Dwarfs.CZ

Nejlepší stránky o trpaslících :)

  • Tradice zášti

  • Úvod

    Trpasličí tradice a zákon byly mou zálibou i slabostí po většinu mého života. Od nejrannějších let jsem byl fascinován tímto lidem, našimi nejbližšími spojenci, už od doby, kdy se se mnou spřátelil trpaslík jménem Grondik Knarkson, když jsem navštěvoval Trnkovou fakultu v Nulnu. Ač je povahou zdrženlivý, to málo, co jsem sesbíral z našich rozhovorů s tímto chrabrým knihovníkem, stačilo, aby to zažehlo oheň v mé mysli, který doutnal mnoho let. Dávno jsem toužil studovat lépe způsoby tohoto lidu, a příležitostí, možná vedoucí rukou Vereny, jsem byl schopen tak posledních dvanáct let činit. Tento ohoň mě celou tuto dobu pohlcoval, a já doufám, že čtenář se mnou bude sdílet vzrušení objevů a učeného bádání, které tato kniha představuje.

    Byla to slibná chvíle, když skupina dobrodruhů vstoupila do mého obchodu s knihami a písařským zbožím. Nabídli mi prastarou trpasličí knihu, velmi poškozenou, kterou prý získali z dávné trpasličí síně pod Horami konce světa. Prozkoumal jsem knihu a byl jsem potěšen pravostí jejich tvrzení, neboť jsem držel jednu z knih nenávisti dávné trpasličí državy Karaku Osmi vrcholů. Stála mě veškeré úspory, neboť měli nějakou představu o její vzácnosti a ceně a byli tvrdí vyjednávači, ale byla hodna každé koruny. Po prozkoumání obsahu této knihy jsem byl schopen studovat trpasličí mysl, kulturu jejich civilizace a historii jejich říše jako nikdy dříve. Poslední tucet let jsem mluvil s mnoha kolegy, lidmi i trpaslíky, a svazek, který držíte, je výsledkem.

    K pochopení povahy záště je nutné mít vzácný vhled do trpasličí mysli. Náhodným setkáním může jeden považovat trpaslíky za náladové a ne zcela nepodobné nám. Avšak jak odhalím v této knize, trpasličí a lidská mysl jsou zcela nepodobné jako lidksá a elfí nebo dokonce bídná orčí. Jeden si musí také uvědomit, kolik našich vlastních zvyků a tradic bylo podníceno a ovlivněno tradicemi trpaslíků a jak málo naší kultury zasáhlo jejich. Ač někteří žijí v našich městech a městečkách a pro mnoho z nás městských lidí není pohled na trpaslíka ničím neobvyklým, musíme mít navždy na mysli, že jsou jinou rasou. Je to dobrou povahou a chováním na naší straně, proč si nás trpaslíci vybrali za spojence, ale to jsou poučení z informací, které jsem zde zobrazil. A nezapomeňte – nikdy neukřivděte trpaslíkovi.

    Zášť je samo sebou prostá věc. Je to zápis zločinů spáchaných na trpaslících nebo na rase trpaslíků, aby křivda nebyla zapomenuta. V tomto ohledu není nepodobná vendetám běžným v Tilei nebo pojetí pomsty, které je nám všem známé. Ale zášť je něčím více než prostým voláním po pomstě. Tvoří hlavní část trpasličího zákona, je to vysvětlení trpasličí cti, je to výčet hrdinství a věrnosti. Píle, se kterou trpasličí obchodník sečte svůj účet, není činím v porovnání s vážností a podrobným vylíčením zápisu zášti. Zášti jsou smlouvami a historií. Před zapsáním zášti jsou prohlíženy dávné zášti a staré záznamy k prozkoumání, jak moudrost předků může učit krále dnes. Skrze precedenty a rozsudky je měřena váha dluhu, takže činy všech trpaslíků a jejich spojenců a nepřátel mohou být řádně posouzeny.

    Velká část trpasličí společnosti a úsilí je zaměřena čistě k zapisování a trestání záští, což vedlo k vzestupu učených pánů zášti a pánů tradic a vytvoření zlověstných zápisů. Všichni trpaslíci zapisují své zášti, ale jsou to největší zášti, co nás tu zajímá. Ozbrojen informacemi ze svazku v mém vlastnictví jsem schopen vysvětlit zášti králů.

    Každý král udržuje knihu nenávisti zapsanou krví, vlastně několik svazků. Některé zášti jsou osobní povahy, některé se týkají jeho klanu a jeho državy. Největší a nejsvatější z těchto je Dammaz Kron, držená v současnosti Thorgrimem Záštinošem, velekrálem trpaslíků a vládcem Karaz-a-Karaku. V Dammaz Kron jsou zapsány všechny zášti trpasličího lidu. Dvakrát v každém století se koná Den nenávisti. Všichni trpasličí králové putují do Karaz-a-Karaku a popisují své nové zášti spolu se záštěmi, které byly vyřešeny, takže je Dammaz Kron řádně udržována. V těchto temných dobách tento ‘Den’ nenávisti trvá několik týdnů. Když je trpasličí říše volána do války, je Dammaz Kron nesena s sebou. Ze svého trůnu moci, pozlaceného, runami zdobeného křesla neseném na ramenou čtyř statných trpasličích válečníků, Thorgrim vede svou armádu, nahlas čte ty zášti spáchané nepřítele a ještě neodčiněné. Taková je moc Dammaz Kron, že prý trpaslíky rozzuří do bojového šilenství, jak jejich mysli naplní urážkami a křivdami minulých věků.

    Trpasličí zášti mohou mít mnoho literárních podob. Některé jsou velmi formální, diktované pánem záštikráli k řádnému zapsání. Jiné jsou prosté historie, zatímco některé jsou složité příběhy. Některé z největších a nejoblíbenějších ság byly nejprve zapsány jako zášti a některé zápisy v této knize mají obzvláštní básnickou hodnotu. Záliba krále, důležitost zášti a historický styl mají vliv na různá znění vzniklá během dlouhých staletí od zápisu první zášti.

    Jednou zapsaná zášť nemůže být vymazána nebo vyškrtnuta dokud není odčiněna. To může nastat smrtí pachatele, hmotným odškodněním, omluvou či trestem. Zášti zapsané během staletí královými předky tvoří základ trpasličího zákona, takže dluh zášti v dávných dobách a místech tvoří základ pro rozsudek nových záští. Páni zášti hledají dlouho a tvrdě, aby našli radu pro svého krále, poskytujíce mu doporučení vhodného odškodnění vzhledem k ostatním záštím. Podobně v otázkách záští proti jiným trpaslíkům trpaslík, proti němuž je zášť vedena, zaměstná vlastní pány zášti, aby přednesly jinou předchozí zášť podobné podstaty, s cílem získat mírnost.

    Když zášť stále není vyřízena, je to břemeno nesené králem, nepomstěná křivda, která ho podle víry trpaslíků tíží a je použita v rozsudku proti němu, když přijde doba jeho odchodu do Síně předků. I ty, které byly odčiněny a kterých je žalostně málo v porovnání s mnoha tisíci zapsanými, jsou stále drženy v trvalých záznamech, pokud by byla potřeba je posoudit. Zášti mohou být také zapsány proti osobě po její smrti. V tom případě jsou potomci zapsaného provinilce zodpovědné za vyplacení odškodného. Trpaslík, proti kterému je vedena taková zášť, si jí odnese do Síně předků, dokud není provedeno řádné odškodnění, a je tak zatížen záští, že nění schopen posadit se ke Grungniho stolu.

    A tak jsou zášti také jedněmi z největších historií trpasličího lidu a skrz jejich studium před námi leží dávné doby a podivné země. Přidejte se nyní ke mně a ponořme se do příběhů cti a klamu, války a zrady, umu a piva.

    Heinrich Altendorfer, 2519

    Počtáři a početní deník. Je povolání počtáře k urovnávání záští mezi klany a državami, a ten putuje široko daleko po trpasličí říši, aby tak činil. Nosí početní deník, ať už v podobě velké a těžké knihy nebo několika kamenných desek, s jakoukoliv záští vznesené konkrétním klanem a proti němu a požadovaným odškodněním nařízeným králem pevnosti, aby byla zášť vyrovnána. V podstatě je tento deník vahou k zajištění, že je spravedlivé odškodnění požadováno, odsouhlaseno a poskytnuto, a nemohly být vzneseny falešné požadavky bez královského postihu.

    Jakmile je počtář uspokojen odškodněním učiněným klanem či jedincem, proti nimž byla vedena zášť, má pravomoc vyškrtnou zášť, ač to musí být později potvrzeno příslušným králem. Při vymazání zášti tímto způsobem počtář zlomí kamenou desku, na níž je zášť zapsána. Kde není praktické tak učinit, tam místo toho roztrhá záznam na pergamenu. Všechny kamenné desky z početního deníků jsou uchovávány, rozlomené či nikoliv, a obecně se věří, že jakýkoli trpaslík, který je členem klanu, jenž má nevyřízené účty s počtáři, bude nosit nerozbité desky kolem krku v síni předků. Tak jim bude navždy připomínány jejich nevyrovnané závazky. Jen čin náhrady jedním z těchto takto zatížených trpasličích předků byde ústit v odložení kamenných desek.

    Zášť k zelenokožcům

    Gorfangovy ukrutnosti

    Je mnoho záští, které popisují trpasličí nenávist k zelenokožcům, táhnoucí se tisíce let. Jedna z nejnedávnějších a nejurputnějších událostí, která dále naplnila tento odpor, je útok Gorfanga Střevohnila na Karak Azul.

    Grobkul v Horní síni Třetí hloubi

    Nechť je známo, že tohoto dne byl král Kazador z Karak Azulu svědkem vyhlášení zášti proti grobi Rudého slunce. Tato zášť je vyhlášena jménem Thorki Borrissona, který si vymkl kotník pronásleduje grobi v Třetí hloubi východně od Horní síně. Tato zášť jmenuje kmen Rudého slunce jako obzvláště ubohý. Dnešní grobkul ( doslovně ‘umění pronásledovat gobliny v jeskyních’, běžná trpasličí zábava ) organizován králem Kazadorem vedl k nalezení jen hrstky zelené havěti. Nechť je známo, že kmen Rudého slunce má obzvláště zbabělou povahu a je ještě náchylnější k útěku než obvyklí grobi. Tato zášť nechť je odškodněna vyhlazením kmene Rudého slunce a úplným znovudobytím Třetí hloubi východně od Horní síně.

    Nechť je známo, že král Kazador z Karak Azulu vyhlásil tento den zášť proti grobi kmene Křivého spáru. Zelenokožec poskytl králi málo zábavy na dnešním lovu, když se těsně sklonil před šipkou z kuše vystřelenou králem Kazadorem. Náš král byl velmi pobouřen takovým sobeckým chováním, ač se takové od gobliní špíny dá očekávat. Zmíněný grobi se vyhnul smrti na úkor toho, aby král Kazador zabil svého stého goblina v jednom kalendářním roce. Tento čin byl dosažen předchozím králem, ale ještě musí být vyrovnán či překonán králem Kazadorem, pročež je neskopojenost našeho krále dnešního dne velká. Grobi může být poznán podle velké bradavice na levé straně nosu. Také má zlomený zub ve spodní čelisti nalevo a šilhá na pravé oko. Nejprůkaznějším rysem je čerstvá jizva na temeni hlavy zepředu dozadu. Kral Kazador nabízí dvacet zlatých mincí jako odškodnění pro jedince, který najde tohoto grobiho a přivede ho pro druhou ránu.

    Zelenokožci z Černé skály

    Tohoto těžkého dne nechť je zapsáno, že král Kazador z Karak Azulu zaznamenává velkou zášť proti orkům z Černé skály. Jedna stovka a dvacet tři trpaslíků ztratilo své životy tohoto dne v boji proti hrozbě zelenokožců. Všichni bojovali těžce a odhodlaně. Mezi mrtvými jsou čtyři, kteří budou obzvláště chybět pro své činy během boje.

    Zeman Henkist z klanu Dwirrar byl zabit kamenem vrženým hrubým válečným strojem. Vedl Dwirrarské dlouhovousy při útoku proti levému křídlu orků a již osobně vyřídil nějakých dvacet či více z jejich počtu. Zatímco bojoval se surovým a ošklivým orčím válečníkem velké výšky a obvodu, ocitl se zeman Henkist na chvíli na zádech. Do této pozice ho přivedla skutečnost, že se na něj jeho sok svalil, když mu usekl nohy v kolenou dobře mířenou ranou sekery. Z této tísně se zeman Henkist nebyl schopen sám dostat několik chvil, které posádka shora zmíněného stroje namířila tento na dlouhovouse. Většina dokázala uniknout nárazu střely, ale zeman Henkist byl okamžitě rozdrcen, stejně jako jeho synovec Grodi, který se pokoušel pomoci zemanu Henkistovi osvobodit se. Zeman Henkist nebude zapomenut, Grodi Wirrar nebude zapomenut. Navzdory ztrátě svého zemana Dwirrarští dlouhovousové pokračovali v tlaku na nepřítele a zahnali mnoho z jejich počty z pole.

    Třetí smrt označující obzvláštní zášť byla ta Gobrika Bannaga z klanu Bannag. Gobrik Bannag položil svůj život v obraně krále Kazadora z Karak Azulu. Udatný ochmířenec starý jen čtyřicet tři zim se vrhl mezi svého pána a hrozbu velkého a krutého orka na kanci. Gobrik Bannag byl odnesen z pole s proraženou lebkou a navzdory pozornosti kněžek Valayi zemřel na zranění než dosáhl pevnosti. Gobrik Bannag nebude zapomenut.

    Inženýr Baruurm Tubak je také obzvláště litován pro svou oběť. Rychlí vlkojezdci obklíčili hlavní síly a připravovali se na útok na baterii válečných strojů. Ve vzduchu na palubě své hydrokoptéry inženýr Tubak viděl hrozbu představovanou touto událostí a jedna způsobem, za který bude veleben v Síni předků. Inženýr Tubak spotřeboval zbývající střelivo do své Vrátkové rotační automatické pušky ( poněkud revoluční zbraně, kterou inženýrský cech dosud neschvaluje ), ale díky prudkému větru nebyl schopen zamířit větší část své střelby na vlkojezdce. Tito zbabělí nájezdníci byli okamžik před dosažením děla na pravém křídle, když inženýr Tubak dovedl svou hydrokoptéru ke strmému pádu a dopadl do jejich středu. Ač bylo tímto hrdinským činem zabito mnoho odporných zelenokožců, inženýr Tubak zajistil zničení obkličujícího vojska obětavým výbuchem destilovaného alkoholu pohánějícího jeho hydrokoptéru. Výsledný výbuch pobil mnoho páchnoucích grobi a zanechal málo přeživších, kteří prchli, čímž zachránil dělo a ostatní válečné stroje. Inženýr Baruurm Tubak nebude zapomenut.

    Král Kazador z Karak Azulu si přeje, aby byl jeho hněv tohoto dne patřičně zapsán. Ač třikrát prokletá přítomnost zelenokožců v Černé skále je již dlouhá, orkové jsou poslední dobou obzvláště odvážní. Dnes překročili Deardingský tok a loupili až u Čtvrté věže. Byl to tento bezstarostný postup, co vzbudilo hněv krále Kazadora a donutilo zástup Karak Azulu táhnout do bitvy. Jedna stovka a dvacet tří mrtvých válečníků državy padlo jen díky orkům z Černé skály. Král Kazador požaduje, aby byla pomsta rychlá, jinak nebude síle a odvaze těchto páchnoucích orků učiněna přítrž. Znovuzískání Černé skály a odlehlých základen je již předmětem mnoha záští. Král Kazador si přeje, aby bylo známo, že odškodněním za tuto zášť může být jen smrt vládnoucího vojevůdce orků z Černé skály. Tento hrubý vůdce zelenokožců musí být odhalen a zničen rychlým a přímým způsobem.

    Útok na Karak Azul

    V tomto roce provedl smrdutý náčelník zelenokožců Gorfang Střevohnil odpornou řadu zločinů proti Azulu a jeho ušlechtilému pánu, Kazadorovi z klanu Donarkhun.

    Pomocí chodby ztracené v prachu věků se grobi, neoprávněný král kdysi velkého Karaku Drazh ( byl jednou z velkých držav trpasličí říše, bylo to největší naleziště bohatých žil kovu a drahokamů, který padl před stovkami let pod útokom orčího vojevůdce Dorka, v moderní době je znám jako Černá skála a je to působivá orčí pevnost ovládaná vojevůdcem Gorfangem Střevohnilem ), pronikl do pevnosti. S nízkou vypočítavostí, jak se hodí na jeho odporný rod, si ork vybral k útoku dobu, kdy byl král Kazador mimo svou říši na grobkulu. Mnozí jeho klanoví druzi byli s ním.

    Horda velkých orků, válečníků Střevohnilova spiklence Morgluma ( některé historické zdroje naznačují, že proslulý vojevůdce Morglum Krkolm byl přítomen v této bitvě, já si touto teorií nejsem jist, ale je možné, že jeho černí orkové se účastnili jako součást nějaké křehké dohody s Gorfangem Střevohnilem ) a grobi následovali neoprávněného krále. Na prahu Azulu padli Badarin Skáloruč a Kurgrin Skalník s černými šipkami z kuší grobi v zádech. Pravá grobí odvaha. Šipka v zádech, jak jsou zvyklí. Krev stovky grobi za každého pro jejich skon. Jejich jména budou vyryta v krvi do kronu.

    Střevohnil a jeho odporný druh dosáhli pivního sklepa na Třetí hloubi. Sládek Thengeln byl zabit. Rezavá čepel mu pronikla srdcem, když odpořčíval. Thagi! Thengelova krev byla ještě teplá, když grobi pokáleli mnoho sudů a škopků. Thengelnovo Zlaté zavařené, pivo staré století kvašení je mezi těmi navěky ztracenými, stejně jako jeho umění. Velký gorog byl zničen. Nakonec nezbylo nic než sedlina a grog. Naše pomsta bude vymáhána v grobí krvi stejného množství za každou kapku vylitého grizdalu.

    Kazgarova síň zhoustla trpasličí krví. Černí orkové s brněním a širokými čepelemi rychle zaútočili a byla to stěží bitva. Klanoví válečníci Azulu byli pobiti ve spánku. Další proradnost grobi. Boj byl veden těmi schopnými, ale grobi bylo mnoho. Žádný khrum nezazněl v hloubi, a tak komnaty padly a Střevohnil mohl spáchat další urážky. Sochám, připomínkám předků Azulu, byly sraženy hlavy a byly poškozeny. Krut na odporné grobi. Potřeli svou mrvou zdi. Jejich zápach se táhl síní mnoho let. Uzkul nechť si je vezme. Tímto grobkazem to neskončilo. Karak Zharr, jehož krb hořel od doby, kdy byl král ochmířencem, byl uhašen. Hromada grobí mrvi ho pošpinila. Tisíce běd, které mohou být zmírněny jen krví.

    Orci si probojovali cestu do trezorů v hledání galazu, gorlu a rhun. Bylo dosaženo nižších komnat a jejich strážci byli pobiti šípy. Grunak Bardikson byl varován zmatkem a probudil hlídače pokladů a tlupu klanových válečníků. Bojovali s grobi v jídelní síni Čtvrté hloubi. Nikdo se dosud nepostavil neoprávněnému králi. Hallar Halgakrin byl jediným přeživším z této bitvy. Vyprávěl o Grunakově vzteku za hýření orků. V této síni se veselili, cpali se tu masem a pivem, když Grunak zařval na Střevohnila výzvu. Dawi se setkali s hordou ocelí a gromem, štíty pevně sevřeny.

    Střevohnil byl široký a plný svalů.

    Jeho rudá čepel pobila Grunakovy druhy.

    Byla prolita krev grobi, ale ne dost.

    Grunak a jeho válečníci byli obklíčeni.

    Štítová zeď slábla.

    Byl to runk.

    Samotný Grunak byl zabit orčí kuší, když se probojovával ke Střevohnilovi. Jeho vous byl uříznut a byl nošen jako kožešina u pasu neoprávěného krále. Rutz na něj dokud mu nevyhřeznou střeva. Zraněný a umírající jsou zanecháni osudu a Střevohnil může vyplenit trezory. Díky Valayině milosti nebyl objeven thindrongol ( slovo pro tajný trezor s pokladem či pivem, v tomto případě věřím, že se jednalo o zlato ). Orkové nemají důvtip či lstivost odhalit skryté runové pečetě.

    Kazrik, syn Kazadorův, se probudil ze spánku, vždy bdělý po svém otci. Spolu s osobními kladiváři Kazrik vstoupil do hodovní síně Čtvrté hloubi a nalezl trpaslíky mrtvé. Malá skupina orků mučící zraněné zubatými čepelemi a plamenem rychle padla. Hallar Halgakrin, syn Fengasta Halgakrina, řekl dědici Azulu o orčí věrolomnosti, pošpinění trpasličí cti a o nejodpornějším plenění. Tak učinil svým posledním dechem. Jeho jméno nechť je vryto do knihy vzpomínek ( to je obrovská kniha, která prostě vypočítává všechny mrtvé trpaslíky danného klanu a pevnosti, podobně jako pamětní deska, jsou v ní zapsány jména zemřelých, jejich činy a způsob smrti, obzvláště důležití či bohatí trpaslíci si mohou dovolit epitet od krále či pána tradic ). Při pohledu na Grunaka Kazrik otevřeně slzel. Velký pán tradic ( trpaslíci ukazující zvláštní nadání pro učení a pamatování si věcí jsou často vyučeni jako páni tradic, důležitou povinností pánů tradic je zapisovat všechny skutky svého klanu a tedy své pevnosti, takže nemohou být nikdy zapomenuty, král mívá osobní pány tradic k zapsání jeho života a činů a občas jsem četl, že dokonce opisují zášti podle králova diktátu, mají velmi uznávané postavení v trpasličí společnosti, jelikož jsou dozorci nad vědomostmi, čemuž trpaslíci přikládají mnoho úcty, pro dlouhovouse není neobvyklé být zabořeni do těchto trpasličích kronik, jejich vousy jsou jistým ukazatelem jejich věku a oni je nosí s moudrostí věků, nižší páni tradic, pouzí učni tomuto umění, jsou známi jako opatrovníci tradic ), hrdý tromm, to byl Grunak. Jeho moudrost bude postrádána. Tisíc grobích viní nechť zhyne jeho jménem.

    S krví karagu v žilách Kazrik se sekerou v ruce táhl z hodovní síně s kladiváři v patách. Galin Bouřosrdc byl první, který zřel pokladnice. Dveře byly rozbity orčími palicemi, runy zlomeny. Roztroušené zlato bylo důkazem, většina byla ukradena. Ze sebou tu orkové zanechali šklebící se sochu orčích bohů vytvořenou z páchnoucí mrvy. Karzik ji rozdrtil svou sekerou.

    Chodby byly plné orčího trusu. Grobí pach visel ve vzduchu jako zhoubný příkrov. Socha Razeka Kovoruka, prvního tvůrce run z Azulu, ležela v troskách. Orčí sekáč jí rozštípl ve dví a zůstal zaseklý v kameni. Kazrik následoval stopu svatokrádežníků do Krbové síně Azulu v Páté hloubi. Uvnitř byla tma, všechny pochodně byly uhašené a krb dřímal. Ve světle zářících kamenů ( zářící kameny jsou používány trpaslíky k osvětlení podzemních průchodů a chodeb, trpasličí pochopení geologie je pro nás nepochopitelné, i inženýři z Nulnu a čerodějové ze zlaté fakulty nejsou schopni odhalit jeho tajemství, velmi vzácný druh zářícího kamene se nazývá brynduraz, což značí jasný kámen nalézající se výhradně v hoře Gunbad, která padla roku -1457 a byla vypleněna gobliny ) se rýsovala postava. Byl to Thordrik Šedovlas známý jako Thordrik Ctihodný, dlouhovous Donarkhunského klanu a Kazrikův strýc. Byl zkrvaven a ztlučen, orčí řetěz vázal jeho vous, ruce a nohy. Dědic Azulu nedbale spěchal do komnaty se záměrem pomstít se grobi, kteří spáchali takový čin.

    Thordrikova ústa vydala tiché varování při Kazrikově příchodu, ale bylo příliš pozdě. Pochodně zaplály a ke své hrůze Kazrik spatřil bezbožné orky zamořující velkou trůní síň. Neoprávněný král se smál z trůnu Azulských předků, všude kolem něj byli mrtvoly trpaslíků s useknutými vousy na trofeje ( ustřižený vous je známkou hanby a vážná potupa každého trpaslíka, vstup do jistých cechů a výměra královských daní, stejně jako obecné postavení je ovlivněno délkou vousu, ustřižení vousu je u trpaslíků zdokumentovaný trest, a tím jsou zmařeny roky cvičení ve snaze stát se učněm ctěného cechu nebo vhodným ženichem ). V černých orčích řetězech byl spoután zbytek Kazadorova klanu společně s mnoha dalšími zajatými Střevohnilem. Thordrikův jazyk byl bezohledně vyrván. Tisíce grobi by mělo být pobito jen za tuto urážku.

    Kazrikovi kladiváři ho obklopili, jak se grobi blížili. Dvacet trpaslíků stálo rameno na rameni proti stovce či více grobi. Kazrik nepopsatelně rozzuřen roztříštil Throdrikova pouta a přísahal pomstu zaplacenou orčí krví. Vykřiknuv válečný pokřik ve svém bezbožném jazyce Gorfang nařídil útok. V orgiích krveprolití byla první vlna orků odražena, lebky proražené kladivy a štíty. Ponuře se tvářící kladiváři se tlačili kupředu s Kazrikem ve svém středu, orčí těla zašlapávána trpasličími botami. Orkové přišli znovu, tentokrát povzbuzeni přívalem černých šipek z kuší. Silná brnění kladivářů odrazila nejhorší, ale Duric a Burdrakk byli zabiti. Jejich jména nebudou zapomenuta. Pětset grobích lebek nechť označí jejich činy.

    Orkové narazili do štítové zdi trpaslíků. Znovu byli odraženi. Následoval těžký boj. Tito orkové byli Střevohnilovi osobní válečníci, mnohem větší a krutější nž jejich grobí bratři. Helgar, Rinnik, Dane a Fundrin byli zabiti. Nyní sedí v síních předků. Mrtví grobi nahromadění do výše Azulu je pomstí.

    Kazrik zuřil. Železo a kámen praskalo v hloubi. Kazadorův syn měl grund i az. Orci byli pobíjeni. Zbylo jen deset kladivářů kolem dědice Azulského trůnu. Kalgar, Azlak, Zorin a Oleg neuvidí další hostinu ani neucítí kámen Karaku pod svýma nohama. Grungni je vzal na svou hruď. Nechť jeho hněv zničí grobi a pohřbí jejich proklatou rasu pod zem.

    Střevohnil se připojil k boji a Kazrik si k němu prosekával cestu. Neoprávněný král byl velký a udeřil dědice Azulu ranou své rudé čepele. Kazrik byl vyřízen. Zbylí kladiváři byli odzbrojení nebo mrtví. Střevohnil je nařídil spoutat řetězy. Kazrik byl poražen a zahanben.

    Orkové křičeli a troubili, ne lépe než zvířata. Thordrik se po Kazrikově zahanbení odplazil k Hromorohu, dědictví Azulu. Grobi nevěnovali pozornost ctihodnému trpaslíkovi. Ač bez jazyka, bez řeči, zůstal Thordrikovi dech. Vzal mohutný Kazadorův válečný roh a zadul hlasitý a dlouhý tón. Jeho zpráva byla truchlivá. Hloubi Azulu se otřásly. Zástup karaku se již nahromadil a mířil za dutím rohu.

    Při zvuku trpasličí bouře se grobi zalekli a zavrčeli. Thordrik byl zabit šipkou z kuše. Roh dozněl. V hlubinách zazněl dupot bot a cinkot kladu. Gorfang zakřičel na zbabělé grobi. Zhora zazněl khrum. Král se vrátil. Panika naplnila grobí odpad, když se velké dveře do krbové síně otevřely a válečníci Azulu zaútočili rudí vzteky. Střevohnil a jeho válečníci museli bojovat. Pche! Orkové nemají žaludek na boj tváří tvář, jeden trpaslík na tři orky.

    Kazador dosáhl velké trůní síně. Střevohnil a jeho rod byl pryči. Vyhnáni ocelí a odvahou.

    Azul byl znesvěcen.

    Dědictví bylo ztraceno.

    Poklady ukradeny.

    Ne méně než padesát trpaslíků bylo odvlečeno, mnozí přátelé a příbuzní krále.

    Freigar, Valayina kněžka, je pryč.

    Karagin, zbrojmistr ( zbrojmistři patří mezi vysoce ctěné postavení v trpasličí společnosti, v Azulu jsem objevil vydatné množství informací vztahujících se k jeho hojnosti obchodů se zbraněmi, takže role zbojmistrů je v této pevnosti ještě více chválena ), je pryč.

    Varganson Železomistr byl zajat.

    Hurl Badrikk byl odveden v železech.

    Orgrin Kamenobijec je pryč.

    Malrik Morbad byl zajat.

    Kreln Kromson je pryč.

    Morga, Kazadorova královna, Kazrikova matka, byla unesena grobi. Za to slíbil král Kazador obzvláštní pomstu, celý Kazarodův klan. Velká rána. Byli odvlečeni do Černé skály, původně Karaku Drazh. Tam dlí s mnoha jinými. Thordrik Šedovlas je mrtvý. Kazrik je zostuzen. U Grungniho krve, orkové a goblini zaplatí. U krbu a državy, u hněvu a zkázy, byla slíbena přísaha cti.

    Kazrikovo zostuzení

    Činy neoprávněného krále Gorfanga Střevohnila jsou skutečně ničemné a Kazador byl těžce zraněn jeho vniknutím. Kazrikův osud byl však nejhorší ze všech a byl zapsán zvlášť. Je pravděpodobné, že tak podrobná výpověď pochází od samotného Kazrika v krátkém zlomku jasné mysli, který trpaslík dokázal nashromáždit.

    Krvavý a potlučený byl Kazrik vzat orčím pánem Gorfangem. Tažen za vous byl Kazrik nacpán na trůn svého krále. Zápasil a musel být držen na místě ne méně než čtyřmi orky. Kazrikův odpor byl ukončen ranou jílce Gorfangovy rudé zbraně, která ho umlčela. Jeho zápěstí byla držena na místě silnými orčími pařáty. Do každého byl vražen silný hřebík. Kazrik nekřičel. Střevohnil byl nespokojen. Vzal rudou čepel ztupenou používáním, temnou krví, a uřízl Kazrikovi vous. Kazrik byl přesto zticha. Ork mu pak oholil vlasy. Byla to hrubá práce a Kazrik utržil mnoho ran, z jeho kdysi hrdého vousu zůstaly jen chomáče. Hlavu měl holením rudou a plnou ran. Na holé temeno azulského dědice vypálil Gorfang hrubou značku svého odporného boha a cejch vlastnictví. Pak odešel spolu se zbytkém svých druhů jako gesto opovržení.

    Příliš pozdě se vrátil král. Vešel do velké trůní síně. Na svém trůně nalezl svého syna Kazrika. Šlechetný Kazador se na něj stěží dokázal podívat. Otevřeně slzel nad touto svatokráděží. Pak jeho nálada velmi potemněla. Za tento čin musí být vykonána pomsta. Dreng Tromm! Dreng Tromm! ( doslovný překlad z Khazalidu je ‘zabitý vous’, podle mých vlastních pozorovnání trpaslíků to označuje čin, kdy si trpaslík uřízne vlastní vous, dle mé zkušenosti velmi vážný nářek ).

    Kazrik byl sundán z trůnu. Dny, týdny, roky se zranění způsobené Gorfangem nezahojí. Kazrik již není zcela synem svého otce. S myslí zlomenou Gorfangovým mučením je nyní jako zaki ( z různých svědectví, která jsem četl, se dohaduji, že Kazrikovo mučení a následné zostuzení z rukou Gorfanga ho zanechalo v blouznícím stavu přinášejícím hrozné noční můry, což navždy zasáhlo Kazadorův rod ). Nebyl na to nalezen lék.

    Pevnost Karak Azul byla toho dne navždy pošpiněna. Navždy bude grobi znám jako Gorfang Střevohnil předmětem naší zloby. Navždy bude loven. Proklínám grobi a všechen jejich odporný druh. Proklínám je na věčnost. Nechť si je vezme Grimnirův hněv. Žádnou lítost s nimi. Žádná prolitá krev nebude dost. Tato zášť nebude nikdy vyškrtnuta. Vždy bude pamatována. Uzkul urk! Dreng urk!

    Kazadorův výnos

    Ač považován za dobrého a srdečného před útokem na Karak Azul, Kazadorovo chování se po zostuzení jeho syna stalo ponurým.

    V tomto nejsmutnějším dni král Kazador vydal zášť k zemanu Begridovi jako strážce dveří východní brány na čtvrté úrovni. Nechť je u této zášti známo, že zeman Begrid selhal ve svých povinnostech strážce dveří a jeho opomenutí umožnilo odpornému orčímu vojevůdci Gorfangu Střevohnilovi vpadnout do pevnosti. Prastará chodba se skrytými dveřmi byla ztracena v záznamech Begridova klanu, a tak byla přehlédnuta jako možný vstup odporných zelenokožců. Díky neustanovení řádných hlídek zeman Begrid ohrozil državu. Zeman Begrid dále znásobil tuto chybu oslavou svatby své dcery, která zanechala východní bránu na čtvrté úrovni nestráženou střízlivými jedinci. Tento čin byl klíčovým pro vpád Gorfanga Střevohnila a vedl přímo ke katastrofám již zapsaným. Zeman Begrid zemřel bráně východní bránu na čtvrté úrovni, a tak je odškodnění na posouzení jeho protějšků v síních předků. Král Kazador si přeje, aby bylo známo, že až se osobně dostane do síní předků, vyhledá zemana Begrida, aby se zodpovídal ze svých selhání.

    Tohoto dne byla králem Kazadorem z Karak Azulu vydána další zášť proti orčímu vojevůdci Gorfangu Střevohnilovi a zelenokožcům z Černé skály. V udatném pokusu osvobodit své zajaté druhy trpaslíci Karak Azulu předevčírem pronikli k věži Černé skály a pokusili se vynutit si vstup. Tato výprava se setkala s netypickým odporem, který vedl ke smrti čtyřiceti sedmi trpaslíků pevnosti a vážným zraněním sedmnácti jiným, jejichž budoucí zdraví je nejisté. Ač král Kazador vedl zástup Karak Azulu skrz skryté průchody podzemní silnice, aby překvapil orky, žádný vstup do Černé skály nebyl nalezen. Věří se, že brána se zřítila o několik let dříve, a tak byla také zapsána zášť proti inženýrskému cechu Karak Azulu pro nesprávnou údržbu v takovém rozsahu, že masivní wutrothové sloupy se rozštíply, a nenahlášení tento stav králi Kazadorovi před výpravou. Jejich hlavní cesta tedy selhala, zástup byl nucen hledat pozemní cestu k Černé skále, během které byl trápen grobími vlkojezdci a útoky dalekonosných válečných strojů. Se zmenšeným momentem překvapení si král Kazador přeje, ať je známo, že nebud zapsána žádná zášť proti válečníkům zástupu. Trpaslíci Karak Azulu si vedli udatně a houževnatě a bylo to na osobní rozkaz krále Kazadora, že bylo obléhání ukončeno druhého dne k zabránění dalším bezdůvodným ztrátám na životech.

    Kazadorova odměna

    Roky války a obnovy od orčího útoku znamenaly, že Kazador byl schopen vést jen jeden útok na znovuzískání zajatých příbuzných. Od té doby nabídl velkou odměnu jakémukoliv zemanovi či jiným dobrodruhům, kteří by uspěli. Polovina jeho pokladu byla slíbena jakémukoliv trpaslíku, který mu přivede zpátky jeho příbuzné živé, a jedna třetina netrpaslíku, který vykoná totéž. Čtvrtina jeho nashromážděného pokladu je vyhrazena pro kohokoli, kdo vrátí jejich těla k řádnému pohřbu. Kdokoliv, kdo přinese králi Kazadorovi Gorfangovo tělo, si může vybrat cokoli z králova bohatství. Ač přesné množství není známo a poklad krále Kazadora je poslední dobou využíván, je pravděpodobné, že suma by byla hodna všeho zlata v Altdorfu i více. Následuje jen výběr z mnoha záští zapsaných jménem těch, kdož se pokusili odměnu získat.

    Král Kazador si přeje zapsat zášť proti Gorfangu Střevohnilovi za smrt Kurdata Brinngarda a jeho válečníků při pokusu o osvobození zajatců z Černé skály nebo přinést jejich těla, pokud jsou mrtví.

    Král Kazador si přeje zapsat zášť proti Gorfangu Střevohnilovi za smrt Killana Širokoramenného a jeho válečníků při pokusu o osvobození zajatců z Černé skály nebo přinést jejich těla, pokud jsou mrtví.

    Král Kazador si přeje zapsat zášť proti Gorfangu Střevohnilovi za smrt Snarlina Delmhuta a jeho válečníků při pokusu o osvobození zajatců z Černé skály nebo přinést jejich těla, pokud jsou mrtví.

    Král Kazador si přeje zapsat zášť proti Gorfangu Střevohnilovi za smrt člověka z Říše Leopalda Hurstwenckera a jeho válečníků při pokusu o osvobození zajatců z Černé skály nebo přinést jejich těla, pokud jsou mrtví ( je velmi vzácné, aby byla netrpaslíku přiznána zášť, Hurstwencker byl známý žoldnéř a lupič v Říši v té době, takže hádám, že pocta byla tím posledním, čím by se zabýval ).

    Král Kazador si přeje zapsat zášť proti Gorfangu Střevohnilovi za smrt Zara Fundabara a jeho válečníků při pokusu o osvobození zajatců z Černé skály nebo přinést jejich těla, pokud jsou mrtví.

    Král Kazador si přeje zapsat zášť proti Gorfangu Střevohnilovi za smrt Yorriho Borkodina a jeho válečníků při pokusu o osvobození zajatců z Černé skály nebo přinést jejich těla, pokud jsou mrtví.

    Král Kazador je tohoto dne nespokoje, a tak si bere svědky k zášti proti zemanu Fredimu z klanu Rikstak. Zeman Fredi doprovázel krále Kazadora na tažení proti grobi kmene Zlomené nohy. V rozhodujícím střetnutí před čtyřmi dny zeman Fredi nepronásledoval důkladně poraženého nepřítele, a tak umožnil značnému množství grobi prchnout. Král Kazador uznává, že válečníci klanu Rikstak byli znaveni několika týdny vojenského tažení. Král Kazador nechává vejít ve známost, že není dávána vina klanu Rikstak za selhání v chytání prchajících grobi, ale že zeman Fredi nenařídil pronásledování, a tak umožnil grobi uniknout odplatě za mnoho dávných křivd zapsaných v této knize. Když slyšel o nespokojenosti svého krále, zeman Fredi uzavřel zabíječský slib, a tak odškodnění za tuto zášť bude požadováno od zemana Frediho v jeho šlechetné smrti v boji jako zabíječe.

    Gorfang Střevohnil

    Orčí vojevůdce Gorfang Střevohnil je současným pánem Černé skály ( kdysi trpasličí državy Karak Drazh). Zprávy mluví o mnoha bitvách, které tento zelenokožec svedl proti trpaslíkům. Některé záznamy, které jsem četl, tvrdí, že nosí vousy trpaslíků, které zabil, u pasu jako pásek ve snaze dále rozlítit Grungniho syny. Ze všech jeho činů je nejproslulejší a nejodvážnější útok na Karak Azul a zajatí několika příbuzných krále Kazadora. Ač byly učiněny pokusy je osvobodit, věří se, že stále strádají v žalářích pod Černou skalou.

    Zášť k drakům

    Mordrakovo řádění

    Krutá sága o netvoru známém jen jako Mordrak je mrazivým příběhem ústícím v množství záští během dlouhé doby táhnoucí se po generace. Je typická z mnoha takových konfliktů mezi trpaslíky a jedněmi z jejich nejstarších nepřátel – draky.

    Trpaslíci a draci.

    Draci jsou prastarou rasou, ještě starší než trpaslíci. Mají mnoho společného, navzdory zjevným rozdílům, a to vedlo k urputné historii mezi nimi plné smrti a zkázy. Draci, či ‘drakkové’ v khazalidu, si dělají svá doupata hluboko v horách blízko srdce světa, kde je teplo a sucho. Zvykem trpaslíků je kopat hluboko v zemi, a tak se mnohokrát stalo, že byla dračí jeskyně objevena, a tak začalo nevyhnutelné soupeření o území.

    Podobně jako trpaslíci dychtí draci po zlatě a hromadí ho, vytvářejíce si z něho svá hnízda. Trpasličí touha po zlatě je dobře zdokumentována, a to vedlo k mnoha výpravám do panství takových tvorů v hledání pokladů a bohatství. Jelikož to jsou ohromní a smrtící tvorové, byli draci často vyhledáváni zasvěcenci kultu zabíječů v jejich hledání úctyhodného konce. Narazil jsem na množství zpráv o takových trpaslících, kterým se splnilo jejich přání podniknutím takové nebezpečné výpravy.

    Nepřátelství mezi trpaslíky a draky je tak staré a četnost, s níž se tyto dvě rasy krvavě střetly, taková, že runotepci vyvinuli mnoho magických run na zabíjení draků a ochranu před nimi. Mistrovská runa zabíjení draků byla ukována před dávnou dobou, a jelikož jí podle legendy nesly Grimnirovy sekery, mohl ji poprvé zapsat jen jeden z bohů předků. Je mnoho dalších jako Runa výhně, která poskytuje odolnost proti dračímu ohni, což je tajemství matoucí dokonce i učence z magických fakult.

    Zabití draka je velký a slavný čin. Málokdo ho dokázal. V mých studiích jsem však odkryl několik případů. V Knize dní Karaz-a-Karaku je příběh o Dorinu Heldourovi, a jak zabil draka Fyskara. Jeho kůže byla donesene velekráli Finnu Trpkunovi, který nechal svého runotepce Heganbora vytvořit z ní runový plášť. Po pádu velkého města Karak Azgalu, pak Karak Izrilu, ho obydlel drak Graug Strašlivý. Tvor byl potomkem obávaného Skaladraka Barevného, který kdysi sužoval severní državu Karak Kadrin. Po mnoha neúspěšných pokusek rytířů Bretonnie byl Graug zabit Skaffem Drakobijcem, který si přisvojil království Karak Azgal, nyní Dračí skála, ale Skalf se nepokusil jej znovuosídlit a místo toho založil malé město na úpatí. Pokud věříte zvěstem, je podzemí stále obýváno drakem, jedním z potomků Grauga Strašlivého, kterého Skalf přehlédl. Legendy praví, že Mordrak, plenitel Karak Azulu, byl uvězněn Kurikem Kaznagarem, a tato zpráva souvisí s překladem vašeho pokorného písaře z Knihy nenávisti Karak Azulu v tomto svazku.

    Během let se trpaslíci naučili vytvářet mnoho věcí ze zabitých draků. Jsou na to hrdi, neboť takové věci jsou měřítkem trpasličího odporu k těmto obludám. Drongnel, dušený pokrm, štíty a pláště z dračích šupin, helmy z kostí a dokonce náhrdelníky z dračích zubů jsou všechny z mrtvých draků.

    Kruzdilův nářek

    Nechť je známo, že v tomto roce povrchové farmy v Kragvarnu, Brakkzhufu a Gakzornu utrpěly zničení ohněm. Stádník Kruzdil hlásil ztráty dvou dvacítek hruků a tří polí obilí včetně pšenice, ječmene a pastináku proměněných v popel. Z ostatních pasáků koz nebyla nalezena stopa po Jorlim, Rukinnovi a Vagrikovi. Zášť je tedy zapsána proti všem třem a linie jejich klanu je tedy hromadně pošpiněna, dokud nebude odškodněna jejich nedbalost. Grobi jsou podezřelí ze založení ohně. Kruzdil přidal své svědectví, že vedl výpravu do odlehlých zemí za stínem karaku a objevil malý kmen zelenokožců tábořící v jeskyních jižně od Brakkzhufu. Zášť je tedy vznesena proti kmeni Žlutého tesáku. Kuzril přísahal vrátit se s klanovými válečníky, aby vymáhal hromadnou pomstu.

    Kruzdil pak objevil celé stádo hručích kostí u Kragvarnu. Zástup válečníků z klanu zemana Burrdrika doprovázel Kruzdila. Tento čin uspokojujil starý dluh způsobený záplavou obtížných hruků. Žlutí tesáci byli podezřelí z pobití, ale po příchodu do jejich doupěte byly objeveny mrtvoly grobi bez kůže a masa. Grobi byli spáleni. Shora zmíněná zášť proti Žlutým tesákům přechází na kmen Rudého zubu, známých spojenců Žlutého tesáku. Zeman Burrdrik tímto vznesl zášť proti Kruzdilovi a jeho klanu za zbytečné ošoupání podrážek a vypuknutí krutu mezi jeho lidem. Padesát kusů izoru ( míněna měď ) bylo zapsáno do početního deníku.

    Zhroucení v Grunspiru

    Nechť je známo, že tohoto dne se severní doly v Grunspiru zhroutily. Dozorce Borri Threkkson zapsal ztráty několika bohatých žil rudy a ne méně než čtyř chodeb. Kraggi Svengeln, Dorki Baddrikson, Vorlkin Kakki, Drenk Fykison a Yorik Varnskan byli zabiti. Nechť na ně dohlédne Grungni. Je vznesena zášť proti prospektorovi Svengelnovi klanem Threkkson za vzpěry popsané žalobcem jako ‘umgak’ a jejich neschopnost udržet chodby. Odškodnění je stanoveno na dvě stovky kusí silvenu. Svengelnský klan vznesl protizášť proti Threkksonskému klanu jménem svého zesnulého druha Kraggiho za neoprávněné pošpinění cti v označení předchozí práce jako ‘umgak’. Odškodnění nebude stanoveno, dokud nebude potvrzena oprávněnost tvrzení.

    Pošpinění Svengelnského klanu

    Při čištění chodeb v Grunspiru inženýr krále Kazgara, Fydor Ungulfson doprovázený zástupem lamželezů, usoudil, že vzpěry používané Svengelny byly vyrobeny z pevného wutrothu, ale oslabené silným hryzáním. Zášť klanu Svengeln ( tímto označeného za ‘poškozený’ ) proti Threkksonům je tedy potvrzena a poškození tedy dostanou kopmenzaci dvou stovek kusů izoru a dvou stovek kusů silvenu jako odškodnění za zhora zmíněné pošpinění klanem Threkkson. Král Kazgar tímto zapisuje zášť proti krysákům, zjevných strůjců zhroucení chodeb v Grunspiru. Padesát krysích ocasů za každého zabitého bylo stanoveno jako odškodnění za jejich smrt.

    Odplata za Grunspire

    Ungaz Železotlouk, železovous z klanu Železotlouků vedl zástup lamželezů a válečníků do obnovených chodeb v Grunspiru. Nepořádná horda krysáků byla snadno odhalena pěstujíc frongol v jedné větší jeskyni. Vypukla velká bitva, jak se mnohem víc špinavé havěti vynořilo ze skrytých chodeb. Badrikk Kamenosrdc a skupina bohovníků jeho klanu pobili více než třicet krysáků zatlačivše tvory zpět svými širokými štíty a dlouhými motykami. Žel byl Badrikk zabit, když dobíjel vou pistoli, zuřivým útokem škodné. Nebude zapomenut. Stovka krysích ocasů za jeho skon.

    Ungaz si sám napočítal třináct bídných krys, zatímco seznam šedesáti tří ocasů bylo sklizeno celkem za ztrátu dalších tří válečníků. Kurik, Badin a Ilfrik nebudou zapomenuti. Třicet ocasů za každého jako odškodnění za tento čin. Ungaz zapsal, že tvorové ‘ztuhli’ při pohledu na jeho válečníky a jejich srst ‘byla sežehlá’ jakoby ohněm. Další průnik do skrytých chodeb, odkud havěť vedla útok, odhalil kosti krysích mrtvol, alespoň čtyři stovky a třicet jedna podle součtu pána tradic Ruzika.

    Pohroma v Mordrakově jeskyni

    Inženýr Godrikson a skupina horníků a ženistů putovala do chodeb kolem Grunspire. Dawi kopali mnoho mil do země, mnoho požehnání Morgrimovi, což vedlo k objevení prastré, dávno zapomenuté Ungdrinské silnice. Godrikson popisuje mohutný průchod s hladkými stěnami, zprvu vypadající, jakoby se tudy často pohyboval nějaký velký vrtací stroj nebo podobné zařízení, ale zjevně nikoli trpasličí výroby, jelikož chodba je dělána hrubě a zdánlivě nefunkčně. O míli dále byla pravda odhalena objevením jeskyně šíře nějakých deseti tisíců vousů naplněnou rhunem a gorlem a galazem.

    Byla vznesena zášť proti Rittikovi Půlručovi a Beldourovi Krunnsonovi zachvácenými náhlou gorlovou horečkou, Půlručovým a Krunnsonovým klanem. Rittik upadl do sírového jezírka skrytého za velkou hromadou pokladu. Zapadnuv po hlavě do páchnoucí tekutiny, vše, co z Rittika zbylo, byly jeho podražené boty, jeho brnění a runový krumpáč, dědictví klanu, byly ztraceny. Beldour křepče na obrovské hromadě galazu, narušil mohutnou horu zlata a byl rozdrcen k smrti, když na něj spadla, nevšímaje si varování Godriksona, tak upřený na hromadu pokladu.

    Překonávajíce svou vlastní touhu po zlatě Godrikson a jeho skupina prohledali velkou jeskyni. Inženýr zanechal následující výpověď, co tam nalezl:

    ‘Grungniho vousy, tyto staré oči nikdy nezřely takovou hromadu: gorl, galaz, grenzil, silven a izor nahromaděné výše než v obrovských sloupových síních Karaz-a-Karaku. Rhun byl všude, dědictví tuctu či více klanů, tak starých, že jejich existence mi byla neznámá. Po takovém pokladu není možné netoužit a já viděl mnoho lebek a roztroušený uzkul, dawi, človíčci a elgi, všichni v kladu, zbraně svírané v kostěných prstech. Nižší bytosti, jejichž zbytky byly poněku rozžvýkány, také poskvrňovaly jeskyni, grobi, urkové a další krysáci.

    S modlitbou k Smednirovi, velkému tvůrci rudy, jsem cítil kámen jeskyně. Byl teplý, krev hory byla blízko. Pach zlata byl hustý, ale stejný byl odér vycházející z mnoho jezírek v jeskyni, udatný Rittik v jednom ztratil život. Byl jsem nucen popadnout své kladivo, abych utloukl touhu po gorlu ze zbytku mých druhů.

    Skály, sedřené a poškrábané zuby a drápy nějakého mocného drakka, neboť nepochybuji, že to bylo doupě takové obludy, se tičily do výše jako mohutné ostré vrcholky hor. Několik dalších chodeb se táhlo z jeskyně, všechny vyhlazené průchodem tvora.

    Nezdržovali jsme se, ne z nedostatku odvahy, ale z naléhavosti donést tak strašnou zprávu králi’.

    Kazgarův výnos

    Tohoto dne Kazgar, král Azulu, vyhlásil, že drakk objevený Godriksonem, má být nalezen a zabit a ukradené poklady z jeho hromady doneseny zpět do pokladnic krále. Zášť byla také vyhlášena inženýru Godriksonovi za selhání při navrácení pokladu do karaku. Hanba tohoto činu je hodna čtyr Godriksonových nejlepších děl.

    Král Kazgar pojmenoval obludu Mordrak, neboť je to jistě obrovský netvor, nesmírně starý, čehož důkazem je hromada pokladů a velikost jeho doupěte. Okamžitě byla shromážděna výprava nejlepších válečníků klanu, aby pomstila smrt těch dawi zabitých Mordrakem a tím byla vznesena zášť proti němu a všemu jeho druhu za jeho pokleslé činy.

    Podle počítání starého pána run Varica Výhňoruče je to stejná obluda, která způsobila mnoho škody v původní zemi Osmi vrcholů a další zášť byla vznesena na tvora jménem klanů Osmi vrcholů. Proto se král Kazgar domníval, že je vhodné, aby bylo válečníkům představujícím poškozené klany z Osmi vrcholů umožněno připojit se k výpravě.

    Dreng Tromm! Roh zní během těchto nejnešťastnějších dní pro ztrátu dvaceti pěti válečníků klanů Stříbrozad, Lamkamenů a Statnohlav z Karaku Osmi vrcholů, sedmi zabíječů z Kadrinu, jednatřiceti udatných dawi z Karak Azulu z klanů Drnrakin, Ohňoruků a Železoprstů a zemana Durika Kaznagara, který slíbil draka Mordraka zabít. Nikdo se z výpravy nevrátil. Jejich osudy nebyly zaznamenány. Nechť na ně Grungni dohlédne a Gazul je dovede zpět do Síní příedků. Byla zapsána zášť proti obludě za ztrátu těchto všech. Nechť její odporná kůže ozdobí zdi hlavní síně Azulu a její lebka je pověšena nad zhar.

    Nechť je známo, že tohoto dne zeman Kaznagar vstoupil do velké knihy za selhání dodržení své přísahy zabít obludu. Váha tohoto činu a hanba jeho setkání je přenesena na jeho potomky a přísaha musí být naplněna, než si bude moci znovu sednout k velkému hodovnímu stolu Grungniho.

    Tohoto dne král Kazgar nařídil druhou výpravu do ungdrinu odhalit osud zemana Kaznagara a jeho válečníků. Zeman Borri Brakkson a nějakých třicet jeho nejostřílenějších válečníků putovalo do neznámých hlubit společně s dvaceti lamželezy klanu Železovousů a inženýry klanu Kamenoručů, kteří s sebou vzali dělostřelecké varhany tažené šesti statnými důlními poníky. Pouze dvacet pět zim starý Kaznagarův jediný syn Kurik byl přinucen zůstat samotným králem Kazgarem ve snaze uklidnit bědování zemanovy ženy. Denník Norgrina Nagssona, zapisovatele tradic, který se připojil k výpravě a podal zprávu, je ponurým čtením:

    ‘Šli jsme po cestě popsané na Godriksonově ( proč inženýr skupinu nedoprovázel nebo není nikde zapsán jeho osud mi není známo, ač je pravděpodbné, vzhledem k mým základním znalostem trpasličí kultury, že jeho selhání vrácení pokladů vedlo k jeho vyloučení z inženýrského cechu, kterého byl nepochybně členem, je také možné předpokládat, že Godrikson byl podroben jednomu z obřadních vyloučení prováděných cechem, z nichž předkládám následující příklad: kalhotový obřad, zastaralý zvyk, o němž je známo málo, krom jména; čep, při němž je trestaný svlečen a musí nosit řetěz těžkých čepů po dílnách državy; černovous, při němž musí potrestaný použít svůj vous k očištění olejem nebo sazemi zašpiněný stroj, což vede k velmi neupravenému vousu a velkému ponížení; vypití, při němž musí trestaný polknout několik věder oleje, což je zjevně možné jen nejstatnějšími trpaslíky, jelikož vás nebo mě neby to zabilo, a to způsobí trpaslíkovi dlouhé a bolestivé bolení břicha a neschopnost užít si piva nebo jídla ) mapě do jeskyně obludy a poslednímu známému cíli Kaznagara a jeho válečníků. Když se před námi otevřel ungdrin, vzduch zhoustl pachem síry a sazí, zdi zčernaly a staly se ohořelými. Rudohledač ( rudohledač je velmi zkušený horník, narazil jsem na mnoho takových jmen všechna popisující stejnou věc a lišila se od klanu ke klanu a od državy k državě ) Ungafel zamumlal modlitbu ke Grungnimu a poukázal na stav některých skal kolem nás, v nichž jakoby samotná krev hor zchladla. Na těch místech byly velké rýhy vyryté do kamene dračími pařáty dlouhé jako násada kladiva a široké jako hlavice kladiva s dostatkem místa mezi nimi pro čepel sekery.

    Konečně jsme dosáhli kraje jeskyně, slabá záře osvětlovala stěny září zlata uvnitř. Zde byl pach drakka nejsilnější, tvor se vrátil.

    Stál na prahu svého doupěte. Viděl jsem obludu a zamumlal modlitby k Valaye, Grungnimu a Grimnirovi. Dávné zlo planulo z očí černých jako dehet. Jeho opotřebovaná a ostnatá kůže byla jako útesy karaku, rudá a světélkující jako krev hor s tlustými liniemi proudícími skrz jako černá ruda. Pařáty délky mečů, dvakrát tlustší, dřely zemi odhazujíce zářící hromady po stovkách. Vidouc nás se obluda postavila na zadní a její nateklé břicho plné mrtvých dawi bylo žlutě žebrované.

    Zeman Borri s Grimnirovou odvahou vykřikl rozkazy. Deset z klanu Železovousů vyrazilo kupředu a vytvořilo hustou zeď ze svých silných štítů. Kamenoručové přitáhli mocné varhany do postavení za nimi, jelikož poníci táhnoucí je dávno přervali své provazy a prchli, nepochybně vystrašení z přítomnosti draka ( je zajímavé podotknout, že trpaslíci raději táhli mohutný válečný stroj navzdory ztrátě tažných zvířat, než by jí nechali na místě ), a další válečníci se pohnuli doleva a doprava. Někteří zakolísali, vábení gorlu naplnilo jejich smysly, ale Borriho hlas měl sílu kladiva a jejich cíl byl obnoven. Štítová zeď vyrazila kupředu pevně zaklesnutá jako velký grimgrong ( v khazalidu to doslova znamená jako nerozbitná kovadlina a já věřím, že to odkazuje na jednu z velkých bran strážících cestu do Karak Azulu ) a postupovala na drakka. Obluda neustoupila, ale roztáhla svá rozedraná křídla, z nichž čněly velké ostny. Najednou zmizel sirný zápach jeho dechu a vzduch vysán. Jeho nateklé břicho se naplnilo. Zeman Borri vykřikl varování, ale jeho hlas byl přehlušen burácením plamene. Ti z klanu Železovousů byli zaplaveni. Černorudý oheň je zachvátil, a když polevil, lamželezové nebyli, jejich kůže shořela, svaly se upekly a kosti se změnily na prach v doutnajících zbytcích ohořelých brnění.

    Bez otálení obluda klesla na čtyřinohy a zachvění otřáslo jeskyní. Zařvala výzvu zahrnouc nás svým sirným dechem, ale tentokrát oheň nevyšel. To bylo na klan Kamenoručů příliš, Grungni je proklej. Opustili svůj válečný stroj aniž by vystřelili a rozprchli se po jeskyni. Nechť jsou jejich vousy oholeny a zachvátí je kruti.

    Borri a jeho veteráni neváhli a napadli obludu. Tři z klanu Brakkson byli okamžitě rozdrceni drakkovými pařáty, další tři smeteni jeho ocasem. Borri štěkal rozkazy a obluda byla pomalu obkličována. Čepele dawi dopadaly na drakkovu kůži, ale nezřídka se odrazily, taková byla její tloušťka.

    Hodinu bojovali s obludou, Borri a jeho druzi, ale bylo to marné. Sledoval jsem, jak byl poslední z klanových válečníků překousnut ve dví a jen zeman Borri zůstal s promáčknutým brněním, velkou runovou helmu klanu Brakkson již neměl na hlavě. Borri mě vyzval k útěku donést zprávu králi: „Selhal jsem, pošlete další pomstít mě!“. Tehdy obluda skočila na Borriho, ale on uskočil a vedl mocný úder, čepel jeho runové sekery okusila maso, jak se zasekla kus od drakkova oka. Gejzír černé krve vytryskl ze zranění. Myslel jsem, že zeman Borri obludu konečně přemohl. Ale ta se rychle obrátila s ohlušujícím bolestivým řevem a zeman Borri byl vyveden z rovnováhy a zabit. Padl a jeho sekera vypadla z jeho rukou. Obluda vyfoukla plamen ze svých širokých nozder a Borriho více nebylo. Prchl jsem, horko mi spalovalo oči a pach spáleného masa nos. Drakk mě nepronásledoval, měl bych za to ctít Valayu’.

    Zášť proti obludě Modrakovi za zabití ne méně než jednapadesáti trpaslíků klanů Železovousů a Brakksonů. Bědování znělo v třetí hloubi za skon zemana Borriho Brakksona. Za ztrátu dělových varhan inženýrský cech tímto požaduje pět stovek kusů gorlu a dvě stovky izoru od klanu Kamenoručů. Další zášť byla vznesena Kamenoruči proti trpaslíkům z Šedých hor a klanu Zlatohrabivců za dodávku zbabělých tažných poníků. Odškodnění za tento čin bylo stanoveno na pět set kusů izoru a převedení zášti inženýrského cechu, původně vinící ze zodpovědnosti klan Kamenoručů, na klan Zlatohrabivců za ztrátu výše zmíněných varhan.

    Kurik uzavírá přísahu

    Kurik Kaznagar tohoto dne uzavřel zabíječskou přísahu a slíbil pomstít smrt svého zemana a otce zabitím obludy Mordraka a naplnit přísahu. V Grimnirově svatyni se k němu přidali trpaslíci klanu Kamenoručů jako pokání za nedostatek odvahy, když čelili drakkovi.

    Král Kazgar souhlasil s výpravou vedenou Kurikem do ungdrinu pod karakem konečně zničit obludu. Po setkání s radou starších bylo rozhodnuto otevřích runové pokladnice karaku. Ctihodný pán run Ganngrim Železokov probudil proslulý Drakkaz-treng ( co jsem byl schopen najít o tomto artefaktu, Drakkaz-tren doslova znamená ‘zabíječ draků’ a je to runová sekera velkého stáří a vážnosti, její význam pro klan Donarkhun a její předchozí historie je ztracena, ale otevření pokladnice a probuzení takového pokladu, kterýžto pojem mi není jasný, ale studium runové magie trpaslíků naznačuje, že některé, obzvláště významné artefakty vyžadují znovunaplnění mocným pánem run, aby pradávné runy na nich vykované znovu získaly moc, pokladu, kterého cena pro trpaslíky je větší než bohatství celých některých klanů, ukazuje na vážnost, s níž trpaslíci Karak Azulu brali přítomnost draka Mordraka ) a vyvolav přízeň Thungniho, věnoval ji Kurikovi. Nechť znovu okusí dračí kůže.

    Sága o Kuriku Kaznagarovi

    A tak Kurik, syn Durikům, dosáhl hnízda obří nestvůry, Mordraka. S Drakkaz-trengem v ruce a Grimnirovou ochranou ve svém kladu zabíječ vstoupil před strašlivý pohled drakka. S Grimnirovým válečným pokřikem v ústech a svými druhy zabíječi po boku Kurik napadl obludu beze strachu ve svém srdci.

    Oblak ohně, hustý a horký jako krev hor, a dva zabíječi padli, třetí na švihnutí mohutného spáru, čtvrtý byl zcela zpolknut siřičitou dírou v obludě, dokud nezůstal jen Kurik. Drakkaz-treng se zableskl, jeho ostří toužilo po krvi a bolesti, když se zaseklo do dračích šupin. Obluda zařvala hněvem a snažila se udeřit zabíječe svým ostrým ocasem, ale Kurik se jí vyrovnal. Tento válečník byl lstivý zrovna tak jako udatný. Zamířil na horší stranu obludy, kde jí Borriho sekera zničila oko, a sekl do křídla a předního spáru.

    Rozzuřená nestvůra vypustila další oblak prudkého plamene všude kolem a Kurik by byl zabit, pokud by nebylo dračí šupiny, kterou usekl. Sebral kůži tvora a zvedl ji jako štít, čímž vydržel drakkův pekelný dech.

    Kurik vykročil do výhně, a když se temná hlubina zbývajícího oka rozšířila, Drakkaz-treng znovu promluvil seknuv do nozder. Po tomto seku nemohl Mordrak více plivat plamen a smrt, a tak se stalo, že zabíječ a obluda bojovali azem, zuby a spáry na nejvyšším vrcholku třpytivého zlata.

    Tam na vrcholku bitva zuřila tři dny a tři noci, dokud nakonec s rozlámaným tělem, posekán a potlučen Kurik naposledy sekl. Mordrak se krvácející s velkými kusy šupin odseknutými ze své kůže připravil zasadit Kurikovi konečnou zhoubu, a tak naplnit přísahu jeho otce. Ale zatímco měl úder dopadnout, zabíječ vykřikl. Bouře odpověděla na jeho volání. Sudy střelného prachu, opatrně umístěny inženýry, když měla obluda oči jen pro zabíjení a ne pro opatrnost ani moudrost, byly zapáleny. Z Grimnirovy vůle se jeskyně propadla, všechny cesty byly pohřbeny pod vahou hory. A tak byla obluda Mordrak navěky pohřbena, s ní Kurik a Drakkaz-treng.

    Zášť k elfům

    Válka elfů a trpaslíků

    První z nenávistí zde přednesených je typická z těch, které se týkají celé trpasličí rasy. Zde uvedené bezpráví je tak velké, že je zapsáno slovy samotného tehdejšího velekrále, Gotreka Hvězdodrtiče. Má podobu dopisu pro krále všech držav, kteří to všichni snaživě přepsali do svých knih nenávisti svou vlastní krví, takže všechny záznamy o této důležité události jsou stejné v celé trpasličí říši.

    Jak lze vidět z obsahu dopisu, poskytuje shrnutí a zhodnocení událostí za období mnoha let. Během této doby kniha nenávisti Karaku Osmi vrcholů zaznamenává takové připady týkající se državy a jejích klanů, jako předpokládám všechny knihy nenávisti ostatních držav. Avšak uveřejnění tohoto dopisu a nenávisti, kterou představuje, vyniká jako označení začátku jedné z nejdůležitějších události historie, nejen v análech trpaslíků, ale všech lidí sídlících ve Starém světě. A tak se zdá nejvhodnějším místem, kde začít příběh, jak se trpaslíci a elfové pustili do války proti sobě.

    Válka odplaty, jak ji jmenují trpaslíci, byla důležitým bodem v historii těchto zemí. Po staletí žili trpaslíci a elfové v relativním míru a jejich říše pokrývaly to, co je nyní Říši, Bretonnií a zeměmi kolem. Mocí jejich armád byli temné obludy, zelenokožci a divoké hordy udrženy na uzdě. Ač možná jsme my lidé hráli v těchto záležitostech malou úlohu, bylo to díky přičinlivosti těchto dvou ras, že jsme byli, možná bez vědomého cíle, drženi v bezpečí před největšími škodami. Když se obě civilizace vyčerpaly touto válkou, tvorové z lesů a orčí kmeny kořistily na nás jako nikdy dříve a my byli nejvíce sužováni. A také s ústupem trpasličích a elfích armád byli lidé schopni růst a prosperovat pod svou vlastní silou a zdědit země, které nyní drží. Od té doby šla historie nevyhnutelnou cestou k příchodu Sigmara a doby lidí.

    Válka odplaty

    Nechť je známo, že se udál nejhroznější a nejponurejší čin, který ohrožuje blahobyt našich zemí a životy našich lidí. Tímto dáváme na vědomí pravdu všemu našemu lidu pro všechem budoucí čas ( je třeba dodat, že elfí kroniky se velmi liší od výkladu zde ).

    Před několika lety ( osmi, dle jiných zpráv ) byli naši obchodníci nejodporněji zadrženi od svých spravedlivých záležitostí. Vědouce, že země jsou nebezpečné a mnohá nebezpečí každodenně číhají na naše válečníky, není neobvyklé, že pravidelně neslýcháme o těch poddaných pracujících daleko od našich krbů a síní. Pokud by nebylo rizik podnikaných našimi udatnými poddanými, naše říše by se neponořily tak hluboce, nerozšířily tak široce a nezazářily tak jasně, jako se to stalo.

    Jak jsme slíbili, nabídli jsme naší ochranu vzdálenějším zemím a natáhli naší paži, abychom zajistili bezpečí našim věrným poddaným. Tak se stalo, že jsme se začali trápit pro ztrátu spojení s karavanou Gungrana Sekeronoše, nechť ho předkové uvítají, čtyři týdny na cestě z Karak Azgalu do Tor Alessi k elfům, a vyslali jsme zvědy a nutné vojsko, aby získali informace o jejich osudu.

    Naši poslové přinesli hrozné zprávy, zprávy, které otřásly naší říší jako nejdivočejší zemětřesení a zažehly plamen v srdcích našeho lidu teplejší než planoucí výheň všech hutí v Karaz-a-Karaku. Naši lidé byli zabiti. Nepadli zločinem grobi, ne oblud z lesa, ne temných válečníků severu. Byly nalezeny šípy pronikající jejich těly, mnoho šípů. Přepad, podlý a neohlášený, je zastihl nepřipravené a oni byli zmasakrováni. Ty šípy, tyto nenáviděné zbraně tak bezohledně ukončivší životy našich ušlechtilých druhů, byly vyrobeny rukama elfů.

    Čelíce takovým novinkám jsme byli sklíčeni. Dlouhý a prospěšný byl náš vztah s lidem zpoza moře. Mnoho se dožadovali našeho zboží a z naší strany jsme se vždy dohodli se ctí a ochotně. Ač jsou podivnou rasou, vzhledem k zvláštním způsobům a cizím zvykům, přivítali jsme je v našich državách. Nabídli jsme jim ruku k přátelství a oni ji stiskli. V našich vlastních komnatách jsme pořádali hostiny na oslavu jejich pánů a nešetřili na nich pohostinstvím našeho lidu. Nevšímali jsme si přezírání a nevychovanosti v zájmu prosperity a míru. Sdíleli jsme výtěžek naší těžké dřiny a rozdělili zemi. Ale zdá se, že tito zločiní elfové se nestarají o úctu ke spojenectví a zasadili nám pokoutný úder, který nemůžeme ignorovat.

    Přes všechna naše muka jsme poslechli rady našich nejmoudřejších rádců a uklidněni jejich slovy, jako pára ochladí nově ukovanou čepel, nejednali jsme zbrkle. Zklidněni touto moudrou radou jsme vyslali další naše druhy zjistit míru elfí zrady doufajíce, že tato nehoda možná byla osamocená a vládci elfů se od ní distancují. Naše naděje však byla zmařena. Hledané skupiny ze všech držav byly nalezeny pobité, některé z nich krutým způsobem, a jejich brady byly byly ponechány holé, takže jejich duchové budou putovat v žalářích pod síněmi předků vyjící a plačící věčnou hanbou. To nebyl drobný čin zášti, ale soustředěný a záměřný útok na náš lid od těch, které jsme nazývali přáteli ( nebo možná ne, trpaslíci a elfové nikdy nebyli jako celek tak přátelští, ani během doby největší spolupráce ).

    Stále nabádáni k opatrnosti a věříce, že elfové si možná udrželi špetku důstojnosti, poslali jsme zprávu o našem hněvu a dali jim možnost zodpovídat se ze svých činů a nabídnout vhodné odškodnění pro zločiny spáchané na našem lidu. Zde nabízíme část z odpovědi, kterou jsme obdrželi na tuto diplomatickou žádost, takže všichni mohou posoudit charakter elfů:

    ‘Nezajímají nás vaše neopodstatněné hrozby. Že se snažíte jednat s námi jako se sobě rovnými pod rouškou spojenectví, zatímco hrozíte násilím proti nám, je důkazem, že nenabízíte žádné záruky dobrého chování vašeho lidu. Velkolepý a mocný Fénický král Ulthuanu neodpoví na požadavky krále štěrku, hnoje a uhlí. My, narozdíl od lidu z hor, nejsme neomalení, a Fénický král rád přijme jakoukoli žádost o pomoc podanou s úctou, slušným jazykem a pokornou zdvořilostí’ ( výtah zde uvedený je pochybný, jelikož je přeložený dvakrát, z elfštiny do trpasličtiny a z ní do reikspiel, většina původních významů mohla zmizet, navíc původní překlad z elfštiny musí být považován za podezřelý, jelikož mohl být z propagandistických důvodů velekrálem upraven ).

    Napadli naše lidi a mluví o zdvořilosti. Náprava uvíznutá v hlíně je méně pokroucená. Pobuřující a nedůvěryhodná povaha jejich krále byla odhalena, a přesto nebudeme známí jako váleční štváči a milovníci bojů. Znovu jsme nabídli možnost napravit příkoří a odškodnit náš lid za opovržení královy odpovědi.

    Byl poslán vyslanec k Fénickému králi, který mluví za všechna elfí knížata. Naše otázky byly nenáročně. Hledali jsme pravdu, zda byla pouta, která poutala naše národy k sobě, skutečně přeseknuta. Není v naší povaze hledat krveprolití tam, kde je větší užitek z míru, a tak tomu bylo s elfy.

    Taková zdvořilost zůstala neodměněna. Co neodměněna, otevřeně zesměšněna. S nadutostí jejich druhu elfové neuznali za hodna odpovědět na naše nejvážnější a nejupřímější dotazy. Nespokojeni s očerněním naší cti tímto drobným přehlédnutím, Fénický král přidal bezpráví urážky nejstrašlivějším možným způsobem. Oholili našeho vyslance a vyhnali ho ode dvora. Ten pak složil Grimnirův slib a hledá útěchu ve smrti zabíječe. Je to čin, který nemůže zůstat bez trestu. Masakr našeho lidu a zostuzení našeho představitele není nic než vypočítavý útok připravený k podlomení naší síly a pokoření našeho majestátu. Shledají, že naším odhodláním nic tak snadno neotřese.

    Je tedy mou smutnou povinností oznámit, že musíme vést válku s elfy. Musíme vést válku na znovuzískání naší cti a pokud musí být tento dluh zaplacen krví elfů, nechť se tak stane.

    Od největšího krále po nejchrabřejšího kováře a tvrdě pracujícího havíře, dlužíme slávu a bohatství všem bojujícím a pracujícím pod vlajkou říše. Nyní přišel čas, kdy můžeme být tak vážně zkoušeni, že budeme pochybovat o správné cestě. Dbejte našich slov a vězte, že jme v právu. Srazíme bílé věže a spálíme pole a pokácíme stromy, dokud elfové nepadnou ka kolena a nedají nám, co nám dluží. Jsou to slabí lidé nemající žaludek na strádání. Uvidíme, co se stane s nadutostí elfů, až jejich města shoří a jejich synové budou navršeni na pohřební hranici.

    V těchto horách je síla, která odolává živlům po mnoho let. Jsme vytesáni z hor. Naše srdce musí být jako kámen, naše paže tak neúnavná jako horský potok, naše záda statná jako hřeben, pokud máme unést toto břímě. Elfové jsou slabí a jako vzpurné děti musí být poučeni o své chybě a potrestáni, aby se jim dostalo poučení ( většina trpasličích trestů je duševních a duchovních spíše než fyzické povahy díky trpasličí statné konstituci, takže velekrálovy analogie mohou být přeloženy nesprávně).

    Přiložte do pece, naolejujte si brnění a naostřete sekery, neboť máme před sebou nejkrvavější válku.

    Velekrál Gotrek Hvězdodrtič, nositel Dammaz Kron, Karaz-a-Karak

    Tažení k Tor Alessi

    Celkově bylo zapsáno nějakých 1335 záští týkajících se elfů a Války odplaty. Následuje jen pár nejzajímavějších, prvních pár stránek popisujících první shromáždění zástupu Karaku Osmi vrcholů.

    Gadri Borrisson byl pokárán, že nedokázal dodat šest stovek sudů nakládaných vajec pro zásobování zástupu v době shromáždění, chybělo nějakých dvacet osm sudů. Vynahradí rozdíl a dopraví je zástupu na vlastní náklady ( povšimněte si, že každý klan a cech vybavuje a živí své válečníky pro zástup a král hradí část výdajů ).

    Neznámý elf, který nás dnes ráno špehoval při naší činosti, byl zastřelen našimi hlídkami. Vzali jsme si jeho kroužkovou košili, která byla roztavena a poslouží na přesky pro hlídky za jejich píli ( trpaslíci si neberou trofeje přímo, ač nejsou proti tomu brát vzácné kovy a drahokamy a předělat je na vhodnější či praktičtější věci ).

    Urkové ze Zlých zemí nesoucí symbol zlomeného tesáku přepadli předvoj zástupu blízko stříbrných dolů Ghazak-kanu ve vlastnictví Barak Varru. Král byl velmi rozrušen, že nemohl vyhlásit svou pomstu proti těmto odporným zelenokožcům, neboť takový čin by způsobil zdržení, které by zabránilo našemu včasnému příchodu k Tor Alessi a ohrozilo čekající zástup velekrále. Kmen Zlomeného tesáku počká, jakmile bude vyřízena záležitost s elfy.

    Následuje několik vodou nasáklých stránek následovaných tímto záznamem:

    ‘Já, záštipán Zlatooboč, se pokorně omlouvám králi a jeho předkům, nechť hodují navěky v síních, za upuštění knihy nenávisti do vody při přechodu Krvavé řeky. Jako pokání budu doprovázet kolonu mul, dokud se nenaučím, jak se starat o svůj náklad s ohleduplností a starostí’.

    Zeman Hangist Grobkul z Barak Varru má zaplatit za škodu způsobenou královu štítu zemanem Hangistem během jeho neobratného prohlížení tohoto ( hlášení z Barak Varru, nepotvrzená, naznačují, že dotyčný zeman upustil králův štít do koše na oheň a byl donucen ho rychle vytáhnout holýma rukama ).

    Dammin Kalnooč má odškodnit ztrátu čtyř vozů ztracených v bouři při přechodu Klenby, jelikož je řádně nezabezpečil v táboře.

    Skupina nějakých padesáti elfů šest dní trápila zadní voj způsobivši smrt osmnácti trpaslíků. Naši lovci je ještě musí najít, za což se pokorně omlouvají.

    Začali jsme porážet stromy na ohně a děsiví duchové lesů napadli naše dřevorubecké skupiny. Nepřirození tvorové v podobě kráčejících stromů napadli naše tábory a k jejich zahnání byl použit oheň. V odplatu zeman Ungrim Sekáč vytvořil velkou hranici a zapálil mnoho stromů. Silný křik zněl nocí a celý zástup byl dychtiv pohnout se za svítání a opustit strašidelné místo. Král nás pobídl opustit tyto ponuré stromy a tábořit na lučinách.

    Poslové od velekrále nabídli omluvu a tři lokny vousu za své nezdvořilé nabádání krále ke zrychlení našeho postupu. Kargun Bouřopěst, Brin Frongaltromm a Zaki Skálones byli vysláni k velekráli vyjádřit královu úctu k velekráli a jeho pochopení potřeby rychlosti.

    První obležení Tor Alessi

    Město tor Alessi bylo bráněno nějakými dvaceti tisíci elfy a Kundi Ohňovous složil Grimnirův slib za své žalostné podcenění nepřátelských sil ve svém hlášení králi. Na hradbách elfové shromáždili mnoho lučišníků, jejichž šípy dopadaly jako ocelové blesky na náš zástup. U západní brány jsme shromáždili naše kušiníky a válečné stroje. Patnáct stovek kamenů popsaných runami pomsty a zdiboření jsme mrštili na zdi citadely, přičemž jsme stále byli středem pozornosti elfích lučišníků a šípometů, kteří si vybírali velkou daň mezi posádkami a kušiníky.

    Třikrát elfové vyrazili z brány napadnout naše stroje a jejich rytíři prokláli mnohé z našeho davu svými kopími, načež se rychle stáhli do bezpečí pod luky svých druhů, než se za nimi znovu zavřely zdi. Zeman Dumbrin, později záskavší jméno zeman Wazzokrik, jak nařídil král, vedl nerozvážné pronásledování ustupujících elfů, během kterého byla celá čtvrtina jeho klanu pobita nebo vážně zraněna, že nebyla schopna znovu bojovat, bez zisku na naší straně. Zeman Wazzokrik ( doslovný překlad je Král bláznů ) byl poslán udržovat spojení s karavanou mul pro budoucí zásobování zástupu.

    Druhého dne král nařídil začít se třemi podkopy na poddolování věží a brány. Pojmenoval je Thom, Grik a Ari. Práce šla dobře skryta před pohledem a šípy elfů pavézami vytvořenými z masivního wutrothu dovezenému z Šedých hor.

    Šestého dne magický oheň zasáhl podkop Grik a způsobil zhroucení. Útok vedený elfím knížetem zničil mnoho Thoma, ač jsme dopadli knížete než mohl uniknout. Jeho jméno bylo kníže Arlyr z Eataine a my poslali zprávu a žádost o výkupné veliteli posádky v Tor Alessi. Alyr nežádal podmíněné propuštění a my žádné neposkytli. V současné době je uvězněn s mulami, zatímco jeho válečníci byli posláni shromažďovat dřevo pro ohně.

    Král nařídil zastavit práci na Thomu a Griku a všechno úsilí se soustředilo na Ari.

    Pod krycí palbou očarovaných šípek a runových balvanů jsme zažehli oheň v Ari pod pravou krajní věží západní brány. Věž, slabé elfí dílo, se zhroutila během minut rozdrtivši množství elfů a otevřivši mezeru pro náš útok. V čele kráčeli lamželezové a velký skrund vypukl v troskách, když se elfí kopí střetla se sekerami a kladivy našich druhů. Půda byla vratká a náš lid těžce pracoval, aby provedl vnik, ale byli úspěšní v několikahodinovém zadržování elfů. Při tom jsme drželi síly, které by bojovaly proti velekrálově útoku na východní bránu v posledních hodinách světla. Byli jsme nuceni stáhnout se za soumraku zapálivše mnoho ohňů ve městě, které nadále osvětlovaly noční oblohu jako ve dne.

    Dostali jsme zprávu od velekrále, že několik mil od pobřeží byla viděna elfí flotila mířící na jihozápad. Museli jsme zanechat obléhání, jinak by naše vojsko bylo chyceno mezi touto nově příchozí armádou a zdmi elfího města.

    Elfové velmi jásali a křičeli, když jsme odcházeli, ale brzo zmlkli, když jsme poslali zpět knížete Alyra a jeho lidi, s uťatou hlavou naloženou v sudu. Velmi mnoho strojů bylo opuštěno v poli, neboť elfí posily se vylodily a my museli rychle hledat útočiště v horách, odkud posoudíme jejich počet a chtivost boje.

    Před nějakými čtrnácti dny válečníci této pevnosti vedli ctihodnou válku při hledání spravedlivého odškodnění za zločiny spáchané na nás vrtkavými elfy. Pozdeji zapíšeme jména těch, kteří položili své životy za obranu naší cti a krále a velekrále ( tím končí první obléhání Tor Alessi ).

    K pozornosti krále se dostalo, že lehkovážní elfové označují tento velký a krvavý konflikt jako Válku vousu. Tato hrubost je typická pro pohrdlivé způsoby, jakými na nás elfové pohlížejí, a dalším příkladem jejich lehkého a nemístného humoru.

    Nejdelší válka

    Trpaslíci i elfové žijí dlouho a není tedy překvapivé, že Válka odplaty trvala mnoho generací, stovky let. Konec prvního obléhání Tor Alessi označil konec otevřené trpasličí ofenzívy a obě strany pokračovaly ve shromažďování vojsk, elfové se soustředili v Tor Alessi, trpaslíci v Karaz-a-Karaku a Karak Kadrinu na severu. Následovalo období nějakých dvacet tří let mezi poslední záští, kterou jsem zde obsáhl, a další. Tento čas viděl sporadické boje v mnoha částech trpasličích a elfích říší a dvě další obléhání Tor Alessi, stejně jako útok elfů na Karak Azul. Celkem jsem spočítal, že trpaslíci Karaku Osmi vrcholů ztratili nějakých osmnáct tisíc válečníků v bojích.

    Další zášť je další dopis napsaný velekrálem a popisuje novou fázi války. Osobní ztráta velkerále zajisté posílila válečné úsilí trpaslíků a po další generaci vedli trpaslíci ofenzívu za ofenzívou proti městům elfů. Avšak to nakonec vyčerpalo i zdroje trpaslíků a spád nemohl být dlouho udržován. Elfové rychle znovudobyli ztracené země a vedli protiútok, který trval nějakých stopadesát let.

    Mnoho našich udatných a ctihodných válečníků položilo své životy na oltář bojů a přidalo se k našim předkům v jejich posvátných síních, nechť se jejich dlažba nikdy neochodí. Každý bude vzpomínán za svou chrabrost a nezlomnost. Každý bude pomstěn na elfech. Ale žádná ztráta není taková jako ztráta naší vlastní krve, našeho syna a dědice, Snorriho Půlruče.

    Na zkrvavených pláních Angaz Baragdum domýšlivý Fénický král Caledor Křivopřísežník poprvé nastoupil do pole. Zbabělý pán elfů se krčil za svým vojskem, zatímco elfové a trpaslíci umírali pro jeho nadutost. Ušlechtilý Snorri, v jehož žilách proudila nejhustější krev králů, viděl, že temnota spadnuvší na naše říše může být ukončena. Podle tradic Snorri vyzval Fénického krále k osobnímu souboji, takže záležitost mohla být vyřízena. Ukázav čestnost a udatnost nade všechny meze Snorri nabídl Fénickému králi ctihodný prostředek, kterým by tato ničivá válka mohla být dovedena k řádnému konci. Fénický král za sebe přijal se slovy plnými pýchy a nestoudnosti, pohrdaje válečným uměním našeho druhu. Ale to nebylo rozhodnutí cti, ale strachu, neboť armáda elfů byla vážně tlačena a obklíčena naším lidem.

    Zatímco Snorri dodržoval řádné přípravy na souboj, despotický Caledor mu zasadil mocný úder svým kopím, prorazil Snorriho helmu a srazil ho na zem. Ač omámen a ohromen, Snorri obratně použil svůj štít k odražení Caledorových úderů a znovu se postavil na nohy. Pak, nepochybně očarován jemným čarodějnictvím Ulthuanu, Snorriho obrana selhala a kopí Fénického krále nalezlo znovu svůj cíl, proniknuvši Snorriho stehnem a přišpendlivši ho do zkrvaveného bahna. Vytahuje svůj meč Caledor přesekl gromrilový pancíř našeho syna a s velkým prolitím krve otevřel jeho hrudník. Ač vítězství bylo jasně jeho, Fénický král nepolevil ve svém útoku a usekl Snorrimu paži ( před Válkou odplaty šlechtici obou ras jednali civilizovanějšími způsoby a ve vojenských sporech se obvykle uplatňovala shovívavost a výkupné výměnou za zajatce, jak válka pokračovala, stávala se stále urputnější a nakonec byli zajatci na obou stranách obecně bez přemýšlení zabíjeni ). Pozvednuv jí jako trofej, poskakoval Caledor nafoukaně před svou armádou drže useknutou paži vysoko ve vzduchu. Byla to Snorriho garda, která znovu zasáhla, než mohly být zbytky našeho syna více poničeny, a Caledor se stáhl, odhodiv paži našeho milovaného dědice do hlubokého jezera, z nějž nebyla dosud vylovena. Snorriho stín bude putovat chodbami síní předků v mukách bez paže, v níž nosil zbraň, a zahanben. Nechť je známo, že bohatství a dluh velekrále připadne tomu, kdo zabije Caledora a pomství nás na odporném Fénickém králi Ulthuanu. Nechť dlouho hnije jeho stín ve sklepích nedůstojnosti.

    Imladrikova zkáza

    V dalších šesti letech došlo k dalším bitvám, během nichž byl dvakrát obležen Karaz-a-Karak, ač armády elfů byly vždy odraženy s velkými ztrátami. Další významnou událostí bylo velké vítězství trpaslíků.

    Kníže Imladrik, bratr Caledora II., byl zabit a jeho hanba odčiněna. U Oeragoru na svazích západně od Karak Izrilu velekrálův bratranec Morgrim Elgidum vedl vítězný zástup proti armádám Saphery a Yvresse ( dvě království elfího ostrova Ulthuanu, pravděpodobně identifikována heraldikou na štítech a korouhvích ). Za zločiny provedené našemu lidu si Morgrim vynutil krvavou pomstu. Pět tisíc elfů zaplatilo svými životy za svou namyšlenost. S udatností netypickou pro elfa vedl Imladrik útok proti Morgrimově štítové zdi a pobil mnoha našich nejlepších válečníků svou zářící čepelí. Ale přes svou chrabrost byl Imladrik krve Fénického krále a tím stejně vinen za bědy způsobené našemu lidu. Jediným úderem své runové sekery Morgrim sťal grifa, na něm Imladrik jel, a poslal jeho hlavu velekráli jako dar položenou na štítu elfího knížete. Imladrikův meč nemohl prolomit ochranné runy zapsané na Morgrimovo brnění velkým Ranuldem Stříbropalcem, a Morgrim zasadil elfímu princátku smrtící úder do hlavy. Ač bylo pokušení potupit tělo stejným způsobem, jako to Snorriho Půlruče, Morgrim se spokojil s prostým odstraněním elfova nosu, a pak umožnil sluhům knížete odnést pozůstatky k jakémukoliv pohřebnímu obřadu, jaký na ně čekal.

    Posel vyslaný lovci blízko prací u Gotdrek-bin-Gazanu přinesl dopis od Fénického krále pro elfí armádu tábořící na březích Stínoprosti. Nabízel ruku Caledorovy sestry Alaine komukoliv, kdo mu přinese vous Morgrima Elgiduma. Caledor se bude zodpovídat za tuto ohavnou nabídku odporné vraždy s úmyslem ponížit pány našeho lidu ( proti Caledorovi II. bylo zaznamenáno celkem 437 záští ).

    Zničení Athel Marayi

    Jak se válka vlekla dalších dvacet let, následuje množství záští směřujících ke špatnému zásobení, nedostatku zbraní a střeliva a dalším bitvám s elfy. Proud se skutečně začal obracet po trpasličím útoku na pevnost Athel Maraya.

    Navzdory požadavkům velekrále elfové Athel Marayi odmítli vrátit země, které uchvátili v minulých dvou staletích. Nyní bylo jejich uchvácení odčiněno spolu s věžemi a síněmi, které vystavěli v zemích našeho lidu. Velká kolona válečných strojů přivezená z Karaku Osmi vrcholů, Karaz-a-Karaku, Karak Azulu, Karak Varnu a Karak Kadrinu zpustošila město Athel Maraya. Elfové z města odmítli nabízený volný obchod, pošetile nás pokládajíce za stejně slabošské jako sebe sama. Byli pobiti kladivy a střelami z kuší za svou pošetilost.

    Sady byly spáleny a pole zpustošena. Louky byly zorány a osoleny a kameny budov rozdrceny k vyštěrkování Undgrin Ankor. Sochy z mramoru byly rozbity a jejich kusy použity na záchodové jímky v novém pivovaru v Karak Kadrinu. Oblouk velké brány byl vzat kameníky k předělání na věrnokámen pro krále Grundina. Nemalé množství zlata bylo získáno z pokladnic a vyraženo na řádné mince. Bylo nalezeno mnoho drahokamů, některé byly rozdrceny na prach, jelikož obsahovaly elfí zaříkání, ostatní nyní zdobí stropy komnat krále Hrallsona v Karak Azulu. Zde v Karaku Osmi vrcholů dveře inženýrského cechu nyní hrdě ukazují znak cti upravený do podoby Grungniho, nechť jeho svíce nikdy nevyhasne, vytvořený ze špiček dvou tisíc elfích kopí získaných z těl mrtvých.

    Poslední obležení Tor Alessi

    Uplynulo dalších 346 let a Caledor II. přijel do Starého světa dohlédnout na boj, když se stal rozčarován svými generály. Jelikož ani nechtěl poslouchat ostatní, ani nebyl vyhlášený stratég, přineslo to elfům pohromu, ač ani trpaslíci nebyli beze ztrát.

    Jak kovář bil do své kovadliny, naše armády bušily do odhodlání elfů, a nyní byl úkol dokonán. U Tor Alessi jsme znovu vyzkoušeli naši odvahu proti zhoubným elfům, tentokrát počtrnácté a naposled u města na pobřeží, nechť se jeho základy rozpadnou a ponoří do vln. Velekrál Gotrek, Sekera elfů, Hvězdodrtič ( nejsem si jist, odkud toto přízvisko pochází, ale předchází Válku odplaty ), vedl zástup a donutil mrzkého Caledora k bitvě. Na drakovi rudých šupin a ohnivého dechu, hromaditele zlata a znesvětitele našich zemí, takzvaný Fénický král vedl svou armádu. Velké bylo čarodějnictví vypuštěné kejklíři ze Saphery, tak ohnivé koule a blesky způsobily zmatek u našich strojů a naplnily oči mnohobarevnými světly jasnějšími než hvězdné lucerny Karaku Osmi vrcholů. Země byla rozervána puklinami, které se otevíraly pod šípomety a vrhaly naše posádky do rozeklaných roklí, které se pak uzavřely pevněji než královská pokladnice.

    Se září, která bledne jen v zářících vodách Okzhuf-a-Azgalu, elfí šípy pršely na helmy našeho zástupu, bíle opeřené a smrtící. Zeman Burakson byl zabit šípem, který pronikl jeho stokktrommem ( doslovný překlad znamená ‘ochranný vous’, nejsem si jist, co to znamená ), což vneslo do našich srdcí velký žal. Jako otáčení kola pohánějícího mlýn v potoce naše sekery neochabovaly ve své prácy a posekaly velmi mnoho elfů. Tři kovadliny zkázy byly dopraveny a jejich runy planuly mocí a údery runotepců. Trommi Železadruh přísahal, že stíny padlých ve třinácti předchozích bitvách u Tor Alessi povstaly ze síní předků, nechť jsou její zdi pokryty zlatými vlajkami.

    Třikrát houf Caledora Zbabělého vyrazil vpřed, v domýšlivosti věřící svým kopím a ne hradbám. Třikrát byl odražen zpět zástupem velekrále nechávaje za sebou koberec svých padlých. Při čtvrtém útoku se Fénický král vydal do pole osobně a naše šípky utrhly křídlo jeho oře, když útočil na postavení velekrále. Hvězdodrtič, Pán hor, Kladivo předků, byl rychlý a neústupný v konání svých povinností. Prosekal si cestu elfy, kteří přispěchali na pomoc Caledorovi Bezdruhovi, a svíral Grimnirovu sekeru tak mocně jako velký předek, nechť jeho vous vždy roste. Zasáhl krk Fénického krále a ostří sekery seklo tak hladce jako rozžhavená čepel skrz kruchufi ( kozí tuk, pravděpodobně nějaký druh sádla či sýra ). Z oddělené hlavy elfa Gotrek sebral zlatou korunu Ulthuanu jako platbu za škodu způsobenou našemu lidu v minulých staletích. Elfové, když viděli svého žalostného vůdce rozseknutého ve dví jako rozříznuté poleno, umožnili velekráli odtáhnout s jeho odměnou, a tak byla válka ukončena.

    Válka končí

    Jako při začátku války, samotný velekrál označil její závěr dopisem do každé državy a pevnosti v trpasličí říši.

    Bylo vybráno odškodnění za zločiny spáchané na našem lidu. Nechť se neříká, že jsme ztratili srdce nebo ohnuli záda pod břemenem, které na nás bylo vloženo. Skrze těžkou práci našich poddaných a sekeru v našich vlastních rukou leží Caledor Nenapravitelný mrtvý a jeho koruna je vzata jako odškodnění za naše nesmírné bědy a náklady. Tři věže Tor Alessi byly svrženy a s kamenů uděláme pokladnici pro naši výhru. Můžeme odejít v míru do našich zemí, přebudovat naše rodiny a domovy, odložit sekery a štíty a hledět s nadějí do budoucnosti. Pokud elfové nepřijmou laskavost tohoto posledního činu milosrdenství, stojíme připraveni odrazit jejich útoky a rozsekat každého jednoho z nich.

    Elfové opouštějí Starý svět

    Po smrti Caledora II. a získání Fénické koruny trpaslíci věřili, že rovnováha byla obnovena a zločiny elfů napraveny. Se svoují výhrou v rukou trpaslíci táhli zpět do svých pevností připraveni pokračovat ve svých životech, jakoby posledních pár set let neminulo.

    Je zaznamenáno, že elfové měli jiné plány. Uraženi ztrátou Fénické koruny a zavražděním svého krále knížata elfů shromáždila zbytek sil k útoku na Karaz-a-Karak. Možná naštěstí pro elfy k útoku nikdy nedošlo. Pokud by ano, je těžké vidět jiný konec než masakr elfů.

    Stalo se, že nějaká neznámá katastrofa dolehla na elfí domovinu a výnos Caledorova nástupce zastavil útok dříve, než začal. Elfí armády se nalodily na své lodě a opustily tyto břehy, aby se vrátily na Ulthuan vyřešit jakékoli problémy se tam udály. To byli poslední elfové Fénického krále viděni ve Starém světě na nějakých čtyři tisíce let, do času jejich návratu krátce před Velkou válkou proti chaosu.

    O trpaslících a elfech

    Ač důležitost a zarputilost Války odplaty může překvapit, že se udála není žel tak podivné. Jak obě říše rostly, elfové a trpaslíci se stali přirozenými soupeři, a ač se k sobě mnoho desetiletí chovali civilizovaně, tyto dvě rasy byly jako den a noc, nebo grik a chuf, jak říkají trpaslíci, a svár mezi nimi byl nevyhnutelný.

    Trpaslíci jsou přirozeně šetrní, pořádní, struční a tvrdohlaví. Cení si věcí ze země, hor a kamene. Jsou neústupní a zcela věrní, ale také nesmiřitelní a cílevědomí. Dávají přednost silnému pivu a oplzlým písním a vidí těžkou práci jako vhodnou činnost. Když jsou kolem jiné rasy, trpaslíci jsou vážný, klidný lid, který dává přednost tichu před důvěrnostmi a je v srdci podezřívavý na cokoliv netrpasličího původu. Mohou být samotářští a strozí, což mohou někteří považovat za hrubost. Jejich jazyk je drsný a jednoznačný, jejich těla jsou malá a statně stavěná. Trpaslíci také nevěří magii, pokud není zachycena jejich runami, a podezřívají ty, kteří se vrtají v tajemných uměních.

    Elfové oproti tomu milují otevřené prostory a oblohu. Jsou žvaniví a mají přirozený sklon k drbům a pletichaření, i u bezvýznamných záležitostí. Mají jemný cit a vytříbenou chuť, dávají přednost poezii a zlehka vonícímu vínu. Elfové jako lid jsou náchylní k namyšlenosti a pohrdáním ostatními a jsou cizinci považováni za sobecké a naduté. Mohou se jevit náladoví, neboť jsou svobodného srdce a následují své touhy a povinnost je často zapomenuta v žáru vášně. Jsou to objevitelé a poutníci, kteří cítí malá pouta k domovu a krbu a dávají přednost vidět nové kraje než dobře známé okolí. Elfové jsou také plní magie, možná největší představitelé magického umění na světě. Jsou vysocí a elegantní a pohybují se s kočičí ladností.

    Je těžké si představit dva různější národy, a to, že trpaslíci a elfové vůbec dokázali spolupracovat a spojit se je možná pozoruhodnější, než to, že na ně rozdílnost nakonec dopadla. Když byla země dobyta, možná začali elfové a trpaslíci hledět s větší závistí na vlastníctví toho druhého. Rozdíly v osobnostech mohly snadno zvětšit malé znevážení a nepochopení. Tak obě rasy následovaly svou vlastní povahu, a tak se stalo, že dvě největší říše, které kdy vládly Starému světu, upadly do krvavé války.

    Snorri Bělovous a Malekith

    Prvním velekrálem trpaslíků po odchodu bohů předků byl Snorri Bělovous. Byl to on, kdo uzavřel spojenectví s elfy a dokonce bojoval po jejich boku proti obludám temných sil, které napadly zemi v té době. Nejpřednějším mezi elfy byl Malekith, jejich vyslanec u velekrále a největší z jejich generálů. Někteří říkají, že byl synem mýtického Fénického krále Aenariona a elfí kouzelnice.

    Oba, Snorri a Malekith, byli schopnými válečníky a velkými vůdci svých armád. Díky jejich moci byly hordy zatlačeny na sever a nejdivočejších oblastí Starého světa, jako je tomu dnes. Jsou příběhy o tom, jak si při několika příležitostech navzájem zachránili život, když oni a jejich zástupy bojovali se zlými obludami tohoto světa a zahájili stavbu říší svého lidu.

    Nejstarší trpasličí příběhy, nyní již nevyprávěné, praví, že Malekith a Snorri nebyli jen přátelé v boji a představitelé svého lidu, ale byli tak blízkými přáteli, jak jen dva jedinci těchto odlišných ras mohou být. Nějaké neznámé nebezpečí sužovalo elfy a Malekith se vrátil na ostrov Ulthuan zasáhnout. Říká se, že Snorri obdaroval před odjezdem Malekitha mnoha věcmi. Mezi nimi byl stříbrný roh z horského tura téměř tak dlouhý, jako byl král veliký, a uzda pro Malekithova oře, zlacená a vykládaná stovkou broušených drahokamů. Snorri byl velmi znepokojen, že by se jeho druh již nemusel vrátit. Za sebe Malekith slíbil svou nehynoucí podporu Snorrimu a také dal své dary, které by dnes měly nevyčíslitelnou cenu. Plášť z kožešiny proslulého bílého lva z Ulthuanu byl mezi nimi, stejně jako ithilmarový pohár, který Snorri používal místo trpasličího korbele dokud nezemřel.

    Ti dva se láskyplně rozešli a již nikdy se nesetkali.

    Ztráty v boji

    Trpaslíci jsou od narození vytrvalými lidem nepodléhajícím nemocem nebo lehkým zraněním. V bojích, ač mohou být mnozí dočasně zneschopněni, se rychle vzpamatovávají ze svých zranění, pokud mají na zotavení několik dní. Jejich krev je hustá a rychle se sráží a jejich kosti jsou neobyčejně masivní a je těžké je zlomit. Díky tomu trpaslíci přežili tisíciletí bitev proti všem druhům nepřátel. Během počátku Války odplaty bylo přijímaným zvykem, že se zástup začal stahovat, jakmile měl více než třetinu ztrát, počítaje v to zraněné. Avšak jak válka pokračovala, boje se staly těžšími a delšími a v posledních fázích války některé zástupy dokonce bojovaly do posledního trpaslíka.

    Jako při shromažďování zástupu, je povinností každého klanu podívat se po svých válečnících a dohlédnout na pohřební obřady a léčení jejich zranění. Trpasličí dívky a kněžky Valayi se všechny učí prostým, ale účinným technikám léčení a dokáží dát do pořádku zraněného trpaslíka a poslat ho zpět do boje v překvapivě krátké době. Seznam níže to ukazuje a je vzat ze záznamů ztrát utrpěných zástupem Karaku Osmi vrcholů během sedméno obležení Tor Alessi.

    Význačné přežítí – v odkazu na stejnou bitvu jsem četl několik příběhů výjimečných přežití, i na trpasličí standardy. Zeman Dammin Ohňokrb byl proklán sedmnácti elfími šípy a přesto se zcela vzpamatoval a šel bojovat při osmém, devátém a desátém obležení Tor Alessi. Inženýr Alfi Hvězdokov byl zanechán mezi mrtvými spolu s posádkou jednoho z jeho šípometů, byv proklán dvacetšestkrát kopím, ztrativ pravou ruku a utrživ těžké zranění hlavy. Runami popsaná mechanická kopie nahradivší ruku vytvořená samorným Alfim a pánem run Throstim Železokladivem, prý byla schopna i nejjemnější manipulace.

    Klan Ztráty Uzdravení Významná úmrtí
    Ohňokrb 234 213 Zemani Fendri a Hrusti
    Skandigrar 453 289 Zeman Bathik, pán run Stříbronos
    Borvak-Barin 12 12
    Grumbak 486 475 Zemani Bandrok, Stubbi a Krandor
    Hakbaki 322 297 Zeman Furstus
    Gol-kabanak 52 35 Inženýr Gabrik

    Fénický král Caledor II.

    Nějakých čtyřista a třicet sedm různých záští je zapsáno proti králi Caledorovi II., nejvíce pro trpaslíky zabité jeho rukou. Během této doby trpaslíci přišli s velkým množstvím urážlivých titulů pro Caledora II., které jsem shromáždil zde pro zájemce:

    - Křivopřísežník ( nejhorší jméno, které může dát trpaslík jiné bytosti, nikdy není použito jinde v knize nenávisti )
    - Zbabělec
    - Bezdruh
    - Vyzáblík
    - Bezvousý
    - Milovník koz
    - Bledule, Princezna
    - Pivočichač
    - Pasák koz
    - Bezzlata
    - Zbytečný
    - Zlomený
    - Dlouhonosý
    - Zabíječ druhů
    - Nedůvěryhodný
    - Nervózní
    - Vystrašený hlukem
    - Bázlivec za tmy
    - Dítě
    - Křehký
    - Směšný
    - Zloděj vousů
    - Nesmyslně vysoký
    - Bezectný
    - Vetřelec

    Zášť k nemrtvým

    Konrádovy výstřelky

    Trpaslíci uctívají své mrtvé nade všechny věci, neboť jsou to smrtelné pozůstaky jejich předků. Trpasličí pohřby jsou dlouhé záležitosti soustředící se na připomínky činů zesnulých. Nekromancie a nemrtví naplňují trpaslícky ovzvláštním odporem a hrůzou a rušit pozůstatky mrtvých nebo komunikovat s dušemi v síních předků je jeden z největších zločinů v trpasličím zákoně.

    Zde následuje výběr záští náležícím nemrtvým a, pro učence z Říše zajímavě, k trpasličí účasti v strašlivých Válkách upířích hrabat.

    Vypořádání se s nemrtvými

    Neznámý človíček byl vyhnán z druhé nižší pohřební úrovně v západním dosahu, kam získal přístup skrz neobjevenou trhlinu v podpodklenbě pohřebních sklepů. Je pronásledován a měl by být přiveden před spravedlnost. Byly nalezeny nástroje duchorušení ( doslovný překlad, jeden by předpokládal nekromancii ) včetně nádoby plné kozí či slepičí krve, malé množství hřebíků, štětec vytvořený z lidských vlasů a stříbrné zrcadlo prastarého tvaru a patiny. Různé odřeniny na ochranných runách hrobky zemana Furginnsona odhalily, že človíček se pokoušel o nějaké odporné zaklínadlo. Runotepec Bakkar Šedohladivo prohlédl runy a byl spokojen, že jejich ochrana zůstala nedotčena.

    Špatné zprávy přišly ze Zhufbaru. Králův bratranec Goghbad zasnoubený s dcerou krále Barina ze Zhufbaru je mrtev. Když byl na návštěvě u své budoucí nevěsty, přidal se Goghbad k zástupu Zhufbaru prozkoumávajícímu nedávné zniční polí ječmene západně od pevnosti. Doprovázen oddílem lovců ( lovci jsou trpaslíci, kteří tráví většinu svých životů nad zemí, jsou první linií obrany proti útoku a znají okolní oblasti, často jsou používáni jako zvědové a záškodníci, k zastavení nepřátelského postupu nebo k útoku na nepřátelské zásobování ) znajících oblast putoval Goghbad k obchodní výspě Durazu Urbazundu zajistit bezpečnost svých budoucích příbuzných. Duraz Urbazund byl nalezen vypleněný a zničený a nebylo nalezeno žádné tělo. Zprvu padlo podezření na grobi, Goghbad poslal zprávu do Zhufbaru, aby byla shromážděna lovecká výprava. Než mohlo přijít větší množství válečníků, byl Duraz Urbazund napaden znovu. Na kopec se přihnala velká a nepřirozená bouře zakrývající všechno světlo a utápějící hory v děsivém šeru. Hejna obřích netopýrů se vrhla na výspu a plameny Goghbad a lovci zahnali vířící mračno padlých netopýrů beze ztrát. Ti, kteří odvedli lid Duraz Urbazundu, se vrátili. Nebyli to zelenokožci, ale houf neklidných mrtvých vedených obludným krvopijcem ( zanguzaz, doslovný překlad, podle všeho upír ). Mezi neživým houfem stála těla lidu Duraz Urbazundu. Rozzuřen nade vši představy Goghbad zaútočil a pokusil se probojovat si cestu ke krvepijci, aby mu usekl hlavu z těla a zničil zbytek. Útok byl rychle zastaven, a aby se vyhnul obklíčení nespočetné hordy, Goghbad a jeho válečníci se stáhli do opevnění Duraz Urbazundu. Zde vytvořili pevnou obranu a byli schopni držet hradby mnoho hodin, navzdory nekončícímu přílivu nemrtvých, kteří je napadli. Avšak s příchodem opravdové noci vedl sám krvepijec další vlnu neživých tvorů a žádný z Goghbadova zástupu se nemohl postavit jeho síle a rychlosti.Goghbad se střetl s touto nepřirozenou obludou s runovou sekerou a štítem v ruchou a zasadil jí mocnou ránu do hrudi. Tvor bojoval dál navzdory zející ráně v trupu a rozerval goghbadovo hrdlo svými tesáky. Goghbadovi druzi srdnatě bojovali, ale nemohli zachránit tělo králova bratrance a jeho osud je neznámý. Toto bylo vyprávěno těmi několika lovci, kteří unikli masakru. Král nařídil zemanům shromáždit válečníky pro tažení na sever na zúčtování s krvopijcem a poslal své vyslance do Zhufbaru ohlásit svůj záměr.

    Přišla zpráva ze Zhufbaru, že v zemích Říše není vše v pořádku. Mnoho staletí svárů rozložilo jejich smlouvy a náš lid je nechal jejich vlastním záležitostem. Naši obchodníci jednali se všemi frakcemi a uchazeči trůnu bez předpojatosti nebo náklonnosti, což přineslo velký zisk. Ač to bylo na úkor běd človíčků, není našim úkolem soudit jejich vnitřní problémy ( ač doba tří císařů vyčerpávala Říši, trpaslíci z ní velmi těžili, bez upřednostňování prodávali zbraně a nástroje komukoliv a všem šlechticům ochotným zaplatit jejich ceny, které byly značné i na trpasličí standardy, střelný prach vytvořený trpaslíky byl obzvláště vyhledáván a velká účinnost palných zbraní od tohoto období dále nepochybně vedla ke stále krvavějším bitvám ). Avšak nyní se to stalo záležitostí našich králů, neboť se objevil nový pretendent císařského trůnu. Hrabě Vlad von Carstein ze Sylvánie hraničící se Zhufbarem se odhalil jako krvopijec, a to velmi mocný. Král je přesvědčen, že to byl tento Vlad nebo jeden z jeho pekelných potomků, kdo je odpovědný za zabití jeho bratrance Goghbada, a zdvojnásobil své úsilí vypravit tažení na sever bojovat s touto obludou.

    Vzestup krvavého hraběte

    Král je plný hněvu, neboť prokletý Vlad byl zabit na hradbách človíčkovského města Altdorfu. Kdo bude nyní volán k odpovědnosti za nájezd na Duraz Urbazund a Goghbadovo zmizení?

    Povstal nový netvor k vedení třikrát prokletého spolku krvopijců vládnoucích Sylvánii. Jeho jméno je Konrád a bude mu vystaven plný účet plamenem a sekerou.

    Král vyplenil vesnici Gratelsperg na hranicích Hladového lesa. Hledaje přístřeší a zboží pro svůj zástup, utábořil se v blízkosti človíčkovských chýší. Jak nařizuje zvyk, král a malá družina hladivářů oznámila svůj příchod vůdci osady, podivnému človíčkovi jménem Kharl Vennegheist. Zprvu šlo všechno dobře a přivítání, ač chabé díky nuzné povahy Gratelspergu a řádění nemrtvých, bylo vřelé a laskavé. Hostinec ve vesnici byl poskytnut našemu králi k dispozici a ložnice v pánově vlastním domě byla nabídnuta k použití. Když král dřímal po koštování velkého množství místního piva, které bylo podle všech zpráv na lidské pivo docela dobré ( piva v Sylvánii jsou považována většinou lidí za téměř nepitelná, takže zda toto místo bylo nevšední nebo bylo královo koštování pouhým projevem královské zdvořilosti je sporné ), skupina vesničanů pronikla do komnat, kde zamotala krále do prostěradla a dala mu roubík z povlečení polštáře. Takto omezen nebyl král schopen vyvolat poplach a byl odnesen do káry na hnůj a skryt pod jejím páchnoucím obsahem, než byl dopraven do prastaré věže na okraji vesnice.

    Časem díky královu dodržování přísných tradic a rutin hlavní zásobovač Hynthyng Zlatolžic vstoupil do královy ložnice dotázat se na jeho chuť k půlnoční večeři. Po nalezení hostnince opuštěného a krále zmizelého donesl Hynthyng tuto hroznou novinu zemanu Garbarakovi, který probudil zástup a zahájil prohledávání vesnice a okolí. Dorazili k troskám věže, kde byl král skryt, a byli napadeni velkou hordou špinavých, krví potřísněných človíčků nahých krom bederních roušek a chováním krutých ( lidem jsou známí jako ghoulové, trpaslíci nemají ve svém jazyce přesný ekvivalent a zcela si oškliví pojetí kanibalismu ). Jlikož byli pokrytí krví, zeman Garbarak se obával nejhoršího ohledně králova osudu a spěšně vpadl do ruin.

    V podzemí nalezli dlouhou síň vyzdobenou strašidelným způsobem v temné parodii na banket. Obludný upír ( četl jsem několik potvrzujících hlášení o takových tvorech, někdy se nazývají vargulfové, obludy Strigosu ), plně třikrát větší než mohutný trpasličí válečník, řídil děsivou hostinu z křesla na jednom konci stolu osvětleném svícemi vyrobenými z lidského tuku. Náš král ležel svázán provazem, v ústech umístěno shnilé jablko, na zašlém stříbrném tácu uprostřed stolu, zatímco se vesničané lopotili u ohně, nad nějž připevňovali rošt. Obluda prchla před hněvem zemana Garbaraka, mizíc tajnými chodbami a její stopy zmizely s příchodem svítání. Král byl osvobozen ze svých pout.

    Kanibalističtí vesničané byli loveni. Ti, kteří se bránili, byli rosekáni a byla vykopána velká jáma na jejich těla, nejméně dva tucty desítek, ač nikdo z nás neměl žaludek na jejich spočítání. Zbytek byl svázán a převezen do Delverzheimu šest mil na jihu k předání kapitánu Valginovi ze stirlandské armády. Bylo pátráno po osobě Kharla Vennegheista, ale zůstal nenalezen. Vesnice byla zničena ohněm a střelným prachem a trosky věže byly požehnány lidským knězem ( byl to pravděpodobně Morrův kněz ), stejně jako runotepcem Jarlbikem.

    Hladový les

    Tento den zmiňujeme slabosti človíčků, zejména jejich nedostatek cti. Ale také připomínáme jejich odvahu, neboť ne všechny děti lidí jsou zbabělci a křivopřísežníci.

    Začneme prvními, neboť dnes byla aliance, do níž se zapojil náš král, otřesena slabostí človíčků. Naši partneři na tomto zkrvaveném poli byli tři: vůdci říšských zemí Reiklandu, Talabeclandu a Pustiny ( přesněji Marienburgu, všichni tři byli v té době sokové o císařský trůn ). Udeřil vrah, nepochybně poslán Konrádem von Carstein zasít zmatek mezi toto křehké spojenectví, neboť zajisté ani človíček by nebyl tak nezkušený, aby zabil své spojence v předvečer bitvy proti nenáviděným nemrtvým. Vrah či vrahové udeřili na hraběnku z Talabeclandu, její hrdlo bylo rozříznuto od ucha k uchu ( některé zprávy prohlašují, že vraha poslal hrabě z Reiklandu, a možná to je pouze trpasličí nevíra v takovou zradu, která o tom pochybuje ). Její lidé byli velmi dotčeni a také se obávali, že jejich samozvaná císařovna bude oživena služebníky krvopijce. Ač jsme nabídli ošetřit její tělo způsoby, které chrání naše předky, nechť jejich pivo věčně pění, srdce človíčků zahalila taková úzkost a černé myšlenky, že prostě rozsekali nešťastné tělo a pohřbily kousky odděleně. Taková neúcta je pro človíčky typická, jelikož smrt je něco, čeho se velmi bojí. Možná je to proto, že nemají naši záruku, že jejich životy byly stráveny v usilování o čest a ušlechtilost, a tak neustále pochybují, zda budou přijati svými předky.

    Smrt hraběnky spustila opravdový rikigraz ( zával či lavina, která rychle nabírá rychlost ) obviňování a protiobviňování. Vše to se odehrálo ve chvíli, kdy se houf Konráda Krvavého hraběte shromažďoval k útoku. Bezmasí mrtví z pradávných válek na nás táhli se zelenavými bronzovými štíty a meči, zatímco beztvaré kvílející hrůzné obludy trápily náš zástup svým chladným dotykem a zneklidňujícím vytím. Zatímco armády lidí bojovaly mezi sebou, byly to sekery a ramena našeho zástupu, na kterých ležela tíže bitvy. Pokud by nebylo odvahy všeho našeho lidu, bitva by jistě byla ztracena, neboť človíčci byli dychtiví prolít vlastní krev spíše než bojovat s nepřáteli ( několik oddílů se neúčastnilo soubojů a pomáhalo trpaslíkům, včetně několika posádek válečných strojů, které strávily čas s trpasličími inženýry, jež předchozí noc označili náměry a poskytli technické rady ohledně strojů ).

    Na konci boje po celodenní únavné práci to byla odvaha a síla mužů, kterou bylo třeba ocenit. Helmar z Marienburgu v Pustině, syn Helmuta osiřelý rukou Krvavého hraběte, pomstil svého otce způsobem nejctihodnějším a nejvhodnějším. Za pomoci chrabrého Grufbada, který sám dlužil krvavý závazek za smrt svého otce Helmar zasadil Konrádovi von Carstein smrtící úder. Grufbad dvakrát sekl do obludy takovou silou, která by přesekla strom. Když viděl, že tvor se z těchto hrozných ran vzpamatovává, přibodl Grufbad krvopijce k zemi. Nechť je známo potomkům, že, navzdory nelichotivým zprávám človíčků, neseděl na hraběti Konrádovi, aby ho zadržel ( není známo, jaký zdroj je tu zpochybňován ). Svým Runomečem, dědictvím svého postavení ukovaným před mnoha staletími géniem Alarica Šíleného, Helmar sťal Konráda von Carstein, a tak ukončil jeho hrůzovládu ( konec Válek upířích hrabat viděl mnoho trpaslíků zůstat v Říši, byla to druhá ze tří hlavních vln jejich stěhování do Říše, první byla během doby Sigmara, nechť nás na věky chrání, po Bitvě v průsmyku Černožár, poslední přímo po Velké válce proti chaosu, zejména trpaslíci padkých držav někdy dávali přednost nežít v jiné pevnosti kvůli strachu z hanby, a místo toho si vytvořili nové životy v zemích lidí, výsledkem jsou značně velké trpasličí čtvrti v mnoha městech a jejich zboží je tu mnohem dostupnější než v jicných zemích ). Král je uspokojen, že bylo dosaženo odplaty za Goghbadovu smrt.

    Válka upířích hrabat

    Prvním z upířích hrabat byl Vlad von Carstein, který uchvátil moc v Sylvánii a použil svou magii k postavení armády mrtvých proti Říši ve snaze stát se císařem. Nakonec byl zabit při obléhání města Altdorf. Jeho následníkem byl Konrád von Carstein, šílený řezník za života a stejně šílený jako jeden z nemrtvých. Jeho barbarský masakr tisíců donutil uchazeče o císařský trůn konečně se spojit a porazit ho, ač uspěli jen ve druhé snaze, když se pokusili se vzájemně zavraždit během Bitvy čtyř armád. Poslední, pravděpodobně nejnebezpečnější, upíří hrabě byl Mannfred von Carstein. Byl zběhlý v nekromantské moci a jeho armáda byla poražena jeho vlastní magií, když bylo sesláno uvolňující kouzlo během dalšího obléhání Altdorfu. Mannfredova armáda terorizovala Říši mnoho let, ale byla nakonec zničena, stejně jako upír, v Bitvě na Ďáblových blatech. Je třeba poznamenat, že od Konrádových dob trpaslíci odpovídají na volání o pomoc a ze Zhufbaru jsou posílány armády. Karak Kadrin a další državy bojují po boku vojáků Říše.

    Zášť ke krysákům

    Pád Karaku Osmi vrcholů

    Jedna z nejdelších a nejtrpčích záští trpasličí říše se týká zničení Karaku Osmi vrcholů. Tento čin byl tak ohavný, že do pádu velké pevnosti bylo zapleteno několik nepřátel trpaslíků. Zášť, kterou uvidíte přeloženou níže, popisuje činy prvních z těchto nepřátel, které trpaslíci označují ‘thaggoraki’, podivné rasy krysích oblud.

    Trpaslíci a krysáci

    Přetrvávají zvěsti, že i v Říši kráčejí krysi velikosti lidí po zadních nohou ( ač já se musím s takovým tvorem ještě osobně setkat ). Trpasličí legendy a knihy nenávisti se zmiňují o krysácích či thaggoraki, ač já pochybuji, že takové obludy jsou spřízněny s takzvanými skaveny, které údajně zamořují v tajnosti Říši.

    Mé bádání mi odhalilo, že historie mezi trpaslíky a krysáky je velmi dlouhá. Několik zápisů v knize nenávisti Karaku Osmi vrcholů mluví o táhnoucích se bitvách v chodbách proti těmto tvorům, otrávených studnách a ‘temných technologiích’, které ovládají. Další zápisky jsou zjevné z výtahů z knihy nenávisti Karak Azulu při objevení draka Mordraka a z hlášení dorazivších do Karak Azulu o pádu Karak Varnu a krysích obludách, které se objevily z hlubin, aby ho obsadily. Nejznámější je období, kdy ve Starém světě řádil Černý mor a thaggoraki se vynořili ze svých doupat, aby ve velkém množství napadli trpasličí země. Celé kapitoly v knihách nenávisti mnoha pevností jsou jim zasvěceny.

    Krom těchto důkazů je tomuto učenci známo málo o existenci takových tvorů a pravdivosti prohlášení, že něco jim podobného kráčí pod ulicemi samotné Říše. Zdálo by se, že krysáci mají spletitou síť chodeb táhnoucí se Starým světem, protínající na několika místech trpasličí Undgrinskou silnici a dokonce jí na jiných zcela pohltivší. Zjevná je rostoucí zášť trpaslíků proti této rase inteligentních krysích mutantů.

    Jsou objevena krysácká doupata v páté hloubi

    Tohoto dne horníci Chmurnokamenného klanu odkrývali bohatou žílu zlata a pronikli do obrovského bludiště chodeb. Při bližším zkoumání byly chodby odhaleny jako thaggorakské ( doslovný překlad je ‘vrah’ či ‘lapka’, ale také odkazuje na krysí tvory ) výroby, hrubé a páchnoucí, což je znamení krysáků. Prospektor Henkil ohlásil, že chodby není možné zmapovat a táhnou se mnoho mil.

    Válečná skupina krysáků pronikla do undgrinu a zabile Zorbina Ohňohelma a šestnáct horníků jeho klanu. Shromáždili se klanoví válečníci, ale thaggoraki prchli do svých chodeb a pronásledování bylo nemožné. Byla tedy vznesena zášť proti Henkilovi Chmurnokamenovi a Chmurnokamennému klanu za selhání při zakrytí narušení objevené jimi v undgrinu. Padesát krysích ocasů je požadováno jako odškodnění proti krysákům za smrti Zorbina a jeho druhů.

    Zničeny doly Karag zilfinu

    Útoky krysáků jsou každým dnem častější. Havěť je povzbuzena svým zvyšujícím se počtem. Často se objevují bez varování, udeřivše ze svých doupat. Grungni truchli, jelikož tři doly Karag Zilfinu ( znamená Ošlehaná hora ) padly.

    Ve Varkundu byli zabiti klanoví trpaslíci Měďozadů, Kamenoručů a Bronzopěsťů v počtu padesáti, když je zahalil jed přinesený tlupou krysáků s podivnými vynálezy přivázanými k jejich zablešeným čenichům držících koule se zelenavým plynem. Žilmistr Ankmar Bronzopěst zastřelil jednoho svou kuší a rychle shromáždil střelce k zabití ostatních. Za nimi přišlo množství krysáků vedených větším, černosrstým válečníkem nesoucím halapartnu se širokou čepelí a oděném v silném brnění. Důl byl obsazen. Ženisté na příkaz žilmistra Ankmara zavalili chodby, havěť byla držena na uzdě střelci a důl byl přenechán nenáviděnému nepříteli. Valayiny zuby.

    V Runkarnu bylo napadeno přímo důlní zařízení. Dřevěné vzpěry se změnily v prach oheň vrhajícím strojem krysáků, stejně jako množství trpaslíků klanu Železozadů a samotný důl se zhroutil pohřbívaje pod sebou vše krom hrstky přeživších. Ti, kteří unikli, aby vyprávěli o těchto nejodpornějších skutcích, zemřeli brzo po té. U Grungniho vousu, takové hrubé stroje jsou urážkou každého trpaslíka.

    V Undkaru černě odění skaveni napadli prospektory jedovými čepelemi. Zbaběle zaútočili ze stínů a pobili mnohé dawi, než mohla být vyměřena odveta. S typickou odvahou havěti krasáci utekli, jakmile se setkali s tvrdým trpasličím odporem, ale ne dříve, než otrávili mnoho studní. Okamžitě po útoku byla podzemní řeka pod Undkarem prozkoumána a prospektoři objevili kusy zelenočerného žhnoucího kamene, čiré hmoty chaosu. Zakrátko byly umístěny odstřelovací nálože ( některé záznamy, které jsem četl, naznačují, že střelný prach nebyl objeven trpaslíky ještě další sto let, tyto nálože byly pravděpodobně založené na alkoholu a navržené k odstranění klíčových kamenů umístěných po državě k zavalení konkrétních chodeb v případě vpádu ) po celé délce pod Undkarem a důl i řeka byly pohřbeny pod skalou. Tisíc krysích ocasů za tento čin.

    Tohoto dne složil Rikti Železozad, jediný přeživší z klanu Železozadů, zabíječský slib. Po pozření velkého množství věder Duricova Nejlepšího dawi prospal svou směnu v Runkarnském dole v klanovém sídle, a tak unikl osudu svých příbuzných. Putoval do temnoty v podzemí a nikdy již nebyl spatřen.

    Citadela Osmi vrcholů je ztracena

    S očima na havěti dole horda grobi z hor nerušeně rostla. Roh u Východní brány ( Východní brána je hlavním příchodem do Karaku Osmi vrcholů a dá se jí dosáhnout skrze Průsmyk smrti, je dodnes bráněna silnou strážní věží, nedávno zpevněné králem Belegarem a jeho druhy, samotná brána je obrovská a působivá jako všechna trpasličí architektura, ač byla nedávno také opravena a posílena dalšími věžmi a zařazením nehybných válečných strojů ) zazněl přes vrcholky, když byla citadela na povrchu napadena obrovskou hordou zelenokožců. Více než stovka grobi padla při odražení prvního útoku, ale ne bez smrti dvaceti jednoho klanového válečníka. Král Lunn tímto vyhlašuje zášť proti kmenům zelenokožců Vrčícího slunce a Vyjícího měsíce za tento poslední zločin.

    Královští kladiváři posílili citadelu, ale bylo to marné, jelikož byla posádka nucena opustit vnější val. Více než stovka dawi padla jen při tomto posledním útoku. Jejich jména byla zapsána do knihy vzpomínek.

    Útoky krysáků zespoda pokračovaly nezmírněně a žádné další jednotky nemohly být poslány na podporu citadely. Mnoho vnějších budov města bylo opuštěno: sklady piva, nálevny, pivovary a klanové síně, které stály věky, byly zničeny, umění jejich původních tvůrců bylo navěky ztraceno. Dreng tromm!

    Grobi použili hrubé válečné stroje a shromáždili velkou tlupu trollů, aby vrhala kameny na citadely. Ač byla jejich přesnost chabá, množství střel byl takový, že způsobyl velkou zkázu, a to rovněž na šípometech a katapultech na věži ( citadela Osmi vrchalů byla dobře chráněna, měla silnou posádku a měla několik válečných strojů na klíčových místech, ale tato obrana se ukázala zbytečná, jelikož grobi a skaveni zaútočili skrz chodby ). Zeman Halkenhaf Kamenovous, strážce brány, byl zabit a sněden trollem a vnitřní val téměř padl. Král Lunn tímto vyhlašuje zášť proti tvorovi a všem jeho odporného druhu.

    Grobi s neochvějností zaútočili na vnitřní zeď a horní hlouby byly také napadeny. S těžkým srdcem král Lunn zastavil všechno úsilí o udržení velké zdi a opustil ji. Všechna zbývající obrana byla stažena zpět do citadely, když byl nařízen úplný ústup. Král Lunn zdvojnásobil obránce dole u Brány drahokamů. Do královských komnat došlo hlášení, že útoky krysáků zesílily. Všechny cesty do nižších hloubí pevnosti byly zapačetěny.

    Darkund pomstěn

    Bitvy s krysáky jsou nyní na denním pořádku. Dnes bylo hlídkou lamželezů objeveno velké doupě severně od Varkundu. Inženýrský mistr Finbold Finkson nařídil ženistům umístit nálože ke všem východům. To byla pomalá práce, ale proběhla bez povšimnutí krysáků. Následujícím výbuchem bylo zničeno několik brlohů a velmi mnoho nor, když se doupě zhroutilo. Varkund byl havěti odepřen a byla provedena malá pomsta, tak rozhodl král Lunn.

    Osm vrcholů je roztrhán na kusy

    Množství zemětřesení zničilo Vala-Azrilungol ( doslova znamená ‘Královna stříbrných hlubin’ ). Grungniho hněv. V zemi se otevřely hluboké trhliny a klenuté síně Osmi vrcholů popraskaly. Karag Zilfin byl zcela zamořen, když thaggoraki a grobi zaplavili chodby v nesčetném množství, jelikož jim velké trhliny ve zdech pevnosti umožnily přístup. Hlídky lamželezů nedostačují udržet je na uzdě a král nařídil zoufalý ústup. Množství dawi pohromou prořídlo a Zilfin padl.

    Karak Yar ( doslova ‘Soumračná hora’ ) byl tohoto dne ztracen. Zprávy o příčinách této ztráty jsou kusé. Těch několik přeživších z vrcholu mluví o ‘prastrém zlu’, které se probudilo pod horou. Král Lunn nařídil všechny cesty ke karagu magicky zapečetit.

    Další otřesy postihly državu a hlavní nápor nesl Karag Mhonar ( doslova ‘Stínová hora’ ). V nižších hloubích velké řeky lávy pohltily celé doly stejně jako nespočet dílen a kováren. Došly zprávy z Karak Drazhu a Karak Azulu, že Karag Dron a Karag Haraz ( znamená ‘Bouřlivá hora’ a ‘Ohnivá hora’, trpaslíci se dlouho učili pochopit nebezpečí sopek a jak využít jejich moc ku prospěchu, ve studiích některých mých současníků se uvádí, že některé inženýrské cechy dokázaly využít energii vytvářenou sopkou, vytvořivše složitý systém měděných trubek a dmychadel k zahřívání, dále je známo, že trpaslíci nemají nic raději než pečení na rozžhaveném sopečném kameni tvrdíce, že není lepší způsob pečení masa ) vybuchly. Trhliny s lávou a hořící průrvy učinily horu neschodnou a hordy skavenů a grobi ji zamořily. Král Lunn nařídil opustit horu, dokud se dali krysáci a zelenokožci odrazit a zhodnotit rozsah škod. Za tuto poslední svatokrádež byla do kronu zanesena zášť proti krysákům a grobi.

    Karagril ( znamená ‘Stříbroroh’, všechny vrcholy po Stříbroroh strážily východní přístup do města, zatímco zbylé čtyři vrcholky strážily západ ), Karag Lhune ( znamená ‘Srpková hora’ ), Karag Rhyn ( znamená ‘Červenoskalá hora’ ) a Karak Nar ( znamená ‘Hora svítání’ ) padly. Dreng Tromm. Většina nižších hloubí Karagrilu byla zaplavena povodní, vyšší hloubi byly sužovány orky. Velké množství trollů napadlo Karag Lhune skrze jednu z mnoha puklin způsobenou zemětřeseními. Krysáci zaútočili zespodu pošpiňujíce studny a zapalujíce hodovní síně. Klanoví válečníci pevnosti bojovali v chodbách a klenbách hory, ale bylo to marné. V Karag Rhynu se objevily zprávy o děsivém trollovi terorizujícímu hlouby poháněnému náhončími krysáků. Do Kvinn-Wyru ( osmý a poslední vrchol, znamenající ‘Bílá paní’, zde v této sněhem pokryté hoře sídlil Valayin chrám ) došly zvěsti o obludě s kusy zářícího kamene zaraženými v kůži, větší a hrozivější než jakýkoliv troll dřívějška, tak prastaré a smrtící, že se jí nemohl postavit žádný dawi. To byla poslední zpráva z Karag Rhynu. Nar byl zaplaven thaggoraki, jejichž čarodějné zbraně spálily a pobily dawi bojující s grobi a krysáky na dvou frontách. Jedový plyn naplnil undgrin, pevné brnění zbrojířství Osmi vrcholů proti němu neposkytuje ochranu. Thagi. Ani palec nebyl dán snadno, ale obránci byli zaplaveni. Bude na ně vzpomínáno. Nářek krále Lunna byl zaznamenán zde stejně jako zášti proti celé rase grobi a krysáků za ztrátu sedmi vrcholů. Není zůstává jen Kvinn-Wyr ( četnost a stručnost těchto záští naznačuje velmi rychlé obsazování državy, ze záznamů není jasné, které državy padlu první, ale padly, je známo, že Bílá paní, v té době osamocená bašta krále Lunna, byla poslední, která padla označujíc konec Karaku Osmi vrcholů ).

    Kvinn-Wyr byl napaden obrovskou hordou krysáků zespodu a zelenokožci pokračovali v útoku na citadelu zhora se stále více útoky skrze nestrážené chodby. Nižší hlouby padly rychle, kovárny a doly byly zničeny po malém odporu. Zášť proti grobi a krysákům za tento podlý zločin. Država stále ztrácí komnatu po komnatě, ale každá stopa je zaplacena v krysácké a grobí krvi. Poslední odpor je shromážděn u Brány drahokamů, ale krysáků je příliš mnoho. Jejich válečné stroje způsobují strašlivou spoušť, jejich řady posilují zmutované krysí obludy a další obludnosti. Brána drahokamů padla a byla otevřena cesta k Východnímu schodišti Osmi vrcholů a k srdci pevnosti. S hlubokou hanbou a lítostí král Lunn nařídil ústup pochopiv, že s tak malým počtem nemohou být krysáci a grobi odraženi. Všechny poklady pevnosti, které mohly být odneseny, byly shromážděny. Svatyně a hrobky předků byly zapečetěny runami v naději, že nepřítel nebude schopen vstoupit. Cesta do hloubí byla zavalena.

    Král Lunn shromáždil zbytky Osmi vrcholů v královské síni v citadele. Následuje osobní deník samotného krále:

    Kvinn-Wyr padl a s ním poslední naděje Osmi vrcholů. Zespodu krysáci zamořili dolní hlouby. Grimnir nechť si vezme jejich oči. Nahoře se shromažďují grobí kmeny. Jejich pach je hmatatelný a potřísnil i vzduch královské síně. Sotva dokáži vdechnout jeho další nádech. Žádám Grungniho za odpuštění, neboť nemůžeme déle setrvávat na tomto místě temných ozvěn a ztracené slávy.

    Tohoto dne jsem shromáždil všechny klany, přestože byly samotné naše zdi napadeny grobi. Když jsem spatřil zarputilé výrazy mých druhů, uvědomil jsem si závazek v krvi zaplacený dawi Osmi vrcholů v bojích za svou pevnost, zůstalo sotva tisíc trpaslíků. Ale stále byli hrdí, drželi svíraly aze a grundy, připraveni na poslední bitvu. Tak ozbrojeny se klany shromáždily v skorech a sakdonech ( podle mých znalostí trpasličího číselného systému skor znamená skupina po dvaceti, zatímco sakdon doslova znamená pět desítek, tedy padesát ). Pak jsem nařídil otevřít velké brány horní citadely.

    Dovnitř se valili grobi, vyjíce a troubíce. Dreng Tromm, že musíme nechat pevnost takové špíně. Jejich páchnoucí řady narazily na naše štíty a byl nařízen postup. Stále, přestože byl tlak grobích těl silný, poslední zástup Osmi vrcholů táhl z jeho posvátných síní. Rychle jsme získali nádvoří citadely, a já plakal, zatímco jsem zabíjel, grobí krev smáčela můj vous. Neplakal jsem pro grobi, ale pro ty, které jsme nechali za sebou. Boj byl nejtvrdší u vnější zdi, neboť zde se shromáždilo nejvíc grobích kmenů. Ale s cestou do Osmi vrcholů otevřenou mnozí ztratili vůli bojovat a trosky citadely byly brzo vyčištěny.

    Na konci leželo sedmdesát čtyři klanových bratří mrtvo, jejich jména vyryta mou vlastní krví, dluh zášti za každého z nich. Naše cesta vedla na jih k pevnosti šlechetného Kazgara, krále Azulu, cesta podnikána s těžkým srdcem. Osm vrcholů padlo, drahokam Karak Ankoru je ztracen. Jsou toto poslední dny Vala-Azrilungolu?

    Po tisíci letech odporu jakmile padl Karak Osmi vrcholů ztratili trpaslíci tři pevnosti v padesáti krátkých letech. Podle mého bádání se zdá, že Vala-Azrilungol bylo klíčem k porážce všech jižních držav roku -469, s výjimkou Karak Azulu. Prvním byl Karak Izil, nyní znám jako Karak Azgal či Dračí skála, který byl vypleněn drakem Graugem Strašlivým, pak přišla zkáza Karak Drazhu známého nyní jako Černá skála. Karak Drazh se nakonec stal doupětem orčího vojevůdce Gorfanga Střevohnila.

    Pád Osmi vrcholů

    1. Krysáci pronikají na galerii z dolů
    2. Obránci v kasárnách jsou vytlačeni na galerii
    3. Posily spěchají do kasáren, ale není pomoci
    4. Spojené útoky z dolů a točitém schodišti si vynucují ústup do klanových síní
    5. Kdysáci zahajují křídelní útok ze schodiště třetí hloubi
    6. Obléhaní trpaslíci opouštějí klanové síně a jsou zatlačeni zpět k Bráně drahokamů
    7. Bitva o Bránu drahokamů je prohrána a Východní síň je dobyta

    Zášť k zelenokožcům ( část druhá )

    Skarsnikova drzost

    Tato nenávist popisuje druhého z trpasličích nepřátel, kteří mají nejvíce záznamů při zničení a následném poskvrnění Karaku Osmi vrcholů. Jméno Skarsnik se objevuje, aby dlouho žilo ve vzpomínkách trpaslíků, zelenokožec, kterému vyhrazují mimořádnou zlobu.

    Dávná je nenávist chovaná trpaslíky k rase zelenokožců. Táhne se mnoho stovek let do doby Gobliních válek. Během této doby po té, co Karak Ankor utrpěl ničením zemětřesení a záplav, se orkové a goblini vynořili z temnoty pod světem a vyplenili a dobyli mnoho ztracených držav. Trpaslíci to nesou hořce a válka proti goblinům trvala více než tisíc let, dokud byli i trpaslíci nuceni připustit si vážné porážky. To je důvodem velkého nepřátelství, které trpaslíci pociťují zvláště silně.

    Karak Ungor byl první z padlých držav, téměř před čtyřmi tisíci lety. Byl zabrán nočními gobliny a přejmenován na Horu rudého oka. Byl následován několika dalšími. Karakem Drazh, nyní nazývaným Černá skála, Karak Varn, Karak Azgal či Dračí skála, všechny padly, stejně jako Karak Osmi vrcholů. Mé záznamy naznačují, že to nebyla jen rasa zelenokožců, která způsobila zničení mnoha trpasličích držav, ale byli tomu jistě nápomocní a to, společně s mnoha činy spáchanými od té doby a zapsanými krví v knihách nenávisti jim zajistilo, že nenávist pociťovaná k orkům a goblinům bude nekonečná.

    Bitva u citadely

    Tohoto dne král Belegar Kovokladivo z klanu Angrund znovudobyl citadely Vala-Azrilungol ( trvalo mnoho let, než trpaslíci provedli úspěšnou výpravu do Karaku Osmi vrcholů, od jejího pádu do Belegarova dobytí o pevnost bojovali krysáci a zelenokožci, z nichž ani jedni neměli sílu vyhnat ty druhé, bylo dosaženo mrtvého bodu a v hlubinách se usazovalo stále více a více netvorů, mnoho dobrodruhů z ostatních držav a dokonce z Říše pořádalo výpravy k získání pokladů stále ukrytých uvnitř, ale je málo známo co, pokud něco, bylo během této doby zachráněno ).

    Král Belegar s armádou sebranou z Karaz-a-Karaku zajistil severní cestu k pevnosti. Odporné grobí totemy hyzdily kraje silnice a zdobily je lebky udatných trpasličích dobrodruhů. Belegar tedy vyhlásil zášť proti kmenům nočních goblinů za spáchání takového činu a za špínu, kterou vytvořily roky jejich okupace.

    Tisíce žalů, když byla nalezena citadela ve zchátralém stavu, hrdá dawí práce byla poskvrněna hrubými stavbami grobi. Velkou daň v krvi za toto znesvěcení. Grobi odění v roztrhaných róbách s kápí, byli viděni mezi sutinami a zazněl pronikavý roh. Došlo k bitvě u brány do citadely. Grobi nesoucí kouli na řetězu, zcela šílený, způsobil vážnou škodu na ponurém bratrstvu. V hněvu střelci krále Belegara zabili špinavého grobiho šipkami.

    Další grobí zbabělost, když byl zástup napaden střelami vrhanými vratkými stroji ze strážních věží na cimbuří a balvany vrhanými dolů do úzké soutěsky, kde leží citadela. Při této poslední zradě bylo mnoho mrtvých dawi. Jejich jména budou vzpomínána. Kletba nechť padne na grobi a všechen jejich druh.

    Belegar postupoval ke zdem citadely s velkou hromadou mrtvých zelenokožců za sebou. On a jeho věrní válečníci vysekali rudou cestu srkze řady grobi pobíjejíce každého v cestě k pevnosti. Po mnoha dloulých letech obsazení zelenokožci byla citadela konečně vyčištěna a poskvrnění na ní zcela odstraněno, jelikož žádnému grobi nebylo umožněno utéci živému.

    Král Belegar nařídil citadelu znovu opevnit a všechny krom jedné chodby zapačetit. Lamželezové byli posláni do první hloubi byly zachráněny poklady pokládané za ztracené. Nechť je známo, že tento den byl jménem krále Lunna zasazen úder zeleným uchvatitelům Vala-Azrilungolu. Sláva Belegarovi, pánu Osmi vrcholů.

    Cesta do nižších hloubí je uzavřena

    Ze tří hlídek poslaných do nižších hloubí se jen jedna vrátila s tím, že je tam velké množství grobi a krysáků. Král Belegar tímto vznáší zášť proti vrahům Badriho Grimsona, Krudda Železobodce, Gorima Jorgsona, Finbula Skálozáda, Skalliho Trollbitera, Vragniho Yorrisona a Mudriho Skalfinnsona. Jejich jména jsou navěky zapsána v kronu.

    Útoky proti povrchovému městu každodenně rostou a král Belegar tímto nařizuje, aby byly chodby do druhé hloubi zapačetěny. Většina první hloubi je nyní v našem vlastnictví, chvalme Valayu, ale další nájezdy do nižších hrobek jsou nyní stále vzácnější.

    Belegar umožňuje průchod do hloubí cizincům

    Tohoto dne umožnil král Belegar tlupě cizinců z Říše ctě dluh dávných věků putovat za Barak Khatúl ( doslova znamená ‘brána do čekajících nebezpečí’, tyto dveře byly jedinou cestou z takzvané průzkumnické síně do nedobytých oblastí Osmi vrcholů, četl jsem zprávy, že dveře byly vyrobeny z ocele, měly závoru a byly posíleny ochrannými runami ) při hledání ztracených pokladů Osmi vrcholů. Daň jedené desetiny jakéhokoliv nalezeného pokladu byla stanovena jako dohodnutá cena stvrzená přísahou. Žádný z dobrodruhů se nevrátil a Barak Khatúl byl uzavřen.

    Tohoto dne Faragrim z Osmi vrcholů ( některé zdroje, které jsem četl, naznačují, že Faragrim jednal jako Belegarův průvodce při hledání cesty do citadely a horního města Osmi vrcholů, a že jeho znalosti chodeb a krypt v hloubích ústilo v objevení několika dlouho ztracených pokladů, ale přidávám varování, takové zprávy by měly být přijímány s opatrností, jelikož jsou z druhé ruky od básníka a dobrodruha Felixe Jaegara, hledaného psance ) vstoupil do hloubí hledat ztracené poklady državy.

    Faragrim se vrátil z nižších hloubí putuje dále než kdokoli před ním se zprávou o dávném pokladu a tísnivém zlu v temnotách pod světem. Doslechnuvše se o jeho činech mnozí další přišli do Osmi vrcholů hledajíce zlato a drahokamy krále Lunna. Mnozí nebyli již nikdy spatřeni.

    Nechť je známo, že tohoto dne si Gotrek, syn Gurniho, s několika muži z Říše s sebou, zajistil povolení krále Belegara putovat za Barak Khatúl a do nižších hloubí Osmi vrcholů.

    Gotrek, syn Gurniho, se vrátil z hloubí Osmi vrcholů zabiv mohutného trolla s jedním dalším přeživší. Človíček označovaný jako Felix Jaegar získal magickou čepel svých předků. Král Belegar tímto uděluje Felixu Jaegarovi povolení vzít si meč bez zdanění jako uznání činů Gotreka, syna Gurniho, a přísahy velekrále Krugana Železovouse ( mluví se o záchraně velekrále naším pánem Sigmarem v dávných dobách a vytvoření silných vazeb mezi lidmi Říše a trpaslíky, je možné předpokládat, že čepel byla říšského úůvodu, když se s ní král Belegar byl ochoten rozloučit ).

    Citadela obležena

    Urkové a grobi se hromadí kolem městských zdí Osmi vrcholů ve velkých počtech. Na přání královny Kemmy král Belegar nařídil poslat okamžitě do Karaz-a-Karaku žádost o pomoc. Poslal malou skupinu lovců, nechť je Grungni vede a chrání, skrze skryté chodby vedoucí na západní svahy, kde je horda zelenokožců nejméně početná.

    Nejctihodnějšímu pánu Duregarovi.

    Věřím, že tato zpráva vás zastihne silného na mysli a širokého v obvodu.

    Je vítanou změnou, že vám mohu poslat zprávy o našich úspěších, ale neradujte se předčasně, neboť přes tuto zprávu doba oslav ještě musí přijít. Připomínám vám náš poslední rozhovor, přestože vím, že to není třeba. Můj klan strávil mnoho let sbíráním sil v přípravě k tažení na jih. S povzneseným duchem jsme se vydali do dávných průsmyků. Lunnův lid byl znovu dychtiv cítit půdu naší domoviny pod svýma nohama. Příliš mnoho staletí uplynulo od doby, kdy trpasličí oči pohlédly na Vala-Azrilungol.

    Cesta byla rychlá a žádní grobi ani gronti nám nezkřížili cestu. Vstoupili jsme do kotliny, kde kdysi stálo hrdé a vysoké město, skrze průsmyk vinoucí se kolem Kvinn-Wyru. Pohled na opevnění, ač leželo v troskách, pohnulo srdcem každého válečníka takovým zanícením, že ani já takové dříve nepocítil.

    V armádě vzrůstal šelest a nemohl být utišen.

    Přeji si, abych mohl prohlásit, že naše cesta k severnímu vstupu do Kazadu byla provedena se stejnou radostí, ale odporné grobí totemy z nebohých dobrodruhů srazily našeho ducha. Jejich lebky nyní vítaly náš příchod a rychle nám připomenuly nebezpečí, kterému jsme čelili.

    Když jsme prošli troskami severní brány, příliv černě oděných nočních goblinů se vyhrnul ze zdí a nahromadil se před námi. Vytvořivše pevnou štítovou zeď se mí válečníci připravili na útok. Šílení fanatici napojení toxickými houbami si vybrali velkou daň mnoha z mých druhů, stejně jako dravé jeskynní čvachty, jejichž obrovské zuby prokously i nejsilnější brnění. Obrovské balvany dopadaly do našich řad a velké oštěpy byly vrhány do našeho středu, ale s pevnou odvahou hrdá armáda stála.

    Napadli nás odporní grobi, jejichž počet třikrát překonával naší malou skupinu. Vlna za vlnou brebentících zelenokožců se valila z trosek, ale v našich srdcích jsme věděli, že pomsta je na dosah. Se jmény našich padlých předků na rtech si každý trpaslík z našeho klanu vybral pomstu. Večer nebyl jediný dýchající zelenokožec mezi zdmi města.

    Zatímco píši tuto zprávu, mí válečníci a inženýři narychlo sestavují barikády kolem vnitřní zdi. Jakmile se zpráva rozšíří, můžete si být jist, jakože zlato září a elfové lžou, že mnohem víc grobi se shrmáždí k pokusu získat, co jim nepatří. Mé hlídky si již všimly pohybu mezi troskami kdysi vnějšího opevnění.

    Pokud máme mít nějakou šanci udržet naše postavení ve městě, pak potřebujeme posily. Čas získat jižní državy je na dosah, ale není jen v mé moci to provést.

    Můj rod vám již dluží víc, než bude schopen kdy splatit, za vaší štědrou pohostinnost při našem přijetí jako uprchlíků v Karaz-a-Karaku. Pokud pošlete jakoukoliv pomoc v této době potřeby, pak mohu snít o tom, že hrdé město Karak Osmi vrcholů splatí vaše přátelství.

    Počestně váš, Belegar.

    Bitva čelistí

    Pán Duregar Kladivopěst a zástup jeho rodu byli tohoto dne napadeni u západního vstupu do Varag Kadrinu ( přeloženo jako Průsmyk vzteklého psa, tato cesta vede skrz Hory konce světa na sever do Černých hor a Avarlandu ). Král putoval na jih z Karaz-a-Karaku, když k němu dorazila zpráva, že je jeho klanový bratr Belegar obležen v Osmi vrcholech.

    Grobi jedoucí na vlcích dosáhli zadní linie trpasličího zástupu a byli pobiti někteří opozdilci. Jejich jména budou zapsána do knihy vzpomínech. Pán Duregar rychle uspořádal své síly, když se obrovská armáda urků vynořila z chodeb v strmých stěnách údolí. Runotepec Hurgar Černý pobil dva skory zelenokožců svým kladivem. Tlupa zabíječů vedená Dorinem Hrubosekem zničila velkou skupinu urků a skalních trollů. Vlkojozdci spěchající po křídlech zástupu byli pobiti kušiníky. Útok nějakých třiceti klanových válečníků vedených samotným pánem Duregarem prolomil grobí hordu, která prchla do skalnatých kopců údolí. Zbytek cesty na východ průsmykem byl bez dalších příhod.

    Duregar dosahuje Východní brány

    Zanechávaje Varag Kadrin za sebou a putuje na jih pán Duregar dosáhl Východní brány Karaku Osmi vrcholů na konci Uzkul Kadrinu ( přeloženo jako Průsmyk smrti, cesta po Staré trpasličí cestě, nejpravděpodobnější způsob, kterým se Duregar dostal k Východní bráně ) a byl přepaden. Ukazujíce nepřirozenou lstivost grobi a urkové vojsko obklíčili. Následuje detailní popis bitvy přeložený z osobního deníku pána Duregara.

    První pohled na grobi se naskytl ve strážní věži Východní brány. Odporní tvorové jí přestavěli s fušérskou zručností a postavili tam válečné stroje stejně hrubého typu. Před samotnou Východní branou se jeskynní grobi shromáždili ve velkém počtu podporováni urky.

    Zástup se připravil čelit tomuto nepříteli, když údolím zazněl odporný válečný pokřik. Ze severu a jihu skrze staré doly vrcholu a vypleněných hrobek mých předků, proklínám zelenokožce za tuto svatokrádež, se druhá a třetí horda, zprvu skrytá kameny, nahrnula do úzké soutěsky, jeskynní grobi hnali bídné zubaté tvory a pálili černé šípy do našich řad. Borri, syn Thaggiho, byl první, kdo padl, ale než se z jeho rtů ozvalo smrtelné zachroptění, zástup byl obklíčen, když čtvrtá armáda z východu zablokovala naši jedinou cestu k ústupu. Na tom nezáleželo, žádný trpaslík neustoupí grobím sviním, tak přásahá Duregar Kladivopěst. Východní zelenokožci rychle uzavřeli past, urkové jedoucí na kancích a vlekoucí se skalní trollové rychle postupovali.

    Ve strážní věži grobi uvedli v činnost své stroje vysílajíce obrovské kusy kamene do našich řad. Při tomto útoku mnozí padli. Ze západu, severu a jihu zaútočili jeskynní grobi vypouštějíce šílené maniaky s koulí na řetězu do našich řad. Taková pomatená válečná taktika. Tito zoufalci si vybrali daň mezi grobi i dawi, než byli postříleni.

    Všude kolem nás zuřila bitva, jeden dawi na čtyři grobi. Zástup byl nezdolný a mrtvoly zelenokožců se válely po zemi, ale za každého zabitého další tři spěchali zaujmout jeho místo. Takové počty. Černé šípy naplnily vzduch pršíce na zelenokožce stejně jako klanové válečníky. Při tomto prvním útoku zástup ztratil polovinu své síly či více, takže jsem vedl naše síly k velké pohřební mohyle našich předků. Zde jsme se připravili na poslední boj. Nebylo oddechu, jelikož grobi a urkové nás obklíčili, a já předpokládal, že bitva pro nás dopadne špatně, když Východní brána vybuchla.

    Chvála Grungnimu, neboť z dýmu se vynořil můj klanový bratr, král Belegar a zástup Vala-Azrilungolu.

    Záchrana Duregara Kladivopěstě

    Tohoto dne bylo vybojováno velké vítězství krále Belegarem z Osmi vrcholů a pánem Duregarem Kladivopěstěm proti grobí svini Skarsnika. Následuje záznam bitvy zapsaný naším ušlechtilým králem v jeho vzpomínkách:

    Z vysokých věží citadely naši válečníci pozorovali klanového bratra Duregara mířícího do grobí pasti. Thagi! Pokud bych znal způsob, jak ho varovat, udělal bych to. Ale místo toho jsem shromáždil dawi Osmi vrcholů a tajně zamířil k Východní bráně. Jeskynní grobi zde umístili zadní voj, ale ten byl rychle a nelítostně pobit, než mohl varovat zbytek jejich odporného rodu.

    Odtahnuvše páchnoucí mrtvoly nepřátel inženýři a ženisté rychle rozmístili kolem velké východní brány střelný prach. Grobi rychle pocítí v zádech Grungniho zuřivost.

    Přestože byla brána silná a široká a její zničení mi způsobilo mnoho žalu, byl již slyšet zvuk bitvy. To jsem nemohl více snést a s našimi silami připravenými se starými nenávistmi na rtech jsem vydal rozkaz k zapálení prachu.

    Velký výbuch otřásl samotnými vrcholky a dawi Osmi vrcholů se znovu pustili do bitvy. Všude kolem nás byli grobi ve zmatku a já zpíval písně Valaye, Grimnira a Grungniho, zatímco jsem zabíjel. Za mořem krve zelenokožců se Belegar a Duregar znovu spojili, a bylo to dobré setkání. Nyní jsme vytvořili mohutný čtverec oceli davi a začali pomalu postupovat zpět skrze Východní bránu a odtud do bezpečí města. Mezi mé druhy dopadaly šípy, jak se grobi přeskupili, zbabělý vojevůdce Skarsnik, věčný trn v mé patě, ječel své rozkazy z vyvýšeného místa nad údolím. Zuřivé stádo jeskyních oblud, kulatých a červených se zejícími tlamami plnými tesáků nás napadlo, ale bylo odraženo zabíječi. Mnozí z Grimnirova kultu naplnili své sliby v tomto krutém střetu. Alespoň malé pokání za jejich předchozí zločiny.

    S ohněm předků v našich srdcích nás nikdo nemohl nyní zastavit, pevnost našeho kladu odrazila nejhorší z grobích šípů a my mířili na západ. Celou cestu na nás dotírali, ale nakonec jsme dosáhli citadely a bezpečí Osmi vrcholů.

    Osm vrcholů je posíleno

    Tohoto dne byly síly Osmi vrcholů doplněny návratem pána Duregara Kladivopěstě. Díky Grungnimu. Ač je to truchlivá oslava, neboť naše počty jsou malé a grobí vojevůdce Skarsnik, prokleto nechť je jeho jméno, stále ovládá většinu Osmi vrcholů. Belegar, lení pán Vala-Azrilungolu, nyní ovládá celý povrch města a první hloubi, kálovské komnaty, velkou síň a množství kováren a klanové síně. Žel Valaye, doly zůstaly zapečetěny, krysáci a další odpornější tvorové jsou stálou hrozbou našeho bezpečí a svobody.

    Ve velké síni se shromáždil velký zástup za přítomnosti Grimgarova hornického sboru a Baldrikkssonových sládků, když Pád nižních držav znovu zazněl Osmi vrcholy ( tento vážný žalozpěv je zpíván každoročně v předvečer pádu Osmi vrcholů ).

    Síly Osmi vrcholů byly dnes znovu posíleny klany v dávné minulosti patřícími k Osmi vrcholům z Karak Azulu, Karaz-a-Karaku a umgdawi ( jméno dané vykořeněným trpaslíkům žijícím v Říši, k posílení pevnosti a zvýšení vyhlídek na přežití Belegar vítal všechny ). Král Belegar tedy vydal zášti proti klanům Urputnozad, Skáloruč, Guttrik, Železoprst a Kamenosrců. Návrat do Osmi vrcholů je považován za vhodné odškodnění za dřívější provinění na předcích opuštěním državy ( mnoho klanů Karaku Osmi vrcholů se v době jeho pádu vydalo do Karak Azulu hledat útočiště, a tak knihy nenávisti obou držav obsahují mnoho společného, jelikož zločiny týkající se jich byly zařazeny v obou ).

    Je otevřena podzemní silnice

    Konečně byla otevřena Undgrinská cesta k našim bratřím na jihu v Karak Azulu, po několika úspěšných výpravách lamželezů k vyhlazení tam usídlených grobi a krysáků. Mohutný gorog se odehrál ve velké síni a toto byl den vzácné oslavy v těchto temných časech. Žel cesta na sever a Karak Drazhu stále nejsou bezpečné a zůstávají uzavřeny.

    Přepadení v Průsmyku smrti

    Tři náklady zlata, laskavě darované velekrálem Věčného vrcholu, dnes nedorazily rostou starosti, co se stalo s dawi dopravujícími je. Já, král Belegar, se neodvažuji riskovat výpravu lovců do průsmyku ze strachu, aby nesdíleli stejný osdu ( ve snaze podpořit zásoby zlata v državě velekrál Thorgrim Záštinoš zorganizoval mnoho takových dodávek, ale z rozdílným úspěchem ).

    Toto jsou ponuré doby. Našich spojenců ubývá, zatímco naši nepřátelé jsou stále smělejší. Není tu více válečníků a naše zlato je téměř vyčerpáno. Jsme sami. Každý den je těžký zápas o život. Musíme bojovat o tyto síně, bojovat za ně do posledního dechu. Musíme zvítězit, neboť pokud ne my, pak kdo? Světlo je však stále temnější, a já se obávám, že bude brzy zcela zastíněno…

    Skarsnik

    Ze všech vojevůdců nočních goblinů, těch zelenokožců žijících pod zemí a v podzemních jeskyních a systémech chodeb vyhýbajících se dennímu světlu, to je Skarsnik, kdo získal největší proslulost v trpasličích záznamech, které jsem četl. Byl to Skarsnik, prý goblin netypické lstivosti, kdo ovládá prastarou državu Karak Osmi vrcholů, to on porazil spojené armády pána Duregara a krále Belegara v Bitvě u Východní brány a zahnal je na útěk. Skarsnik přelstil Duregara a zcela by zničil jeho zástup, pokud by nebylo zásahu Duregarova příbuzného Belegara. Zpráva o bitvě je dobře podána v knize nenávisti Karaku Osmi vrcholů. Skarsnik stále ovládá většinu pevnosti a udržuje neustálé obležení několika vyšších hloubí a citadely, které obývají trpasličí páni Osmi vrcholů. Nočního goblina prý také chrání děsivý osobní strážce, gigantická jeskynní obluda rozmazlovaná svým pánem a ztloustlá mrtvolami trpaslíků i goblinů, kteří zabloudili příliš blízko.

    Text z Anglického originálu Games Workshopu přeložil Horned Rat´s. Doupravil Dupi.