Dějiny trpasličí rasy
Trpaslíci jsou velmi hrdí na svou historii, více než jakákoliv jiná rasa ve známém světě. Každý trpaslík dokáže vyjmenovat své předky v posledních alespoň dvou tuctech generací a každá država udržuje podrobnou kroniku své historie od založení, spolu s klanovou historií a archivem dokumentů zabírajícím několik komnat. Sepsání kompletní a vyčerpávající historie trpasličí rasy by zabralo generace, nemluvě o desetiletích vyjednávání, které by byly potřeba k získání přístupu k záznamům samotářských držav, nebo nebezpečí putování do ztracených držav k získání tamních archivů. I kdyby bylo vydáno, zabralo by takové dílo několik velkých budov a žádný člověk by nebyl schopen přečíst jej za jediný život.
Trpasličí pevnosti v Horách konce světa jsou pozůstatkem kdysi velké trpasličí říše známé trpaslíkům jako Karaz Ankor. To znamená stejně ‘Věčná říše’ jako ‘Horská říše’, jelikož trpasličí slovo pro horu a extrémní stálost je stejné. Velké město Karaz-a-Karak, nazývané Věčný vrchol v jazyce lidí, leží ve středu této obrovské říše. Historie Věčné říše je dlouhá sága války, zrady a věrolomnosti, které zanechaly zatrplké dědictví v myslích trpasličího lidu.
Doba božských předků
Trpasličí tradice tvrdí, že trpasličí rasa pochází ze tří hlavních božských předků: Grungniho, Valayi a Grimnira. Tito tři byli zrozeni ze srdce hor někde v jižních zemích. Kde přesně je věcí velkých dohadů. Některé staré runové svitky naznačují, že legendární Karak Zorn bylo místo, kde se narodili děti hlavních božských předků. Říká se, že Karak Zorn byl bohatý nade všechny sny, a věří se, že byl dobyt před milénii dávnými obyvateli blízkých džunglí. Jiné ranné záznamy prohlašují, že Karak Zorn byl založen ( a následně ztracen ) trpaslíky, kteří se postavili proti Grungniho rozhodnutí putovat na sever.
Doba božských předků je zahalena legendami. Byl to velký věk objevů, období, kdy trpaslíci rozvinuli svou kulturní identitu. Bylo také známé jako Velké stěhování, jelikož se trpaslíci šířili na sever z pohoří jižních zemí do Hor konce světa.
Důvod za Velkým stěhováním je ještě nejasnější. Některé zdroje tvrdí, že Grungni měl božské vědomosti o osudu svého lidu v horách daleko na saeveru. Jeden ranně historický epos tvrdí, že Grungni měl božské tušení role, kterou budou trpaslíci hrát v záchraně světa od bezejmenné hrůzy. Mezi širší spekulace modernistických historiků patří návrh, že se Grungni dohodl s mýtickými Prastarými, když se dávná válka dostala na mrtvý bod.
Během stěhování Grungni naučil trpaslíky hledat a dolovat drahokamy a kovy. Také je naučil kovat rudu a vyrábět předměty a zbraně. Valaya je naučila předělat doly a jeskyně v bezpečné domovy a vštípila jim společenské hodnoty, které zajistily budoucnost rasy. Grimnir Nebojácný je naučil umění války. V legendách o stěhování Grimnir pobil všechny druhy oblud ohrožujících trpasličí rasu a vedl armády do boje.
Podél cesty stěhování byly založeny osady a některé vzrostly do mocných pevností. Když zbylé putující klany dosáhly severního konce Hor konce světa, něteré se obrátily na východ do Truchlivých hor, zatímco ostatní zamířily na západ do Obřích hor v zemi později známé jako Norsca. Navzrody velké vzdálenosti zůstali trpaslíci v úzkém spojení.
První trpaslíci migrovali na sever z jejich prastarého domova v jižní části Hor konce světa. To se stalo tak dávno, že je nemožné říci, kdy trpaslíci zahájili své putování a jak dlouho jim trvalo dosáhnout kraje, které nyní obývají. Jejich postup byl nejspíše pomalý, jelikož hledali rudné žíly, kutali v nalezených slojích a hledali zlato, železo, drahokamy a opracovatelný kámen. Jak postupovali, nechávali klany roztroušené podél Hor konce světa. V těchto nejvzdálenějších dobách trpaslíci žili v hrubých jeskyních a vyráběli kamenné nástroje z pazourků. Tehdy stejně jako nyní to byl odolný lid a prospíval a množil se v pustých a nehostinných zemích.
Jak se trpaslíci šířili skrz Hory konce světa, založili síť pevností. Pevnost je opravdová malá říše soustředěná kolem opevněného dolu. Většina pevností ležela kolem zvláště bohatých ložisek či zdroji kvalitních drahokamů. Nakonec trpaslíci dorazili do nejsevernější části Hor konce světa, pusté oblasti plné vybělených kostí mnoha tvorů. Nazvali toto chladné, ponuré místo Zorn Uzkul, Země velké lebky.
V Zemi velké lebky se mnoho trpaslíků obrátilo zpět na jih polekáno chladem a řídkostí minerálního bohatství. Jiní se obrátili na západ do zemí Norsky, kde se usadili v tamních chladných horách. Někteří putovali přes Zemi velké lebky a vstoupili do Chmurných hor. Nějaký čas tyto široce rozptýlení trpaslíci mezi sebou udržovali kontakty, ale zakrátko byli rozděleni příchodem chaosu.
Příchod chaosu
Podle jednoho zápisu ve Velké knihy nenávisti, nejstarší ze všech trpasličích knih, příchod chaosu rozerval zemi a oblohu a rozdělil samotné hory. Obloha zčernala a bouřlivé vichry mnohobarevné magie naplnily vzduch. Bylo zjevné, že se přihodilo něco hrozného. Trpaslíci sledovali oblohu nejistí si tím, co se stalo.
Trpaslíci tvrdí, že to byl samotný Grungni, kdo varoval trpaslíky před příchodem chaosu a ukázal jim, jak se zavrtat hluboko pod hory. Tam, hluboko pod světem, nalezli úkryt, když magické větry pustošily zem. Pak vítr přinesl mračna, která nechala na zemi povlak droboučkého černého prachu, který mutoval a kazil vše, čeho se dotkl. Trpaslíci se choulili ve svých dolech a jeskyních, jelikož vše na povrchu bylo poskvrněno chaosem. Nakonec hrozivá bouře přešla a trpaslíci se znovu vynořili na denní světlo. Zjistili, že svět se změnil. Démoni se rojili z říše chaosu. Obludní tvorové se toulali po horách a démoni kráčeli krajem.
Trpaslíci nebyli bezbranní. Prastaré příběhy vyprávějí, jak je Grungni naučil tepat magické runy na jejich zbraně a brnění. Vybavil Grimnira dvěma mocnými sekerami a brněním tvrdším než základ hor. Ze svých podzemních pevností armády trpaslíků vyrazily do boje proti hordám chaosu. Valaya ochránila trpaslíky před temnou magií jejich nepřátel a Grimnir pobil mnoho démonů svými sekerami. Nedokázali odrazit to velké množství, ale alespoň udrželi svou horskou říši prostou obludných služebníků chaosu.
Podle nejstarších legend Grungni předpověděl příchod velké katastrofy a věděl, že trpaslíci budou potřebovat zbraně velké moci, aby přežili vpád děsivých vetřelců, kteří přijdou za neštěstím. Po staletí dřel na ukování zbraní a brnění velké moci, které popsal mocnými magickými runami na ochranu nositelů a jejich posílení v boji. Nejlepší brnění a nejmocnější zbraně byly poskytnuty Grimnirovi, který byl největším válečníkem trpasličí rasy. Ostatní byly rozdány největším válečníkům v každé pevnosti, kde jsou mnohé stále stráženy jako klanové poklady.
Jak se blížila doba katastrofy, kterou Grungni předpověděl, poslal posly do všech trpasličích držav, aby je varoval před velkým neštěstím, které navěky změní svět. Poradil trpaslíkům, aby se zavrtali hlouběji do země a na deset let zapečetili své pevnosti na povrchu.
O pár měsíců později na svět přišel chaos. Prastaré historie vyprávějí o odporném prachu začerňujícím zemi. Přirozená zvířata zmutovala do obludností a přidala se k nevýslovným hrůzám, které vstoupily na svět skrz zničené brány. Povrch světa byl zaplaven.
Když desetiletí minulo, trpaslíci otevřely své zapečetěné brány a vstoupili do změněného světa. Je mnoho příběhů o bitvách zuřících týdny, když trpaslíci čelili bestiákům, démonům a jiným tvorům chaosu. Po čase byla většina držav v Horách konce světa schopna obnovit spojení mezi sebou a spojit své síly k zatlačení hord zpět na sever. Avšak Obří hory a Truchlivé hory zůstaly v držení chaosu.
Vedena Grimnirem se trpasličí armáda obrátila na západ a během let vyhnala chaos ze zemí, které se staly jižní Říší. Podél velké řeky Reik se trpaslíci prosekali skrz chaosem zamořené lesy, dokud nedorazili do úrodné delty na severu. Na místě, kde Reik vtéká do moře, narazili trpaslíci na elfí osadu.
Sirotci
Trpaslíci, kteří křižovali Zemí velké lebky, nebyli tak dobře chráněni. Jejich zdejší sídla nebyla nikde vyhloubena tak hluboko, jako starší državy v Horách konce světa, a žádný Grimnir, Grungni nebo Valaya je zde nevedli, nebo přinejmenším zde nejsou žádní podobní hrdinové zaznamenáni. Degenerace těchto trpaslíků v temné trpaslíky je důsledně opomíjena v jinak kompletní trpasličí historii. Všechno, co bylo zaznamenáno o té době, je pouze to, že všechny rodokmeny nejstarobylejších klanů byly do určité míry pozměněny. Klany, jejichž předci šli na východ, byly přijaty jako sirotci do klanů které zůstaly. Klany, kde na východ táhli jejich synové, už nikdy nebylo zaznamenáno pokračování rodu. Ačkoliv mnoho trpaslíků odvozuje svůj původ od božských předků, přerušení klanových záznamů způsobené touto dobou znemožňuje jakoukoliv jistotu, co se týká rodokmenů datovaných před tuto dobu. Trpaslíci o sirotčích klanech nemluví a považují za velkou urážku jakoukoliv zmínku v jejich přítomnosti o temných trpaslících.
Elfové
Během této války se trpaslíci poprvé setkali s elfy. Flotila elfích válečných lodí ztratila směr po námořní bitvě s morovou flotilou Nurgla. Elfí flotila byla vedena Caledorem Krotitelem draků. Tento velký elfí mág prohledával pobřeží Starého světa v naději, že nalezne klíč ke zdroji chaosu ničícího svět. Elfové se setkali s trpasličí armádou, která se dostala do nížiny při pronásledování tlupy nájezdníků chaosu. Trpaslíci byli vedeni samotným Grimnirem.
To byla velká chvíle v historii obou ras, když se jeden z největších a nejmazanějších elfích mágů všech dob setkal s nelítostným a mocným ztělesněním boha trpasličího lidu. Co Grimnir řekl vysokému a nadutému elfímu mágovi nebylo zapsáno. Co si elf pomyslel o potetovaném trpasličím pánu není známo. Oba pochopili, že nejsou nepřátelé. Záležitost byla vyřešena, když se objevilo mohutné vojsko bestiáků a bylo rychle rozprášeno Grimnirovými sekerami a Caledorovými kouzly. Následující spojenectví elfů a trpaslíků zachránilo svět, a pak téměř zničilo tyto dvě pyšné rasy.
Od Caledora se trpaslíci dozvěděli o velkém Fénickém králi Aenarionovi a jeho boji za osvobození vzdálené země Ulthuan od sevření chaosu. Od Grimnira se Caledor dozvěděl o bouři na severu, která předcházela příchodu chaosu. Caledor pochopil, že na nejvzdálenějším severu byla otevřena brána chaosu, brána mezi světem a nepředstavitelnou říši démonů. Nyní se chaos uchytil na světě a brzo přemůže jeho obyvatele.
S těmito informacemi se Caledor vrátil na Ulthuan. Možná se mu již v hlavě líhnul plán, který vedl k vytvoření mohutného víru, který vysál uvolněnou moc chaosu ze světa. Při Caledorově odchodu mu Grimnir předal runový amulet nejvyšší ochranné moci. Na oplátku obdaroval Caledor trpaslíky ohnivým krystalem, který je do dnešních dní uchováván ve velké pokladnici v Karaz-a-Karaku.
Před katastrofou začali elfové z Ulthuanu prozkoumávat svět a rozšiřovat svou moc. Mezi několika obchodními koloniemi založili jednu i v místech, kde nyní stojí Marienburg. Kolonie nejprve unikla pozornosti hord chaosu, ale to nemohlo vydržet. Kolonie byla obklíčena a masakru bylo zabráněno jen příjezdem flotily z Ulthuanu vedené velkým mágem Caledorem Krotitelem draků. Síly chaosu byly zahnány za hradby, a než se mohly přeskupit, vpadla jí do zad Grimnirova armáda.
Dvě rasy se po bitvě poprvé setkaly. Grimnir válečník a Caledor mág tiše posuzovali jeden druhého. Každý viděl, že druhý by byl mocný spojenec proti chaosu, ale za jakou cenu? Otázka zůstala nezoodpovězena, neboť ječení rohů je varovalo před příchodem další hordy chaosu z východu. Kvůli vzájemnému přežití trpaslíci a elfové dlouho a divoce bojovali, než byla tato nová hrozba zničena.
Příběhy vyprávějí, jak v následujících dnech Grimnir a Caledor pronikli složitostmi svých jazykových a kulturních rozdílů, aby si vyměnili informace o svém společném nepříteli. Bylo uzavřeno oficiální spojenectví zpečetěné výměnou darů. Grimnir dal Caledorovi runový amulet a elfí mág věnoval trpasličímu vojevůdci Ohnivý křišťál, který je dodnes uschován ve velké pokladnici Karaz-a-Karaku. Byli vysláni poslové k elfím a trpasličím sídlům se zprávami o spojenectví.
Válka proti chaosu zuřila roky. Elfové bojovali s vetřelci na Ulthuanu a moři, zatímco trpaslíci bojovali ve Starém světě. Caledor i Grimnir bez vědomí druhého připravovali vlastní plány na porážku chaosu. Neuvědomovali si, že osud jejich plány spojí.
Grimnirova zkáza
Trpaslíci pokračovali udatně v boji proti přílivu chaosu. Když Grimnir slyšel o Caledorově popisu brány chaosu, rozhodl se pro rozhodnou akci. V trpasličí nejvyšší radě Grimnir oznámil, že má v úmyslu probojovat si cestu skrz Pustiny chaosu a k bráně. Grungni a Valaya se ho snažili odradit, ale on se nenechal pohnout. Ignoroval rady Grungniho a Valayi a rozhodl se putovat na sever a uzavřít samotnou bránu. Měl jen mlhavou představu o setkání s kosmickou energií. Grungni mu řekl, že dozajista zemře, ale Grimnir zavrčel, že je to hodno toho rizika. Oholil si hlavu a vous krom hřebene vlasů od čela po šíji. Grimnir předal jednu svou sekeru svému synovi Morgrimovi a odešel na sever zpívaje svou pohřební píseň. Morgrim následoval svého otce a na okraji Pustin chaosu bojovali titánskou bitvu trvající tři dny. Grimnir zvítězil a nařídil svému synovi vrátit se k trpaslíkům a převzít svou roli ochránce své rasy. Morgrim ho sledoval na samotný okraj pustin kolem severu a nevšímal si rozkazů svého otce, aby se vrátil. Nakonec vzal ohled na otcovo přání a sledoval mocného otce, jak mizí v mihotavém oparu toho otráveného kraje.
Grimnira již nikdy nikdo neviděl a nikdo neví, co postihlo tohoto udatného trpaslíka. Možná byl zničen armádou oblud. Jeden příběh vypráví, že si probojoval cestu k otvoru do brány a držel ji proti armádám démonů dokud Calerod neotevřel svůj vír na Ulthuanu. Možná ho potkala podivnější a hroznější zkáza. O osudu Grimnira trpaslíci nemluví. Říkají jen, že před dávnými časy padl do temnoty. Jeho sekera byla ztracena s ním.
Jak si Grimnir probojovával svou cestu skrz Pustiny, Caledor a kruh elfích mágů vytvořil na Ulthuanu vír, který stáhl moc chaosu ze světa. Avšak toto vítězství stálo hroznou cenu: vytvoření víru zničilo nižší mágy a i nejsilnější včetně Caledora byli po věčnost uvězněni. Ale proud chaosu byl zastaven. Elfové a trpaslíci časem vyhnali jeho stvoření ze Starého světa.
Doba božských předků skončila uvězněním chaosu na dalekém severu. Jejich úkol byl splněn, Grungni a Valaya odešli do nejhlubších hlubin země. Před jejich potomky byl nový věk prosperity.
Zlatý věk
Nakonec Caledor uspěl ve svém pokusu vytvořit vír a armády chaosu byly zatlačeny zpět do temných koutů světa. Grungni a Valaya zmizeli. Někteří tvrdí, že se vrátili do srdce hor, kde byli stvořeni a odkud se jednou znovu vynoří. V Horách konce světa trpslíci prospívali jako nikdy dříve, ale o svých příbuzných na dalekém severu neměli žádné zprávy. Během tohoto věku byly vybudovány mohutné pevnosti kolem základu starých opevnění a k jejich propojení byla vystavěna obrovská síť podzemních cest.
Byl zaveden obchod s elfy, kteří se vrátili do Starého světa vystavět kolonie na pobřeží a v lesích. Během této doby byla založena všechna velká trpasličí města. Následoval dlouhý věk míru a prosperity, který trval téměř tisíc let.
V Karaz-a-Karaku trpasličí velekrál seděl na trůně a předsedal trpasličím pánům vládnoucím v ostatních velkých pevnostech. Byla to velká doba pro trpaslíky, když v přátelství s elfy prohledávali bohatství Starého světa. Obchod mezi těmito dvěma starými rasami prospíval a ony žily vedle sebe v obchodních přístavech a městech Starého světa. V té době byli lidé rozděleni do primitivních kmenů dychtiví učit se od starších a moudřejších ras.
Největším úspěchem věku bylo dokončení Undgrim Ankor, Velké podzemní cesty, obrovské sítě chodeb spojující državy v Horách konce světa. Byly vystavěny silnice mezi trpasličími državami v Horách konce světa a elfími městy na pobřeží a proudil po nich obchod. Elfové najímali trpasličí inženýry a řemeslníky na dokončených úžasných staveb. Karaz-a-Karak v centru držav v Horách konce světa vzrostl v důležitosti jako metropole trpasličí říše.
Elfové a trpaslíci nebyli možná tak moudří, jak lidé předpokládali, neboť elfí arogance a trpasličí tvrdohlavost vedla ke sporům a nakonec k otevřené válce. Začalo strašlivé a dlouhé krveprolití, které trvalo celý věk.
Navzdory vojenské porážce z rukou velké aliance chaos zasadil do elfů sémě, které se ukázalo být zhoubou obou ras. Jak trpaslíci pokračovali v obchodu a dolování, došlo k rozkolu mezi stoupenci zrádného Malekitha ( kteří byli později známí jako temní elfové ) a těmi fénického krále Caledora I., vnuka Caledora Krotitele draků. Vypukla občanská válka a zanedlouho se rozlila do Starého světa.
Trpaslíci dávají vinu za tuto válku nestálému přátelství elfů. Práce trpaslíků byly tak nádherné, tak ceněné pro jejich zručnost a vynalézavost, že se z elfů stali závistivci a lakomci. Temní elfové začali přepadat trpasličí osady a napadat obchodníky, čímž způsobili ztrátu mnoha životů a majetku. Prvními akty války byly útoky na trpasličí obchodní karavany, při kterých byli zabiti ochmířenci a služky, stejně jako válečníci. Byly nalezeny důkazy, že jsou za ně zodpovědní elfové, a rychle zorganizované pronásledování přineslo některým z pachatelů rychlou spravedlnost. Neschopen rozlišit jednoho elfa od druhého velekrál Gotrek Hvězdodrtič považoval tyto zjevně nevyprovokavané útoky za zločin svých spojenců a obchodních partnerů.
Velekrál Gotrek Hvězdodrtič byl rozumný a moudrý pán, jak bylo vidět na jeho vousu a nejednal proto ukvapeně. Zadržel všechny své válkychtivé zemany. Poslal na Ulthuan vyslance, aby vyřešili tento spor mírumilovně a se ctí. Na Ulthuanu zatím dosáhl fénického trůnu domýšlivý a nadutý Caledor II.. Vyslanec požadoval omluvu a finanční náhradu za trpasličí ztráty. Caledor odmítl sejít se s vyslancem a poslal ho zpět ze zprávou, že fénický král nepřistupuje na požadavky, ale poslouchá žádosti. Rozzuřený Gotrek poslal na Ulthuan druhého vyslance se zprávou, že velekrál trpaslíků nebude žádat ani bohy natož elfy. Caledorovou urážkou bylo požadované odškodnění zdvojnásobeno. Vyslanec byl přivítán s opovržením a posměchem. Caledor je vědomě urazili tou nejhorší možnou urážkou, jejímž následkem mohla být pouze válka a zášť navěky předávána z trpasličích otců na syny. Caledor vyslance násilně oholil, pro trpaslíky nesnesitelné ponížení. Poslal ho bezvousého zpět jeho králi se zprávou, ať přijde na Ulthuan sám a přednese svou žádost před dračím trůnem. Vyslanci byly vyhnáni ze země elfů a přinuceni vrátit se domů přes země cizinců bez svých vousů a hrdosti.
Zde mohla být jen jediná odpověď: válka! Přesně tak, trpaslíci se nepoddali hněvu a začali se pečlivě připravovat. Všechny dílny v říši pracovaly ve dne v noci, aby připravily na nastávající boje starobylé válečné stroje, a aby byla nová ostří na sekerách z dědictví předků. Byly shromažďovány zásoby, aby každá država dokázala odolat případnému obléhání. Nakonec, když byly všechny přípravy dokončeny, zazněly z vysokých věží každé državy válečné rohy a velekrál poslal pro své válečníky. Ve všech koutech říše shromažďovali králové zástupy ( tak se nazývají trpaslické armády ) a pochodovali za voláním velekrále. Každý trpaslík byl vybaven tím nejlepším brněním a každá sekera nesla jednu nebo dvě oblíbené runy. Všechny armády byly doprovázeny těmi nejlepší válečnými stroji tehdejší dnů: silnými šípomety, které dokázaly lehce zničit křehké hračky elfů, a starobylými záštimety, u nichž byly všechny střely vyryty ve spravedlivým rozhořčení, které byly připraveny vrhat tyto střely po štíhlých věžích elfů a zcela je srazit za jejich urážku. Nikdy předtím a ani nikdy potom se už nenaskytl k vidění takový pohled: úplná síla trpaslíků na vrcholu jejich moci.
Možná si však byli synové Grungniho a Grimnira svou silou příliš sebejistí. Už na začátku bojů se střetl Snorri Půlruč, syn krále Goterka, se samotným fénickým králem Caledorem. Takový skutek byl samozřejmě velmi udatný, jenže Snorri sám sebe přecenil. Postrádaje dostatek znalostí nebyl připraven na proradnost elfů a tak se nechal zatáhnout do osobního souboje s jedním z nejmocnějších elfů. V tomto souboji byl sražen podloudným úderem, který by starší trpaslíky nemohl překvapit. Snorriho armáda bojovala dobře a zabila mnoho elfů, přesto byla přinucena opustit bojiště.
Ztrátou Půlruče rozzlobený Gotrekův příbuzný Morgrim – Snoriiho bratranec, poháněn hněvem a chamtivostí, pochodoval na Oeragor. Elfové bojíce se Morgrimova hněvu se snažili boji vyhýbat, ale nakonec po dvou dnech manévrování byli donuceni splatit účty. Bitva byla velmi dlouhá. Obě strany po sobě navzájem střílely po dobu několika hodin. Odhodlaní trpaslíci však dokázali odolat jakémukoliv krupobití šípů, které dokázali elfové vypustit. Nakonec byli zoufalí elfové obklíčeni a začalo opravdové zabíjení. Morgrim si prosekal cestu do středu elfí armády, kde bojoval s Imlandrikem, knížetem z Ulthuanu. Ve jménu Snorriho Půlruče, Morgrim rozsekl elfa ve dví a tím získal titul Elgidum, neboli Elfí zhouba.
Dokonce ani po těchto událostech nehodlala žádná ze stran ustoupit. A tak plynuly roky plné obrovských bitev, ve kterých trpaslíci i elfové vykrváceli navzájem. Tento spor zuřil ve Starém světě téměř 500 let. Trpaslíci elfy pomalu tlačili ze zalesněného vnitrozemí Starého světa ničíce celé lesy, aby připravili své nepřátele o úkryt. Elfové shledali své pobřežní kolonie obležené pomstychtivými trpaslíky. Jedna po druhé malé osady padaly.
Po čtyřech staletích bojů zůstaly stát jen hlavní kolonie. Znechucený Caledor propustil své generály a převzal osobní vedení elfích sil. Při čtrnáctém obležení Tor Alessi napadl trpasličí střed a byl zabit samotným Gotrekem.
Král Gotrek se ze svou armádou připojil k Morgrimovi, který obléhal pevnost přístavu Tor Alessi. Zde byla zášť konečně vyrovnána. Přes sto dnů pršely na město elfů obrovské okované kameny. V té době již byla zeď porušená na tuctu místech a nezůstala jediná věž, která by byla schopná zastavit postup trpaslíků. Hvězdodrtič a Elgidum zaútočili společně a vyhledali proradného krále Caledora. Bez možnosti útěku byl Caledor přinucen čelit Gotrekovi a tak se dva králové střetli v osobním souboji. Caledor se snažil o rychlé vítězství, ale král Gotrek mu dokázal vzdorovat. Trpasličí král spokojeně bojoval po celý den až do noci, kdy začala elfova statečnost postupně selhávat. V klidu bojující Gotrek postupně vyčerpával síly svého nepřítele, aby nakonec roztříštil Caledorův lehký elfí meč dobře mířenou ranou svého kladiva. Zcela poražený Caledor prosil o slitování, jenže velekrál nesl na svých bedrech povinnost pomstít svůj lid. Proto mohl nabídnout Caledorovi místo milosrdenství pouze spravedlnost. A tak ukončil život krále Caledora jedinou ranou svého kladiva. Gotrek si vzal z jeho hlavy fénickou korunu a prohlásil, že jeho čest byla tímto odškodněním uspokojena.
Na důkaz svého vítězství a jako svědectví vyrovnané zášti odnesl král Gotrek korunu krále Caledora domů do Karaz-a-Karaku, kde je uložena dodnes. Elfové, jejichž arogance byla porážkou zle otřesena, se stáhli pryč ze Starého světa. Trpaslíci odtáhli z pole v dobrém pořádku a odmítli vyslyšet jakékoliv elfí žádosti o navrácení koruny.
Elfí přípravy na útok na Karaz-a-Karak byly přerušeny zprávami o tom, že temní elfové využili nepřítomnosti fénického krále a napadli Ulthuan. Původní fénická koruna zůstává v Karaz-a-Karaku dodnes bezpečná ve velké pokladnici.
Ač již nejsou v otevřené válce, vztahy mezi elfy a trpaslíky se příliš nezlepšily. Elfové nazývají trpaslíky zloději, zatímco trpaslíci označují elfy jako křivopřísežníky a holiče vousů. Ačkoliv tato válka skončila, trpaslíci nikdy nezapomněli a nedůvěra k elfům se stala nejčastější moudrostí předávanou z generace na generaci.
Konec zlatého věku
Válka vousu, pro elfy známa jako Válka odplaty, měla zajistit trpaslíkům nadvládu nad Starým světem pro nadcházející věky. Osud však nebyl k trpaslíkům laskavý. Ještě předtím, než se mohlo Věčné království zotavit z předchozího konfliktu, začali být trpaslíci sužováni živelnými pohromami nesrovnatelnými s ničím od doby prvního velkého vpádu chaosu.
Konec přišel se zemětřeseními a vulkanickými erupcemi po celé délce Hor konce světa. Velké zdi obklopující pevnosti byly zbořeny, podzemní cesty byly zavaleny a doly byly zaplaveny. Láva proudila do jeskyní pod trpasličími pevnostimi a celá Věčná říše byla uvržena ve zmatek. Za těmito přírodními pohromami přišly hordy goblinů, orků, skavenů a bídných stoupenců chaosu. Ti vnikli do trpasličích chodeb a zaplavili obléhané základny překvapivým útokem z podzemí.
Karak Ungor byla první pevnost, která padla, její jeskyně se staly domovem nočních goblinů. Karak Varn byl zničen zemětřesením a brzo po té padl do rukou vetřelců. Doly Ekrundu byly zničeny orky, kteří vytlačili trpaslíky z Hor dračího hřbetu. Zlaté doly Gunbadu byly obsazeny nočními gobliny. Stříbroroh byl nakonec dobyt orky a celá východní část Hor konce světa byla následně opuštěna.
Všude v trpasličí Věčné říši byly malé osady, doly a chrámy zničeny a obsazeny nepřáteli, kteří rozdělili a izolovali zbývající trpasličí pevnosti a změnili povahu trpasličí země navždy.
Gobliní války
Téměř tisíc let trpaslíci bojovali a někdy na nějaký čas dobyli zpět své ztracené osady, jindy byli nebezpečně blízko zničení. Nakonec rostoucí síla orků a goblinů na jihu vedla k pádu téměř všech trpasličích pevností v jižní části Hor konce světa. Karak osmi vrcholů padl po zoufalém a dlouhém zápase v rozlehlé síti chodeb a sálů pod velkým městem. Karak Azgal byl vzat útokem a vypleněn, ale jeho poklad horda nikdy nenalezla. Orkové ve vsteku opustili jeho síně a ruiny se staly hnízdištěm draků a katakomby doupětem oblud. Karak Drazh byl napaden a dobyt a stal se orčí pevností Černou skálou. Po tisíci letech odporu trpaslíci ztratili tři pevnosti během padesáti let.
Po tomto druhém obratu štěstěny ležela kdysi slavná trpasličí říše v troskách. Její moc byla navždy zničena, její poklady roztroušeny mezi dobyvačné hordy. Orkové a goblini zamořili velké podzemní síně, kde kdysi trpasličí bardi přednášeli své hrdinské ságy. Trollové znesvětili hrobky králů a hryzali jejich kosti. Páchnoucí skaveni cupitali chodbami a průchody a šířili nemoc a rozklad. Trpaslíci neochvějně drželi své přetrvávající pevnosti a zarputile brousili své sekery.
Trpasličí rozkol
Přeživší pevnosti Karaz Ankoru byly posíleny uprchlíky z padlých pevností, ač někteří z uprchlíků nebyli schopni dosáhnout svých obležených bratří přes linie zelenokožců. Časem tyto uprchlické klany došly k zásadnímu rozhodnutí: jedinou cestou k zajištění přežití je založení nových pevností a osad v horských hřebenech na západě. Většina vyhnaných trpaslíků se usadila v oblastech Klenby a Černých hor bohatých na minerály. Pozdější příchozí založili osady a doly v Šedých horách, ve východní Irraně a v severních Apuccini.
Velekrál Karaz Ankoru se na tyto klany zlobil. Ve svém hněvu nařídil, že vyhnanci nejsou příbuzní, ale zrádci. Zapsal každý klan do knihy nenávisti pro budoucí zúčtování, až pomine hrozba zelenokožců. Vyhnanci kontrovali vyhlášením nezávislosti na Karaz Ankoru a vepsali velekrálovo jméno do vlastních knih nenávisti. Spojení mezi nimi bylo na tisíc let přerušeno.
S pádem jižních držav velekněz Grungniho a nový velekrál pochopili, že budoucnost jejich lidu závisí na zacelení rány mezi královskými trpaslíky a vyhnanci. Byli vysláni vyslanci s dary a stránky se jmény vyhnaneckých klanů byly vytrženy z knihy nenávisti. Gesto usmíření se u vyhnanců neztratilo. Opětovali posláním vlastních vytržených stran velekráli a slíbili věrnost Karaz Ankoru.
Ač byl velekrál nespokojen, že mu vyhnanci slíbili jen věrnost a nikoli poslušnost, byl veleknězem přesvědčen, aby tuto drobnost přehlédl. Ujistil vyhnance, že komukoliv vrátivšímu se do Karaz Ankoru bude odpuštěno. Některé klany se vrátily, ale jiné vyrostly v nezávislosti a mnohé našli v západních horách bohatství. Někteří odpověděli, že rozšířili trpasličí otčinu jako jejich předkové, což sotva zaslouží odpuštění. Jiní prohlásili, že se vrátí do svých prastarých domovů, až budou ty osvobozeny od zelenokožců.
Právě v této době došlo k určitým neshodám mezi trpaslíky, kteří byli odhodláni bojovat za jakoukoliv cenu o předem ztracené državy a mezi těmi, kteří byli ochotni začít znovu někde jinde. I když tento spor nikdy nepřerostl do vážného konfliktu, padlo mezi trpaslíky mnoho příkrých slov i několik úderů. Bez ohledu na to, jak dokázaly nové državy prosperovat, byly vždy považovány za horší, než državy z Hor konce světa.
Příchod lidí
Po té, co skončila hrozba chaosu, migrovaly do Starého světa z jihu kmeny lidí. Byly nepočetné, používaly nástroje a zbraně vyrobené ze dřeva a kamene a osidlovaly nejprve kraje později známé jako Tilea a Estalia. Trpaslíci si jich vesměs nevšímali, zejména proto, že tyto rasy žily daleko od sebe. O dvě milénia později přišly kmeny vyšších lidí oděných v kůži z východu a usídlily se v zalesněných zemích západně od Hor konce světa. Některé dokonce putovaly na druhou stranu Šedých hor. Tito nově příchozí uspěli v zemědělství a ve snaze zkrátit své zásobovací linie během války odplaty, trpaslíci s lidmi obchodovali. Trpaslíci vyměňovali nástroje a zbraně z bronzu za zemědělské plodiny a maso. Mezi Šedými horami a Horami konce světa trpaslíci založili obchodní cesty či otevřeli cesty používané v dávných dobách, když obchodovali s elfy.
Pak přišel vpád zelenokožců a vše se změnilo. Samotné kraje byly plné orků a goblinů a nových kmenů lidí bojujících se zelenokožci o držení země. Hordy orků a goblinů napadly trpasličí pevnosti a ještě více se přelily přes horské průsmyky do lidských zemí na západě. Trpaslíci dělali vše pro podporu lidí, jelikož v nich viděli přirozené spojence proti orkům. Obchod mezi dvěma rasami pomalu vzrůstal a trpaslíci učili lidi mnoha svým nižším tajemstvím, jako jak obrábět železo na zbraně a brnění. Tváří v tvář společnému nepříteli lidé a trpaslíci vytvořili nejisté přátelství. Toto přátelství se později rozvinulo do společné dohody zajišťující přežití trpaslíků a pozdvihnutí lidské rasy.
Spojenectví se Sigmarovou Říší
Vrcholný bod ve vztazích mezi trpaslíky a lidmi nastal, když osamělý válečník jménem Sigmar z Unberogenů samojediný osvobodil trpasličího velekrále Kurgana Železovouse od orčích a gobliních únosců. Tento čin zajistil věčné přátelství a pevné spojenectví mezi trpaslíky a Unberogeny a z nich vzešlou Říší. Trpaslíci nikdy nezapomínají na dluhy, zvláště dluhy vzniklé velmi dávno. Společně tito dva spojenci porazili moc orků a goblinů v zemích mezi Šedými horami a Horami konce světa. Zelenokožci prchli přes hory nebo ustoupili hluboko do lesů. V Bitvě v průsmyku Černožár trpaslíci a lidé zničili největší vojsko zelenokožců, čímž ukončili gobliní války.
Jak Sigmarova Říše prosperovala, tak se dařilo i trpaslíkům. Mnozí trpaslíci odešli do zemí lidí a živili se jako kováři, řemeslníci, kameníci a obchodníci v rostoucích městečkách a městech. Trpasličí válečníci rozšířili říšské armády a učinili je nejpůsobivějšími ve Starém světě. I v nejtemnějších dnech Říše sloužilo lidem spojenectví s trpaslíky dobře. Během let, kdy byla Říše rozdělena, byli trpaslíci valem chránícím východní hranice. Během Velké války proti chaosu trpasličí vojska zachránila město Kislev před dobytím. V kritické bitvě války trpaslíci vyrazili spolu s říšskými a kislevskými armádami do boje.
Spojenectví trpaslíků a potomků Sigmara pokračuje do dnešních dní. Trpaslíci bojovali dlouho a tvrdě za znovunabytí nadvlády nad horami, ale orkové a jejich temní spojenci nedávají zemi lacino. Každá jeskyně, chodba a sál musí být vybojována za velkou cenu v trpasličí krvi. Ale trpaslíci nic nezapomínají a nikdy nenechávají zbraně odpočívat, když jsou jejich předkové zneuctěni a jejich hrobky znesvěceny.
Válka s chaosem
Ačkoliv jsou lidé mnohem spolehlivější než elfové, žijí pouze velmi krátký život a mají nespoutanou touhu po slávě a moci. Při správném využití této touhy, se lidé mohli stát vznešenými a odvážnými, ale postupně si lidé uvědomili snadnější a celkově svůdnější cestu k získání velké moci: cestu chaosu. Trpaslíci lidi před tímto nebezpečím varovali, neboť už jednou v minulosti zažili, jak snadno mohl celý svět kvůli chaosu zahynout ve smrti a šílenství. Moudří lidé jim naslouchali, ale mnoho dalších ne, a tak se připraveným zástupem prosebníků znovu začala sílit temná síla. Lidé z Norsky, Kurgani, ale i na východě Hungové, všechno barbarské národy, se dostali pod vliv chaosu. Jejich bojovníci se dívali na civilizace za Horami konce světa se stále větší chtivostí.
Dokonce i v Říši, kterou Sigmar založil ve vybrané oblasti, byla síla chaosu velmi silná. Říši respektovali i trpaslíci, kteří věděli, že stojí i na jejich darech, pozoruhodném kladivu Ghal Maraz a dvanácti Runomečích používaných lidmi k identifikaci císaře a kurfiřtů, kteří pod ním vládli. Ale zatímco v lesích rostla síla chaosem nakažených a zmutovaných lidí, nedosahovala moc Říše daleko za brány jejich měst.
Nakonec se nájezdníci pustili do otevřené války. Hordy chaosu narůstaly. jak jednotlivé armády pochodující přes Nejvyšší průsmyk a spodem z Norsky začaly plnit Trollí zemi. Přístav Erengrad padl a velké město Praag se třáslo před pro lidi netušenou hrůzou, na kterou vzpomínali pouze trpaslíci ve svých dávných nočních můrách. Zdálo se, že by Říše mohla pod tímto útokem padnout, ale trpaslíci na své přísahy nezapomínají. Velekrál Alriksson pozvednul svoji standartu vedle příštího císaře Magnuse Zbožného. Společně dokázali ukončit obležení Kisleva a zničit hordy chaosu, které plazíce se zpět utekly do severních pustin.
Toto vítězství však nemohlo být nijak oslaveno, protože co chaos nakazí, už nikdy nebude stejné jako dřív. Město Praag je toho důkazem. I když nápor chaosu skončil, zůstalo Praag strašidelným místem, které už nikdy nebylo obnoveno ve své původní majestátnosti. Ačkoliv lidé vzdávali díky svému bohu, kterého v mladém Sigmarovi viděli, trpaslíci si bručeli pod vousy, že nejhorší teprve přijde a chaos se vrátí. Přesto to bude trvat mnoho lidských generací než k tomu skutečně dojde.
Trpaslíci měli pravdu. Mimo civilizované země v Pustinách chaosu povstal mocný válečník. Jeho jméno bylo Archaon Vyvolený. Byl oblíbencem temných bohů, pokud tedy budeme považovat nenasytnou touhu po krvi a šílenství za požehnání. Na jeho příkaz se začala shromažďovat nová bouře, která měla zatemnit vše, co bylo předtím.
V Karaz a Karaku vládl velekrál Thorgrim Záštinoš, který pomocí tradic vrátil trpaslíkům jejich sílu a jistotu. Thorgrim dokázal vyrovnávat jednotlivé zášti jako byli jiní trpaslíci schopni vyprazdňovat korbely. Ještě dřív než se stal králem vedl výpravy do ztracených držav. Nejpozoruhodnějším úspěchem těchto výprav bylo získání Norgrimova žezla z Karaku Osmi vrcholů. Jako král dokázal vyburcovat trpaslický národ svým příkladem tak, že ostatní trpasličí králové ho byli nuceni následovat. Král Ranulfsson z Karak Hirnu následoval velekrálova příkladu s významnými úspěchy a dokonce i král Byrrnoth z kosmopolitního Barrak Varru se začal zasazovat o návrat k tradičním hodnotám. Thorgrimova vláda připomínala trpaslíkům, že ačkoliv už nemají takovou moc, jakou měli dříve, stále zůstávají významnou silou v tomto světě. Pro Říši bylo velikým štěstím, že trpaslíkům vládl tak silný král.
V okamžiku, kdy chaos udeřil, nasměroval Archaon svůj útok na říšské město Middenheim. Znovu si trpaslíci připomněli své přísahy s lidmi a shromáždili se, aby bojovali s chaosem, stejně jako jejich božští předkové před dávnými tisíciletími. Ungrim Železopěst, král zabíječů z Karak Kadrinu, vedl své válečníky s oranžovými vlasy do boje proti hordám Vardeka Croma, který byl Archaonovým prorokem.
Mezitím byl Ungrimův syn Garagrim, který na sebe převzal otcovu přísahu zabíječe, odhodlán přenést boj k nepříteli. Po té, co přišel Praag, setkal se Garagrim se svým osudem a při boji s gigantickým obrem chaosu dosáhl své smrti v boji tak, jak požadovala jeho přísaha.
Jeho otec bránil Nejvyšší průsmyk proti mnoha útokům, ale ve chvíli, kdy se do boje zapojili temní trpaslíci, už nebyl schopný se déle udržet. V okamžiku, kdy uslyšel o Garagrimově smrti, složil Ungrim novou přísahu zabíječe, a tím sloučil svou královskou přísahu s přísahou, že bude hledat smrt.
U bran Middenheimu se střetly největší armády tohoto věku. Průběh této bitvy je velmi dobře znám, stejně jako to, proč svět nepadl do spárů Archaona. Postačí říci, že v čele armády lidí byl Sigmarem vyvolený Valten, jenž byl vyzbrojený Ghal Marazem a byl zakutý do krásného gromrilového brnění, které mu daroval Barak Křivochřtán. První údery v boji s Archaonem byli ve skutečnosti zasazeny o staletí dříve při vytváření mocných run na kladivu, které bylo darem pro boha Říše.
Tyto lekce v průběhu věků nezná nikdo lépe než trpaslíci. Pro trpaslíky však nebude žádné přestávky, protože nesčetné množství skavenů a goblinů se stále objevuje v jejich královstvích. Ale trpaslíci budou dále ctít své přísahy a tradice a pevně se postaví tváří v tvář jakémukoliv nepříteli, který se odváží s nimi zkřížit zbraně.
Věk hrdinů
V prvních tisíci letech Sigmarovy Říše byl v Horách konce světa relativní mír. Hrozba orků a goblinů byla velmi zmenšena po Bitvě v průsmyku Černožár a trpaslíci se těšili z růstu neviděného od zlatého věku. V trpasličí historii bylo toto období známo jako věk hrdinů.
Největšími trpasličími hrdiny byli Dorin Heldour a Katalin Kandoom. Tito dva se stali druhy, když se přidali k Thori Gundriksonovi na výpravě do oblasti západně od Černé vody. Katalin byl jedním z mnoha horníků doprovázejících trpasličího vůdce. Dorin byl jedním z válečníků zakošťujících ochranu. Výprava měla velký úspěch, objevila gromril a odrazila zelené útočníky. Zkušenost zanechala tyto dva druhy s chutí po dobrodružství.
Dorin a Katalin požádali své příslušné klanové starší v Karaz-a-Karaku, aby je zprostili klanových povinností, takže by se mohli vydat hledat a získat ztracené trpasličí poklady. Po mnohých diskusích jim bylo jejich přání splněno. Ti dva s pány tradic prohledávali prastaré texty a nalezli zmínky o kameni Aldina Zlatoše, mocného artefaktu ztraceného při pádu Ekrundu. Vydali se z Barak Varru do hor Dračího hřbetu. Putujíce sami Dorin a Katalin snadno unikli potulným tlupám orků a goblinů a vstoupili do zničeného trpasličího dolu. V hlubinách ti dva bojovali s několika osamělými obludami obývajícími prastaré chodby a šachty. Nakonec nalezli ve zničeném chrámu hledaný předmět. Dorin a Katalin úspěšně přinesli kámen zpět ze Zlých zemí a darovali ho velekráli.
Tito dva trpaslíci vykonali mnoho činů a zachránili množství dávných trpasličích artefaktů. Jejich nejslavnějším činem byla záchrana velekrálových synů z kobek Černé skály. Když byl na lovecké výpravě jižně od Karaz-a-Karaku, byli princové Elmador a Oldor Finnsonovi chyceni velkou orčí tlupou. Několik trpaslíků, kteří unikli z následující bitvy, se do trpasličí pevnosti vrátilo těžce zraněných. Velekrál Finn Hořkochmur, požádal Dorina a Katalina, aby mu vrátili jeho syny. Neschopni čelit výzvě dva hrdinové vyrazili.
Kradmost, která jim za léta dobře pomáhala, jim umožnila vstoupit do orky zamořené Černé skály skrz tajné chodby neobjevené zelenokožci. Cestou Katalin využil své hornické umění na výrobu množství pastí a na oslabení stavby chodby na jistých kritických místech. Tyto opatrné úpravy znamenaly zpomalit pronásledování, o němž věděli, že přijde. Vyvodíce, že orkové budou jako vězení používat staré trpasličí kobky, Dorin a Katalin udeřili v ranních hodinách, když orkové spali po moci rvaček a sázek. Rychle přemohli několik polospících stráží, pronikli do cel a osvobodili prince dříve, než byl vyvolán poplach. Katalinovy přípravy se vyplatily, jelikož množství pronásledujících orků zmizelo v nastražených závalech. Ač došlo k několika bojům, Dorin a Katalin vrátili prince do Karaz-a-Karaku. Z vděčnosti velekrál poctil a odměnil dva hrdiny darem desetiny svého obrovského bohatství.
Trpasličí říše dnes
Již není potřeba chránit Říši před vpády a trpaslíci z Karaz Ankor tedy mohou obrátit pozornost ke konečnému a nejnáročnějšímu cíli: znovuzískání svých zemí v Horách konce světa. Velekrál a klany Karaz-a-Karaku používají své značné bohatství k financování tří současných projektů. Prvním je získání vojáků na pomoc králi Belegarovi získat zbytek Karaku Osmi vrcholů. Druhým je poskytnout logistickou podporu princi Ultharovi Kamenokladivovi v jeho pokusu získat Karak Ungor. Posledním projektem je dobytí Karak Varnu plánované ve Zhufbaru a Karak Kadrinu.
Na jihu král Kazador z Karak Azulu zoufale hledá pomoc k osvobození svých příbuzných z žalářů Černé skály. Poslal vyslance do všech trpasličích zemí i zemí lidských hledaje nebojácné jedince. Odměna je vysoká, ale úkol se zdá beznadějný.
Trpaslíci v jiných pohořích pokračují v zakládání nových osad. Král z Karak Izoru je rozhodnut vytvořit vlastní podobu Karaz Ankoru se sousedními osadami Klenby. Jak by se na to dívali v Karaz-a-Karaku není jisté. I když jsou tyto državy formálně nezávislé na Karaz Ankoru, mnoho jejich obyvatel stále hledí k velekráli pro radu a vedení. Jiní trpasličí králové čekají, jak by velekrál reagoval na možnou hrozbu jeho autoritě. Pokud by byla bez odezvy, pak by více trpasličích králů mohlo rozšířit svá panství. Tvrdá odezva by mohla obnovit nepřátelství mezi trasličími državami.
Válka odplaty ( převyprávěná pamětníkem )
„Dávejte dobře pozor, ochmířenci se strništěm, neboť vám povím příběh o největší zradě, nejzákeřnější velezradě, která na nás byla spáchána. Bylo to za vlády Gotreka Hvězdodrtiče před čtyřmi a půl tisíci léty, kdy se naše říše prostírala po celém světě a i nejchdší trpaslíci měli pytle zlata velikosti vaší hlavy. V té době lidé z elfích království a synové Grungniho žili v míru. Obchod proudil světem a naše pokladnice přetékaly zasloužaným elfím zlatem, neboť lid Ulthuanu toužil vlastnit dílo našich skvělých řemeslníků, jejichž učni předčili dílo našich dnešních nejlepších kovářů.
Ale pak nestálý a nespolehlivý lid Ulthuanu, nepoctiví elfové, podlehl touze po naší zemi a majetku. V činu nejodpornější zrady přepadali naše skupiny, pobíjeli naše válečníky a dívky a ukradli naše nejlepší zboží. Ale Gotrek Hvězdodrtič, jenž byl králem moudrým, zadržel svou ruku a vyslal posly a vyslance k pobřeží elfů, aby jednali s lidem vzdáleného Ulthuanu. Byli uvítáni s posměchem a s ostudou byli vyhnáni. Jejich vousy, dlouhé, lesklé a husté stářím, byly oholeny a byli vyhozeni z elfí říše s krutým elfím smíchem znějícím jim v uších.
Nikdo nemohl říct, že jsou synové Grungniho impulzivní lid, neboť náš hněv se dá přirovnat k doutnáku děla a plane pomalu. Ale tak nezvratně, jako dělo vypálí, když doutnák dohoří, tak také náž hněv vybuchne a věští velké ničení našich nepřátel.
A tak se naše skvělé armády daly na pochod, jejich srdce hořela touhou po odplatě nepříjemnému elfímu lidu. Snorri Půlruč, syn krále Hvězdodrtiče, vyhledal vojsko elfího fénického krále a střetl se s ním v boji, kvalitní trpaslická ocel proti nekvalitním zbraním Ulthuanu. Byla to velká řež, mnoho elfů z Ulthuanu litovalo ten den své pošetilosti, ale my, synové Grungniho jsme rovněž zaplatili krvavou daň. Jelikož byl z ušlechtilého rodu, vyzval Snorri elfího krále, Caledora Druhého, na souboj na život a na smrt, ale pokoutný úder odporného elfa zasáhl Snorriho a jeho armáda, zděšena hrůzou tohoto nečestného činu, uprchla z bojiště.
Snorriho bratranec Morgrim byl rozzuřen smrtí svého příbuzného a vedl svůj lid k Oeragoru. Dva dny se mu elfové vyhýbali, jejich zbabělost převážila nad jejich hrdostí navzdory výsměchu a lsti Morgrimově. Nakonec se dvě vojska setkaly. Zářící stříbrné helmy elfů proti leštěné oceli a bronzu Morgrimovy velké armády. Vzduch byl naplněn šípy elfího lidu, zatímco šipkami Morgrimových kušiníků potemněla obloha jako v bouři. Hodiny pokračovala tato výměna, dokud oběma stranám nedošlo střelivo. Vytahujíc mohutná kladiva a sekery planoucími runami odplaty a práva se dala Morgrimova armáda na pochod proti štílým elfům. Samotný Morgrim se svými šedobradými veterány kolem sebe se prodíral do srdce elfí armády hledaje největšího válečníka, aby se mu postavil. Nalezl elfího knížete Imladrika a tiché ale smrtící mistry meče. Nikdy dříve nedošlo k takovému boji, meče elfů zvonily o skvělé brnění Morgrimova lidu, zatímco kladiva prorážela šupiny a přerážela kosti s nesmiřitelnou zuřivostí. Morgrim dostal Imladrika, jeho prastará runová sekera rozsekla útlého knížete od bránice po krk a stříbrný houf ulthuanských zbabělců se dal na útěk. A to bylo v době, kdy elf byl opravdový elf, ne rozmařilý budižkničenu, s nimiž bojujeme dnes.
Morgrim, odměněn titulem Elfí zkáza, nesmiřitelně pronásledoval slabochy s bledou kůží. Nejprve vyvrátil elfí město Athel Maraya do základů, pak oblehl přístavní věž Tor Alessi. Velekrál Gotrek Hvězdodrtič se s celým lidem Karaz-a-Karaku přidal k Morgrimovi a sestavili ohromnou armádu z půltuctu pevností. Nikdy se od té doby svět netřásl pod nohama tolika trpaslíků. Když legie trpasličího krále dotíraly na hradby Tor Alessi, elfové se krčili ve štíhlých věžích a minaretech, tak mocná byla síla stojící proti nim.
Sto dní kameny z našich katapultů třásly zdmi a zemí a ničili odbytou práci v elfím městě. Král Hvězdodrtič a Morgrim Elfí zhouba prolomili brány a probojovávali si cestu k hlavní citadele, kde nalezli zrádného elfího krále Caledora II. Zbabělý Caledor odmítl vyjít a bojovat jako válečník a velekrál se tedy postavil k věži se svým velkým kladivem, ničil špatně smaltované cihly a otřásl křehkými základy, dokud se věž nezkácela a Caledor nebyl nucen se mu postavit.
Nakonec dotlačen okolnostmi fénický král elfího ostrova vytasil svůj dlouhý meč a utkal se s velekrálem. Boj trval dlouho, neboť ač elf, Caledor byl vyučován ve způsobech boje největšími ulthuanskými válečníky. Ale ani Gotrek nebyl ochmířenecké štěně a ani jeden nemohl druhého zasáhnout. Nakonec, když na město začal padat závoj soumraku, skvělá trpasličí dovednost zvítězila. Caledorův meč byl zničen Gotrekovým kladivem, jako když kazová elfí čepel dopadne na starou trpasličí kovadlinu. Caledor volal o smilování, ale oheň odplaty plál v očích velekrále, neboť věděl, že urážka elfů nikdy nebude zastrašena mírností. Jeho kladivo vše ukončilo a Caledor, druhý fénický král toho jména, byl mrtev. Jako odškodnění si velekrál vzal korunu mrtvého elfa a ta zůstala v Karaz-a-Karaku dodnes. A tak bylo sevření elfí pracky nad naší zemí prolomeno a oni prchli do svého domova plačící za své mrtvé. Ukázali jsme jim pravou trpaslickou odvahu a Válka odplaty je naším velkým vítězstvím. Dodnes se neomluvili za své urážky a stále zůstává nespočet zápisů ve Velké knize nenávisti, které musí být odčiněny.
Nikdy už elfí národ neudělá tu chybu, že by rozhněval syny Grungniho. Pamatujte má slova, tak to bylo“.
Více o Válce odplaty najdete v listu Tradice zášti.
Epochy trpaslíků ( Podle zápisů říše )
Trpaslíci jsou prastarou rasou, daleko starší než lidé, a jejich doba ve Starém světě může být rozdělena do různých epoch (všechna data se drží říšského kalendáře používaného k poctě císaři Karlu Franzovi, nechť je požehnáno jeho jméno). Následující je přeloženo z runových zápisů z Knihy nenávisti Karaku Osmi vrcholů.
Doba bohů předků – Vedena Grungnim, Grimnirem a Valayou začíná pomalá kolonizace Hor konce světa.
Příchod chaosu – Konec Doby bohů předků a zmizení Grimnira. Brána chaosu je zavřena a Starý svět je zachráněn před jistou zkázou.
Zlatý věk – Elfové a trpaslíci se poprvé střetávají a zakládají obchod ke společné prosperitě a prospěchu obou ras. Je založeno mnoho nových držav.
Válka odplaty – Zrada elfů označuje konec Zlatého svěku a začátek Války odplaty. Fénický král elfů je zabit a s tím jsme zanecháni ve Starém světě, ale naše bohatství a moc jsou velmi oslabeny.
Doba běd – Zemětřesení pustoší zemi, ničí mnoho držav a nechává je zranitelné řádění goblinů a tvorů chaosu. Mnoho pevností je ztraceno a nikdy nezískáno zpět a lesk Věčné říše dále pohasíná.
Gobliní války – Zápas o Karaz Ankor je veden více než tisíc let proti zelenokožcům a davům dalších odporných tvorů. Draci, vyrušeni ze svého dávného spánku, plení mnoho držav a jižní državy jsou krom jedné ztraceny. Věčná říše je zanechána vypleněna a v troskách.
Stříbrný věk – Dochází ke kontaktu s rasou lidí. V tomto věku lidský kníže Sigmar zachraňuje velekrále Kurgana Železovouse a je uzavřeno trvalé spojenectví. Obří orčí horda je poražena v průsmyku Černožár a se založením Říše začíná období relativního míru a prosperity.
Války s chaosem – Lidé jsou varováni před nebezpečím chaosu a trpaslíci znovu bojují bok po boku s Říší během Velké války proti chaosu.
Text z Anglického originálu Games Workshopu přeložil Horned Rat´s. Doupravil Dupi.