spojily dohromady, mnohé z nich zrušily smlouvy, podle kterých sloužily jako žoldáci. Po velké hostině v minulých dnech, se nyní ogři upírají na rabování, aby si dokázali, že jsou syny Velkého chřtánu. Ačkoli některé kmeny stále bojují spolu se svými spojenci a zaměstnavateli ( zejména trpaslíky ), mnozí nyní běsní zemí v orgii divokého loupení a krveprolití.
Na jih od pahorkatin, kde se les stává tmavším a hustším, se zapletli trpaslíci do lítého souboje se zelenokožci, zatímco jejich spojenečtí vznešení elfové udělali z rozptýlených band bestiáků věrných domovině zkrvavené zbytky. S vyprázdněním svých opevněných pozic od obránců při hledání koruny trpaslíci zjistili, že jejich pevnosti jsou těžce tisknuty Grimgorovými armádami, které zahájily řadu rychlých nájezdů z úplně nečekaných směrů. Ačkoliv se stále vyrovnaní trpaslíci udrželi i proti převaze, je otázkou, na jak dlouho mohou nesmírně přečíslení obránci vydržet s takovým množstvím příbuzných prohledávajících lesy kvůli koruně.
Trpaslíci také drží Reikskou marku, kde pomáhají vojákům 4. Helstromského proti zdánlivě nekonečné nákaze nemrtvých hnusů z Mrtvolných vřesovišť a zelenokožcům zamořujícím celý les. Bretoňci utrpěli mnoho velkých porážek v této prokleté oblasti, jejich mocní oři byli neschopni zdolat blátivý terén. Mnoho pyšných rytířů se utopilo ve srmdutých močálech jen proto, aby jejich povstalé mrtvoly byly viděny v hordách nemrtvých. Pro rytíře Bretonnie je takový osud hrozným zneuctěním mnohem horším než smrt samotná a mnozí přisahali napravit toto zlo.
Ačkoli utrpěli v Reikské marce, v ostatních oblastech pro ně více vhodných pokračují bretoňci v nadvládě. Při následování příkazů Paní z jezera zahájili rytíři plnohodnotný útok proti silám temnoty a odložili svou touhu po slávě a zemi. Výsledkem toho byly nestvůry nemrtvých rozšlapány pod kopyty útočících válečných koní po Vyjících výšinách, Räuberthalu a Holých vrších. Mnoho kouzelnických věží bylo napadeno nemrtvými agenty cestujícími z dalekého jihu, ovšem nyní jsou tyto síly rozříštěny široko daleko, zlomeny a pronásledovány po kopcích a údolích pomstychtivými rytíři naplněnými oddaností k Paní a jejím věštkyním.
Vznešení elfové využili vodních cest Velkého soutoku k tomu, aby dostali množství skupin Lothernské námořní gardy hluboko na pevninu, jejich nádherné lodě propluly rozsáhlými řekami s uměním, které mají jen elfští navigátoři. Armády Ulthuanu se pokoušejí zabránit armádám zla ve vstupu do Velkého lesa, a tak Teclis, Caradryan a Korhil používají vodních toků k větší schopnosti odpovědět na pohyby nepřátel. A kam nechodí elfové, tam míří skvělí rytíři Bretonnie oddaní ničení zlých nestvůr lesa.
V Talabecském pohraničí lesní elfové téměř zničili svého prapůvodního nepřítele, bestiáky. Pod velením oslavovaného Scarloca a vedeni radami věštkyně Naith asrai očistili region od Morghurových bestiáckých hord. Jen upíří hrabata se mohla postavit lesním elfům v soutěži o ovládnutí oblasti, a dokonce i když hledání koruny dostupuje svého vrcholu, obloha tmavne nepřirozenými oblaky a síly Waldakira se shromažďují k poslední bitvě.
V Taalbrodských nížinách kontrolují síly trpaslíků celou cestu Kemperbad-Talabheim. Každý válečník v oblasti byl postižen řadou hrůzných nočních můr měnících některé na pouhé kvílející trosky neschopné pozvednout zbraň proti svým nepřátelům. Ačkoli mnozí zdroj nevnímají, nejmoudřejší z uživatelů umění magie mezi vznešenými elfy a lidmi úcitili dotyk neskutečně starých myslí využívajících vlivu na události ve Velkém lese přes neuvěřitelé proudy vesmíru a času. Síly zla jsou ovlivněny nejvíce, hordy zlých skavenů utíkají do zdánlivého bezpečí ve svých podzemních doupat před září pradávných očí, které je pronásledují každou hodinu jejich odpočinku.
Do Velkého lesa nyní přicházejí velké strasti, jelikož všichni vědí, že hodina, ve které bude koruna nalezena, je téměř na dosah. Každá z armád vyvíjí poslední úsilí, jedno závěrečné, největší úsilí na poražení svých nepřátel, obsazení lesa a nalezení Koruny odplaty. Jak obloha tmavne a lesy se chvějí v divokých vichřicích, Koruna odplaty vyčkává na toho, kdo zničí své nepřátele a získá svou výhru.
Na Velký les padlo hrobové ticho. Vzduch začal být dusný a tísnivý a stěží trocha slunečního svitu prorazila skrz klenbu vysoko nahoře.
Jelikož Koruna odplaty byla nalezena.
Po stažení obránců z opevnění přikázal Thorgrim Záštinoš každému válečníkovi pronásledovat zelenokožce, o kterém se domníval, že vlastní korunu. Byl to Josef Bugman a jeho průzkumníci, kteří nakonec poslali Thorgrimovi zprávu, že ta ďábelská stvůra byla nalezena. Na okraji lesa ve stínu Vyjících výšin nakonec našli průzkumníci svou kořist.
Ale to, co průzkumníci objevili, ohromilo dokonce i jejich klidná srdce. Goblini se navzájem rvali na kusy a koruna putovala od jednoho tvora k druhému. Pokaždé, když si goblin nasadil korunu, povstavala kolem něj aura zlomyslnosti tak stará, jak jejich rasa mohla potkat, její nositel spojil zlo každého z goblinů, který kdy žil a který kdy žít bude. Přemožen takovou zlobou goblin strašlivě zapištěl, než se otočil proti svým společníkům.
Obraz před průzkumníky byl plný nekonečného zabíjení a ničení, ale jejich velitel se vzpamatoval a vyslal běžce, aby o událostech informoval Thorgrima Záštinoše. Během několika hodin obklopili průzkumníci oblast, ve které goblini navzájem bojovali, a čelní části Thorgrimovy armády dorazily, aby posílily jejich linie. Jak slunce toho dne zapadalo a zvuk goblinů pobíjejících se navzájem zněl lesem, dorazil samotný velekrál Thorgrim.
Zatímco se trpaslíci blížili ke Koruně odplaty, synové Bretonnie pobíjeli své nepřátele po kopcích a údolích. Smělí rytíři získávali velkou slávu ve jménu Paní a jejich akce, jak tvrdí mnozí, zachránily Říši od invaze nespočetných tvorů zla, kteří zaplavili oblast při hledání koruny. Válečníci armády zla, kteří se odvážili do Dračích nížin, Räuberthalu a Holých kopců, byli pobíjeni bez slitování, tlačeni do lesů nebo na cesty, které ovládali jiné armády. Posledního dne by nebyl kordon vytvořený trpaslíky tak účinný v žádné z malých částí bez činů rytířů Bretonnie, kteří drželi zlé nestvůry na uzdě. Bylo to toho dne, kdy jeden z největších bretoňských hrdinů, sir Beoveld, padl, obětoval svůj život za to, aby byly armády nemrtvých udrženy vně Velkého lesa a síly světla tak dostaly čas k získání koruny.
Ty z armád, které utíkaly před bretoňci, byly více než často vrženy do pastí vytvořených lesními elfy. Asrai vedeni Naith Věštkyní a slavným Skarlocem zahájili závěrečný útok na své nepřátele, zvláště pak zelenokožce a bestiáky, kteří se chtěli vloudit do lesů. Na závěr vynesla Naith svůj poslední příkaz: rody musí vyrazit proti hrůzným tvorům zla. S úsvitem, přikazovala Naith, musí být lesy zbaveny nenáviděných bestiáků a zelenokožců jednou provždy. Jak slunce klesalo, les se naplnil zvukem smrti, která se šířila po celé oblasti.
Jak Thorgrimovy armády obklíčily gobliny bojující o vlastnictví Koruny odplaty, vznešení elfové se také přesunuli. Skrze vyslance odeslané na Thorgrimův dvůr koordinovali vznešení elfové své úsilí s trpaslíky. S využitím vodních toků útočili vznešení elfové tam, kam trpaslíci nemohli, jejich stříbrné armády zahajovaly zničující útoky na zelenokožce z nečekaných směrů. Elfové byli vedeni svou touhou zbavit svět zla koruny, ale dokonce i když jejich jízda tvrdě bojovala, mezi vůdci byli tací, kteří se otáčeli k minulosti. Dokonce i když trpaslíci bojují s gobliny kvůli koruně, vznešení elfové si troufají snít o tom, že jejich pomoc jim může poskytnout výhodu v jejich snaze na eventuální navrácení Fénické koruny.
Se silami Ulthuanu pronikajícími z vodních cest hlouběji do lesů byli muži Říše mobilizováni. Karl Franz přikázal rytířským řádům kontrolovat cesty do lesů. Vedeny těmi nejzkušenějšími lesníky, které mohl Talabecland poskytnout, se armády Říše vydaly tam, kam se odvážilo vkročit jen pár lidí – do temnoty mimo bezpečí cesty. Kouzelníci všech řádů kráčeli po jejich bocích a používali svého umění, aby našli cestu ke koruně a pronásledovali jejího hrůzného vlastníka. Zelenokožci a bestiáci byli chyceni mezi neochvějnou kovadlinu linie trpaslíků a rychle dopadajícím kladivem bretoňců v kopcích, lesních elfů v hlubokých lesích, vznešených elfů na vodních tocích a sil Říše na cestách. Sám Karl Franz vedl útok, útočil se svým gryfem, Smrtispárem. Po celé oblasti byl útok opakován a císařovi generálové útočili z cest, když prozkoumávali les kvůli zlým stvořením před nimi se schovávajícím.
Když se trpaslíci a jejich spojenci shromáždili k poslednímu útoku, byl upír Wakdikir v pohybu. Jakmile slunce zapadlo, věděl, že nablízku je okamžik velké důležitosti. Jeho armáda se nepředstavitelně zvětšila mrtvými těch, kteří byli poraženi, jeho horda zombií byla taková, že mohla čelit jakékoli armádě v Sylvánii. Pradávný se pousmál starodávným úsměvem, když si vzpomněl na zradu, kterou na něj jeho poskoci nachystali, aby zhatili jeho plány pro svůj vlastní zisk. Zaplatí za to, slíbil si Waldakir. V blížící se noci shromáždí svou nemrtvou armádu a vyrazí do Sylvánie. Právě zde bude bojovat s těmi upíry, kteří ho podvedli, když si hráli ve válce na spojence, a povraždí je do jednoho. Jak Morrslieb vystoupil nad Velký les, ke hřmotu války se přidalo broukání Waldakira Rahtepa.
A poté, když měsíc chaosu dorostl, podivný neklid, cítěný v duši každého žijícího tvora, prošel zemí. Vítr ustal a svit měsíce začal být podivně bledým. Každý kouzelník, každý uživatel umění magie v oblasti, byl zasažen náhlým strachem, jakoby se nějaká pradávná mysl z časů před stvořením podívala hluboko do jeho ubohého srdce a našla tam chtivost. Císařovi kouzelníci oslepli, neboť větry magie už dále nevály. Grimgorovi šamani mumlali úplné nesmysly, jelikož veškerá vodítka k místu ukrytí Koruny odplaty se jim ztratila. Černokněžníci chaosu se odplazili do noci zatrativše své pány, protože věděli, že konec přichází. Dokonce i Teclis, nejzkušenější z mágů vznešených elfů, ucítil náznaky pradávné mysli, která se dotkla jeho duše, a jen on sám věděl, že kněžští mágové Lustrie se probudili, aby ze svých vzdálených chrámů zasáhli do dění.
Pro skaveny bylo náhlé utišení větrů magie tak děsivé, že způsobilo rozšíření paniky v jejich řadách. Šedí věštci kvíleli v hrůze, protože hluboko ve svých zkažených srdcích věděli, že oni a celá jejich rasa nemají v tomhle světě své místo, a už vůbec ne Koruna odplaty. Navzdory nečisté nádheře jejich civilizace byli skaveni jen o trochu více než zvířaty odvrácenými od své pravé povahy. Panika sevřela srdce každého skavena v lese, a ten pak utekl z toho zlověstného kraje velkých řek. Dokonce i když prchali se svými armádami, šedí věštci věděli, že koruna je pro ně ztracena, ovšem jen na čas. Byli si jisti tím, že pokud mají korunu trpaslíci, pohřbí ji hluboko pod svými horskými državami. A nehledě na to kde, na světě není žádná hlubina dost veliká, aby odradila skavena.
Jak se Thorgrimovi válečníci blížili pod otupujícím světlem měsíce chaosu k nepříteli, jejich trpasličí srdce byla nedbalá k probouzejícím se nočním můrám působících na tak mnoho válečníků ostatních ras. Ve vzdáleném Altdorfu byla noční obloha ozářena oslepujícími ohnivými koulemi a zářícími explozemi, když vypukla bitva mezi neviditelnými protivníky. Ačkoli je nikdo nemohl vidět, obyvatelé kvíleli, že armády nemrtvých přicházejí, aby získaly to, co kdysi bylo jejich, a jenom magické fakulty je mohou zachránit. Jak noc postupovala, kouzelníci bojovali, velký počet jich padl, odumřelých a vyschlých, kouzlům a prokletím neviditelného nepřítele. Nikdo neví, jaké armády té noci obléhaly Altdorf, protože nebyla zanechána žádná těla, aby odkryla příběh. Pouze kouzelníci samotní věděli, jak blízko byl Altdorf ke katastrofě ze seschlých rukou králů hrobek Khemri.
Zpět ve Velkém lese ogři řvali a buráceli, jelikož věděli, že jejich čas v Říši je u konce. Samotný Greasus Zlatozub poslal kmenům bojujícím buď jako žoldáci nebo samy za sebe zprávu o tom, že by se měly vrátit na východ. Lup byl slabý, řekl, a větší zisk může být získán z vesnic Říše, okolo kterých se budou vracet do Truchlivých hor. Otočivše svá záda k prokletému lesu a nepřirozenému tichu, které ho naplňovalo, ogři pobrali získanou malou kořist a vyrazili. Mnoho vesnic a měst ještě pocítí jejich bestialitu, než projdou Říší.
Jak se čas nachýlil k půlnoci, události znovu nabraly na rychlosti. Císař narazil na linii trpasličích válečníků obklopujících gobliny bojující o korunu. Karl Franz a Throgrim Záštinoš přivítali jeden druhého jako staří spojenci, navzájem si chytli předloktí při pozdravu válečníků. Ovšem nebyl jim dán čas, aby prohodili více slov, neboť na severu žačal nad lesem stoupat obrovský lomoz. O chvíli později se mezi stomy objevil udýchaný průzkumník, aby informoval svého krále o tom, že samotný Grimgor vede mocnou hordu zelenokožců přímo k jejich liniím. Thorgrim si hned uvědomil, co musí udělat, a zdělil císaři svůj plán. Trpaslíci, tvrdil, se musí přiblížit ke goblinům a sebrat jim Korunu odplaty, zatímco armády Říše budou zadržovat hordy zelenokožců. Velekrálova slova následovala chvíle napjatého ticha přerušená pouze tím, když Luthor Huss postoupil kupředu, aby zašeptal tichou radu svému pánu. Císař vážně přikývl, jelikož věděl, že Thorgrim má pravdu. Koruna odplaty přišla na svět díky hlouposti starého šíleného trpaslíka a musí z něj být odstraněna rozhodnutím moudrého krále. Císař a velekrál se na sebe podívali, než se oba otočili, aby shromáždili své válečníky a vytáhli do bitvy.
Boj, který následoval pod bledým svitem Morrsliebu, byl tak obrovský, jako málokterý v análech lidí a trpaslíků. Ačkoli pronásledováni mrtvolným tichem a nadpřirozeným klidem, které vstoupily do jejich zemí, vojáci císaře a velekrále bojovali jako staří hrdinové, každý vedený svým pánem. Karl Franz řídil útok proti Grimgorovým černým orkům. Byl to doklad skvělé řemeslné práce trpaslíků, že síla Ghal Marazu byla neztenčena navzdory uklidnění větrů magie. Jiní byli méně šťastnými, jak kouzelníci Říše, tak šamani zelenokožců byli neschopni poskytnout svou pomoc v boji. Grimgorovi šamani se nadarmo pokoušeli vzývat sílu Morka, jejich nářek vyzněl do ztracena, jelikož jejich orčí bůh je opustil. Ghal Maraz měl krátkou práci se slabounkými postavami a vybral si tak v prvním boji bitvy hrůznou cenu v orčí a gobliní krvi.
Mezitím trpaslíci čelili obrazu z noční můry šílence, když vrazili do řad goblinů. Blázníví zelenokožci viděli postup trpaslíků a vyrazili proti nim s viditelným pohrdáním vlastními životy. Velekrál nikdy ve svém dlouhém životě nebyl svědkem takové věci, jako když goblini bojovali, jako by byli posedlí démony. Příval malých formací narazil do Thorgimových řad, každý z goblinů bojoval se svými krajany s drápy potřísněnými krví, i když byl párán trpasličí štítovou hradbou.
Přes masakr uviděl Thorgrim goblina vysoko zvedajícího podivně zářící věc a věděl, že tohle je konečně Koruna odplaty. Jakmile však goblin spustil korunu, jiný po ní skočil. Tvor vytrhl korunu z držení druhého a rozmázl se svou výhrou jeho mozek po zemi. Položiv korunu na svou hlavu byl tvor postižen nadpřirozenými křečemi, jak stoupal nad zem, jako by byl zdvihán neviditelnými křídly. Vlna zlomyslnosti se šířila bitvou a nositel koruny byl jejím středem. Thorgrim byl zcela přesvědčen, že koruna musí být získána nyní nebo bude vše ztraceno.
Mezitím byla císařova armáda těžce tlačena, když zastavovala neustále narůstající příval tlačící na její linie. Každý z mužů věděl, že orci, goblini, trollové a ostatní netvoři musí být zadrženi, aby měl Throgrim dost času a uspěl ve svém úkolu. Jako vždy císař sám velel z předních řad, Ghal Maraz zabíjel nepřátele, kteří se dostali na dosah, zatímco nad nimi zněl pronikavý hlas Luthora Hussa, povzbuzující vojáky k větší snaze ve jménu Sigmara.
Thorgrim nesen na Trůnu moci se blížil ke svému protivníkovi. Nakonec se zdálo, že se goblin stal něčí horším než obyčejným zelenokožcem. Přímo viselo ve vzduchu, jak jeho oči vyzařovali obrovskou nenávist k Thorgrimovi a jeho rodu, stejně jakou čirou zlobu na celou jeho rasu, když přehlížel masakr. Goblin vzhlédl k Thorgrimovi a po jeho tváří přelétla změna. Pradávný strach sevřel jeho zbabělé srdce, strach goblinů z rasy trpaslíků, z každého válečníka bojujícího za čest a dobro a odsunuvšího tak své vlastní tužby nutícího ho k obětování svého života pro vyšší dobro.
Goblin vydal srdcervoucí výkřik slyšitelný po celém lese, když Thorgrim pozvedl Grimnirovu sekeru.
Císař byl tím hrozným zvukem málem ohlušen, ale zaťal zuby a udržel se, když mu samotný Grimgor vstoupil do výhledu. Nyní se záplava zelenokožců ve svém postupu zpomalila, ztratila svou setrvačnost, jak se goblinův křik rozléhal. Karl Franz uviděl Grimgora, jak žene své hordy kupředu. Ale ty odmítly. Jako jeden se Grimgorova armáda otočila a prchla. Odůvodněný děs otočil strachem zmítaná srdce každého zelenokožce na bojišti. S utišením větrů magie Grimgorovy válečníky zcela opustila síla waaagh, touhu po válce a krveprolití nahradily mnohem starší a základnější emoce.
Thorgrim se napřímil na svém trůnu a zvedl Grimnirovu sekeru v horizontálním máchnutí. Naříkající goblin byl rozpůlen a jeho roztrhané tělo dopadlo na zem v gejzíru krve.
Kouzlo bylo zlomeno.
Grimgor stál jako nehybná skála proti ustupujícímu přílivu panikařících zelenokožců. Brzy stál orčí vojevůdce sám mezi mrtvými, čelil celé armádě Karla Franze pod svitem měsíce chaosu. Zasmušilý pohled obřího vojevůdce přejel po vyrovnaných řadách lidí, hledal císaře. S gestem čisté zlovolné zášti a vzdoru vychrchlal Grimgor velký kus smrkance a plivl ho směrem k císaři. Než plivanec dopadl na zem, vojevůdce se otočil k říšské armádě zády a vyrazil za svou armádou.
Po celém Velkém lese vědí tvorové zlého srdce a služebníci temnoty, že jejich věc je ztracena. Temní trpaslíci, kteří pomáhali zelenokožcům, se vydali na dlouhý pochod na východ. Náčelníci početných band nájezdníků chaosu se otočili proti svým rádcům s vědomím, že rady jejich kouzelníků jim přinesly jen těžkou porážku. Mnohý šaman byl tu a tam zabit zabit rozzlobeným pánem. O týdny později, když se bandy vrátily na sever, byla velká rada kouzelníků, na jejíž radu se nájezdníci vydali na jih, vyvražděna do posledního.
Temní elfové dobře věděli, že té noci je jejich věc ztracena, ačkoli bylo pochytáno mnoho zajatců a dopraveno do Naggarothu. V tichu raných hodin předcházejícím úsvitu přišel ke každému urozenému Malekithův posel s hrozným dopisem. Temní elfové selhali v překažení mise vznešených elfů. Všichni synové Naggarothu se mají vrátit ke dvoru Čarodějného krále. Jeden zaplatí svým životem za selhání všech. Nikdo neví kdo, aspoň do té doby, než budou všichni stát před Čarodějným králem.
Jak se obloha nad Velkým lesem před úsvitem rozjasňuje, jeho nejstarší a nejpokroucenější obyvatelé se nenávistně mračí na pohasínající hvězdy. Rodí se nový den a lov na Korunu odplaty je téměř u konce. Morghur, Pán lebek, se otočil k úsvitu zády a odblelhal se do šera hlubokých lesů. Jeho děti byly poraženy, jejich vzestup neuspěl. Ale tenhle nový den zase přejde a noc se zase do lesa vrátí, tak jako vždy. Život a světlo jsou tak pomíjivé věci, zatímco smrt a chaos jsou věčné.
Koruna odplaty se tak vrátila k trpaslíkům a unikla silám temnoty.
Text z Anglického originálu Games Workshopu přeložil Horned Rat´s. Doupravil Dupi.