Zúčastněné síly
Trpaslíci
Zvěsti o znovuobjevení Koruny odplaty dosáhla sluchu velekrále Thorgrima. Nyní se prach vznáší nad Starou trpasličí cestou, jak velký dav trpaslíků táhne do války rozhodnut zastavit ty, kdo by se pletli do trpasličích záležitostí.
Pro trpaslíky je příběh Alarica Šíleného smutný, neboť mistr runotepec byl jedním z největších ve svém povolání a jeho jméno je známé po celém Starém světě. Ač Alaric vytvořil některé z nejlepších runových zbraní, co kdy existovaly, jeho poslední dílo, runa véků, mu získalo přízvisko, pod kterým byl znám po dva tisíce let – Šílený.
Trpaslíci by velmi rádi vymazali vzpomínku na Alaricovu pošetilost a samotný čas to jednoho dne mohl dokázat, kdyby nebylo zemětřesení, které otevřelo skýš koruny a neodhalilo její zlo světu. První skupina havířů vyslaná na průzkum byla ztracena, což bylo pro Thorgrima a jeho rádce důkazem, že je něco špatně. Již když byla poslána druhá skupina potvrdit osud první, byla poslána zpráva do všech velkých trpasličích držav v Horách konce světa. Během dní se v průsmyku Černožár shromáždila obrovská armáda tvořená vojsky Karaz-a-Karaku, Karad Kadrinu a Karak Hirnu. Na volání rohů a bubnování tisíců bubnů se shrmážděné vojsko vydalo po Staré trpasličí cestě.
Procházeje zeměmi Říše Thorgrim zjistil, že se hromdí síly hledat ztracenou korunu. Slyšel, o svém starém nepříteli, Grimgoru Železokožci, a množství kmenů lesních goblinů po celém Velkém lese, a slíbil, že koruna nikdy nepadne do jejich zelených rukou. Pak slyšel, že císař Karl Franz také touží po koruně, což ho naplnilo smutkem. Věděl, že by mohl bojovat s lidmi Říše, aby získal korunu, a ač by želel ztrátu životů, udělal by, co by musel.
Konečně doraziv do Velkého lesa Thorgrim nařídil armádě utábořit se mezi Färlickými kopci východně od Holých kopců. Před západem prvního dne zněl na míle daleko zvuk strojů trpasličích inženýrů stavějících železný val. Za svítání byl kopec, na němž Throgrim zbudoval tábor, obkroužen příkopy a bodci a trpasličí dělostřelectvo umístěno v opevněných palebných postech.
Je zabezpečeným táborem Thorgrim nařídil svým armádám prohledat Velký les a přinést mu Korunu odplaty, bez ohledu na cenu a na to, kdo je nepřítelem.
Orkové a goblini
Novinky o koruně odplaty rychle dosáhly Grimgora Železokožce. Z jeho tábora ve Středních horách nařídil Grimgor svým hochům získat korunu věře, že ho kvůli ní vyzvou k boji největší válečníci světa.
Když Grimgor poprvé slyšel o Koruně odplaty, mnoho dní dumal ve svém táboře ve Středních horách. Jako vždy si zoufal, pokud se u orka vůbec dá mluvit o takovém pocitu, zda vůbec kdy najde soupeře hodného své pozornosti.
Vyzval a pobil každého ze svých podřízených, kdo se na něj jen divně podíval, ale stále nezískal dobrou výzvu. Mezi záchvaty tupého násilí prohledával Střední hory a vrhal se po hlavě do páchnoucích doupad odporných nestvůr, které tam žijí. Ale žádná chiméra, mantichora či harpie mu neposkytla rozptýlení, ač mrtvoly jeho obětí nakrmily hordu na mnoho dní.
Pak příběhl do tábora funící goblin z lesního kmene a pištěl svým vysokým hlasem o událostech na jihu. Grimgor nebyl v náladě snést takový povyk a nařídil utišit posla. O několik hodin později vstoupil do tábora další lesní goblin, tentokrát ne tak vysokého hlasu, a tak unikl osudu prvního. Posel hlásil vlastním, zjednodušeným způsobem, o událostech odehrávajících se ve Velkém lese. Armády lidí a trpaslíků, pravil goblin, se shromažďovaly v hledání největšího, nejzářivějšího a nejpánovitějšího náčelnického klobouku a nositel tohoto klobouku se má stát největším ze své rasy a všichni jeho nepřátelé se ho pokusí zabít, aby ho získali.
Něco v příběhu proniklo Grimgorovou mrzutou náladou. Pochopil, že pokud by příběh byl pravdivý, přitáhl by každého nepřítele na světě bojovat s ním o předmět. Nestaral se, zda poskytoval nějaký zvláštní dar, nepotřeboval ho, staral se jen o to, že přijdou ostatní vyzvat ho o něj.
Grimgor poslal zprávu všem kmenům lesa a nařídil jejich nášelníkům hledat v zemi korunu. Jezdci na pavoucích okamžitě vyrazili ze stromů a zelenokožci až z Hor konce světa se vydali do Velkého lesa. Všichni byli dychtiví hledat Korunu odplaty a nabídnout ji svému nejvyššímu vládci. Pokud by Grimgor Železokožec získal korunu, pak by jeho vláda násilí neskončila.
Říše
Karl Franz se vydal na tažení získat Korunu odplaty. Takový mocný talisman ze Sigmarovy doby může být obrácen k dobru ku prospěchu všech, nevyčíslitelná cena by spočinula na čele altdorfského knížete.
Když dosáhly dvůr Karla Franze zprávy o této relikvii ze Sigmarova věku, tak mocné, že samotný Thorgrim Záštinoš táhl získat ji, vyslal ten své agenty získat informace. Novinky přišly rychle.
Mladý kapitán z talabeclandské domobrany prohlašoval, že přišel na pomoc trpasličí skupině ve Velkém lese. Trpaslíci byli přepadeni, přečísleni a obklíčeni gobliny a téměř zničeni než jim Weimar, dotyčný kapitán, a jeho muži přišli na pomoc a zahnali zelenokožce do Drakwaldu. Od přeživších trpaslíků se kapitán dozvěděl jen velmi málo, neboť se vyhnuli další pomoci a odmítli vysvětlit své záměry. Jen jediný kousek informací měl nějakou cenu, dvě slova vyslovená šíleným členem trpasličí tlupy – Koruna odplaty.
Nejvyšší teogenista a největší historici Říše začali skládat dohromady pravdu, legendu týkající se relikvie neuvěřitelné moci ze Sigmarovy doby. Císař nabídl svou pomoc v hledání koruny trpasličím vyslancům velekrále, kteří příkře odmítli přiznat její existenci. Když byli tlačeni, prostě opustili Altdorf uprostřed noci. Jiní trpaslíci, těch mnoho řemeslníků, kteří se usadili ve velkoměstě, reagovali na dotazy po koruně od přátelského žertování po nepřátelské ticho.
Namyšlené ticho trpaslíků trápilo Karla Franze. Buď měl tento artefakt nesmírnou moc nebo byl tak nebezpečný, že musel být zničen. Nařídil říšskému maršálovi shromáždit své armády. Pokud to bude bezpečné, tak mocný nástroj může být použit pro dobro Říše, mistři čarodějové z magických fakult odhalí jeho tajemství pro dobro všeho lidstva.
Během týdnů byla na pláních u Altdorfu shromážděna obrovská armáda. S Kurtem Helborgem v čele se armáda vydala po Talabheimské silnici k Velkému lesu. Lovci a harcovníci byli v čele jako průzkum terénu, zatímco stovky oddílů se trmácelo po silnici. Nad tím se vznášel samotný Karl Franz na Smrtispárovi, svém grifovi. Pokud se Koruna odplaty ztratila skutečně ve Velkém lese, pak ji Říše získá.
Lesní elfové
Když začalo hledání Koruny odplaty, dosáhly lesní říši Athel Loren zlé zprávy.
Boj ve Velkém lese již propukl, když měla Neith Věštkyně řeč k rodovému shromáždění. Mluvila o vizích, které ji strašily ve snech, o bídných dětech Morghura, bestiácích, šířících své zlo po lesích.
V srdci toho všeho číhal temný duch, považovaný Naieth za samotného Morghura, nesmrtelného ducha chaosu, z nějž se šířila zkaženost.
Skarloc, legendární lučišník, jehož šípy kdysi zabily Morghurovu smrtelnou schránku, podpořil Naiethina prohlášení. Nedávno byl sám v Říši lidí. Tam Skarloc viděl celá stáda bestiáků na pochodu vyhnána z jejich špinavých táborů příchodem velkých armád. Tisíce odporných tvorů při tom bylo pobito, ale mnoho tisíc dalších vstoupilo do nevypleněných oblastí Velkého lesa a šířilo ve svých stopách zkaženost.
Zděšena odhalenými událostmi byla rada asrai jednomyslná. Zazněl roh probuzení a Athel Loren odpověděl. Válečnické rody se shromáždily na Královské mýtině. Lučišníci, jezdci i věčná stráž odpověděli na zavolání. Strážci cest se vrátili z osamělých pochůzek zapojit se do blížící se války. V hloubi lesa kouzeltkalci pěli mocným stromákům budíce je z dřímoty, zatímco větvoduši povolávali své dryádí služebné. Brzo stála mocná armáda ve zbrani.
Ač bestiáci byli příliš početní, aby byli vyhubeni, Morghurovy děti musí být zadrženi a zahnáni zpět do svých plesnivých hvozdů. Stejně asrai zaženou příchozí armády lidí, zelenokožců a trpaslíků z Velkého lesa a zodpovídat se za zlo, které jejich neopatrné počínání vypustilo na svět.
Velký les bude očištěn od poskvrny chaosu.
Bretonnia
Válka znovu vstoupila do země krále Louena Leoncouera a je třeba se s ní utkat.
Hordy sprostých goblinů se valily do Bretonnie skrz průsmyky Šedých hor, jakoby prchaly před větší válkou dále na východě. Chrabrost bretoňských rytířů zachránila mnohá města a vesnice na zranitelných hranicích země, aby nebyly zaplaveny, a stovky, možná tisíce drobných, zlých zelenokožců bylo pobito.
Mnoho udatných rytířů v nedávných dnech získalo jméno, a přestože toto potvrzení rytířských principů potěšilo srdce krále Louena, postavilo ho to před problém. V Bretonnii tradice velí, že chrabrost na bojišti musí být odměněna zemí. Avšak jeho rytíři byli tak úspěšní, že Leoncouerovi docházela půda na odměny.
Proto král Louen vydal dekret. Je jasné, prohlásil, že Říše je sužována, a Bretonnie musí povstat na obranu svých spojenců. Byla vyhlášena potulná válka s cílem vyčistit Říši od všech hrozeb. Dále, rytíři v postavení barona či výše mají dovoleno rozšířit ochranu koruny na jakékoliv říšské město, které si přeje lepší ochranu před nebezpečím zužujícím ho, než je schopen nabídnout císař Karl Franz.
Během dne od dekretu táhly první bretoňské armády do Říše a jejich korouhve se třpytily na slunci. Rytíři z každého koutu země odpověděli na královo prohlášení. Mezi zástupy armád se modrá a bílá Quenelles míchala se žlutou Monfortu, zlatou Bastonne a červenou Gisoreux. Pegasí rytíři přilétli z Parravonu, gráloví rytíři z Chalonsu a dokonce několik hledajcích rytířů odložilo své úsilí a přidali se k armádám. Všude kolem proudilo moře rolníků, služebníků, zemanů a družiníků, kteří se shrmažďují u každého tažení.
Rytířští synové Bretonnie jedou znovu do války hledat čest, slávu a zemi.
Upíří hrabata
Pod Vyjícími kopci byl upír Waldakir Rahtep nucen opustit své bídné pokusy a bránit své doupě.
Druhá říšská průzkumná skupina byla zničena stejně rychle jako ta první. Ale toto vítězství Waldakira neuklidnilo. Ač bylo jasné, že lokajové Karla Franze něco hladají, Waldakir si nebyl jistý, zda to byl nebo nebyl on.
Bylo možné, že Waldakirovy výlety do Talabeimu konečně přitáhly dost pozornosti, aby si zasloužil odhodlaný lov. Je to možné, ale nepravděpodobné. Avšak jeden nezůstane živý a nesmrtelný, pokud nechává věci náhodě.
Waldakir se vydal do strašidelné země Sylvánie. Jako jednoho z nejstarších svého druhu ostatní upíři dbali jeho volání. Mnoho sylvánských nemrtvých bylo bez vůdce od smrti Mannfreda von Carstein a byli snadno připoutáni k Waldakirově vůli. Ti, které nemohl ovládnout, oklamal. Během pár dní Rahtep pozvedl velkou armádu, která hbitě vpadla do Stirlandu.
Po uvedení kol do pohybu se Waldakir rychle vrátil do svého doupěte. Plán fungoval. Ve Waldakirově nepřítomnosti nemrtví brzo přemohli posádky Stufbadu a Tymvaldu. Níkdo krom pošetilců by neztrácel čas lovením skrytého upíra, když bylo tolik nemrtvých na dohled.
Waldakir byl potěšen. Získal mnoho nového materiálu z nevydařených vpádů do jeho doupěte, nová říše nemrtvých může vyrašit z trosek východní Říše, zatímco pozornost Waldakirových nepřátel byde soustředěna jinam.
Skaveni
Chodby podzemní říše protínají celý Starý svět a nic nezůstane nepovšimnuto korálkovitýma očima krysáků.
Skaveni mají zvědy všude, od odporných stok pod zalidněnými městy po temné opuštěné doly trpaslických držav v Horách konce světa. A tak skaveni věděli o znovuobjevení se Koruny odplaty stejně rychle jako ostatní rasy.
Shromáždění třinácti rozvažovalo a hrstka z jeho počtu vzpomínala na příběhy o mocném artefaktu vytvořeném ze vzácného vrásnivce, který byl ukraden před staletími šíleným trpaslíkem. Děsivé shromáždění ukulo plán a dalo do pohybu skavení znovunabytí tohoto cenného vrásnivce, záludně jim sebraného v tak dávné době.
Jak armády lidí, trpaslíků a zelenokožců táhly, tak byly na každém kroku špehovány skaveními zvědy. V noci skavení agenti poslouchali, když generálové připravovali plány, takže krysáci předvídali činy svých nepřátel a pracovali na jejich narušení pro konečný prospěch skavení podzemní říše.
Pro nastávající čas neměli skaveni ve Velkém lese dost vojáků na přímý útok a museli čakat na příležitost. Ale s každým dalším dnem více a více krysáků z mnoha velkých a mnoha nižších klanů přicházelo chodbami, aby se objevili v odlehlých skaveních doupatech ve Vyjících a Holých kopcích. Brzo budou schopni udeřit silou, až přijde chvíle získat jejich ztracené vlastnictví. A pak s pomocí vrásnivce skaveni vrhnou zkázu na rasy dlející na povrchu.
Bestie chaosu
Ohně války se prohnaly Drakwaldem, když Morghurovo znovuzrození pohnulo bestiáky dobýt les.
Neschopni postavit se mocným armádám směřujícím na jejich území byli bestiáci z Velkého lesa vyhnáni. Někteří prchli na východ na pláně Talabeclandu nebo severně do Středních hor. Celá stáda byla pobita provinční domobranou Karla Franze a kapitáni Říše nyní otevřeně mluví o možnosti znovudobytí Velkého lesa z rukou těchto odporných tvorů.
Ale daleko na západě od říšské armády je Drakwald tísnivější, než si kdokoliv pamatuje. I uprostřed poledne přetrvává ve spletitém hvozdu nepřirozené šero. Větve se kolébají a tančí, jakoby se samotný les svíjel bolestí a místní vesničany sužují horečné sny. V srdci Drakwaldu skryt před očima cizinců Morghur, podstata chaosu, znovu ožil.
Morghurův hněv první pocítili vesničané Koldustu a Kelpu, které byly vypáleny běsnícími stády. V pevnosti Schippel postihlo stráž šílenství, a ta otevřela brány, což umožnilo Morghurovým hordám pobít posádku. O dva dny později byla armáda Middenlandu poražena v Bitvě Rozbitého štítu a celý východní Drakwald byl nechán bestiáckým hordám. Věda, že jeho armády jsou přečísleny, neboť množství Morghurových sil bylo rozšířeno o bestiáky z východních kopců, Boris Todbringer, kurfiřt Middenlandu, požádal císaře o pomoc. S většinou armád vázaných pomáháním s hledáním Karla Franze byla tato žádost nevyslyšena. Todbringerovy armády bojovaly, ale proti takovým protivenstvím jim jejich chrabrost příliš nepomohla. Tu a tam přežila pevnost v moři bestiáků, ale v celém Drakwaldu děti chaosu tančily a vyly v doutnajících troskách civilizace.
Z trosek Hovelhoffu Morghur posoudil zkázu a řval na souhlas. Drakwald brzo připadne dětem chaosu.
Hordy chaosu
Následovníci ničivých sil jsou rozhodnuti, že pokud nezískají Korunu odplaty oni, nezíská jí nikdo.
Daleko na severu od Starého světa čarodějové a šamani rozhazují své děsivé runy, věští ze světel na severní obloze a studují vnitřnosti obětovaných lidí. Hledají zprávu o tomto artefaktu moci, který se objevil na jihu, neboť se obávají, že by lidé Říše nebo trpaslíci mohli získat dost moci, aby se rovnali samotným bohům.
Temná rada padlých vyslandů se shromáždila pod závazným příměřím naplánovat, co má být uděláno, aby pátrající armády nezískaly korunu. Černokněžníci chaosu šeptali své rady svým pánům a tlupy severu se pohly podle nového plánu. Mořští nájezdníci již vyrazili dotírat na pobřežní města Starého světa a nejodvážnější vojevůdci vedli své nájezdnické lodě po velkých řekách napadnout města ve vnitrozemí. Jak se tyto útoky zvětšovaly, byla odkloněna pozornost armád prohledávajících Velký les. Byli odděleni válečníci, aby strážili proti útokům z neznámé strany, a tak se plán černokněžníků chaosu rozvíjel.
Usilující bojovníci chaosu se připravili vést své tlupydále po cestě války. S artefaktem tak mocným jako Koruna odplaty ve své moci mohli být schopni shromáždit další velkou armádu chaosu a naplnit šeptaná proroctví o konci věků, vrhnout svět smrtelníků do trosek a temnoty.
A celou dobu budou nabízeny krev, lebky a duše ničivým silám, pro něž není větší vyjádření věrnosti a víry.
Vznešení elfové
Vznešení elfové dlouho stojí bdělí proti padlým silám chaosu a bojují se svým úhlavním nepřítelem při každé příležitosti.
Daleko od Starého světa na ostrovním kontinentě Ulthuanu se vznešení elfové dozvěděli o existenci Koruny odplaty. Vyslanci Finubara Mořeplavce na dvorech Říše poslali zprávu Fénickému králi. Obvykle se vznešení elfové drží stranou od malicherných záležitostí nižších ras, ale předmět tak strašlivý jako Koruna odplaty nesmí být nalezen.
Vědom si masakru, který by nastal, pokud by byla koruna získána, a vědom si také frakcí snažící se ji získat vyslal Finubar několik největších bojovníků Ulthuanu do mely, každého s armádou v boji zocelených elfích válečníků.
Teclis, jeden z nejzcestovatělejších elfů se znovu vrátil do Starého světa. Jeho rozkazy byly prosté, hlídat v Moři spárů a nelítosně potlačovat norské nájezdníky a vetřelce z temných elfů. Korhil, kapitán Bilých lvů dostal za úkol zničit tlupy orků a goblinů mimo hranice Velkého lesa. Caradryan byl pověřen zastavit jakoukoliv hrozbu nemrtvých, kteří se pokusí získat přístup do Velkého lesa.
Věštci a mystici Ulthuanu nedokázali předvídat výsledek tohoto střetnutí, ale všichni se shodli, že pokud by ork nasadil korunu, nastauly by pro síly světla zlé doby. Frakce na ulthuanském dvoře začali politikařit a naléhaly, aby Ulthuan více podporoval buď trpaslíky nebo Říši. Někteří navrhovali, že by vznešení elfové měli pomoci Karlu Franzovi získat korunu, což by neslo ovoce v dlouhodobém horizontu, jelikož by to posílilo vazby s Říší. Jiní prohlašovali, že z těch dvou ras jen trpaslíci mají moudrost bezpečně ovládat korunu a pomoct jim získat ji může být cestou k přesvědčení trpaslíků, aby vrátili fénickou korunu. V jedné věci se vznešení elfové shodli: budou se snažit rozhodnout, kdo získá Korunu odplaty.
Temní elfové
Pokud by Malekithovi zvědi dokázali zmást a zasáhnout do plánů nepřátel, mohl by být schopen sám získat korunu.
Jsou to aktivity vznešených elfů, co sputilo zájem temných elfů o Korunu odplaty. Jakákoliv záležitost, která zajímá elfy na Ulthuanu, může ovlivnit jejich temné příbuzné, a tak Čarodějný král z Nagarothu vyslal zvědy hned, jak se dozvěděl, že se v zemích lidí něco stalo.
Příběhy přinesené ze Starého světa vyvolaly Malekithův zájem. Věděl, že nemůže vyzvat lidi, trpaslíky nebo zelenokožce o ovládnutí koruny, ale doufal, že obrátí rostoucí boj ve svůj prospěch. Přinejmenším by temní elfové mohli zvýšit své nájezdy, zatímco se ostatní rasy sváří, a získat mnoho zajatců na pobití na temných oltářích v Clar Karondu. Pokud Malekithovi zvědi a vrazi dokáží zmást nepřítele a pokazit jejich plány, mohl by jednoho dne být v postavení, že by mohl sám udeřit na korunu. Ale ten den, jak Malekith věděl, je daleko, neboť nyní byl spokojen s nabídnutím krve a bolesti Khainovi, krvavému bohu zabíjení.
Jak se armády Karla Franze, Thorgrima a Grimgora střetly ve Velkém lese, temní elfové napadli nebráněné pozice. Nájezdnické skupiny udeřily na pobřežní města z hrozivých černých arch, zmocňujíce se slabých a nechráněných uprostřed noci. Otrocké jámy Khainových chrámů se plní novými obyvateli, lidmi, elfy, gobliny i trpaslíky. Je to neustálý přísun obětí pro odporného boha temných elfů a krev proudí z oltářů řinoucích se řekách. A tak Naggaroth těží z toho, že nižší rasy válčí.
Ogří království
Jak do Velkého lesa přichází válka, stejně tak ogři z Truchlivých hor cítí ve větru krev.
Ogři se ani trochu nestarají o Korunu odplaty, kdo ji získá nebo o moc, kterou může propůjčit. Pro ně je to bezcenná cetka vytvořená těmi příliš slabými, aby ovládli nepřátele řádným způsobem, a tedy důkaz, pokud je nějaký třeba, méněcennosti menších ras.
Ogři jsou prostí tvorové, pro které je svět prostým místem. Snaží se jen ukáya tvou moc buď skrz násilí nebo snědením obrovského množství jídla, čímž vzdávají poctu svému božstvu, velkému chřtánu.
Co ogry zajímá nejvíc je násilí. Násilí a plenění, ale ponejvíce násilí. Jak se ve Velkém lese shromažďují armády, tak se zvyšuje vyhlídka na obojí a oři putují ve velkém množství na západ. Někteří se nechávjí najímat jako žoldnéři nejštědřejšímu zájemci. Mnoho armád si je vezme jen proto, aby to neučinil nepřítel, neboť ogři jsou úžasní protivníci v boji a jejich přítomnost může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a porážkou. Na oplátku za své služby ogří kmeny žádají, či spíše požadují, jen možnost první plenit a rabovat po té, co je bitva vyhrána.
Je tu také mnoho větších kmenům někteří dokonce říkají, že samotný Greasus Zlatozub byl viděn míře k lesu v čele velké karavany s jídlem. Zdá se, že ogři budou bojovat také za sebe, neboť jaký je lepší způsob uctít velký chřtán, než dokázat svou sílu proti silným nepřátelům a pozřít padlé při vítězné hostině?
Ještěři
V Lustrii a Jižních zeních slanní kněžští mágové ucítili znovuobjevení Koruny odplaty.
Velké zčeření éteru a posun v přílivu magických větrů probudily mnoho slannů z jejich bezesného tranzu, způsobujíce velký zájem a nepokoj v těchto neuvěřitelně dávných a nesmiřitelných myslích. Kněžští mágové poslali své skinčí služebníky podívat se na prastaré plakety Prastarých a na hvězdy, ale stejně nenalezli žádné vysvětlení tohoto jevu.
Cokoliv se objevilo na světě, kněžští mágové si byli jistí, že to němělo existovat. Rozhodně to nebylo součástí plánu Prastarých. A tak udělají vše, co je v jejich moci, aby zajistili odstranění toho ze světa a obnovili velký plán.
Nevyzpytatelní plazí vůdci pralesní říše ještěrů věděli, že jejich vojska nemohou přímo zasáhnout v boji národů Starého světa. Ale věděli, že mohou poskytnout pomoc, byť nepřímou, těm, kteří stojí na straně řádu proti těm, kteří narušují plány Prastarých. A tak ještěři napadli ty, kdož by mohli použít moc koruny ke zlu. Navzdory všemu doufají, že mladší rasy odhalí skutečnost o artefaktu a znovu jej skryjí nebo lépe, zcela ho zničí. Doufají, že trpaslíci by to mohli vykonat, navzdory tomu, že to byl jeden z nich, kdo odpornost stvořil. U ostatních ras si slannové nemohou být jistí, neboť ty nevědomky jednají proti velkému plánu svatých Prastarých ke škodě, jak moudří a informovaní kněžští mágové věří, celého světa.
Králové hrobek
Zvěst o válce dosáhla dokonce i do zemí mrtvých a Settra, vládce Khemri, vidí v tomto šílenství příležitost.
Settrových zvědů, živých i mrtvých, je nespočet. Jejich hlášení nyní mluví o příležitosti, neboť ve Starém světě vypukla anarchie. Jakoby šílenství posedlo nejmocnějších živé vládce, kteří si nyní jdou vzájemně po krku.
Settrovi agenti nedokázali zjistit, proč se to stalo, ale král hrobek se nestará a pohnutky živých, pokud nemohou být obráceny k jeho prospěchu.
Během staletí dobrodruzi ze vzdálených zemí udkradli mnoho ze Settrova panství. Mocné artefakty, tisíce let staré, slábnou v trezorech čarodějů nebo jako zvláštnosti v domech šlechticů Říše i Bretonnie. Dokonce byli odneseni dřímající sluhové a dvořané, jejichž nemrtvá těla byla získána zavřena v jejich zlatých sarkofázích. Tyto zločiny dlouho znepokojovaly Settrovu mysl. Nyní se blíží čas odplaty.
Na Settrův příkaz umrlí kněží probudily mohutnou armádu. Králové a princové hrobek povstaly ze svých hrobů a jejich legie kostlivých válečníků a strážců hrobek se znovu naplnily přízračným životem. Kostliví obři a vešebti se probrali ze své dřímoty a obřady války započaly. Tak se stalo, že černá flotila Khemri vyplula z přístavů.
Bretoňské město Brionne bylo první místem pocítvším Settrův hněv, jeho obránci se stali oběťmi strašných schopností krále hrobek. Pobřežní města L’Anguille, Bestarne a Guildarie rychle postihl podobný osud. Ve všech případech byly ztráty na životech a škoda milosrdně malé, neboť útočníci byli ve svých cílech soustředění. Nesnažili se vyplenit města nebo pobít obyvatele a vraceli se na své lodě, jakmile získali svou kořist. O týden poyději se oblast útoků rozšířila a začaly nájezdy na Říši. Samotný Settra se vylodil východně od Marienburgu a zahájil dlouhý pochod na Altdorf, domov magických fakult a mnoha stovek ukradených předmětů.
Text z Anglického originálu Games Workshopu přeložil Horned Rat´s. Doupravil Dupi.